Po přistání v Anchorage na Aljašce koncem června a vyřízení nutných formalit a nákupů se odebereme autem napříč Aljaškou do Chitiny. Hlavní pozoruhodností této zapadlé vesničky uprostřed aljašské divočiny je přítomnost letiště pro malá letadla. S místním pilotem sjednáme let na ledovec Hubbard uprostřed pohoří Saint Elias Mountains v kanadském Yukonu. Vyčkáme na počasí a půjde-li vše podle plánu, přistaneme uprostřed jedné z nejnedostupnějších a největších ledových pustin na světě. 200 kilometrů do všech stran je jen sníh a led bez žádného záchytného bodu, bez jakékoliv známky civilizace.
Odjezd expedice jsme stanovili na začátek července. Ideální lezecké období je na Loganu od dubna do konce června. Červencový termín – těsně po ukončení lezecké sezóny – má své klady i zápory. Na kopci budeme v tu dobu pravděpodobně jedinou expedicí (ne že by v sezóně byla hora v obležení horolezců), počasí bude teplejší než v dubnu nebo červnu, počítáme s teplotami jen kolem mínus 30 °C… Na druhou stranu v sezóně – v dubnu a červnu bývá stálejší počasí. Červenec může naše snahy zkomplikovat velkými zvraty počasí, které jsou doprovázeny častými bouřemi. Jeden až dva dny hezkého počasí pravidelně střídají několikadenní sněhové a větrné bouře, třímetrová nadílka nového sněhu pak není na Loganu ničím neobvyklým. Zároveň se velmi zhoršují podmínky na spodních ledovcích, což může být problém při přistání letadla pro náš návrat.
Pro samotný výstup jsme si vybrali východní hřeben East Ridge. Je jednou z logických výstupových tras, má velmi vzdušnou a přímou linii a oproti „normálce“ King Trench to není žádný „choďák“. Mezi 3 100 m a 4 000 m se navíc nachází legendární Knife Ridge, se značně exponovaným ostřím hřebene.
Po výsadku z letadla na ledovci Hubbard počítáme dva dny na dopravu materiálu na saních k nástupu do cesty. Na hřebenu se staví průměrně 6 výškových táborů. Zásoby budeme brát na 21 dní + v místě přistání zakopeme železnou rezervu. Délka expedice bude záležet především na rozmarech aljašského počasí.
Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že dosažení vrcholu není jediným cílem. Důležitější bude obstát v takto tvrdých podmínkách, vrátit se zpátky živí, zdraví, neomrzlí. Vyzkoušet si ne úplně snadné lezení v krutých podmínkách aljašské zimy, v nehostinném počasí. Cílem bude i vyřešení všech logistických problémů vyplývajících z naprostého odloučení od civilizace a z vytyčeného plánu postupovat k vrcholu alpským stylem. Samozřejmě také bez tradičního zázemí základního tábora.
Stejně jako v případě minulé výpravy na osmitisícový Gasherbrum II odjíždíme na expedici jako nerozlučná dvojice s vědomím, že v takto malém týmu se musíme vzájemně 100% doplňovat a podporovat. Víme, že sebemenší problém jednoho z nás je okamžitě problémem obou a může znamenat konec nadějím. Možná právě proto nejsme upnuti pouze k výstupu na vrchol.
Pro Honzu Krabce to bude aljašská premiéra, Honza Vesták už má první lezecké kroky na Aljašce za sebou v roce 2001 na Mount McKinley.
Více na stránkách expedice:
www.losthorizon.expedition.sk