Přestože minulý rok Jarda avizoval, že další ročník se již neuskuteční, k veliké radosti všech se tak nestalo a v sobotu 3.1.2004 se Boulderkolotoč opět roztočil na plné obrátky. Prezentace závodníků skončila v devět hodin a kolotoč se začal pomalu rozjíždět. Pohledem na kvalifikační bouldry se některým závodníkům dělalo trochu nevolno a to i přesto, že každý boulder měl dvě varianty - těžší a lehčí. V lehčí variantě bylo možno k postupu používat libovolné chyty a stupy, ale chyty měly podstatně menší bodové ohodnocení než tomu bylo u varianty těžší, kde se mohly brát pouze vyznačené chyty. Mnohdy tedy bylo lepší pokusit se o dosažení prvního chyty v těžší variantě než lézt tu lehčí. Celé závody byly tedy také trochu o taktice, ale kdo chtěl vyhrát musel již předem na lehčí varianty zapomenout. Závodníkům se neulevilo ani po té, co před jejich zraky Jarda obě varianty všech bouldrů předlezl. Trochu se nám i zdálo, že si Jarda schválně vymýšlí pro svojí exhibici trochu těžší způsob přelezení, než by to ve skutečnosti šlo, aby závodníky ještě více zmátl a znervóznil. Jarda smozřejmě přelezl všechny bouldry bez zahávání, ale bylo vidět, že to bude tvrdý oříšek. Nelly Kudrová v první kvalifikační cestě A byl! Kvalifikační bouldry se totiž nikomu ze zůčastněných nepodařilo dát na první pokus (za ten bylo dvacet bodů navrch) a jen Ondra Beneš si sáhl na všechny jejich topové chyty. V prvním bouldru si téměř všichni vylámali zuby na posledním (třetím :) kroku, kde bylo nutno ustát hladkou strukturu proti nevelkému bočáku. Druhý boulder byl spíše technický a jeho obtížnost spočívala v navalení se na nohu, držíce se při tom za hranu, a šáhnout si pro top v poklopené stěnce. Ve třetím bouldru končili téměř všichni na stejném míště - a to místě bez chytů, kde pomohla snad jen veliká vůle a víra. Ti co jí něměli v tomto místě boj vzdávali, ostatních pár nadšenců se piď za pídí odtlakem soukalo výše a výše k nebi. Čtvrtý boulder vyžadoval od závodníků výjimečně spíše hrubou sílu než vyvinutou mozkovou kůru. Jana Stehlíková ve druhé kvalifikační cestě Holky lezly na stejných bouldrech jako chlapi a z celkového počtu čtrnácti startujících závodnic postupovaly do finále čtyři. Kluků postoupilo do finále dvanáct. Následovala krátká přestávka, kterou pořadatelé využili k přípravě finálových cest. Před samotným finálem předvedl Jarda opět přelezení všech bouldrů a sklidil za to veliký potleska a dokonce se z davu ozývaly výkřiky: "Jarda je nejlepší! Jarda je vítěz!". O vítězi však měli rozhodnout teprve následující minuty. posilnění před finálem Nejprve přišly na řadu holky. První finálový boulder (traverz) měl topový chyt na stejné výškové úrovni jako startovní, ale vzdálenost mezi nimi bylo nutno překonat obloukem v horní části stěny, kde se všelijak balancovalo a přepadávalo z jednoho koutu do druhého. Druhý boulder byl spíše silový po větších chytech, přesto a nebo právě proto, se v něm holky potrápily hodně. Po přestavení bouldrů, tedy lépe řečeno jejich ztížení, přišli na řadu chlapi. V traverzu to někteří závodníci zkoušeli spodem, buď aby si tak ušetřili většinu kroků, a nebo si prostě nevšimli, že cesta vede ve skutečnosti horem. Výsledky tohoto snažení nebyly nakonec většinou nijak oslnivé, zato pro diváky to byla báječná a napínavá podívaná. V druhém bouldru se mnozí věšeli za nástupový chyt všelijak za nohy, ale těm kterým se první dva silové kroky podařilo překonat již na cestě k topu většinou nic nebránilo. zleva Nelly Kudrová a Katka Chudobová v posledních dvou finálových cestách A následovala další přestávka na postavení posledních dvou finálových cest. Obě tyto cesty byly po dost malých chytech a jedna opisovala dokonce kolečko. Také se z ní závodnicím a hlavně závodníkům pořádně zamotala hlava - jako na kolotoči. Chlapi totiž meli hned ve druhém kroku velice obtížný přešah z tupé hrany na struktuře do vzdálené boule. Jediný, kdo se dostal dál než na tuto bouli byl Ondra Beneš. Předvedl neuvěřitelnou bojovnovst a do topu cesty (vlastně opět na start) mu zbýval jeden krok. Jirka Šimandl v nejtěžším kroku za tupou hranu Pak už následovalo jen vyhlášení vítězů a předání pěkných cen. Nunto podotknout, že Jardovi se cesty, snad až na ten jeden finálový boulder, povedly na jedničku s hvězdičkou. Podle nadšených tváří závodníků a přihlížejících se závody zřejmě všem moc líbily a Jarda, Jehla, Jardovo žena Bára, Jardovo táta Jarda a spousta dalších pomocníků a organizátorů si za ně zaslouží velkou pochvalu a dík. A dík patří i těmto sponzorům: zleva Ondra Beneš, Karel Černý a Libor Hroza na bedně VÝSLEDKY BOULDER KOLOTOČE 2004
|