Taťka pořád nevěděl, jak to napsat o těch závodech. Tak jsem se toho musela chopit já. K lezení z celé rodiny mám nejblíže. Vlastně ještě donedávna jsem jenom lezla. :) Ano, jsem to já, Sára Hrozová.
Tak jak to vlastně bylo? Už na jaře jsem u toho byla, ale teď jsem se připojila jako organizátor. Nejdřív jsme museli všechno, po čem se poleze, namontovat na stěnu. Samozřejmě, že jsem pomáhala.
Taky bylo potřeba o něco soutěžit. A to už bylo vlastně jasné. Putovní pohár, který už píše dějiny. Kdy vznikl? To už je vlastně dávno, to je víc jak před půlkou mého života. A tady je. A s ním i ty poháry a medaile, které si závodníci odnesou s sebou domů.
Děti a mládežníci soutěžili ve všem, v čem se soutěžit dá. V lezení na obtížnost, bouleringu a na rychlost. Na soutěž v lezení po čtyřech se nikdo nepřihlásil. Asi se báli, že bych to bezkonkurenčně vyhrála. Vždyť jsem téměř celý rok nic jiného netrénovala. No a pak se všechny disciplíny sečetli a vznikli z toho úplní šampióni ve sportovním lezení, kteří si odvezli ty poháry nejcennější.
A k tomu, abychom to všechno mohli uspořádat, nám pomohli i sponzoři, kteří na věčné časy budou zapsáni na náš pohár.
A na tom poháru jsou samozřejmě zapsáni i ti nejúspěšnější.
Když jsme vyhlašovali vítěze, byla to taková paráda, že jsem koukala s pusou dokořán.
A když už ty závody skončily a všechno jsme uklidili, celkem mě to zmohlo a šla jsem spát.
A vy si zatím můžete prohlédnout obrázky, jak se vlastně lezlo. A ti co chtějí vědět celé výsledky, ať se podívají na stránky ČHS.
Parádní závody, protože si děti zalezou. Cesty dobře postavené, postupně to gradovalo a nepadalo se s nástupů. Stejně tak systém boulderů. Jen bych přece jen měla připomínku k rychlosti. Zda by nebylo lepší nezajistit časomíru, protože měření času dole rozhodčím a pak rozhodování o desetiny mně nepříjde fér. Kolikrát záleží na tom, jak to rozhodčí zmáčkne a že byly výsledky těsné, to byly. Nebo to pak nezařazovat do konečných výsledků.
Parádní závody, protože si děti zalezou. Cesty dobře postavené, postupně to gradovalo a nepadalo se s nástupů. Stejně tak systém boulderů. Jen bych přece jen měla připomínku k rychlosti. Zda by nebylo lepší nezajistit časomíru, protože měření času dole rozhodčím a pak rozhodování o desetiny mně nepříjde fér. Kolikrát záleží na tom, jak to rozhodčí zmáčkne a že byly výsledky těsné, to byly. Nebo to pak nezařazovat do konečných výsledků.
S tou časomírou souhlasím. A vím i o ostatních nedostatcích, které možná ani nebyly vidět. Co se týče té časomíry. Omlouvám se, prostě jsem na to zapomněl. Měl jsem domluveno s Liborem, že si ji půjčím od něj, a jak odjel na SP , tak jsem na to zapomněl. Moje chyba. Chtěl jsem to vyřešit tím, že by měřilo víc lidí a udělal se průměr časů, ale jak byl ten Adidas a nakonec i nádherný víkend nepodařilo se mi sehnat víc lidí na organizaci. Dokonce jsem byl i jedním tatínkem celkem nařčen, že ho vlastně otravuji tím, že jsem ho požádal jestli by nedělal rozhodčího. Tak jsem se dotazování dalších vyprdnul. Navíc mi bylo co celou dobu nějak zle od žaludku, takže jsem si závody až tak moc neužil.
Největší dík patří Bobrovi a jeho companii :-) a taky Jardovi. Ti vlastně udělali tak pěkný závod.
Příští rok chceme v Grand prix pokračovat.
Jistě bude pro mnohé novinkou, že se změní jeho název z Grand prix Holešovice na GRAND PRIX PRAGUE podařilo se mi sehnat významného sponzora, který tuto akci zaštítí a mi budeme moci uspořádat v Čechách jeden z prestižních závodů pro děti na Evropské úrovni. Bude mít trochu jinou podobu než závod stávající. Nechte se překvapit :-)Ale vítězové, kteří jsou již zvěčněni na našem poháru, tam zůstanou dál.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Taťka pořád nevěděl, jak to napsat o těch závodech. Tak jsem se toho musela chopit já. K lezení z celé rodiny mám nejblíže. Vlastně ještě donedávna jsem jenom lezla. :) Ano, jsem to já, Sára Hrozová.
Plně je respektuji