Protože si myslím, že hodně lezcům může pomoci, až budou řešit podobnou situaci, rozhodl jsem se sepsat následující povídání.
Nazdar, Stoupo, můžeme?
Jo, Bačo, můžem, jasně.
Kontrolní otázka. Došly ti ty ryby?
Jo, kapříci připluli v pohodě.
Ty vole, vždyť víš, že s municí není problém, vždyť se známe, ne?
Hele, Bačo? No?
A jaká? Ty vole, v pohodě. Akorát jsem teď řešil nějaký píčoviny, tak mi asi rozumíš.
Ty vole, jsem se tě nemoh dovolat! Ty vole, vždyť já jsem si to musel vypnout. Stoupo, já byl unavenej jako kotě. To byl konec. Ty vole, já už tady nebudu nikomu dělat čuráka, rozumíš?
Ty vole, vždyť já to lezení nedělám pro sebe, já dřu, plivu krev. Já jsem fakt utahanej.
Ty vole, mně to je jasný. To jsou čuráci mediální, ty vole. To by ses fakt posral! Co oni si jako budou dokazovat? Ty vole, já to tady honím, aby to bylo jako v novinách v pohodě, a co jako, vole, co?
Ty vole, no dyť! A ty čuráci se akorát po tobě budou vozit, ty vole, rozumíš? Kdo na to má žaludek, Stoupo? Ty vole, oni jako nevědí, viď?
Ale vyser se na ně. Důležitý je prostě... Ale tohle všecko je důležitý, ty vole! A pak jsou jiný věci, který jsou důležitý, rozumíš? A to je podstatný. Jestli mi rozumíš.
No, tomu rozumím, no. To by člověk blil, Stoupo. Hele, tamhle jde nějakej čurák. Já ti ještě zavolám, jo? Čau.
No, brkni!
Doufám, že nikoho neurazí tenhle již klasický úvod, ilustrující moje rozhořčení nad tím, jak laická media překrucují fakta o našem pobytu v Tatrách a samotné záchranné akci. Takže jak to vlastně bylo?
Kolem Silvestra jsem s kamarádkou Lenkou z našeho ženského alpinistického týmu chtěl vyrazit na nějaký delší výpad do Tater, podobně jako loni s Martinou. Lenka sice není juniorskou mistryní světa jako Martina, ale leze dobře a stejně jako ona se nebojí několikadenních pobytů v zimních podmínkách. A tak jsme si vybrali severní stěnu Rumaňáků.
Vyjeli jsme z Brna ráno na Silvestra a po poledni vyrazili od zastávky Popradské pleso směrem pod Západní železnou bránu. Počasí mělo být následující den s mírným sněžením, ale pak dva dny pěkně s teplotami přes den kolem nuly. Chtěl jsem zkusit nějaký prváč, tak teplé podmínky by mi totiž umožnily lézt i těžší věci bez cepínů, jen rukama. Přihodil jsem tedy do báglu nějaké skoby a jídlo navíc, pod stěnu to uneseme.
Další den, ve čtvrtek, jsme za mírného sněžení vystoupali do Západní železné brány. Z druhé strany celkem fučelo, ale skála byla jen jemně ojíněná sněhem. To zítra roztaje, říkal jsem si. Dvě 60m slanění a následný sestup Kačím žlebem nás dovedly pod stěnu. Bylo v ní strašně málo sněhu. Vysněžené byly jen police v Korytě. Myšlenku prvovýstupu jsem opustil, protože ve směru, který jsem si podle fotky vybral, prozrazovaly zasněžené plotny obtíže, na které jsem nebyl připraven.
Takže jsem zvolil alternativní program - cestu korytem z r. 1927, obvyklý čas přelezu 7h. Jako jediná skýtala dobrá místa na bivak, protože světla na nový rok je jen kolem osmi hodin. A taky jsem považoval za vhodné vyjít vstříc potřebám mé mladé a krásné společnice. Po třech délkách jsme společně dosáhli místa vhodného na bivak. Byli jsme z toho brodění a lezení s nelehkým batohem za mírného sněžení značně zvlhlí, ale bivak byl perfektní.
Viděli jste už vaši partnerku čurat ve spacáku do flašky? Nechám vaší představivosti, jak je to kouzelné.
Následující páteční ráno nás čekaly trochu těžší délky přes suché prahy. To už jí s batohem nešlo a Lenka musela jimarovat. Stále vše bravurně zvládala s úsměvem. Byl krásný den, jak předpovídali. Sníh byl ale místy hodně navátý, sypký s krustou a dalo velkou práci se jím prohrabat. Jídlo jsme však měli na čtyři dny, tak nevadilo, když zabivakujeme ve stěně ještě jednou, dvě délky před koncem. Večer se však náhle zhoršilo počasí a začalo foukat a pršet. Tak to pokračovalo celou noc. Čerstvý sníh s deštěm neustále zasypával náš bivak. Vše bylo mokré, ale bylo nám teplo. Ráno pro změnu sněžilo a mrzlo. Vše, co bylo mokré, zmrzlo na kost. Smyčky, lana, zámky karabin ale hlavně pohyblivé díly friendů - ty přestaly fungovat úplně.
Čekala nás délka v obtížnosti kolem čtyřky, tak to nemůže být problém, říkal jsem si. V mizerné viditelnosti jsem vykoukl za hranu poslední délky. Nad námi hradba převisů, viditelnost dvacet metrů. Vůbec mi nebylo jasné, kudy vede cesta. Vše bylo oblepené silnou bílou ledovou vrstvou, jako v patagonii. Vzpomněl jsem si na Nicka Bullocka ...
Lézt by to asi šlo, ale velmi nejistě a s mizernou možností jištění. Tohle jsem přece Lence nemohl udělat. Dělat hrdinu a zramovat se jí před očima.
Kdyby šlo o nějaký vážný výstup, ale tohle? Mám to zkusit? Zavolal jsem mobilem pro radu kamarádům z horské, že si nejsem jistý, zda to bezpečně vylezu a aby se případně připravili na výjezd. Bylo něco před desátou. Po společné diskusi jsme se dohodli, že vyrazí hned, protože čekat, až zůstanu o tři hodiny později zaseknutý dva metry pod výlezem nebo až si dolámu nohy by nebylo rozumné. Kluci pro urychlení chtěli využít polskou helikoptéru, která by je vysadila přímo v sedle mezi Gankem a Rumaňákem, čímž by si ušetřili několikahodinové prošlapávání stopy Zlomiskovou dolinou, ale to se kvůli silnému větru nepovedlo. A tak vyrazili pěšky z Popradského plesa přes Rumanovu dolinku až nahoru do Gankove štrbiny.
Několikrát jsem si vyčítal, že jsem to měl zkusit a neměl zbytečně plašit kluky, ale pak jsem si vždycky představil, jak by se na mě asi dívali, kdybych to právě vylezl a oni zrovna přicházeli z druhé strany, udření z prošlapávání stopy. A tak jsme mezitím vařili čajíky a pojídali zbylé tyčinky. Kluci dorazili kolem šesté. Lukin nám natáhl shora lano a my jsme vyžímarovali i s batohy do sedla. Byla tma, fičel vítr, ale byli jsme všichni rádi, že to dobře dopadlo. Sešli jsme do Zlomisek, dali si sušenky, čajík a za neustálého vtipkování společně prošlapávali cestu zpět na Popradské pleso. S klukama se už nějaký rok znám a vím, že jsou to skvělí a trénovaní borci, pro které tenhle výšlap byl další přípravou až se stane skutečně něco vážného.
A když jsme u Nicka Bullocka, doporučuji si přečíst jeho Cluster theory, aby jste všichni jen nečekali až vám někdo řekne, kde jsou zrovna ideální podmínky:
A ještě k tomu špičkovému alpinistovi, jak mne někdo nazval, a srovnávání s minulou generací lezců. Přátelé, to byli tehdá Páni. Ti uměli lézt a lezli často. Tak často, že dnes by byli považováni za profíky. Já jsem amatér a znám spoustu lepších lezců, než jsem já. Jen třeba zrovna nemají motivaci nebo chuť vyrazit. A já doufám, že mým snažením se mi je podaří probudit, protože ... "Champions aren't made in the gyms. Champions are made from something they have deep inside them - a desire, a dream, a vision."
:-D super článek! Dost jsme se bavil... no a když někdo nezná českou sodu, sklepáky, cimrmany a podobné humoristy tak je z toho chudáček pak celej nevrlej :-D Bačo díky za parádní vysvětlení a za propíchnutí mediální bubliny
Úvodní krasobruslení je právě na místě a v pořádku. Rozesmálo mě to! Chudák úvodní anonym, že toto nezná, myslím že podobná satira by mu jen prospěla...
O to nejde, diskuse je dobrá věc. Mediální bublina to byla v laických médiích. Z těch mi furt někdo volal a chtěl vyjádření. Jak chceš vysvětlit někomu, kdo v horách nikdy nebyl, proč jsi tam vůbec v zimě chodil? Proto ten sprostý úvod z Ivánku kamaráde. Ale tady bych chtěl, aby si lidi, co vědí, a chtějí do hor chodit lézt, udělali vlastní názor a sami se rozhodovali, co příště lézt, a jak-co dělat, když se to kazí.
Jasne, beriem. Aj ja som to myslel skor smerom k tym laickym mediam, kde redaktori casto ani netusia zakulisie pripadu a nakoniec to vyznie uplne opacne ako to v skutocnosti bolo. Tam su skor ti diskuteri excelentni a vacsina z nich neprekracuje svojim IQ spominanych redaktorov. Kedysi som sa snazil s nimi bojovat, ale je to boj s veternymi mlynmi. Na Lezci je nastastie vacsina diskutujucich aspon zasvatena do problematiky, takze je to vcelku v pohode.:)
Úroveň slovenských mainstrémových médií je otrasná. Najčítanejší slovenský nebulvárny denník, "SME" mal asi tri dni titulku , že zachraňovali "turistov". Až keď som ich v diskusii upozornil, že je rozdiel medzi turistom a horolezcom, tak to opravili.
uvod neurazil, ale prislo mi, ze byl zcela zbytecnej, a to i jako upoutavka na pribeh co nasledoval. jedna vec je divadleni hra a druha verejny medium.
I kdyz je ted novej Hradni trend,nemusime se v tom shlizet..
Ano, pokus o prvovýstup to mohl být než jsem uviděl podmínky ve stěně. Pak už to bylo jen - tím nejlehčím nahoru - což bylo pěkné lezení i v těch podmínkách, jaké tam byly. Stále se kolem sebe dívám, co by kde šlo nového vylézt.
na HZS to bolo nazvané ako náročná záchranná akcia. Možno keby to opísali tak ako ty, tak by žiadna mediálna diskusia nevznikla :-), aj keď o náročnosti akcie samozrejme polemizovať nechcem. Rozhodli ste sa určite správne, dobrý horolezec je živý horolezec :-) a aj výroky chalanov z horskej potvrdzovali, že Vás nepovažovali za "ďalších nezodpovedných čechov v Tatrách" , ktorí podcenili situáciu a precenili svoje schopnosti :-). Je fajn, že sa v Tatrách aspoň niekto pokúša a aj robí nové a zaujímavé projekty. Držím palce, nech sa darí a vyslovujem svoj obdiv, hlavne holkám, ktoré bivakujú v zime niekoľko dní niekde v stene :-) Predsa len je takých báb menej ako mužov. Aj s tým cikaním do fľašky to máte Vy muži jednoduchšie :-)
Byla to náročná akce - dokonce letěl i vrtulník, samozřejmě mi příjde faktura, ale pro tyto případy si platím pojištění Alpenverein. Pro kluky z horské to bylo určitě náročné prošlapat stopu nahoru. Sám jsem ji o tři dny dříve šlapal o kousek vedle do Železné brány. Obdivuji jejich práci a zároveň vím, že by nedělali něco jiného, že je to v těch horách baví.
Kdo neriskuje, nevyhraje. ( Sir Edmund Hillary)
A kdo občas zariskuje, ten pozná zákoutí života, která by na cestě ze supermarketu na překližku nikdy nepoznal.
Co tady dal resite,Baca to nahore popsal,predpoved dobra,nakonec zmena,podminky na ho...,nebyl tam sam ,ale s partackou tak se rozhodl zavolat HZS,co je na tom spatne?To podle nekterych diskuteru zavreme zimni a mozna i letni hory,propustime a nejlepe zrusime HZS?Dobre to dopadlo,vsichni jsou OK a to je dulezity!!!
Do zimních hor se jezdilo a jezdit bude. HZS je nepostradatelná. Řeší se to, že jsem vyrazil za ne zrovna ideálních podmínek pro tento výstup = začátek sezony, krátký den, prachový sníh, ve stěně málo sněhu, pod stěnou mraky sněhu, ve stěně ani pod ní jsem nikdy nebyl. Někdo to považuje za výzvu, někdo za hazardování přinášející zbytečné komplikace. Diskutuje se o tom, a to je dle mě dobře, protože to lidi nutí přemýšlet nad oběma pohledy a poznávat, co je jim z kterého pohledu blízké, kam by svoje lezení chtěli směrovat.
Ahoj Bačo.
Díky za krásné dovysvětlení celé situace.
Poprosil bych tě ještě o jednu informaci. Na hzs.sk píšou, že jste nemohli slanit z důvodu nedostatečného množství materiálu. Nefungoval vám vercajk vlivem námrazy, nebo bylo vše pod sněholedem a bylo to o držku?
Tam se dalo dělat spoustu věcí. Nejvíc jsem to chtěl dolízt, ale bylo to riskantní. Upřímně - nejjednodušší bylo zavolat. A když už byla záchrana na cestě, tak jsme se z místa moc nehýbali. Kdybychom se nedovolali, tak bych samozřejmě na místě nezůstali a pokusili se slanit, čímž bychom se tedy vzdálili paradoxně záchraně, protože cesta z druhé strany je o dost delší. Slanění by bylo jednak zdlouhavé kvůli hlednání místa na štandy - vše bylo pod bílou kůrou. Dále bylo ve žlebu mrtě sněhu z nočního sněžení, který ležel na té ledové kůře a neměl jsem jistotu, že to neujede. A proslaňovat celých 600m stěny - na to mi připadalo, že máme málo matroše - tam nejsou hroty, za které dáš smyčku. To jsou všechno vymydlený tatranský prdelky kam ani skobu pořádně nezatlučeš. Ale dokud to člověk nezkusí, tak je to jen teoretizování, třeba by to šlo. Jen pak ten pochod po pás ve sněhu a kosovce do Bielovodské by byl utrpením.
Nic. A neměl jsem ani v Rysech, ani v Galerce, ani v JZ Ganku, ani v Lomničáku, ani na Pyšný, ani na Droites, ani v Jorasech ani nikde jinde. Vždycky si vybírám něco, kde jsem nebyl. Jen myslím Matrix jsme dělali vedle Rulety, kterou jsme znali. Dřív borci byli v horách furt, proto byli tak drsní. My, dnešní krysy z kanceláře, to vylezeme hlavně díky super vybavení. Ale do Rumaňáků se sakra budu muset vrátit. To je parádní stěna. Příště ale v lepším stylu, uznávám.
Tak nejak som to z článku tušil, len som si nebol istý.
Osobne by som si netrúfol uvažovať o prvovýstupe v Rumaňáku ak stenu ešte nepoznám. Tam vie prekvapiť aj štvorka, obtiažnosťou aj orientačne, zvlášť v zlých podmienkach.
Druhá vec je určitý rešpekt k histórii steny a úcta ku autorom už existujúcich ciest - cesty v stene sú v sprievodcoch zakreslené nie príliš presne, keď ich prelezieš možno zistíš,
že idú práve v tvojej vysnívanej línii a naopak možno objavíš líniu, ktorú na fotke nevidno.
To je samozrejme len môj názor, každého osobná vec je ako sa ku tomu postaví, ty si predsa len trochu iná liga...
Ale k veci. Z VRP sú to ešte 2 dĺžky do Gankovej štrbiny (ak ideš Dorawského cestou - prostredný pilier). Oplatí sa to poznať a trafiť tak ako je to v textovom popise Dorawského, vo fotke je to kreslené dosť zavádzajúco (najprv hore na balkón, potom vodorovný traverz doprava, ďalej komín a neskôr pilier) - nie je to úplne zadarmo ani v dobrých podmienkach.
Iná možnosť je ustúpiť popod štítovú stenu doľava šikmým žľabom/komínom cez ľavý pilier do Vyšnej Zlobnej štrbiny, osobnú skúsenosť nemám,
ale ten žľab/komín vyzerá dosť odstrašujúco, v zlých podmienkach to žiadna výhra nebude.
Pravý pilier/Stanislawského a Birkenmajerov žliabok sa tiež oplatí poznať, kôli prípadnému zlaneniu/zliezaniu v núdzi.
Vôbec nechcem špekulovať, že niečo z tohoto by vám pomohlo, snáď tebe alebo niekomu inému to pomôže nabudúce.
Vlado, diky moc za dobrý příspěvek. Ano, ve skutečnosti stěna působí úplně jinak než na fotce. Hlavně svou mohutností. Znám její historii i autorů cest, zajímám se o to. Je to na zimní lezení myslím nejvážnější stěna a kloubouk dole těm před námi. Já nalézání nových směrů podle fotky považuji za tréning do vyšších kopců, proto to dělám. Teď už si tam rád půjdu něco opakovat. Diky.
bača neber to ako nejakú provokáciu to by som si nikdy nedovolil ale keď pôjdeš zase niekde na sever skus sa trošku poinformovať o miestopise... odborník na bielovodsku je Vilo Jakubec a špeciálne na Rumaňák dodo kopold. Predídeš zbytočným komplikáciám.
Nech sa darí Martin
Díky Martine, vím, znám je. Dodo tam toho hodně polezl, i Mišo a spol. Myslím, že jednou i za podobných podmínek a dali to až nahoru. Nesrovnávám, nedá se to. My neměli problém s orientací, spíš s hlavou. Volat bylo to nejjednodušší, co v tu chvíli člověka napadne, protože přece 60m je tak blízko. Každá situace je jiná, ale je dobrý si to pak rozebrat a poučit se z toho.
Četl. Říkám to, že ve chvíli, kdy se na nějakej jev soustředíš, tak se kolem tebe zdánlivě najednou začne všude vyskytovat v různejch modifikacích. Myslím, že to je jen subjektivní změna vnímání, ten jev zde tu byl vždycky a stejně často, jen to člověk nevnímal.
Př. Sháníš dejmetomu kanape. A hele: támhle billboard na výprodej, tuhel kámoš se zbavuje kanapete, tamhle výloha, všude jsou najednou kanapí tři řitě. Ale ony byly vždycky, akorát kolem nich člověk chodil bez povšimnutí.
K článku samotnýmu - jeho podstatu bych chápal jako "žádný beta, mizí tím dobrodružství". Přijde mi to podobnej přístup jako lézt jištěný cesty po vlastním, v důchodkách místo v lezačkách, úpěnlivě se držet skalního pilíře, když tři metry vlevo je travnatej žlab chodecké obtížnosti, schválně si do hor nebrat mobil, atd.. Je to takový sterilní dobrodružství. Opravdový dobrodružství je vyrazit někam, kde není signál, není kam utéct, nejsou žádné informace ani při 4G připojení, není pomoc k zavolání, zkrátka to co bylo v Alpách před 150 lety a už tam nikdy nebude.
Další možnost je bejt natolik špatnej, že i s veškerými dostupnými informacemi a technologiemi je výstup velký dobrodružství.
Zkrátka - Bullock je natolik dobrej, že si musí uměle vytvářet (informační) překážky v místech, kde jiní mají spoustu přirozených překážek; jen aby aby to naplnilo jeho potřebu dobrodružství.
V tom máš pravdu, Honzo. Bullocka to baví, jiný třeba ne. Jenže jak jinak se lze v domácích podmínkách mentálně připravit na tu velkou neznámou, co tě v těch velkejch horách čeká? Jasný, nejlepší je tam párkrát vyrazit a hned tě to zocelí. Ale mnohdy to nejde a člověk se snaží dělat na první pohled úplný kokotiny - trénovat bivaky spaním v zimě na balkóně, dva dny v týdnu nejíst, lézt vynýtovaný cesty s vlastním, běhat v hlubokým sněhu vedle prošláplé stopy. Blbý je, když to skončí tak jak u nás, ale i to je signál, jako když něco v tréningu přepískneš a lehneš s horečkou.
Zdar Bačo, jako trénink dobrý, ale pak bych to bral - jako ty - zcela pragmaticky a né - jako Bullock - metafyzicky. Tím, že se pověsím v kanclu na futra, nevnáším poezii a mystiku horolezectví do každodenní reality, ale zkrátka jen visim v kanclu na futrech (slušelo by se dodat - jak kokot).
Ale zas na druhou stranu, lepší si vytvářet umělý dobrodružství bez topa a bez mobilu, než sedět u kompu a diskutovat o tom na lezci - jako já teď.
Nemám potřebu z něčeho "vybruslit", i když podle počtu komentářů to tak může vypadat. Můj záměr je jiný - dnes se objevují jen reporty o úspěšných přelezích, ale když to někdy nevyjde, každý mlčí. Myslím, že člověk se učí tím, že diskutuje a přemýšlí nad chybami svými i těch okolo.
Presne tak. To je stejne i ve vyzkumu. Kdyz nekdo dojde k negativnimu vysledku, tak ma tendence to nezverejnovat, coz se da pochopit. Ukazuje se ale, ze i negativni vysledky muzou byt velmi uzitecne z ruznych duvodu, jako pouceni z chyb nebo jako impulz k novemu vyzkumu (lepsimu)... V lezeni je to stejne. Proste zverejnis neco co se nepovedlo a tim predas jiste zkusenosti, to se proste hodi.
Takže celý článek je o tom, že bysme si měli umět zavolat HZS? Nebo jsi chtěl reagovat na nějaké spekulace v médiích či diskuzních fórech? A jakou má s tím vším spojitost ta úvodní "divadelní" scénka ?
A vlastně to nejdůležitější, jak se má správně holka vychcat do flašky ve spacáku, stejně nevím.
ale nějaký poučení z toho je možné si vzít. že se jde pod stěnu s nějakým cílem a ten se modifikuje dle podmínek. že se může vlézt do stěny s nějakou předpovědí a ta se může za pár dní trošku změnit. že třeba není vostuda telefonovat. že je normální telefonovat s nějakou představou a při diskusi si ji trošku pozměnit. že když už smečka chlapů prošlapává stopu několik hodin aby zachraňovala, že nedělám ztřeštěná hrdinství ale sedím a chovám se tak, abych byl schopnej vyjumarovat a sejít po svých a aby mě nemuseli tahat na zádech nebo nést v kýblu. atakdále.
1. Ale to prece vime Lenko i my chlapi, je to temer vždycky mocova trubice kousek vedle /mimo ptaku - ti mají spolecny vyvod /.
2. Ty vole Baco, tak ty uz nevylezes ani ctyrku, a ještě k tomu v horach???
Měli jsme lehký jednoplášťový stan. Matroš venku i vevnitř zmrzl ráno stejně. Ten zevnitř možná o trochu víc, páč ve stanu se všechno dalo ždímat díky nasrážené vhkosti. Do takovových podmínek to chce Hexy, jak ve Skotsku.
Jednoducho povedané,chudáci chlapi Hzs,teraz každý kto nebude v blbýchpodmienkach schopný doliezť,volá Hzs.Keď si tam naliezol v blbinách mal si sa z toho aj dostať.
Ano, to jsem měl. Zavolat HZS byla jedna z možností. Ta nejjednodušší a nejbezpečnější. Kdyby tato možnost nebyla, volil bych jinou s prioritou bezpečnosti. Každý se může rozhodnout podle sebe a věřím, že existují lezci, pro které by zavolání HZS nebyla volba. Nemyslím si však, že tato diskuse by zvýšila počet lidí, co se dostanou do nesnází a hned volají HZS. To (tu hrdost či přístup k lezení) už má každý v sobě dané a tato diskuse to jen tak neovlivní. Snažím se ale ukázat pozadí těchto událostí a podobných záchran.
Ještě bych doplnil, že kdybych se zaseknul v půlce stěny, tak by záchrana byla mnohem komplikovanější než, když je člověk jednu délku pod vrškem. Potom by přišlo na řadu jiné rozhodování a asi slanění.
přijde mi, že poslední roky je zimní (stejně jako vůbec celoroční) počasí hrozně nestálé (víme všichni-vychřice, sněžení, pak 10°C déšť atd atd...), a člověk, ač připraven je v závěru velmi překvapen. já vyrazil poprvé na běžky včera využít ještě dobrých podmínek a vrátil se zmoklý jako slepice. přeci v 550mnm v lednu nemůže pršet že jo...počasí je ted hrozně proměnlivý...dobře že jste živý a zdravý :)
"...aby ste pořád jen nečakali až Vám někto řekne, kde jsou dobrý podmienky..."
Bača prosím ťa, čo je na tom zlé, že sú aj takí ľudia ktorých baví lezenie v peknom počasí a dobrých podmienkach? Áno nie je to žiadne hrdinstvo to uznávam, ale predstav si má to svoje čaro.
Já vím, není na tom nic špatné. Ale je spoustu dobrých borců, co by aji vyrazili, ale už několik roků "čekali na podmínky". Teď mají malý děti, práci a vlastně se jim už ani nikam nechce. Taky nejraději lezu, když je pěkně a sednou podmínky. Možná jsem se špatně vyjádřil, přečti si tu Bullockovu Cluster theory, jak je na ni link v článku, snad to bude jasnější.
Ono se to od kompu dost lehce rozebira a hodnoti - navic po bitve je (i tady, jak vidno) generalu skutecne plnej pytel...
Za vylozene blbych podminek casto nepomuze ani vynikajici znalost mistopisu - kdyz je mlha, snezi, je to proste v riti. Stari machri mistopis velmi casto neznali (kde by vzali pruvodce, fotky, ...) a lezli spickove prvovystupy - prvni cesty ve stene bez jistoty, zda to vubec "pusti".
Za dane situace jste zvolili podle meho jednoznacne nejrozumnejsi reseni. Zasadni je pravidlo stastneho navratu. Sestup (slaneni) bych povazoval za dost rizikove a navic se vycerpany clovek ocitne v pekne riti (do Lyse Polany flak cesty).
At se dari !
... sú zrejmé dva druhy prístupu ku alpinizmu "stenový inženýr": všetko si vypočíta, zváži, preráta, odľahčí, vyznačí, premeria, znovu ešte prebalí, preštuduje dostupné podklady, družice a pamflety. V aute vyloží nadbytočné tabletky Ibuprofenu a vyrazí. HR pásom presne odmeraným krokom. Druhým je "stenový umelec", často sám seba hrdo označuje za "pankáča", zbalí čo považuje za nutné, ideálne ak má batoh plný ešte spred 3 týždňovej výpravy, pridá 3 Vifony a cígy. A vyrazí. Stenu lezie podľa pohľadnice zakúpenej v staničnom bufete. Ak ju tam nemajú, o to väčšiu pasiu z lezenia má. Ja osobne milujem oba prístupy a nechávam vyhrávať v sebe raz jedného potom druhého. Podľa hviezdnej konštalácie, TV dielu Smrtonosnej pasce, vážnosti podujatia či spolulezca :) A zdá sa mi, Dáma a páni, že sme svedkami unikátneho prerodu Báču z "inženýra" na "umelca". Ba dokonca je to prerod mediálny ! Osobne prajem, Bača, veľa šťastných krokov na vlastnej osobitej ceste. Keď už je ten Nový rok 2015 :) m.
Ano, tyhle definice jsem četl v knize Marka Twighta. Nemyslím si, že se jedná o přerod. Stále počítám kolik tyčinek a plynu na den :) Myslím, že pokud člověk chce jít do hor, kde je opravdu hodně neznáma, pak by se na to neznámo měl určitým způsobem vnitřně připravit. Možná to nebyl nejlepší způsob, ale jak jinak?
... jak začalo chcať sme zostupovali v inej doline a si tak vraveli, že v Rumaňáku budete mať pekne skurvený verglass v tom počasí. My sme liezli s Méďom cez sviatky len blízko chodníkov, to vieš, páni tatranci sa nebudú brodiť krustou po gule :) Inak teraz, že na to nakydalo snehu, tak podmienka bude najskôr za 2 týždne. Teda pre nás "podmienkárov" ... :) m.
.. v zimních Tatrách jsem lezl zatím jen párkrát, ale už to mi stačilo na poznání, jak moc je v tomto prostředí člověk bezvýznamný.. :) respekt z dobrého úsudku.. good luck !
Jen pro další informaci přidávám zajímavý článek a s ním spojenou diskusi (odstran mezery) http://www.alpinist.com /doc/web15w/newswire-markus- pucher-solos-cerro-torre-west-face
Hele, Bačo, tys ještě nedozrál, nepřijede ti, že jsi jako malé děcko? Pořád se tu obhajuješ (jak u komise) podle mě jsi měl napsat článek, sklopit uši, dopsat "posral jsem to" a nevymlouvat se na tu babu, co by tam byla chuděrka najednou "sama".
Prostě od provopočátku špatnej plán s dobrým koncem, zahrnutý ve statistice. Nechci tady moralizovat, ale Pit Schubert to pro podobné případy napsal naprosto výstižně: "jsou chvíle, kdy se prostě lézt nedá (předpověď počasí, objektivní potíže). Ideální příležitost udělat si doma pořádek ve svých diapozitivech a fotkách.."
Omlouvám se, jestli moje komentáře působí jako obhajoba. Tak to neberu. Jednak mám pocit, že záchrany a inside informace o nich jsou trochu tabu, protože lidi o tom nechtějí mluvit, berou to jako selhání. A taky bych chtěl trochu rozjet diskuse o lezení v horách, přece jen je to jiné téma než skalní lezení, hlavně kvůli spojenému riziku. A taky každý k tomu má jiný přístup a myslím je přínosné to sdílet. Já si dřív moc rád četl třeba diskuse mezi Gaddem a Hastonem, dost mi to dalo z obou stran. Oba měli tak trochu pravdu a chvíli mi byly sympatické názory jednoho a pak druhého. Stejně tak určitě řada lidí bude souhlasit s tebou a naopak řada lidí se na to bude dívat jinak. Ale od toho tyhle diskuse jsou. Vadi mi diskuse, kde na sebe lidi plijou nebo jsou offtopic. Tady se mi to libi.
A jiné pravidlo hovorí, že na internetu je každej nejchytřejší a ví přesně, co ti druzí lojzové měli dělat a jak to mělo být správně.
Nezapomeň někomu kdo leze osmičky a víc dostatečně zdůrazňovat pravidlo tří pevných bodů! To je taky základ. A pravidlo nikdy nelez nikam, odkud nedokážeš zase bezpečně slézt.
Jo taky nejezdit zbytečně do světa, když to ještě perfektně neznáš za humny. Kdyby Bača neztrácel čas v Alpách, znal by ty Tatry určitě už dávno líp a nedocházelo by k takovým trapným situacím, jako že ho v zimě načapali někde, kde to, jak se ukázalo, když musel s pravdou ven, skoro nezná. To je skoro na kárnou komisi!
Nějaká další důležitá pravidla?
Ten kdo o tom něco ví - To jsou zase moudra od klávesnice v kanceláři. To je konec. Ty určitě nechybuješ a předpokládám dokážeš i poručit počasí.
Bačo - Osobně si myslím, že jsi se v danou situaci rozhodl nejlépe jak bylo možno. K hovnu by teď bylo hrdinství, které mohlo dopadnout všelijak.
Důležité je, že vše dobře dopadlo a všichni jsou v pořádku.
V Novém roce jen vše dobré a pěkné cesty v horách. Jsem rád, že se někdo soustředí na hory a ne jen na (atletiku) v kterou se lezení proměnilo.
Motivuje mě to.
HOREZDAR
Teď jsem nahlédl do Orolína knihy Strmé cesty k Himalajam a zaujal mě hned ůvod, kterej docela sedne k týhle diskusi. Vraví sa tam:
, ... So všetkými nedostatkami a ůskaliami, ktoré predvídame , ale predsa len nedokážeme sa ich ůplne vyvarovať. Bol by som rád, keby čitatěl tejto knihy ( Strmé cesty k Himalajam ) pochopil, že náš šport sa odohráva zvačša v extrémnych podmienkach. Tam sa neraz koná i uvažuje inak ako pri posedení v obývačke....,
Tu knihu doporučuji přečíst každému. Jestli si dobře vzpomínám, tak tam Mišo píše i o tom, jak lezli s Gejzou Rumaňák. Gejza je taky borec. Měl jsem ho tu čest poznat a je v něm obrovská síla. Je důležitý znát historii a starý příběhy, aby člověk získal srovnání a nadhled nad současností.
Mas pravdu, oba Miso i Gejza mají obrovskou vnitrni silu. Ja napr. vůbec nechapu jak mohou tak brutalne denne chlastat borovicku po litrech i ted po sedesatce, to je neskutecny vykon na to musí byt organismus!
Tez jsem se tam (bohuzel) nasel. A neni to jen o horach, ale o pristupu ke vsemu co a jak delame.
Mnohem jednodussi situace, velmi nedavno na preklizce: koukam, koukam, nova cesta. A vypada velmi zajimave, sice docela tezce (pro mne), ale nikoliv nelezitelne. Ale prvni pocit rika ze tohle bych mohl dat. Ale klasifikace zatim chybi a ... no zkratim to, nesel jsem do toho. Blbec.
Jen o dva dny pozdeji se cislo objevilo. Ale trochu moc vysoke na muj vkus. Tak radeji asi ne.
Ale ta cesta vypada vazne zajimave! A tak jsem o chvili pozdeji vyuzil toho ze jsme vylezli jinou cestu ve stejne lajne ... tak ze si na to aspon sahnu. A kupodivu pohoda. Tedy prvni 2/3 cesty, pak to zaclo byt tezke, ja jsem to zvoral a uz jsem sedel. A pak jsem to nejak nakrokoval a tak nejak dolezl. Radost byla, ale spis jen kvuli tomu ze jsem prepral nejake vysoke cislo. Ne kvuli tomu ze jsem dobre (vy)lezl zajimavou cestu. To bych to musel lezt na prvnim. A hned ten prvni den, i bez cisla.
článek dobrej. Ohledně lezby v Rumaňáku do diskuze přispět nemohu, ale ten úvod mi připomněl, že podobným stylem (remake Ivánkova rozhovoru) tu už jednou byl. V Montáně 1/2010 článek od Mr. Mejcuppucciniho - docela dobrej, doporučuji.
pokus o prvovýstup ve stěně, kde nemám nic vylezeno ač je tam mraky zajímavých cest mi příjde trochu unáhlené, holt doba uspěchaná se šíří všude...avšak at si každý leze co chce.AŤ to leze.
A co prvopřelezy kopců na kterých ještě nikdo nebyl. Při tvojí logice, by na žádný kopce nikdo nikdy nemohl poprvé vylézt. Všechny by byly dosud pannenský. Byla by to krása, ale alpinismus by neexistoval.
Vždy je jednou poprvé.
Já ti rozumím, určitě to není standardní postup. Ale dnešní trend ve velkých horách je (nebo aspon já bych chtěl tímto směrem jít) hledat linie na prvovýstupy. No a tenhle způsob je na to myslím dobrou přípravou. Musíš si nastudovat co tam kde vede, mrknout se na fotky z různých úhlů, odhadnout možnosti jištění a dobu výstupu. A pak tam dorazit a zjistit, že je třeba všechno jinak :)
Ťažko sa mi o tom vyjadruje,ale keď som po zach.akcii uvidel znovu novinárov vedel som presne ako to dopadne. HZS ako štátna zložka má povinnosť
informovať media o svojej činnosti a hlavne po zachr.akcii sa media predbiehajú v tom kto príde so ,,senzáciou" ako prvý. HZS podá správu. V tomto konkrétnom prípade sa dosť podrobne vyjadrovalo že ide o veľmi skúsených horolezcov dobre pripravených a vystrojených na túto situáciu.Takisto sa povedalo,že horolezci v stene neuviazli tri dni, ale tri dni tou stenou vystupovali.Neurobili žiadnu chybu, práve naopak snažili sa jej vyvarovať.Vám ktorý v zime leziete netreba nič viac vysvetľovať. Media si to nahrajú a nemajú ani šajnu o čo vlastne išlo a nejako z toho senzáciu necítia. Pošlú svoj materiál svojmu vysielateľovi ten to cez pár ľudí ešte preženie a máte výsledok.Aby sa správa dostala aj iným mediám prípadne bežným občanom tak aj HZS informuje o tom na svojej stránke. Tam sa vždý uvedie ako to bolo hlásené a doplní sa to o to ako to vlastne bolo. Bola to teda náročná záchranná akcia? Pre mňa teda bola. Každá akcia ktorá sa robí mimo turistického chodníka,v noci za zlého počasia a bez mašiny je pre mňa a vždy bude náročná. Pre niekoho možno nie.A ako to bolo? Keď som s 30kg báglom a s 200m lana konečne dorazil hore a zbadal Baču že je presne tam kde povedal a fakt mu nič nieje tak som si vydýchol. Keď ma kolegovia spustili dole stenou bol som riadne nasratý, lebo som zhora nie moc trafil ku Bačovi. Ten však v pohode aj s Lenkou ku mne zlanili. Bola mi zima jak sviňa a nechápal som ako sú oni dvaja v pohode.Takisto som si vydýchol keď som videl ako Lenka žumaruje. Vedel som že Bačovi nesiaham ani po päty,ale keď som videl ako žumaruje po troch dňoch v stene aj zo svojím nákladom dva krát rýchlejšie ako ja naľahko bolo mi trápne.Čo som mal ale robiť keď som bol v robote a Bačovi poradili že ma volať HZS. Akciu sme urobili štyria. Keby sa Bačovi niečo stalo možno aj 20 ľudí by bolo málo.
Ano, máš pravdu, většinou jdu do neznámé stěny a nastuduju průvodce a fotky. Zrovna na Rumaňáky průvodce není moc přesný, je to mohutná a členitá stěna. Dělám to proto, aby se připravil na podobné situace ve větších horách, kde taky neexistuje podrobný průvodce. Dřívější generace nebo kluci, co jsou v tatrách pořád, mají daleko větší přehled. Je to můj přístup, je s tím spojené riziko selhání, ale doufám, že mi něco přinese. Nevím, z čeho myslíš, že vzniká guláš?
Dobrej horolezec je starej horolezec a proto si myslim ze ses zachoval jak nejlip to slo a to ze vse dobre dopadlo je jedine dobre ! Medialni ke cy jsou jen kecy a bejt zivej je bejt zivej david
No nevim, za tri dny by to bylo docela dost penez. A myslim, ze Alpenverien by mu to neproplatil. :)
-Hele a mně volal Pelta.
-Ti volal Pelta? Čurák. A co chtěl?
-Nic.
-Nic, jo?
-No.
-A cos mu na to řek, ty vole?
-No nic no.
-Tos mu řek dobře, ty vole.
K tomuto tématu je perfektní první (a myslím nejdůležitější) kapitola z knihy Extreem Alpinism: http://goo.gl/nSynyp . Je to 7 stran, nabitých tím, o čem tady diskutujeme.
Talent alone can't get you there. Ambition fueled by ability and vision must be tempered with uncompromising honesty about the limits of your talent, who you are, how much risk is acceptable, and which style of routes fits you best. Belief in your ability is earned. Don't pretend. Understanding your weakness is part of confidence, too. Posturing is fatal.
Konec dobrý všechno dobré!Hrdinů jsou plné hřbitovy.Dokud nejde o život tak jde o ho... A vy jste se rozhodli správně a proto jste to přežili bez úhony.Na slova typu kdyby se v horách moc nehraje jednou jste se rozhodli nějak a dopadlo to dobře!Hore Zdar a at to leze!!
Když jsem si přečetl zprávu z horské služby, tak jsem si říkal to jsou borci. Konečně se více leze v zimních Tatrách.
Po přečtení článku jsem už poněkud rozpačitý, jestli nebylo něco špatně.
Na vánoce jsem v Tatrách byl a podmínky pro zimní lezení byly víc než špatné: zjednodušeně nic nedrželo a vše bylo sněhem jen postrašené. (viz. 2 výpadky ze Slavkovského a jeden mrtvý Polák - viděl jsem ho v podvěsu vrtulníku).
Ten kdo šel kolem Sivestra do stěny musel počítat s tím, že to nebude žádná švanda.
Vždycky je něco špatně. Já si myslím, že by se nám do toho výlezu sakra hodily hexy. Mě se líbí pod priority tyto:
1) DMM Torgue Nuts (http://goo.gl/OcXQYG)
2) WC Rockcentrics (http://goo.gl/OD3SLL)
3) BD Wired Hexentrics (http://goo.gl/N9w3iE)
Ahoj, nedávno jsem si s tebou psal v diskuzi pod tvým článkem o abalacích jichž jsi velký zastánce XD...
No mám DMM, a porovnávat je mohu pouze s koubou, kterýho mám taky.
Napřed tabulkově:oproti všem ostatním mají mnohem větší rozsah (takže mi ani nevadí že je málo velikostí- v případě potřeby si nějakou koupím 2x) a fakt vymakanej tvar. Teď subjektivně: Dvojtou smyci jsem si oblibil u demonů a i u hexů je supr. Jen ve mě dlouhodobě vzbuzuje nedůvěru ta tenká dynema- ale asi to je jen proto, že jsem strašpitel. Na tý smyci si taky cením toho, že mi díky ní mnohem míň vycinkávaj oproti těm drátěnejm koubům, (hlavně abalakům, ale s tím asi nemáš problém, jak jsem tehdá pochopil).Stejný problém bych čekal i u těch hexů BD, ale nikdy jsem je nepoužíval, takže to tvrdit nemůžu. Na druhou stranu ty dráty budou asi lepší do zimy? Oproti koubům jsou taky nehorázně lehký.
Odvrácená stránka věci je cena. Dmm ka se seženu nejlíp 250/kus zatímco Kouba (pokud si je objednáš s dírama pro lano) asi 60kč/kus.
Takže i když jsem ostatní nezkoušel, DMMka fakt doporučuju
PS: Rozměry se dají těžko najít. Pokud je nenajdeš, přeměřím ti je šuplerou.
Jo, abalaky jsem měl, ale jen čtyři nejmenší velikosti. Cena DMM za 250 je super a taky se mi zdají nejlepšá. 4 velikosti jsou akorát, stejně je to doplněk k friendům. Mám dva (zůstaly doma) největší hexy od BD, ale předělal jsem je z lanka na smyčku. Prej se to s tím lankem dá nějak líp zakládat, ale mě to nevyhovovalo.
Přesně tak. Mám je taky místo druhé sady friendů. Je to mnohem lehčí řešení a někde sednou i líp (a někde taky hůř). Pokud by jsi je chtěl otestovat, tak bych mohl někdy skočit do krasu.
Díky, ale asi je rovnou koupím a vyzkouším v nějakým kentusu. Mám doma dvě sady homodomo, jsem to zezačátku tahal, ale jsou těžký a všude byly lepší friendy, tak jsem na to zanevřel. Zkusíme to oživit.
z náměstí uličkou (paralelní s hlavní) k parkovištím (pěší zóna na opačnou stranu než je železniční most) asi uprostřed. ale nebyl to regulérní stánek, měli vyloženy jen ty hexy, asi 4 páry různých lezeček a stojan s několika bundami
Pro mě jednoznačně profi přístup jak Bači, jeho spolulezkyně i tatranské HZS. Myslím, že když už počasí takhle nepříjemně zaskočí, průběh by měl vypadat nějak takhle.
Článek tatranské HZS i koment od Bači vše potvrzuje.
Dík za to, že dělat něco s nadšením a svědomitě má smysl ať už to dopadne jak to dopadne. M.