Lezec - Zpravodaj

Do Alp jezdím pravidelně už hodně let, několikrát ročně, ledy, skialpy, severní stěny, vícedélky, lezení klasiky či sportovky. Letošní rok se opět vyvíjel slibně, třikrát ledy v Rakousku, několikrát skialpy, skalky a pak se mi pro letošek sezóna zastavila.
Na Grossglockneru jsem byl už po sedmé, je to pěkná hora, na kterou vedou hezké cesty. Lezl jsem tady Pallavicinirinne, třikrát Stüdlgrat a další cesty. Prosluněný víkend 18.-19. dubna jsme chtěli s klukama využít na skialpovou klasiku na Glockner z jihu.

foto by © Emil Ponikelský

foto by © Emil Ponikelský

Počasí nádherné, akorát na víkend přišlo výraznější ochlazení. Ve výšce 3000m ve dne mínus 10 a v noci mínus 19. Což se projevilo, že celá trasa byla hodně zmrzlá. Vše se ale vyvíjelo podle plánu. Odpoledne výstup na chatu Stüdlhütte 2.801 m z parkoviště Lucknerhaus 1.920 m. Noc na chatě. Ráno výstup, ve stěně pod Erherzog-Johann-hütte bylo nutné použít mačky. Pak už jen výstup na vrchol bez lyží. Výhledy od Vysokých Taur přes Dolomity, Zillertal. Alpy, Hochkönig, … no prostě nádhera. Sestup k lyžím a sjezd. Bohužel to nebyla ta krásná jízda v prašanu, ale většinou vše hodně zmrzlé. A to se mi asi kilometr od parkoviště vymstilo.

foto by © Emil Ponikelský

foto by © Emil Ponikelský

V poslední zatáčce mi ustřelily lyže a vylétl jsem do suťoviště. Podřené lyže se velmi rychle zastavily a já letěl dopředu. Následoval bolestivý pád, náraz přilbou do kamení, lyžařské brýle Julbo nevydržely, praskly a schytal to nos. Větší ostrý šutr mne trefil do stehna, další šutr do kolene a batoh mi při pádu vykloubil pravé rameno. Taky jsem se trochu po těch kamenech projel. Výsledek - podřené lyže, roztrhaná gore-tex bunda, roztrhaná softshell bunda, rozbitý foťák a brýle mínus. Zranění - vykloubené rameno, rozdrcený velký hrbol, zlomený nos a poškozený stehenní sval.

foto by © Emil Ponikelský

Kámoši, co byli se mnou a skupina Čechů co jela po nás mi hned pomohli, následovalo volání na 140. Neposlali vrtulník, ale sanitku z Lienzu na Parkoviště. Všichni mě pak pomohli s fixací, tepelným komfortem a s transportem na parkoviště,. Na parkovišti záchranáři vyhodnotili zranění a volali vrtulník. Pak už jsem se jen 38 minut proletěl a skončil v nemocnici v Lienzu. Kde mě vyšetřili a po 2,5 hodinách od úrazu nahodili rameno zpět. Neskutečná bolest ustoupila. To co je ve vrtulníku a v nemocnici zajímalo nejvíce bylo, zdali jsem členem Alpenverein. Samozřejmě jinak přístup doktorů profesionální a velmi milý. Večer jsem pak podepsal revers a jel s klukama do republiky. Následují den jsem pak už trávil po doktorech a vyšetřeních v ÚVN Praha.

foto by © Emil Ponikelský

Hned po 2 dnech přišla výzva z Generali / KNOX k okamžitému zaslání faktur za záchranu a vyplněného hlášení. Po komunikací s pražskou pobočkou zastupující Alpenverein je to potřeba odeslat do měsíce od nehody. Faktura za vrtulník na částku 3.764,49 € přišla 11 dní po nehodě a faktura za ošetření v nemocnici za 15 dní od úrazu. Bylo potřeba vyplnit hlášení o nehodě a plnou moc. Využil jsem pražskou pobočku a při dalším vyšetření v nemocnici jsem jim to předal (18. den od nehody) a oni už vše dokončili. Zarážející byla nízká částka 11,74 € za ošetření, rentgeny atd. Dost pravděpodobně tam platí evropský průkaz zdravotního pojištění.Tuto fakturu za ošetření bylo nutné zaplatit do 14 dnů, jinak to řeší soudně. Tak nízkou částku nemá cenu požadovat proplatit po Alpenvereinu, protože je tam vždy za ošetření spoluúčast 70 €.

foto by © Emil Ponikelský

Závěrem bych moc rád poděkoval kamarádům a hlavně těm šesti Čechům z Prahy co mě velmi pomohli po nehodě.

Nehoda na Grossglockneru

Komentáře