Chiele Bicazului (Bicazská soutěska)

08/2012

Krátký informační nátřesk z jednoho lezení v Rumunsku, hodně času jsme věnovali průzkumu a věříme, že pokud si tuto destinaci vyvolíte, usnadní Vám tento článek prvotní orientaci v sektorech a některých dlouhých cestách. A možná i něco víc.

Podklady:

Článek z lezce: odkaz

Wild, Ferenc. A Békás-szoros és környéke sziklamászó kalauza. Budapest: DIMAP Bt. 1999. 142s., ISBN 963 03 7235 5

Průvodce komunikuje s mapou Zona Lacu Rosu (1:15000) – DIMAP, ISBN 963 03 5699 6 CM, jiná mapa oblasti v místě sehnat nejde…

Zmíněný průvodce obsahuje nákresy hlavních masívů a orientační mapky všech dlouhých klasických cest v oblasti. Všechno je do obtížnosti maximálně V, zbytek hákování, ale až na některá hluchá místa jsme většinu pokušeného lezli čistě, obtížnost je pak vyšší. Tam, kde jsme měli možnost lézt, byly volné přelezy  kolem 7 UIAA. Místy nějaký „bouldřík“, kterým to může ztěžknout.

Text nerespektuje rumunskou diakritiku.

Soutěska:

Soutěskou vede okresní či krajská silnice č.12C mezi městy Bicaz a Gheorghieni, do čehož se připojí množství turistů, kteří nejspíš nikdy neviděli kopec, fotí za jízdy, kdekoli přibrzdí, k tomu jsou na ně nachystané cetko-stánky, prostě blázinec, který končí koncem srpna. Hlavní cíl je samozřejmě Laku Rosu (Laku Rošu). V září, podle informací místních, už tam není ani noha a počasí by se ještě nemělo výrazně měnit.
Podél silnice jsou pravidelně patníky s kilometry, které spolu s mapou použijeme k bližšímu určení lezeckých sektorů.

Doprava:

Jeli jsme „Šatabusem“, který nás vyhodil na místě a pak nabral cestou zpět, takže jsme to měli bez starostí. K přepravě doporučíme automobil, ve čtyřech je to nejspíše nejlevnější a cesta jde spojit i s oblastmi u Turdy, ke kterým existuje i více podkladů. Navíc nebudete mít daleko pro nákup ;o).
Místní doprava – stopa jsme chytli jen jednou, svezl nás týpek, co objížděl stánky. Peníze nechtěl. Jinak se dá zastavit místní forma hromadné dopravy a s tou se domluvíte, kde vás vyhodí (ale zajíždět nebude), cena je vcelku daná, přístup byl férovej, vrátil nám bez pobídky. Zastavil nám na stopování. Byla to dodávka s dalšími pasažéry, kteří postupně mizeli po trase. Uměl jen rumunsky. Zkoušeli jsme popojet i taxíkem – 2 Lei/km. Když jste uondaní, je to parádní svezení. ;o)

Ubytování:

V soutěsce je několik kempů a ubytovacích chatek. Neověřená možnost je chata Salvamont (Rescue house) – je na levém břehu někde za 26 km – kde můžou lezci spát zdarma v podkroví a snad je zde i kniha s nákresy cest. My si vybrali chatu u Serpentina Mica (malá serpentýna), tedy skoro uprostřed soutěsky přímo pod Oltářem, všude jsme se příjemně doklopýtali. Cena cca 100,- Kč os/noc, voda pramenitá kousek po pěšině, kadibouda luxusní a kempař nám ve všem vyšel maximálně vstříc. Přidávám kontakt: Szász István, transcout@freemail.hu, (004) 0743 188 396. Alternativy jsme ani moc nezkoumali, hospoda byla sice trochu dál, ale zase tu byl klid.

Jídlo:

V zásadě škoda vozit. Sýry dobré, ale jeden byl i horší, záleží na výběru. Je to království zeleniny – pro její větší výběr je třeba dolů na tržnici. Lilky, melouny, papriky, rajčata, vajíčka, česnek, feferony a vše v barvách a chutích  které běžný konzument českého supermarketu nikdy nepoznal. Nahoře v soutěsce jsou dva malé Alimentari, v jednom jde při troše štěstí platit kartou (nespoléhejte na to). Vemte si s sebou jen klasické ingredience, na které jste zvyklí (kafe, nějaké koření atp.) a užívejte místních dobrot. Zkoušeli jsme grilovat mražené šašliky a neprohloupili jsme.
K obědu nebo svačině doporučujeme trdelníky, ale vychytejte si, kde je maj nejlíp propečený. ;o)

Sraní:

Kdo nešlápl do hovna, jako by nebyl v Chiele Bicazului.

Odpadky a koupání:

Rumuni potřebujou tak 10-20 let než pochopí, že se nedá všechno naházet do řeky. Přístup do koryta jen v helmě, protože nikdy nevíte, co Vám přilítne na hlavu. Existujou i historky, že to tam sypou popeláři, ale to je doufám přibarvené. Každopádně toky kolem míst, kde jsou lidi, smrdí, plave v nich kde co a pivo bych si v nich nevychladil. Stačí ale odbočit a najdete čisté potůčky, tůňky a malebná místa, kam rumunská ruka bordel nedohodila.

Sportovní sektory:

Sportovní sektory se nacházejí zpravidla na úpatí stěn, a některé linky jako spáry, nebo kouty potom pokračují až na vrchol. Je znát, že se tam leze málo, protože cesty jsou dost špinavé a neolezené. Zvlášť ve spodní části soutěsky, jsou cesty výrazně zaprášené od dopravy a stavební činnosti. Klasifikace je poměrně tvrdá, sedmičky už nejsou zadarmo. Ve většině sektorů jsou cesty 8-9 UIAA, v položených stěnách 6-7 UIAA. Bohužel, lehčího lezení 5-6 UIAA tam je velmi málo, protože tamní vápenec je hodně jednolitý a dělá málo poruch. Sportovní sektory jsou obecně spíš pro lezce, kteří lezou 8 a víc. Jištění je zpravidla po nýtech, asi v polovině cest jsou nýty nové, ve zbylé půlce starší, neoznačené, ale vcelku kvalitní. Níže sektory, kde jsme byli:

ZONA „GATUL IADULUI“ („Pochcaná díra“)

Sektor pod velkým převisem v zatáčce u přítoku Pr. Bicajel (cca km 30,5), je to za stánky a je tam opravdu dost nachcáno, cesty těžké, většina s uměle vrtanými chyty. V levé části několik cest lehčích. Levý břeh. Nelezli jsme.

ZONA „HORNUL MARE“ („Stánky“)

V samotné soutěsce jediný sektor s trochu přívětivým nástupem. Nejhezčí cesta Gepetto 7+. Z navštívených je to druhý nejlepší sportovní sektor. Je nad „GATUL IADULUI“ přímo za stánky na levém břehu u mostu přes hlavní tok. Naproti nepatrně výše je dlouhá cesta spárou Fisura Neagra a sektor s věžičkou „BOLOVANU LU CULITA“.

ZONA „TURNUL NEGRU“ („Kontejner“)

Sportovní cesty vpravo od nástupu Fisura Negra. Pravý břeh. Nevyvežený kontejner, „rumunské miny“ a smrad. Nezkoušeli jsme. Hned vedle je věžička sektoru „BOLOVANU LU CULITA“.

„BOLOVANU LU CULITA“ („Kontejner“)

Sektor s lehčími cestami na osamělý balvan mezi slinicí a stěnou, nepřívětivé nástupy s nevyváženým kontejnerem, spousta odpadků a smradu. Nezkoušeli jsme.

FALEZA „K2“ („Přelezdrát“)

Špinavej převis přímo nad silnicí, vede přes něj drát s těžkoříctčím (elektrika, komunikace?). Cca km 30. Pravý břeh. Nezkoušeli jsme.

FALEZA „SCORPION“

Malá stěnka nad malou serpentinou (Serpentina Mica), cca km 28, pravý břeh, tři cesty u silnice, nezkoušeli jsme.

FALEZA „RAZA SOARELUI“

Nejhezčí a největší sektor. Zde také jediné odhalené cesty 5, 6 UIAA. Položená plotna, skoro celý den na slunci.

Velké stěny:

Snad každá velká stěna je prolezená alespoň jedním směrem. Tedy přehákovaná. Budete udiveni, kolik železa rumunští průkopníci do stěn natahali a kam je dokázali narvat. Skobu najdete v suchém pařezu na polici, v hluboké spáře zase 1,5m dlouhou ocelovou trubku provázanou drátem. Většinu místních oldscůlových lezců jsme potkali s žebříky a háčky. Snad je to doména bicazské oblasti... Cesty jsme se snažili lézt volně, a kde jsme byli se většina i dala, přesto jsme někde museli zkusit, jak je ten kov studenej. Výhoda je, že nikdy neztratíte směr. V některých stěnách jsou dodané nýty, někde pár původních, které příští vítr pošle do údolí.

Piatra Altarului („Oltář“)

Vysoká nepřehlédnutelná homole uprostřed soutěsky.

A2 Creasta Estica

Hřebínek na Terasu „Oltáře“. Nástup z právé strany hřebene u plechové cedule v lese - chvíli ořete nahoru hlínou (1.délka) a pak už po hřbetu (2., 3. a 4. délka) pod dva výšvihy (5. a 6. délka) k ocelovému kříži s vrcholovou knížkou. 6 kratších délek, lezeno volně, obt. III (IV). Na hřbetu jištění ve smycích a starých skobách, potom nové štandy a nýty. Dolez travami. Skvělé výhledy. 3,5 hodiny se sestupem a kocháním.
Varianta nástupu z levé strany – hřeben podlezete travnatou položenou stěnou odjištěnou nýty přímo pod výšvihy. Stejný nástup je i do cesty A3.
Sestup cestičkou za kříž a pak slanění na pravou stranu ze štandu (27 m), potom druhé slanění za strom (40m) nebo sestup po místní „ferratě“.

A3 Traseul Vanatorilor de Munte

Lezli to Vašek s Martinem. Cesta je hodně rozbitá, po starých skobách, poslední dva štandy přejištěné, vypadá to, že se bude rekonstruovat celá.

Fagetul Ciucului

Na tenhle kopec vede spousta delších cest, vyzkoušeli jsme dvě opravdu pěkné. Navíc je zde nejvýraznější sportovní sektor (mezi silnicí a sedlem) Raza Soarelui. Přímo nad silnicí (km 27) se potom tyčí stěna pod Belvedere. Vše je krásně vidět, pokud šlapete od Laku Rosu. Přístup pod Belveder je pěšinkou od silnice přímo do urputnýho krpálu nebo zprava, kolem starý pošty, přes ohradu a pěšinkou přes trávy a stěnky natraverzovat přímo pod stěnu.

F3 Traseul Lacrima de Piatra (Belveder)

Krásná cesta. Nástup u levého žebra Belvederu. Zhruba pořád rovně, žádný zásadní traverz tam není. 1. délka v položeném, trávy, volné kamení. štand na polici. Další délka mírně vpravo, volné lezení v plotně, jištěno nýty,  buď po skobách nebo varianta přímo s 10m odlezem asi za 6 UIAA. Potom koutky, chyty, kličkovaná po sokolíku. 4. délka bouldrový traverz asi 4m, tam je trochu holo, a znovu přímo nahoru pod balkon na velkou polici. Poslední délka šikmo pod stropem vzhůru, exponovaný překrok přes balkon do plotny a jí vzhůru. Tam je těžký bouldr, nebo hák. Vše jištěno nýty. Všechny délky jsou hodně natažené, kolem 50 m, takže nahoře dost táhne lano. Obtížnost volně bez bouldru nahoře 7 UIAA, asi 200m, 5 délek, 4 hodiny.

F4 Traseul Raza Soarelui (Belveder)

Nástup zhruba uprostřed lesa pod Belvederem. První délka po nýtech, štand na polici. Potom levej traverz a nahoru do dalšího štandu (2.délka). 3. délka rovno nahoru a podél sokolíka doleva ke štandu. 4. délka – traverz a nejtěžší část cesty. 5. délka pouze dolez nahoru. Sestup zadem po pěšinkách do sedla a pak k silnici. Lezli jsme jako druhou cestu ten den a zatměli jsme ve čtvrté délce, ze které jsme nadvakrát slanili. V cestě se neztratíte, povedou vás staré skoby. Od druhé délky jsou jen jeden nebo dva nové postupové nýty. Ve čtvrté délce je jich opět více. Štandy vždy dobré. Pokud se zaseknete, vždy to jde přehákovat. Obtížnost volně 7+ UIAA, délka 180m, čas asi 4 hodiny výstup, půl hodiny sestup.

Piatra Mariei

Přístup nahoru serpentinami lesní cesty vedoucí ze Serpentiny Mica, k nástupům je třeba odbočit doprava a dojít kus lesem. Cesta pokračuje do sedla s loukami, kam vede zadem i sestup z vrcholu. Dále se dá zadem obejít Belveder a sestoupit kolem oblasti Raza Soarelui ke staré poště (cca km 26).

M6 Traseul Finala´67

Krásná kratší cesta nad Serpentina Mica. Nástup vysoko, převisem těžce vzhůru, překul do kolmého a koutkem a stěnou přes dvě police ke štandu. Dlouhá délka, zajištěná. Druhá délka přímo vzhůru přes pukliny a spáry, potom traverz vpravo ke štandu. Poslední délka hodně natažená, 50m, od štandu traverz vpravo do spáry a jí až na vrchol. Nýty asi po 5-8 metrech, ve spáře skoby. Volně 7/7+. Délka asi 100m, 2 hodiny. V celé cestě jsou dodané nové nýty.

A víc leda tak u piva ;o) Díky za pozornost a vzpomeňte si až budete nadávat kolem a dokola v Chiele Bicazului…

Odkaz na fotogalerii.
Odkaz na článek na domovských stránkách. (i s fotkami)

Jindra Fousek a Kuba Kastner

Jakub Kastner   [úpravy] 13:11 11.01.2013

Komentáře

     
...nové příspěvkyKomentovat mohou pouze zaregistrovaní

 Solidní info,15:31:45 11.01.2013
škoda, že nejsou fotky. Název průvodce Ference Wilda je ovšem pro našince úchvatný:

"A Békás-szoros és környéke sziklamászó kalauza."
 ivoš
 Re: Solidní info,15:52:36 11.01.2013
...a zdá se, že (i) tam neznají základní příručku o tom, jak se chovat v přírodě (Kathleen Meyer, How to Shit in the Woods)

http://www.amazon.com/ Shit-Woods-Second-Edition-Environmentally/dp/0898156270
 ivoš

 Dobrý popis23:46:40 11.01.2013
Dík za skvělé a aktuální info. Z fotek to vypadá, na rozdíl pod zmiňovaných negativ, jako těžká romantika. Mohli jste taky  přilípnout pár fotek.
 jirkas
 Re: Dobrý popis17:50:43 19.06.2013
Měl jsem fotky připravený, ale zjistil jsem, že je sem nejde nahrát. Musím si nejprve přečíst návod, napsat někomu email s článkem, fotkami a kdesi cosi. Důvod proč jsem se k tomu doteď nedostal, přičemž to považuji za pravěk a neznám důvod proč to slavný Lezec.cz ještě nevyřešil lěpe... Ale díky za reakce, potěšily!
 kajak

 Hezky kout Zeme00:03:37 12.01.2013
Nejdriv jsem podle popisu vubec nechapal, proc o tomhle koute vubec pisete, kdyz je to tam vsechno zamoreny odpadem a vykaly... ale kdyz jsem se mrknul na fotky, tak chapu. To je tedy tezka romantika. Diky
 krueger