Den první.
Přilétám na letiště v Reykjavíku po 18 hodinách letu z kanadské Victorie, kde momentálně bydlím, trénuji a pracuji.
Na Island se těším.
Před pár lety jsem zde strávila dva týdny plné gejzírů, brodění potoků a toulkami islandskou přírodou, která je opravdu překrásná. Nicméně nyní je polovina ledna. Island tak bude pokrytý sněhem a zimní náladou.
První problém nastává vlastně těsně před odletem (na cestu jsem si pořídila angínu - to už je u mě takový kolorit, i když po loňském odebrání mandlí mi doktoři slibovali, že už bude angínám konec). Záhy po přistání nastává problém druhý. Já sice přistávám v pořádku, pouze s mírným hladem a únavou z časového posunu. Avšak moje taška plná lezecké výbavy, oblečení a všeho ostatního nepřistává vůbec.
Píšu klukům, se kterými se mám za pár hodin potkat, ať mě neproklínají, ale že moje zavazadlo bohužel nepřiletělo, a že asi budeme muset upravit náš itinerář.
Itinerář upravujeme ještě několikrát, protože zavazadla nedoletěla i jim a doručení toho posledního proběhlo až poslední den výjezdu.
Den druhý a třetí tak trávíme prozkoumáváním islandské přírody… od černých pláží až po roztomilé papuchálky.
Prozkoumávání islandské přírody
Výčet cílů zájezdu máme následující: Od polární záře, po nakoupení plyšových trolů kamarádům, ochutnání místní islandské pálenky Brennivín, což v překladu znamená pálené víno - ovšem k realitě to má daleko vzhledem k tomu, že obsahuje 37,5 % alkoholu - a pak najít tu „naši“ ledovou jeskyni, pokusit se ji přelézt a užít si tohle dobrodružství.
Při hledání jeskyně jsme potkali tohohle divokého koně
Po doručení alespoň mého zavazadla, se vydáváme hledat ledové jeskyně a plouvoucí kry, které jsou pro Island jedinečné.
Brzy zjišťujeme, jak to s těma ledovými jeskyněmi je. Vlastně tedy spíš není… Dozvídáme se, že některé jeskyně vznikají, zanikají, mění se v řádu týdnů a někdy i pouhých několika dnů či dne, a jak při teplejším dni může velká a hluboká jeskyně, kde jste se včera procházeli, být přístupná pouze „potápěčům“ a tuleňům.
Zatím si nedokážu představit, jak náročné lézt takovou jeskyni může být, protože s ničím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala. Což bylo vlastně prvotní myšlenkou a důvod pro tohle ledového dobrodružství.
Vzhledem k tomu, že stále nemáme naše vybavení a ani peníze na to, abychom koupili 20 nových šroubů do ledu, lana a další „maličkosti“, které by nám při lezení přišly vhod, objíždíme další den místní horolezce a shromažďujeme půjčený materiál (všem místním lezcům tak moc a moc děkuju za neuvěřitelnou ochotu a pomoc).
Na cestě k jeskyni
Místní průvodci nás poté i nasměřují, kde by mohla být v tuhle dobu lezitelná jeskyně. Vzhlížím s němým úžasem…
Beru si všechny půjčené šrouby, čili 17, a jdu na to. Strop jeskyně má asi okolo 25 metrů.
Lezení v ledové jeskyni
Záhy po třech metrech lezení házím podlahu, ztrácím šroub a cepín v protékající řece pod námi, naštěstí cepín se podaří zachránit.
Když se oklepu a zjistím, že taktika ve stropě v paragánu vrtat šroub není úplně ono - zvlášť když půjčené šrouby nemají ani tu kličku, měním taktiku a probojovávám se až na konec.
Paragán v ledové jeskyně
Druhý den mám sice v cestě šrouby, ale žádné chyty. Co je mírněji položené se dá ještě pořádně přiklepnout, a když se to zatíží paragánem dolů, tak ještě z toho nevyhučet. V převislejších pasážích musím o každý chyt bojovat. Času není moc nazbyt, zítra už je můj poslední den, tak tedy není ani čas si s „chyty“ bůh ví jak hrát, hlavně aspoň nějaké ty dirky… Jsem v půlce cesty a přichází tma. Balíme věci, nasazujeme čelovky a alou přes ledovec zpátky do chaty.
Další den vstáváme brzy ráno. Čeká mě ještě spousta práce - dokončit cestu a ideálně ji pak ještě stihnout za světla přelézt.
Teď, když je času ještě méně, tak poslední díry klovu jen tak malé, abych se na nich nevylomila.
Když je vše hotovo, navazuju se na lano, a jdu na to.
Dodávám si odvahu a narychlo se utěšuju myšlenkou, že by to těch mých 55 kilo i s postelí mohlo snad udržet, nejen ty chyty, ale i ten ledový strop.
Občas mi tuhne úsměv na tváři, když se kolem chytů rozlejzají pavouci až ke šroubům. Snažím se lézt svižně. Netuhnout strachem, nebo tuhnout alespoň co nejméně a co nejrychleji upalovat nakonec.
Ve stropě ledové jeskyně
A je to doma! Vlastně teda není, čeká mě ještě všechny ty šrouby dát zpátky dolů.
Na zpáteční cestě do Reykjavíku spatřujeme na obloze polární záři a já jsem tak v němém úžasu znovu. U pumpy nakupuji pár papuchálků (skleněných, pozn red.) a večer stíháme dorazit i na mou vlastní přednášku o lezení. Po přednášce rychle zabalit a zapít místní kořalkou náš ledový Island. Při příležitosti mého vysazení na letišti se tam shledáváme s naším zavazadlem, jež právě dorazilo plné našeho lezecké vercajku. Hurááá!!!
To je mazec..Obdivuju! Ale pořád mi nikdo nevysvětlil, jak se leze ledový strop. Video tady toho bych viděl mnohem raději než půlhodinové video o 4metrovém boulderu:)
No, princip fungování zbraní mi říká, že kdyby to byl rovný strop, tak to není možný, ale asi je finta v tom, že jsou tam ta zvlnění. V těchto místech je tím pádem úhel pro zaseknutí a zatížení zbraně příznivější, ale to je jen taková geometricko fyzikální úvaha někoho, komu když by půjčili cepín, tak se o něj poraní.
Jo, tak nějak to asi musí být..Ledy občas lezu, ale ledový strop je trošku mimo mé chápání:) To musí vyžadovat naprostou preciznost a velkou citlivost záseků a minimální váhu lezce, což Lucka zjevně splňuje:) Taky bych chtěl vidět, jak v tom visu vrtá šrouby..Musí mít ruky z ocele:)
JO, jo. Připojuji se k prosbě o video. Taky si to neumím představit. A taky by mně zajímalo, jakým způsobem nakonec Lucka vrtala, když z paragánu to nešlo. Díky Bobr
Proč by nedržely? Za předpokladu, že je ten strop solidní led samozřejmě. Šroub drží i v kolmém ledu lépe, pokud se zavrtá v úhlu "směrem nahoru". Šrouby drží za závity, ne tím, že by se příčili v ledu po tahu za oko.
No to máš sice pravdu, ale taky není nijak vyjímečné, že se šroub vytrhne. Zajímalo by mně, zda byly šrouby někdy "testovány" na použití ve stropě. Řekl bych, že by se předci jen mohli chovat jinak, než zavrtané v kolmém, byť pod úhlem.
Myslim, ze tazateli spise slo o to, ze se sroub pri padu muze vytrhnout. Kdyz je sroub v kolmem ledu je tah na nej pri padu mnohem mensi nez pri padu ve strope.
Presne to jsem myslel. Kdyz zuchnu to sroubu v kolmym ledu, tak se sila rozlozi na silu, co taha sroub ven a co ho paci. Ve strope pomer techto sil bude uplne jinej, tak bych treba cekal ze se davaj dlouhy a nebo sirsi srouby.
No prostě psycho.
Jednak si nedovedu představit instalaci šroubů, pak jejich jistící kvality, počítám, že při nacvičování Lucka musela běžně padat.
No a pak ten přelez. To snad ani nejde.
Škoda, že si jí nevšímají víc média.
Já myslím, že hned, jak bude drytool a ledolezení v televizi tak často, jako je biatlon, že určitě miláčkem národa Lucie Hrozová bude. Druhá Sáblíková. Já nevím, proč ČHS není schopen dostat video z přelezu do TV v hlavních vysílacích časech a vyhradit samostatnou reprortáž v televizních novinách. Když mohla televize poslat štáb na MS v biatlonu do Hochfilzenu, určitě by ho poslala i na Island. Ale neposlala. Je to chyba ČHS, že tam TV nepozvali, nebo je to chyba Libora Hrozy, že to nedal včas vedět? Nebo je to další msta od VV, že to LRH nahlásil včas, ale ČHS to naschvál neposlal v termínu dál??? Co na to Jakub Turek? A co na to Jan Tleskač?
Biatlon sám do televize nespadl. Hamza a spol předvedli neskutečnou práci na zázemí biatlonu i jeho popularizaci.
A v minulosti ani neměli hvězdu. Až nyní se jim objevila.
ČHS má hvězd několik, a v případě Adama Ondry srovnatelnou s Martinou Sáblíkovou a po sportovní stránce (nerad bych se dotkl) větší než Gabrielu Koukalovou.
Tak nechápu proč ČHS nestaví tréningové haly, neangažuje zahraniční trenéry se zkušeností, nehledá maséry, nedělá zázemí pro špičkové lezce a nedělá PR v médiích.
Místo toho profesionál-místopředseda v rozporu s lezeckou etikou seká chyty kdesi na Žihly. A co dělá profesionál-předseda se neví vůbec.
Chceš tím říct, že za to, že televizní štáb byl na MS v biatlonu v Hochfilzenu, svaz biatlonu televizi zaplatil nebo jí dodal personál? Tak tomu nevěřím ani náhodou, máš na to nějaké důkazy, nebo aspoň věrohodné indicie?
No, i na to bych rád viděl nějaké důkazy (nebo aspoň indicie). U komerční stanice si to umím představit, ale ČT je televize veřejné služby, resp. se to tvrdí. A tam mi vybírání peněz za zpravodajství (ne za reklamu) nějak fakt nehraje...
Jaký máte názor na to, že menší sporty musí za odvysílané přenosy ČT platit?
Nevím kolik ty týmy platí, jak jsou postaveny smlouvy. Nedokážu na to mít objektivní názor, protože to je strašně komplikované téma. Jedna věc je, že nějaký malý sport chce být prezentovaný, tak sice zaplatí určitou částku, ale on tu sumu může dostat zpět. De facto si koupí reklamní prostor, ten nabídne svým partnerům, kteří tu částku třeba zaplatí. Nechci se do toho zamotávat, protože mi vlastně ani nepřísluší se k tomu vyjadřovat. Ale rozumím tomu, že to na komerční televizi funguje tak, že když chcete mít nějaký prostor, tak se podílejte na vysílání. Já bych to neviděl zase tak tragicky, protože jediný segment, kde je tolerovaný nějaký product placement nebo reklama, je sport. Jelikož když vysíláte hokejový zápas, tak nevysíláte tým A proti týmu B, ale vysíláte všechny reklamy na dresech. Dvě hodiny divák kouká na loga sponzorů, takže logicky někdo musel přijít s tím, že když se vysílá logo vedle loga, tak se na tom nějak musíte podílet, protože my vám děláme reklamu. Je to takové to, že se do světa pošle, že si Česká televize nechává platit za odvysílání malých sportů a teď všichni posílají ČT do háje, „protože my vám platíme sto padesát korun měsíčně, jste vydřiduši“. Je ale dobré, a to mě naučila škola v Olomouci (úsměv), podívat se na tu věc z mnoha úhlů pohledu. Nic není černobílé.
Chtěl bych se Vás také zeptat, jak hodláte naložit se zlodějinou v redakci sportu, kde si redaktoři (hlavně ti externí) často nechávají platit od organizátorů sportovních akcí za to, že je "dostanou do televize", následně jejich spřátelená agentura vyrobí a prodá pořad o této akci ČT a tím pádem to mají zaplacené 2x... Nebo že si redaktoři nechávají platit od soukromých firem za to, že se jejich logo "náhodou" objeví při rozhovoru v reportáži v BBV... Jak úspěšný myslíte, že takový boj může být, když zřejmě největší zloděj v dějinách redakce sportu pan Baumruk má stále v ČT významný vliv?
„Abychom dostali do vysílání ČT Sport za ragby utkání reprezentace nebo významný ligový zápas, musíme zaplatit kolem 40.000 korun. Probíhá to tak, že s vedením České televize domlouváme odvysílání utkání, a pokud zjistí, že na to mají ve vysílání prostor, požádají o sponzorský příspěvek 35.000 plus daň. Součástí jejich nabídky je ale to, že nám poskytnou reklamní čas za zvýhodněnou cenu, pokud si sami seženeme k přenosu nějaké sponzory či zadavatele reklamy. Těm ho můžeme nabídnout za komerční cenu, a získat tak nějakou část investice nazpět,“ popsal Médiáři systém České televize Charvát.
V ČT Sport navíc běží pravidelné magazíny Total ragby o světovém dění v tomto sportu a České ragby o situaci na domácí scéně. Oba dohromady stojí unii podle Charváta 370.000 Kč ročně, přičemž v této ceně je zahrnut jak podíl České rugbyové unie na výrobě, tak i odvysílání. „Platí to Česká rugbyová unie, nikoli televize.“
Vím, že ČT Sport má několik obchodních modelů, včetně platby za vysílání přenosu. Pokud jej nezaplatí reklamní partneři konkrétních sportů. Existují i platby za další nadstandardní služby a podobně,“
„Máme na televizi významné nároky, jak chceme mít přenosy koncipovány, od počtu kamer přes grafiku až po zapojení sociálních sítí. Vše ošetřují dlouhodobé smlouvy, na jejichž základě hradíme menšinové náklady,“
"Platíme reklamní čas během přenosu. Jde o smlouvu v řádu statisíců. Jiná reklama spojená s jiným přenosem by nás nezajímala," popisuje finanční ředitel Patria Direct Jaroslav Motyčka. Tato společnost sponzoruje kariéru dálkového běžce na lyžích Stanislava Řezáče a jen díky jejich investici do reklamy může Česká televize běhy světové série vysílat. Díky spoluúčasti na nákupu televizních práv na závody Světového poháru ve skikrosu, který zaplatila stavební spořitelna Wüstenrot, přenášela ČT4 i atraktivní boj Tomáše Krause ve francouzském Contamines. Tenisovou exhibici z Austrálie vysílala pak díky příspěvku České sportovní, marketingového partnera Petry Kvitové a Tomáše Berdycha.
Tak to jste mediální naivky.
To jsou příklady jen z "velkého" světa reklamy. Jak si myslíte, že funguje testování produktů na komunitních webech a co blogeři - ti kteří působí naprosto nezávisle?
Co ale nechápu já je fungování KáTéčka. Jak může po někom chtít peníze za reklamu na outdoorové produkty, když mu v testování vychází nejlépe produkty z Lidlu. Jedině, že by platil Lidl a tomu moc nevěřím.
No, tak to je teda síla. O poměrech v téhle zemi obecně nemám žádné iluze, ale přece jen mne občas něco překvapí. A TO NIKOMU FAKT NEVADÍ? A NIKDO S TÍM NIC NEDĚLÁ? Pak už jednoho vlastně nemůže udivit, že třeba vedení ČHS vyrábí takové prasárny, jako vyrábí, viz podrazy Lucky kvůli starému Hrozovi nebo postoj k Reschově sekání. Když se pohybujou v takovém prostředí...
Ale on to tak musí dělat a díky za něj. On je to uzavřený kruh - sportovní lezení potřebuje sponzory, aby bylo z čeho odměňovat závodníky a platit za realizaci závodů. Sponzoři chtějí být vidět. Ale i když na závody přijede 100-200 závodníků, tak někde v tělocvičně to nikoho nezajímá, musí tam přijít lidé z venčí a sponzoři musí být vidět. Tedy je potřeba dělat závody na lepších místech, třeba jako OC a dostat to do TV. Na to jsou potřeba další peníze, je potřeba svednout ceny a získat další sponzory. Ti samozřejmě chtějí být vidět, takže... A to všechno v jednom spolku, kde je několik zájmových skupin, jejichž zájmy jdou často proti sobě a zrovna se moc nemusí.
Na tento systém už nestačí řízení na úrovni kamarádů z oddílu, o kterém tu psal Turek, ale je potřeba někdo, kdo má pěkně ostré lokty, umí politikařit a funguje někdy i autoritářsky. A samozřejmě se odmítá hrabat v nějakých žabomyších válkách o vykartáčovaný chyt nebo nezveřejněný paragon.
Lezení je sport, nyní olympijský se vším všudy, stejné budou potřeba i styly řízení a zaměření, které jsou známé z jiných svazů na podobné úrovni. Pokud budou ve vedení lidé typu Mirka Dušína, nikdy se sportovní lezení nepohne, nikdy svaz nezíská na prestiži a nikdy se vnitřní boje nezastaví. Buď byste měli na VH prosadit, aby se ČHS zbavil lezení jako sportu, a zůstalo akorát skalní lezení, nebo nechte schopné, ať mají možnost s tím něco udělat a rozvíjet to. Ale příživnictví na sportovcích se zásadami férového a spravedlivého vedení celého svazu nikam nevede a ani to není dlouhodobě reálné.
Lezení jako závodního sportu by se ČHS skutečně mělo zbavit (jako sportu v tebou popisované podobě dvojnásob). Kéž by si sportovci udělali svoji organizaci. Jenže, bohužel se o tom vždycky jen kecá na webu a skutek nikde.
Kéž by si sportovci založili vlastní organizaci. Konečně by na nich neparazitovali ostatní členové, ta generace, co patří do minulosti a brání se pokroku. Vlastně je s podivem, že k tomu ještě nedošlo. Současný svaz je kočkomyš a UV chce profitovat z obou částí a mít vše pod kontrolou. Tím patří k té starší generaci a měli by také odejít na smetiště dějin a uvolnit místo skutečným dravcům a ne si na ně hrát. Vlastně si ty dravce už pěstují sami, je jen otázka času, kdy se některý z nich osmělí a vrazí jim kudlu do zad. Tak už to chodí všude, kde jde o prachy a pocit moci.
To jsou sice hezké řeči, ale realita je prostě taková. Když budeš chtít objet SP, tak ať sebepoctivější, letenky prostě zaplatit musíš, ubytování také. Je to smutné, ale složenky se neptají, kde na ně vezmeš. Takže sport už dávno není jen o sportu, ale na to, abys byl úsěpšný, jsou potřeba i peníze. Třeba už jen na to, aby ses na ty závody vůbec dostal. Proto také závodníci mají trénovat a závodit a jejich vedení má zajišťovat peníze a podmínky.
A přesně to jim může lépe poskytnout "svaz soutěžního lezení" bez parazitování staré generace skalních a vysokohorských turistů patřící na smeťák dějin.
No jo, ale iniciativa musí vzejít z ČHS, nebo ne? Pokud se nepletu, třeba v ifsc nemohou být dvě národní organizace, asi těžko mohou dvě organizace pořádat MČR... Tedy jako první se musí ČHS závodního lezení vzdát, teprve pak může vzniknout něco nového. Nebo se ČHS rozdělí, to je jedno. V každém případě je to na ČHS. A sporotvců je málo, sami to neprosadí, takže je potřeba, aby o od loučení rozhodli právě skalní lezci. Uděláte to? Nikdo jiný nemůže.
To právě nejde, lze to udělat jedině při vzájemné dohodě. A svaz zatím vždy deklaroval, že se závodního lezení nevzdá. Nejdříve je tedy potřeba, aby svaz odstoupil od podpory závodního lezení a vzdal všech nároků, které v této oblasti má, pak může začít vyvíjet činnost organizace nová.
A co když napřed vznikne organizace nová? A udělá si vlastní soutěž na kvalitativně i kvantitavně vyšší úrovni než ČP? Přetáhnou lidi, peníze, sponzory? Pak bude na ČP jezdit jen 5 lidí, co chtějí ven...
Stejné poměry jako v překližkovém lezení platí třeba u skialpu. V některé zemi mají speciální skialpový svaz, v jiné zase skialpovou sekci v rámci horolezeckého svazu. A celkově to zastřešuje SKIMO podobně jako lezení IFSC.
Můžeš se inspirovat u sousedů. Tam se po vzájemné dohodě trhli skialpinisté od JAMESu. Myslím, že si moc nepomohli, spíš naopak - ale můžeš se jich zeptat sám.
Ok, pokud je to obráceně, tak to navrhni. Dej na VH návrh, aby se ČHS přestal zabývat lezením jako závodním sportem, aby tato organizace zrušila pořádání závodů a repre a aby ČHS vystoupil z IFCS. Víš, kolik peněz by se ušetřilo? Platby za členství, dotace na na závody, odměny repre, náklady na doprovod na zahraniční cesty na závody.... Prosím prosím, myslím to vážně. Ať se ČHS zbaví závodního lezení. Oni si závodníci nějak poradí. Ale ať už to není pod ČHS. Ve svazu pak bude klid a více peněz.
Toto je citace z rozhovoru s Luckou na jiném webu :
"Zbraně ve stropě drží v podstatě podle toho jak moc si chyty cepínem přisekáte. My jsme neměli moc času, tak jsem se s "chyty" tolik nemazlila a dělala je jen tak velké, abych je neutrhla. Musela jsem pořád dávat pozor, abych z nich nevypadla nebo se nevylomila. Přisekávala jsem je v mém maximalním rozsahu"...
... "Na začátku, kdy to ještě nebylo tak převislé, jsem cepíny normálně zasekávala, ale pak ve stropě už to nešlo, takže jsem sekala chyty a vrtala šrouby v tahu lana"
Chápu to tak, že si chyty pro cepíny ve stropě předem připravila a pak to po nich přelezla.
čistě mechanicky řečeno drží hrot motyky ve stropě na šprajc v již hotových dírách, něco jako princip fungování truhlářské svěrky. samozřejmě je tu zajímavý potenciál k diskusi do jaké miry má lezení v ledu obecně styčné body s pfilosofií volného lezení po skalách - teoreticky by ten hrot epesně držel kdyby byl ten ledovej šroub rozvrtanej v rastru od šroubů. nebo jinak - dá se lézt strop v ledu onsight jinak, než s ukrutánskou vytrvalostí kdy do každé díry je nutno klofnout napětkrát?
Pokud to tedy zjednodušíme, tak lezení ledového stropu je vlastně jednodušší, než stropu kamenného, protože si můžeš udělat chyt, kde chceš a kde potřebuješ. Možná, že i hroty (nohy) budou držet lépe, protože do ledu se zaseknou, kdežto po skále kloužou. Takže vlastně jediné potřebné je vytrvalost, abys tam mohl viset a klofat chyty... :-)
svým způsobemje to tak. I my softmoveři na těch našich položenejch šedesátkách vnímáme, že je sice hezké lézt po nevoklofaném ledu, ale strkat hroty motyk do již hotovejch děr je o pár stupňů či písmenek jednodušší. ve stropě to bude platit ještě víc.
Při tom přelezu tam jsou ty chyty asi už předklofaný (při přípravě cesty sekala chyty a vrtala šrouby v tahu lana), takže při přelezu tam nemusí viset a klofat.
" Nejvíce náročně bylo, udělat všechnu práci na cestě sama, což vlastně bylo i těžší než pak samotný přelez. ;)"
Já tak nějak nechápu smysl disciplíny. Jasně, spousta energie pro vytvoření nové cesty-ale vlastně postavené přesně na míru jedinému lezci pro jediný neopakovatelný přelez. Druhý den už můžou být podmínky jiné nebo žádné.
Jak vis ze nechlasta a nefetuje? Schvalne..ja lezu furt, a co myslis?
Lucce obdiv a priste uz snad jen kolmy led ale odzhora dolu a hlavou taky dolu...
Smysl je jasnej, přijdeš na nějaký místo a spadne ti brada.
Tady by možná nová šla cesta. Nebo už tam je, ale dokážu tu neuvěřitelnou linii vylízt? Dáš pokus, pak druhej, třetí.
A nakonec to přelezeš a těm okolo (někdy/někomu) spadne brada.
Me by zajimalo, jestli vubec existuje zpusob jak se da posoudit stabilita cely tyhle hmoty - tzn. je pravdepodobny,ze to cely spadne, kdyz se potom leze? Pamatuji si na nestesti toho Rakusana, se kterym lezl O. Benes a na kteryho se vysypala a doslova ho pohrbila ledove-skalni jeskyne, kdyz se mel pouze rozlezat.
Skalni lokry tak nejak poznam, ale ledovy ...? nerozumim tomu, proto se ptam ...
PS:Jako samozrejme je jasny, ze cit, intuice, vnimani vanku, instantni polivka z karmy svaty kravy jsou nejlepsi (viz. nedavnz report o sjizdeni 120° kopcu v Tatrach), ale preci jen ...
mechanika sněhu a ledu se systematicky zařazuje jako jedna z disciplín geotechniky (v zemích kde to má smysl, se skutečně ledovce a svahy učí na technických školách a nejen na FTVS). obecně ve statice platí, že oceláři se koukají na betonáře jako na šamany počítající značně nahodile a nejistě se chovající hmotu s velkou mírou nejistoty (a proto mají betonáři větší rezervu vpro chování materiálu, velmi zastarale a názorně nazývanou "stupeň bezpečnosti"), betonáři se koukají jako na šamany na geotechniky, a geotechnici považují sněholedaře za věštce z křišťálové koule. čili představa, že nějakej sněholedař s kulatým autorizačním razítkem dá štempl že ledová jeskyně nespadne je zcela mimo realitu.
Vlastne nevim, zda mam tuhle odpoved povazovat jako pokus o vtip nebo spatne maskovanou agresi demostrujici znalost nazvoslovi urciteho spektra technicko-stavebnich oboru. Jsem zmateny, ale resit to nechci.
Kazdopadne bych asi spise chtel slyset nazor nekoho (mozna jses to ty Lukasi B. - jses?) s realnou zkusenosti lezeni problemu alespon blizkych tomu co popisuje Lucie Hrozova - proste a jednoduse - jake byly duvody proc si myslela, ze se to s ni cely neutrhne?
Automaticky zamitam opacny argument - vlezla do toho s presvedcenim, ze se to utrhne ...
z hlediska stavebně-technického či geotechnického či sněholedového nikdo nedokáže nějakým uspokojivým způsobem podloženým výpočtem zaručit bezpečnost. ono ani nakonec není důvod, kdyby pod tím vedla železnice, nebo hrozilo, že to spadne do přehrady a vlna smete vesnici, tak by mělo smysl to řešit, a to téměř jistě řešit velmi konzervativně.
z hlediska praktického a empirického se může vyskytnout místní znalec, který podle toho, jaké bylo počasí poslední dva měsíce, odkud zrovna fouká, kdy se to hnulo naposledy a jak moc si devadesátiletá teta stěžuje že ji loupe v koleni a jak vysoko létají papuchalkové jakžtakž spolehlivě odhadne, co to v nejbližších dnech udělá, a třeba si i lajsne tam vzít platící klienty a bude vědět, kdy tam nechodit.
a jako agresi ani jako vtip jsem to nemyslel. chtěl jsem říci, že sníh a let je matérie velmi proměnlivých vlastností a asi je nejlepším vodítkem zkušenost, a to nikoli esoterická, ale místně praktická.
Vzal bych to selskou uvahou. Holka vazi 60 kg, metr krychlovej ledu vazi 1000 kg. Jeji hmotnost je tedy 6% hmotnosti krychle o delce strany jeden metr. Toho ledu tam je mnohem vic nez jedna metrova kostka, takze to asi neresi. Aneb "jestli se to tady se mnou utrhne, tak to uz musi byt tak obrovska smula, ze to uz si zaslouzim umrit."
tak fajn. můžeme přesně počítat. tak bych prosil nějaký návrh pracovního diagramu pro led při různých teplotách a různém stupni provdušnění, nejlépe různé vlastnosti v každé ze tří os. aneb příliš přesný výpočet je spolehlivá cesta k nesmyslu.
ted jsem videl video v odkazu z paralelniho prispevku (pravej sloupec na lezci.cz) a tam je videt jak lezou ledovy stropy, kterejma temer vidis nebe - svetla jak v nejaky pudni vestavbe.
Muzeme se bavit o tom zda ma smysl delat neco co si predem vysekam, ale faktem asi zustane, ze vlezt do neceho takovyho vyzaduje az sebevrazednej moral ... RESPEKT