8. 11. 2008, místo – Mamut centrum Sobotka, Česká republika, Srdce Evropy název mise – Tendon Cup 2008 Nejprve bych chtěl přiblížit, co to vlastně Tendon Cup (dříve Lanex Cup)je. O jeho vznik se zasloužilo několik lidí, kterým se nelíbilo, že Mistrovství České republiky je příliš úzce zaměřeno. Cesty se stavěli pro asi 5 nejlepších, ostatní děti neměli šanci a padali hned na začátku cest. Proto se rozhodli udělat soutěž pro větší počet dětských kategorií (tzn. že je k dispozici větší počet různě obtížných cest). Soutěžící jsou ve věku od 0 do 18 let. Závodníci nesmí být reprezentanti České republiky. Kromě finále nejstarších se cesty lezou top-rope. Mladší mají s horním i finále. Podrobné informace o Tencón Cupu naleznete na www.horosvaz.cz. Stavění cest se na přelomu pátečního večera a sobotního nadrána chopili Lachtan, Jedla Míra, Jedla Kuba, Ještěr a Tomáš. Kolem půl 9 ráno byli i poslední spáči vyšoupnuti z boulderovky naspeedovanými učastníky závodu. Během hodiny se Mamut centrum v Sobotce zaplnilo. Celé to hejno se mlelo a adolescenti a hlavně děti popolézali všude kolem, aby se zahřáli. Já už bych byl po takovémhle řádění – které probíhalo na stěně a hojně na bouldrovce - řádně vyšťavený. Ale to pro tyhle lezecké piraňe nepřipadalo v úvahu. V 10:00 Lachtan závod zahájil, předlezci ukázali, o co půjde, a závod vypuknul. Já jsem se nikdy žádných závodů nezúčastnil ani jako pozorovatel, a tak pro mě následné scény byly naprosto fascinující. Během závodu museli být ze stěny někteří účastníci odvoláni rodiči, protože nějaký krok byl nad jejich síly, ždímání posledního chytu však nikoliv. Někteří vypadali, že by na něm proviseli i Vánoce. Prostě k neutahání. Závodníci, bez rozdílů kategorií, do svých výkonů dávali vše. Kluci, holky, malý, velký, všechno fuk. Někdo lezl spíše staticky, někteří asi dobře posnídali, takže předváděné skoky do topů braly dech. Jen jsem kroutil nevěřícně hlavou. Závodníky od 12 let výše už moc věcí evidentně překvapit nemohlo. Mně se hodně líbil jeden z těch nejmenších, který ždímal spoďák v rajbáku krok pod topem s nohama na tření na ministrukturách a ač se snažil sebevíc, do topu prostě nedosáhl. Po natahování a zápolení jsem nevěřícně pozoroval skok, který byl zakončen radostným zavýsknutím, jelikož touženého topu bylo dosaženo. Jiná malá závodnice po jednom ze skoků zářila štěstím a hlásila dolů mámě, že ten skok dala! Vůbec ji nevadilo, že je zhruba v půlce cesty – asi nějaká sázka či co (ostatní skokaní létali pro top). Všichni si lezení užívali. Lezecké výkony byly odspodu řádně podporovány rozpálenými rodiči a ostatními spřátelenými závodníky. Někteří zjistili, že ohraničení soutěžních sektorů se dá krásně využít na slack-line. Starší závodníci nedávali přespříliš najevo své emoce, u těch mladších se sem tam ukázaly i nějaké ty slzy. Rozhodčí na vše bedlivě dohlíželi takže kolem půl 2 odpoledne byli vybráni finalisté. Cesty byly poupraveny, jističi připraveni a Grand Finale mohlo začít. Já osobně jsem kolem nepozoroval nějaký velký finálový stres. Připadalo mi, že to všichni brali tak nějak v klidu a v pohodě. Při navázání si závodník většinou odfouknul a už mastil. Kolem 4 hodiny stanuli matadoři na stupních vítězů, přijali zasloužené ceny od sponzorů, sklidili pochvalný potlesk a radostně se zazubili do čoček objektivů lačných fotografů. Myslím a doufám, že si všichni dobře zalezli, bavili se a poměření sil s ostatními účastníky závodu je řádně namotivovalo pro další bušení. Na závěr chci poděkovat: - atraktivnímu Mamut centru v Sobotce a jeho baru, na němž se napojilo a párkem v rohlíku nasytilo nejedno hladové a vyprahlé hrdlo - všem, kteří se na pořádání závodu jakýmkoli způsobem podíleli - všem zúčastněním za vytvoření té správné atmosféry - a samozřejmě sponzorům, kterými byli TENDON, HUDY SPORT JIČÍN A MAMUT. fotky: http://www.esnips.com/web/vjestern-fotky
|