Pomozte vydat knihu Dobrodružství v prášku… přidáte jen vodu Křest lezeckého průvodce Vltavská žula Legenda jménem Chroust, publikace o životě Vladimíra Procházky
No, že nám nikdo nevěřil, že odjedeme sami dva do Pakistánu lézt takovou cestu jsem se ani nedivil. V basu bez telefonu a jakéhokoliv spojení s okolním světem člověk udělá sebemenší chybu a má smůlu?.
Od poslední vesnice Skardu (výchozí vesnice na K2), která je ve výšce asi 3200 m.n.m. se jde 3 dny=80km po ledovci Biafro pod Lukpillu říká se jí spíše Ogre thumb="prst" Ogre (jedna z nejtěžších sedmitisícovek). Dohromady jsme měli 3 nosiče a jednoho průvodce bez toho bychom to horko těžko hledali.
Po aklimatizaci 3 dny v basu jsme konečně došli pod stěnu, trvalo to asi hodinu, další hodinu jsme hledali cestu. První den jsme vytáhli asi 200 metrů fixů, slanili dolů a trochu odpočinuli. Přece jenom 5.12b není zrovna klasifikace pro nás, ale ta žula byla fakt překrásná, sem tam to bylo drolivé, ale jinak většina kompaktní.
Po druhém pokusu jsme skončili v polovině stěny kde jsme bivakovali jednu noc a mysleli si že už to dáme, ale opak byl pravdou. Bylo tam takové místo kde po Huberovcích (světová špička na velké stěny) zůstaly akorát díry od nýtů no a my idioti jsme je samozřejmě neměli. Tak jsme zvolili variantu B po 3 dnech odpočinku, což byla cesta do sedla žlebem bez maček a cepínů (už nikam bez nich nejedu), to bylo snad to nejhorší co jsem zažil, neustále uhýbat kamenům, prostě humus. V sedle to vypadalo stejně blbě tak jsme šli (+4 délky slanění) okolo celé Lukpilly od 5 do 17 hodin v kuse. No a to byl poslední pokus.
Celá sranda stojí asi s letenkou 40000. Což za měsíc je super cena. Chtěl jsem hlavně ukázat pár foto, jelikož takové údolí jsem nikdy neviděl je to jedna velká jehla vedle druhé skoro všechno je neslezeno. Člověk to musí vidět na vlastní oči, určitě se tam vrátím je to oblast na ledy, extrémní lyžování a hlavně lezení.
Parťáka všichni znáte přece velký Leopold Sulovský no a já sweine gesicht. Psal jsem to rychle nestíhám v práci jinak bych to napsal jinak. 22. května odjíždíme na K2 tak doufám že to vylezeme už tam dlouho nikdo nebyl.........vlastně jen Rak
Dalsi (nedavno Dychtau v Gruzii) bez velkolepyho humbuku, zastit, vlajecek sponzoru, svazu & co.. Paradni styl. S vrskem by to bylo sice jeste lepsi, ale i tak - poklona a gratulace a vubec...
Chlapi to je paráda... gratuluju i kdyz se nepodarilo dosahnout vrcholu! Cely minuly mesic jsem v kalendari mel fotku teto "jehly" pred sebou a rikal jsem si, ze to musi byt suprove lezeni... tise vam zavidim. ;o)
to je jako vtip, že celé ta věc šla do háje kvůli dvoum nýtům? Kluci na co myslíte když jedete do táááááááááááákhle vzdálený p....e a nevezmete komplet matroš. (viz Amin Brak a cesta roku s F. Šilhánem a jejich expresky uložený pěkně doma v teple). Já bych se na tom místě radši vodříznul než to slaňoval dolů (nebo radši podříznul??)
Jinak maximální obdiv. Dík Za pěkný fotečky!
Moc kráné, José skláním se před tebou. Jestli je to ta stejná kudrnatá hlava, jak jsme spolu chlastali v Hollentalu před 3 rokama a potom v sedmihorkách, jaks tam vyrazil na písek s jednou skobou, tak tomu říkám zapálení pro věc. Zdravim Ostravu.
Michal
Kdybych měl povyprávět o cestě tak to bylo ještě snad horší uletěly nám dvě letadla a ještě jsme museli jet autobusem do Karáčí(úplný jih u Indického oceánu). Nejkrásnější výlet a jen ve dvou prostě TUTI FRUTI a za 14 dní letíme zas
TAKZE PAR NEPRESNOSTI. V UVEDENE OBLASTI JSEM BYL MESIC PRED POLDOU A CHOZEM. KOPEC KTERY LEZLI SE JMENUJE OGRES THUMB, LUKPILA BRAKK JE UPLNE JINY KOPEC.
CESTU KTEROU POLDA S CHOZEM LEZLI, HUBERI NIKDY NELEZLI, TI CISTE PRELEZLI ZA ZMINOVANYCH 5.12b CESTU V JIZNI STENE, KTEROU MELA ZA CIL ZOPAKOVAT I NAŠE EXPEDICE. VELICE BY MNE ZAJIMALO CO TO VLASTNE LEZLI, PROTOZE VSECHNY INFORMACE DOSTALI ODE MNE VCETNE NAKRESU A FOTOGRAFIE.