Pomozte nám doplnit jednu nezpracovanou mezeru v dějinách českého horolezectví, zkusme spolu dát dohromady co nejkompletnější seznam českých a v Čechách používaných horolezeckých učebnic. Příruček, kterak se lépe a bezpečněji na horách pohybovati, vznikla v minulosti celá řada. Často jsou citována již rozsáhlejší díla z 18. stol., avšak teprve století devatenácté, s výrazným rozvojem alpinismu, přináší první skutečné učebnice horolezectví v podobě, kterou dnes označujeme termínem "horolezecká metodika". Devatenácté století je také obdobím, kdy zájem o hory a potažmo horolezectví začal ve větší míře pronikat i do České kotliny. Koneckonců už v jeho druhé polovině začaly v Čechách působit první alpinistické spolky. Není proto divu, že v té době již běžně dostupnou literaturu německou začaly pomalu a nesměle doplňovat i první tituly v češtině. Knižní ilustrace, konec 19. stol. Horolezecká literatura u násKnížky o horách a horolezectví jsou u nás poměrně populární. Bylo tomu tak i v minulosti, jak o tom z doby vzdálenější svědčí např. nepřeberná řada dotisků Kugyho "Ze života horolezce" ze třicátých a čtyřicátých let minulého století, nebo z období novějšího úspěch knih Rakoncajových či třeba Messnerových. Velký podíl "horské" literatury na českém trhu měly vždy knihy populární, cestopisné a v neposlední řadě byly u našich nakladatelů populární česky psaní průvodci - zpočátku turističtí průvodci po horách (např. Českou sekcí Slovinského planinského družstva zpracovaný průvodce po Julských a Kamnických Alpách z konce 19. stol.), později i specializovaní průvodci horolezečtí. Z hlediska vývoje sportu však měly mnohem větší význam mnohdy nenápadné a dnes spíše přehlížené příručky věnované horolezecké technice. Zatímco populární či cestopisné knihy o horách často přivedly mezi horolezce nové zájemce, jejich další vývoj pak ovlivňovaly publikace metodického charakteru. Průvodce "Slovinské Alpy"; Český odbor Slovinského planinského družstva (alpského spolku) Historické tituly, přesněji řečeno českou a v Čechách dostupnou (a hlavně používanou) literaturu o horolezecké metodice v průběhu minulého století se snažíme sestavit s ohledem na vývoj horolezecké metodiky a celkového rámce horolezectví u nás. Knihy, které v druhé půlce tohoto článku představujeme, měly značný vliv na vývoj celého sportovního odvětví, utvářely smýšlení horolezecké komunity, podílely se na etické stránce tohoto sportu a zároveň se staly nechtěným, o to však osobitějším svědectvím doby, ve které vznikaly. Tradice sportovního lezení a horolezectví se zpočátku utvářela v alpských zemích a teprve ve druhé polovině 20. století začaly do jeho vývoje významněji zasahovat i jiné oblasti. I to lze na vývoji především českých a do značné míry i slovenských učebnic dokumentovat. Díla v češtině a slovenštině jsou zde doplněna o některé vybrané tituly cizojazyčné. Jde vždy o publikace, které významnějším způsobem ovlivnily právě naše domácí učebnice, ať již po stránce formy či obsahu. Horolezectví zblízka; Olympia 1989 V našem přehledu se nejedná o kompletní soupis v češtině či slovenštině vydané literatury na téma horolezecké metodiky. V těchto jazycích vyšlo různých příruček víc. Zejména se jedná o tituly z oblasti tzv. "neprodejných", tj. takových, které nebyly určeny pro širší trh. V prvé řadě šlo o tzv. "Metodické dopisy" (forma vzdělávání cvičitelů; metodický dopis vydávala Metodická komise prostřednictvím svého ústředí, např. ÚV ČSTV a byl určen k potřebě cvičitelů, tedy zasílán oddílům za účelem vzdělávání jejich cvičitelů). "Metodické dopisy" se obvykle zabývaly vždy jedním tématem, které nemusela vždy nutně být horolezecká metodika v nejužším pojetí, tedy pouze lezecká technika. Vyšly tak metodické dopisy zaměřené např. na geologii lezeckých terénů (Zdeněk Hokr; 1975), ochranu přírody a horolezectví (Jiří Ebenhöh; 1983) apod. Pochopitelně též vnikaly brožury výhradně technicko-lezecké, např. koncem sedmdesátých let "Jištění a zajišťování v horolezectví", nebo úzce bezpečnostně zaměřené, jako např. v polovině let osmdesátých "Bezpečnostní zásady v horolezectví", učební texty pro cvičitele apod. Kromě "Metodických dopisů" vycházela pochopitelně ještě řada interních tisků různých úrovní horolezeckého svazu nebo tělovýchovných organizací (např. na téma tréninku sportovního lezce - F. Vrábel; 1987), ale i oddílové apod. Těm se, z pochopitelných důvodů, rovněž nevěnujeme. V následujícím přehledu také nejsou zahrnuta Bajova skripta pro cvičitele z počátku sedmdesátých let, která ve své době taktéž patřila k významným zdrojům informací. Tato skripta však vyšla v době, kdy byla v češtině dostupná díla A. Černíka a z cizojazyčných bylo možno získat poměrně aktuální "Sputnik alpinista" v ruštině. Stejně tak nejsou do přehledu zahrnuty knihy, které se metodice věnují jen okrajově, např. z konce osmdesátých let dosud nepřekonatelná díla Ivana Diešky jako "Horolezectví zblízka" (a české vydání připravené společně s V. Širlem) obsahující mj. i ojedinělé zpracování geografického tématu "Horolezecký zeměpis", ale hlavně dílo unikátní rozsahem i formou "Horolezectvo - encyklopédia". Hlavními autory, kromě vedoucího autorského kolektivu I. Diešky, byli V. Širl a B. Šišovská, mezi spoluautory a lektory se objevují téměř všichni významní horolezečtí metodici a publicisté té doby, mj. i autoři dále uvedených titulů, "Metodických dopisů" atd. Zeměpis velehor; Academia 1969 Rovněž zde nejsou zmiňována díla zabývající pouze některým segmentem horolezecké metodiky, jako např. vynikající učebnice z pera Josefa Sekyry, který si do svého autorského týmu přibral Arnošta Černíka a společně dali dohromady v češtině zcela ojedinělou publikaci "Zeměpis velehor". Publikace ani po téměř čtyřiceti letech od svého vydání neztratila na informační hodnotě. Je smutné, že u nás na toto téma a na alespoň srovnatelné úrovni od r. 1969 nic nového nevyšlo a nejenom horolezci, ale i studenti se tak musejí prát s odlišnými přepisy názvů a složitou terminologií v cizích jazycích. Přehled rovněž zcela pomíjí publikace zabývající se historií horolezectví a celkově širším okruhem témat s horolezectvím spojených kromě samotné metodiky. Svědectví dobyPodobně jako každý ucelený soubor předmětů shodného určení, avšak z různého období, se stávají i knihy o horolezectví či horolezecké metodice sice nechtěným, o to však výmluvnějším svědectvím o době, v níž vznikaly. Stejně jako sbírka známek či mincí zcela přirozeně vypovídá o minulosti, má značnou výpovědní hodnotu (a díky tištěnému slovu pochopitelně i větší) i úzce zaměřený soubor knih. V našem případě se jedná o učebnice. Zachycují mnohé z dějů v historii našeho sportu, které by jinak byly pro svoji nevýznamnost dávno zapomenuty, na svých stránkách dokumentují i dobové pře o dalším směřování horolezectví. Knížky o horolezectví však vypovídají i o něčem jiném. Přinášejí totiž sice zkreslený, o to však silnější obraz své doby a politického i sociálního vývoje. Soubor knih, které dále představíme, má ve všech případech určitý vztah ke středoevropském prostoru. Není tedy nijak překvapivé, že zachycují i tu velmi málo veselou tvář dějin. Předmluvy mnohých těchto horolezeckých či alpinistických příruček, které vyšly v období 2. světové války nebo v padesátých letech v tehdejším socialistickém Československu, se stávají oslavou nového, rasově čistého a pro vítězství Říše pracujícího člověka, nebo muže, vojáka vždy připraveného hájit výdobytky nového režimu na hranici ohrožované imperialistickými mocnostmi. Je nepochybně dobré si tyto předmluvy přečíst, už proto, že si tak lze připomenout, že zločinecké ideologie se neštítily použít ke svým propagandistickým cílům cokoliv. Třeba i tak okrajový a nevýznamný sport, jakým alpinismus byl (a to už vůbec nelze hovořit o zneužití sportu v masovém měřítku, stačí si vzpomenout na olympijskou historii - a nejenom na Berlín 1936, Moskvu 1980 či Los Angeles 1984). Snad ještě děsivějším dojmem působí některé z knih, které vznikly v období tzv. normalizace, tedy návratu do tuhé socialistické totality po uvolněnějších letech šedesátých. Jedná se o tituly z doby, kdy komunistické ideologii nevěřil snad již nikdo příčetný, a kdy přesto, či snad právě proto začaly vycházet knížky oslavné, propagující "horolezecké" aktivity uspořádané v rámci oslavy Sovětsko-Československého bratrství. Zároveň je úžasné, že i v dobách z hlediska národa velmi bezútěšných vznikala dílka a díla, ke kterým je dodnes radost se vracet, které i po letech odrážejí čisté motivace svých autorů či překladatelů a svým čtenářům tak dodávají pocit vědomí lidské síly a odolnosti. Právě těmto autorům, fotografům i překladatelům bychom rádi i tímto článkem věnovali svůj dík. Historická alpinistická fotografie. Řízením osudu se tento obrázek ocitl v knize propagující nového, rasově čistého člověka. Není bez zajímavosti, že knížka o horských sportech, ze které ilustrace pochází, byla pořízena na náměstí A. Hitlera v České Lípě (zcela přesně v Bärtelově knihkupectví na adrese Adolf Hitler Platz 130, Böhm. Leipa). Přehled horolezeckých učebnicPředkládáme zde několik stručných recenzí několika horolezeckých učebnic z minulého století. Jak je výše uvedeno, nejedná se o kompletní přehled. Ve všech těchto případech se jedná o historické publikace. Je tedy zřejmé, že řada metodických pokynů v těchto knihách může být zastaralých a často nebezpečných. Na druhou stranu, kromě své samotné historické hodnoty obsahují tyto knihy stále ještě řadu cenných informací a mnohé postupy, jejichž znalost může být neocenitelná v kritických situacích. Řada informací je totiž stále platná a neměnná. Die Gefahren der Alpen, učebnice o 348 stranách, a rozměrech 21×15 cm z počátku minulého století (1908) Die Gefahren der Alpen: Zsigmondy, E., Paulcke, W., Edlinger's Verlag, 1908První knihou v našem výběru je německy psaná učebnice, která se nadlouho stala vzorem pro všechny knihy o horolezecké metodice. Její vliv je patrný i v celé řadě pozdějších, česky psaných učebnicích. Pozoruhodný je však i vývoj této knihy, která vyšla v rakouském Innsbrucku, tedy tehdejším Rakousko-Uhersku, jehož součástí byly i země koruny české. Emil Zsigmondy přímo knihu nepsal, zahynul r. 1885 v jižní stěně Meije. Toto vydání je přepracovanou verzí Zsigmondyho starší knihy (Die Gefahren der Alpen, vydané v Lipsku - Leipzig v roce 1885) přepracování a doplnění provedl Paulcke. Vysokou kvalitu této publikace dokládá i řada novějších vydání, např. v české literatuře opakovaně citované vydání u dodnes činného německého nakladatelství Verlag R. Rother z roku 1927. Do hor, učebnice o 175 stranách, a rozměrech 16×12 cm z poloviny dvacátých let 20. stol Do hor: Kunaver, P., Vosátka, A., Nakladatelství F. Svoboda, 1925 Kniha je překladem slovinské příručky Pavla Kunavera, kterou do krásné a kultivované češtiny přeložil a zároveň doplnil o další poznatky Antonín Vosátka. Prakticky celý obsah učebnice je postaven na textu, obrázků je v celé publikaci poskrovnu, s výjimkou závěrečné fotopřílohy věnované Julským Alpám. Text je zaměřen zejména na klasický alpinismus, tedy na lezení v horách. Jedná se o typickou knihu své doby, ještě stále poukazující na nedávnou společnou historii se Slovinci nejenom ve stejném státním útvaru, ale i ve společném horolezeckém spolku. Horolezecké kapitoly, slovenská "válečná" učebnice horolezectví o 92 stranách, a rozměrech 17×12 cm Horolezecké kapitoly: Šimko, J., KSTL Sv. Liptovský Mikuláš, 1943 Kniha Joža Šimka byla ve slovenštině vydána v roce 1943. Jedná se o malou, útlou knížečku. Přesto je obsah poměrně hutný, text srozumitelný a doprovázený krásnými kresbami Samo Turzáka. Pozoruhodně dokumentuje rozvoj technického lezení, které později v Tatrách udávalo tón až do konce 70. let 20. století. Horolezecká abeceda a Horolezecká technika na cvičných skalách; české brožury z poválečných let, obě o rozměrech 20,5×15 cm a 33, resp. 35 stranách Horolezecká abeceda: Kutta, F., Klub českých turistů, 2. vydání, 1945; Horolezecká technika na cvičných skalách: Kutta, F., Klub českých turistů, 1946 Knížečky z pera Františka Kutty vyšly bezprostředně po 2. světové válce. Někdy bývá v literatuře citován ještě starší Kuttův spisek, ten se však autorům nepodařilo získat ani k nahlédnutí. Ilustrace jsou pouze černobílé kresby, dobře přehledné a velice názorné. Není bez zajímavosti, že Kuttovy publikace ilustrovala Bláža Karasová-Cvrková, v padesátých a šedesátých letech jedna z nejvýznamnějších českých horolezkyň. Základy horolezectví, nejvýznamnější česká učebnice padesátých let, o 268 stranách, a rozměrech 20×15 cm, vyšla v nešťastném osmačtyřicátém roce Základy horolezectví: Kroutil, F., Veverka, A., Nakladatelství Žikeš, 1948 Na svoji dobu rozsáhlé a odborné dílo, předcházející Procházkovy "Základy horolezectví" na pomyslném trůnu nejvýznamnějších metodických knih. Základy horolezectví jsou zaměřeny především na klasický alpinismus. Horolezecké kapitoly, učebnice o 51 stranách, a rozměrech 17×12 cm z konce čtyřicátých let Horolezecké kapitoly: Šimko, J., Slovtour, 1949 Kniha navazuje na předchozí dílo Joža Šimka (viz výše). Oproti předchozímu vydání je tato kniha rozsáhlejší a podrobnější. Kresby S. Turzáka nahradily nové, od R. Kubína, které jsou spíše technického rázu, snad do učebnice vhodnější, a je jich o poznání více než v prvním vydání. Horolezectví, je první "sovětskou" učebnicí, která u nás vyšla. Jedná se o rozsáhlé dílo na 158 stranách a o rozměrech 22×15 cm z počátku padesátých let Horolezectví: Abalakov, V. M., Sokolské nakladatelství, 1951. Jedná se o překlad učebnice horolezectví z ruštiny pocházející od předního "sovětského" horolezce, jehož význam však výrazně přesáhl oblast sovětské sféry vlivu: Vitalij Michailovič Abalakov, průkopník sovětského sportovního horolezectví, trenér a metodik byl nepochybně významnou osobností celosvětového horolezectví. S jeho jménem je spjata nejenom celá řada významných prvovýstupů v ruských a asijských velehorách, ale i řada nových, často přelomových konstrukcí horolezecké výzbroje. Také jeho učebnice je velmi kvalitní, a na svoji dobu na opravdu vysoké úrovni. Horolezectvo pre každého, učebnice o 175 stranách a rozměrech 17×12,5 cm z první poloviny padesátých let minulého století Horolezectvo pre každého: Roubal, R., Nakladateľstvo Cestovného ruchu, n.p., 1953 Kniha se věnuje především horolezectví v horách, je výrazně zaměřená na přípravu pro lezení ve Vysokých Tatrách. Ilustrace v knize jsou černobíle kreslené obrázky, které jsou vcelku na přijatelné úrovni a je jich dostatečné množství. Na konci knihy je ještě poměrně obsáhlá (36 fotografií) černobílá fotografická příloha. Zimní horolezecké táboření, učebnice o 210 stranách a rozměrech 20×42,5 cm z poloviny padesátých let minulého století Zimní horolezecké táboření: Tichák, R., Státní tělovýchovné nakladatelství, 1955 Text je velmi podrobný a obsáhlý. Největším přínosem této knihy i pro současnost jsou návody, které nestárnou jako táboření a bivakování ve "sněhových obydlích". Od precizního popisu stavby iglú pak text volně přechází v popisy různých typů záhrabů, a to velmi podrobně. Zimní nebezpečí v horách, první významná "lavinová" učebnice v češtině; o 205 stranách a rozměrech 21×15 cm z r. 1956, jedná se druhé a přepracované vydání knihy téhož autorského kolektivu, která v poměrně malém nákladu vyšla na 172 stranách o dva roky dříve Zimní nebezpečí v horách: Houdek, I., Vrba, M., Státní tělovýchovné nakladatelství, 1956 Nejedná se o klasickou horolezeckou učebnici, do přehledu však toto, později často citované dílo zařazujeme vzhledem k vlivu v něm obsažených poznatků, které tak významně obohatily metodiku budoucích let. Není bez zajímavosti, že touto knihou se čeští odborníci zaměření na problematiku vzniku lavin a lavinové prevence dostali na špičku tehdejšího poznání a po boku badatelů z alpských zemí dostali možnost spoluzakládat evropskou školu lavinové prevence. Zároveň se stali českými zástupci v řadě organizací, počínaje IKARem až po prestižní vědecké instituce. Zimní turistika, česká učebnice skitouringu z r. 1960 vyšla na 102 stranách a rozměrech 16,5×12 cm Zimní turistika: Michalička, V., Satori, M., Sportovní a turistické nakladatelství, 1960 Útlá knížečka popisuje to, co se dnes označujeme jako skitouring. Kromě záležitostí spojených s vlastním pohybem na lyžích je v knize docela podrobně probráno i táboření na sněhu. A pochopitelně nechybí obligátní kapitoly o počasí a nebezpečí zimních hor. Technika zajišťování v horolezectví z r. 1961 a Horolezectví z r. 1964, brožury od nejvýznamnějšího českého horolezeckého publicisty šedesátých let, obě o rozměrech 17×12,5 cm, první na 163 stranách, druhá na 192 stranách Technika zajišťování v horolezectví: Černík, A., Sportovní a turistické nakladatelství, 1961; Horolezectví: Černík, A., Sportovní a turistické nakladatelství, 1964 Knihy Arnošta Černíka, publicisty a horolezce, který zahynul při největší tragédii české horolezecké historie, při zemětřesení v Peru r. 1970 (tehdy zahynulo všech 14 účastníků české horolezecké expedice na Huascaran) měly pro české horolezectví zcela zásadní význam. Většina z nich se však nezabývala horolezeckou metodikou. Černík byl zejména autorem řady popularizačních titulů o horách i horolezectví. První titul je zaměřen na vše týkající se zabezpečení proti pádu. Přestože se jedná o malou a útlou knížečku, informace v ní jsou podrobné a na vysoké úrovni. Je až k nevíře, jak i po mnoha letech působí kniha fundovaným dojmem. A o záležitostech, které takříkajíc "nezestárnou" (např. kinematika pádu, rozklad sil v čepeli skoby apod.), pojednává tato knížka tak podrobně, že je až hanbou, jak ubohé knihy vycházejí v Čechách o horolezectví dnes. Druhá z učebnic tohoto autora navazuje do jisté míry na publikaci předešlou. Obsah je zpracován ve stejné formě. Probírá taková témata, jako je názvosloví, výstroj a výzbroj, technika lezení, druhy chytů a jejich úchopy, táboření, orientace, výživa při expedici apod. Pokud si odmyslíme některé zastaralé pokyny, je stále možno získat z této knihy mnoho užitečných informací. Lyžujeme v terénu, tak trochu "skialpinistická" učebnice čítající 102 stran a o rozměrech 21 × 15 cm Lyžujeme v terénu: Houdek, I., Sportovní a turistické nakladatelství, 1963 Jde o poněkud pozapomenutou českou učebnici skialpinismu, byť se toto slovo v knize nevyskytuje. Aby nedošlo k nedorozumění; nejedná se o lyžařskou učebnici, či příručku pro turistický pohyb v zimních Krkonoších, nic takového. Kniha je opravdu o ryzím vysokohorském lyžování, které se dnes nazývá skialpinismem. Nechybějí ani taková témata, jako je počasí, jižní fén, lavinové nebezpečí, použití cepínů a maček, jištění lanem, záchrana a nosítka z lyží apod. Ilustrace jsou jednak černobílé kresby, jednak je uvnitř knihy navíc ještě černobílá fotografická příloha. Sputnik alpinista, učebnice o 335 stranách a rozměrech 20×13 cm se stala hlavním zdrojem nových informací v počátku sedmdesátých let Sputnik alpinista: kolektiv autorů, Izdatělstvo fizkultura i sport, 1970 Naprosto "klasická" učebnice počátku sedmdesátých let, ze které do jisté míry čerpala většina novějších metodických příruček. Kniha, přestože je v ruštině, byla svého času poměrně často používaným zdrojem informací a zejména u nás patřila k těm lépe dostupným. Obsah knihy je zaměřen na klasické horolezectví v horách a kromě běžných témat nechybí ani takové kapitoly, jako je překonávání horských vodních toků, záchrana v horách, ale třeba i trénink a skálolezectví. Alpinizm, významná polská učebnice o 250 stranách a rozměrech 20×14,5 cm, která těsně předcházela prvnímu vydání české moderní učebnice; Základů horolezectví Alpinizm: Popko, M., i redakcja, Wydawnictvo sport i turystyka, 1974 Kniha je v polštině a jedná se o poměrně zásadní a rozsáhlou učebnici alpinismu, kterou by rozsahem bylo možno přirovnat k našemu dílu Procházkovu (o jeho knize z roku 1975 viz dále). Jedná se o typickou učebnici, která na svých stránkách spíše nechtěně zachycuje konec jedné významné etapy v historii horolezectví, ale která již zároveň patřila k prvním učebnicím moderního střihu. Právě v tom tkvěl její význam i pro naše horolezectví, ačkoli se již o rok později objevila moderní učebnice i v češtině a dokonce od českého autora. Není bez zajímavosti, že v knize je věnována kapitola speleoalpinismu (alpinizm jaskiniowy). To je například v českých učebnicích neobvyklé; v Čechách působili speleologové, resp. speleoalpinisté i z hlediska metodiky, tedy včetně vydávání metodických materiálů, naprosto odděleně od horolezců. Základy horolezectví, učebnice o 209 stranách a rozměrech 20×13 cm, která do historie českého horolezectví vstoupila jako první moderní kniha o alpinistické metodice Základy horolezectví: Procházka, V., Olympia, 1975 (a 2. rozšířené a doplněné vydání v roce 1979) Starší kniha z pera Vladimíra Procházky, která o 15 let předcházela publikaci "Horolezectví" (viz dále v článku). První moderní česká učebnice, která se záhy (v roce 1979) dočkala druhého, rozšířeného vydání u stejného nakladatele. Toto druhé vydání (276 stran, rozměry 22×14 cm) bylo doplněné zejména kapitolou o zdravovědě v horolezectví. Jen těžko lze nesrovnávat tuto učebnici s Procházkovým "Horolezectvím" z r. 1990. Mnohé části textu a obrázky jsou totožné, i když v celkovém rozsahu jsou "Základy horolezectví" pochopitelně stručnější. Oproti "Horolezectví" z r. 1990 jsou v "Základech horolezectví" některé metodické postupy již zastaralé, například na obrázcích často zobrazovaný lezec se samotným prsním úvazem, ale i přesto je z této knihy možno získat řadu užitečných informací. Celkově je však kniha v dnešní době spíše historickým dokumentem o tom, jak a s jakou výzbrojí se lezlo v 60. letech 20. století. Zajímavé je především vidět určitý zlom v kvalitě výzbroje např. oproti knihám A. Černíka z šedesátých let. Kniha je poměrně rozsáhlá, velice precizně zpracovaná a doplněná řadou dobře zřetelných "výukových" ilustrací, buď jednoduchých perokreseb nebo fotografií, na kterých jsou zachyceny např. základní horolezecké úkony, ale i horská geomorfologie apod. Na svoji dobu naprosto nepřekonatelná (a dlouho též nepřekonaná) je kapitola o přípravě horolezce. Jedná se knihu, kterou lektorovali přední českoslovenští metodici té doby, na značné výši byl i kolektiv zpracovávající oblast horolezecké zdravovědy. Není bez zajímavosti, že i do této publikace přispěla jako ilustrátorka Blažena Karasová-Cvrková, tatáž "Bláža", která ilustrovala již příručky Kuttovy, dlouhý čas dominovala českému ženskému lezení, a dokonce se stala i pojmem geografickým (to když po ní byla pojmenována jedna z výrazných stěn u Srbska s řadou lezeckých cest). Mezi dalšími ilustrátory se ocitl např. i Petr Prachtel, velkou část fotografií pro druhé vydání poskytl nedávný předseda ČHS Jiří Novák, nebo je přímo pro tuto publikaci nafotil Vl. Procházka mladší, známý metodik a redaktor Montany. Je pochopitelné, že tato učebnice se nadlouho stala hlavním zdrojem informací pro celou lezeckou komunitu. Její největší význam a důvod, proč je již běžně uváděna jako přelomová záležitost, však tkví ve faktu, že se stala první učebnicí moderního horolezectví u nás. Turistika v horách, brožura o 205 stranách a rozměrech 19,5×12,5 cm je učebnicí VHT; podobných přinesla devadesátá léta několik Turistika v horách: Hejl, I., Olympia, 1990. Tato kniha je dnes už poněkud "vyšlá z módy". Zabývá se výhradně vysokohorskou tematikou s důrazem na provozování VHT. Je ještě poznamenaná dobou socialismu, kdy byl v Československu problém sehnat v obchodech moderní turistickou a horolezeckou výstroj. Některé metodické pokyny jsou zde opravdu archaické. Může však mít význam pro zvídavé horolezce hledající velmi jednoduchá avšak účinná řešení, které mohou napomoci v nouzových situacích. V této knize se člověk dozví, jak slaňovat v Dülferově sedu, jistit lanem přes koleno, navazovat se lanem kolem hrudi a podobné, lety osvědčené fígly, které v těch moderních, drahých a barevných publikacích mnohdy nenajde. V čem však tato kniha nikdy nezestárne, je její důraz na nutnost přemýšlet při plánování túry. Je známé pořekadlo "bezpečnost začíná ve vaší hlavě" - aniž by kniha rčení citovala, přesto čtenáře jasně vede tímto směrem. Speleoalpinismus od R. Matýska, brožura formátu A5, distribuovaná speleologickou společností, bývala ke koupi za 20,- Kč Speleoalpinismus I. díl: Matýsek R., Knihovnička ČSS, 1990 Učebnice vydaná Českou speleologickou společností především pro potřeby vlastních členů, která však narozdíl od "Metodických dopisů" horolezeckého svazu byla ve volném prodeji. Měla být první vlaštovkou zaplňující metodické prázdno v oblasti speleoalpinismu. Na toto téma byly totiž až do vydání zmíněné příručky v češtině k dispozici pouze články (vycházející většinou ze zahraničních pramenů), případně byl speleoalpinismu věnován okrajový prostor v publikacích na téma speleologie obecně. Českým čtenářům byla v té době k dispozici literatura slovenská (např. Jákálova "Praktická speleológia" z r. 1982, s podrobnou kapitolou o speleoalpinismu z pera Petra Hipmana, a v roce 1985 skripta vydaná Technickou komisí SSS "Základy jednolanové techniky" od Gustava Stibrániyho, která byla na svoji dobu velmi moderní, leč obtížně k sehnání). Matýskova příručka je poměrně podrobná, avšak jedná se o pouhý úvod do problematiky. Tím bohužel příručka končí, s odkazem na připravovaný druhý díl, který však již v ČSS nevyšel a o řadu let později jej Matýsek vydal jako souhrnné dílo na CD nosičích. Bohužel však až do autorova skonu na jaře letošního roku toto dílko zůstalo širšímu publiku téměř utajené, proto dodnes v češtině není (s výjimkou prací na téma jednolanové techniky v záchranářské praxi, kterou pro vnitřní potřebu vydal Hasičský záchranný sbor) souhrnnější dílo o jednolanové technice a speleoalpinismu k dispozici. "Horolezectvo" sestavené Mariánem Šajnohou, na 290 stranách (při rozměrech 21×15 cm) přináší velice precizně zpracovanou problematiku Horolezectvo - učebnica pre školenie cvičiteľov: Šajnoha, M. a kolektív, Šport, 1990 Učebnice ve slovenštině určená pro pokročilejší horolezce, určená instruktorům horolezectví. Jedná se o dobře zpracovanou publikaci z dílny kolektivu předních slovenských metodiků. Navazuje na tradice kvalitní slovenské metodiky, v oblasti školení cvičitelů horolezectví (nyní instruktorů) nahradila starší skripta z pera známého horolezce Ivana Baja (Bajo, I. a kol.: Horolezectvo - učebné texty pre cvičiteľov II. a III. triedy, SZTV, Šport, Bratislava 1972). Nutno však podotknout, že obě slovenské učebnice pro instruktory vyšly v době, kdy byla v češtině dobře dostupná díla domácích autorů a jako informační zdroj je tedy využili zejména cvičitelé vyšších stupňů (resp. tříd), kterým byla dostupná prostřednictvím metodické svazové knihovny. Tyto učebnice se v Čechách bohužel právě proto poměrně málo dostaly do obecnějšího povědomí. Informace v knize jsou na vysoké úrovni a mnohdy i velmi podrobné. Jestliže se chcete horolezectvím zabývat zcela vážně a trvale, například máte-li ambice stát se i instruktorem horolezectví, musíte mít tuto knihu přečtenou. Horolezectví, poslední významná učebnice na českém trhu, (246 stran, rozměry 24×17 cm) která u nás vyšla Horolezectví: Procházka, V., a kolektiv, Olympia, 1990. Klasická učebnice horolezectví, v češtině nejobsáhlejší publikace na toto téma. Problematika je podrobně zpracována od úplných základů pro nováčky až po náročné informace pro pokročilé horolezce. Všechny superlativy použité pro Procházkovu o 15 let starší knihu (viz výše) platí beze zbytku i pro tuto. Oproti předchozímu dílu je však rozsáhlejší a výrazně modernější. Spoluautory tohoto díla byli Vladimír Procházka ml., Ivan Rotman a Jiří Novák, mezi ilustrátory a fotografy se opět objevují jména Blaženy Karasové-Cvrkové či Jiřího Nováka, ale i Josefa Rakoncaje, nejvýraznějšího českého výškového lezce té doby, a řady dalších. Bohužel se tato učebnice záhy stala vysoce úzkoprofilovým zbožím, její náklad byl beznadějně rozebrán a mezi mladšími ročníky lezců dodnes kolují její ohmatané xerokopie. Pro svou celistvost informací nemá tato kniha v češtině dosud konkurenci. Výzva čtenářům:Přestože je toto shrnutí poměrně podrobné, nečiní si zdaleka nárok na úplnost. Zejména v meziválečném období a za Protektorátu u nás (ale i na Slovensku) vyšlo, nebo bylo dostupných několik dalších prací v češtině, slovenštině a němčině, které se později objevovaly v citacích či odkazech. Rádi bychom sestavili kompletní přehled horolezeckých učebnic u nás běžně používaných, nebo těch, které významnou měrou ovlivnily českou metodiku. Prosíme proto čtenáře, zda by se nepodívali do svých nebo oddílových knihovniček, a knihovniček svých předků či oddílových nestorů, zda v nich neobjeví některé dávno zapomenuté dílko, které se nevyskytuje v našem přehledu. Měli bychom zájem o odkoupení, zapůjčení za účelem pořízení kopie, nebo o pořízení elektronické kopie (pokud možno v trochu slušném rozlišení) a její zaslání. V některých případech bychom byli neobyčejně vděční i za zaslání naskenované titulní stránky a obsahu pro porovnání s dalšími vydáními (např. Die Gefahren der Alpen: Zsigmondy, E., Paulcke, vydání z r. 1927 s předmluvou). Velmi rádi bychom rovněž alespoň v kopii získali Zsigmondyho knihu z roku 1885 Die Gefahren der Alpen, neboť ta nepochybně patří k prvním významným učebnicím a řada starších českých a slovenských děl na ni odkazuje. Informace o dalších metodických publikacích můžete umístit do komentářů pod článkem, jejich případné kopie, nebo podrobnější informace laskavě zasílejte na adresy: tomas.kublak@horolezeckaabeceda.cz nebo tomas.frank@horolezeckaabeceda.cz Zájemcům o metodickou literaturu doporučujeme:Jako základ pro tento článek byly se svolením autora použity stručné recenze Tomáše Kubláka zveřejněné na metodických stránkách HO Sakal: (sakal.stredozem.cz/metodika/metodika.htm) Zde se v rubrice Knihovna - Recenze nacházejí rovněž recenze (a odkazy na recenze uveřejněné jinde) knih nových, zejména tedy učebnic vydaných po roce 1990, ale i knih, které tento článek změrně vynechává (např. tzv. "neprodejných", tedy "Metodických dopisů" apod.). Repro: archiv T. Kubláka a T. Franka Sestavil: Tomáš Frank a redakce Horolezecké abecedy (www.horolezeckaabeceda.cz)
|