Jedná se o několikadenní túru ve výšce nad 4000 m nad mořem. Jedná se o přechod hlavního hřebene mezi Matterhornem a Monte Rosou. Jedná se o výlet v nejcentrálnějším centru Alp, ve Wallisu. V celém tomto úžasném hřebenu se nachází 18 čtyřtisícových vrcholů (19 včetně Matterhornu). Cesty k nim se vyznačují především dech beroucími úzkými hřebínky a velmi vysokou nadmořskou výškou ...
Následující řádky by se mohli stát vodítkem právě pro ty z Vás, které láká toulat se po do nekonečna sahajícím ledovci, stoupat do míst, kde kyslíku začne povážlivě ubývat. Ale také pro ty z vás, které láká zažít až neskutečné západy sluníčka za Mont Blankem a naopak jeho probouzení zpoza mohutného masívu Liskammu.
A pokud se vám podaří vystoupit i na samotný vrcholek Liskammu a pokud zároveň budete mít štěstí na počasí, otevře se vám pod nohami neskutečný pohled na samotnou Monte Rosu...
A kde se Vám tohle může přihodit? Jedná se o několikadenní túru ve výšce nad 4000 m nad mořem. Jedná se o přechod hlavního hřebene mezi Matterhornem a Monte Rosou. Jedná se o výlet v nejcentrálnějším centru Alp, ve Wallisu. V celém tomto úžasném hřebenu se nachází 18 čtyřtisícových vrcholů (19 včetně Matterhornu). Cesty k nim se vyznačují především dech beroucími úzkými hřebínky a velmi vysokou nadmořskou výškou ...
Traverz Monte Rosy se mi podařilo absolvovat již mnohokrát. Všemi možnými způsoby a trasami. Můj první přechod byl dokonce v rámci slavného skialpinistického závodu Trofeo Mezzalama. To bylo v roce 1999. Od té doby jsem se do této části Alp zamiloval. Celou dobu jsem se snažil projít tuto trasu nejelegantnějším možným způsobem. Někdy to ale bylo na nás moc těžký, jindy se třeba až v samotném závěru zkazilo počasí nebo byly hned od začátku špatné sněhové podmínky. Ale vloni nám to dokonale sedlo. Vlasta s Michalem měli perfektní aklimatizaci (Matterhorn) a nás navíc čekali: nádherné počasí, supr sněhové podmínky, hory téměř bez lidí a pouze jen jeden úplně jasný den s vichřicí, který nás na moment zdržel...
9. 9. 2007:
Výjezd lanovkou z Zermattu na Klein Matterhorn (3 820 m) a pak rychlý přechod po ledovci přímo na bivak Bivacco Rossi e Volante (3 750 m). Tam necháváme bágly a „na lehko“ se pouštíme do kompletního traverzu Breithornu. Jdeme opačně, protože postup je mnohem výhodnější právě tímto směrem. Vřele doporučuji, nádherné lezení, pevná skála, supr sněhové hřebínky, úžasná expozice a podívaná v srdci Wallisu ... Po tomto úžasném traverzu se vracíme zpět do bivaku. Nocleh máme v klídku zajištěný, ale nakonec se ukáže, že tady stejně budeme spát úplně sami.
Kompletní traverz Breithornu, u nás málo známá perlička (kresba Marco Camandona)
10. a 11. 9. 2007:
Hned brzy ráno na rozdýchání a „na lehko“ sousední Pollux (4 092 m) se svými skalními partiemi. A pak opět s plnou polní nás čeká překonání Castoru (4 228 m) s hřebínkem jako břitva. V sedýlku Felikjoch (4 093 m) máme možnost se rozhodnout, zda se ještě pokusíme přejít podle plánu přes celý hřeben Liskammu.
Postupně sílící vítr nás ale nutí sejít z hlavního hřebene a schovat se na chatě Rifugio Quintino Sella (3 620 m). Odpoledne to už cloumá celým barákem a další den ráno zkušeně ani nevstáváme. Okolo 8.00 se na snídani potkáváme se všemi, kteří brzy ráno vstávali a pokusili se vyrazit. Vrátili se celkem otřeseni na druhou snídani:-))) Je nám jasné, že si dneska pořádně zahrajeme šachy a mariáš na chatě!!!
12. 9. 2007:
Ráno vyrážíme za úplně ideálních podmínek přes celý hřeben Liskammu (West – 4 479 m a Ost – 4 527 m). Exponovaný a nebezpečný sestup k sedlu Lisjoch (4 151 m) proběhl v poklidu. Pokračujeme dále přes Ludwigshöhe (4 341 m), Schwarzhorn (4 322 m) na Balmenhorn (4 167 m). Tyto vrcholky patří již do masivu Monte Rosy. Po krátké pauze na bivaku Cap. Balmenhorn (4 167 m), kde si opět zajišťujeme spaní, ještě vyrážíme na Vincentpiramide (4 215 m) a P. Giordani (4 046 m). To vše nalehko a celkem velice snadno! Obzvlášť výstup na posledně jmenovaný vrchol jsme si krásně užili, perfektní túra!!! Nocleh trávíme v bivaku Cap. Balmenhorn.
13. 9. 2007:
Další den hurá na Parrotspitze (4 432 m), na Signalkuppe (4 554 m) s návštěvou nejvyšší chaty v Alpách - Cap. Regina Margherita, výborné místo na snídani :-))) Chata sice už byla oficiálně zavřená, ale ve winterraumu to docela žilo. Po jídle a čaji pokračujeme dál na Zumsteinspitze (4 563 m). Další cesta nás zavádí do úžasně strmého ale úzkého hřebínku. Tady často včetně dneška končí celá řada skupin a to i ty, které jsou vedené gajdy. Přesto, že se nám jedna taková partička krapet posmívala, protože kluci tenhle hřebínek šli s hůlkama, byli jsme dneska téměř jediní, kteří tudy prošli. Myslím si, že právě použití hůlek na takovýhlech místech je více než rozumným řešením:-))) Dufourspitze (4634 m), nejvyšší vrchol Monte Rosy stojí opravdu za to. Pak ještě hurá dolů po fixních lanech a přes sedlo Silbersattel (4 515 m) na Nordend (4 609 m). Tak a ještě bezpečně sestoupit přes Monte Rosa Hűtte (2 795 m) na železniční stanici Roteboden a tenhle super maratón je úspěšně za námi!!!
Výstup na Dufourspitze: lezení po plotnách ale v pevné skále ve výšce okolo 4 600 m!!!
Pohled z vrcholu Dufourspitze směrem na nejvýše položenou chatu v Alpách Regina Margherita, všimněte si strmého sněhového hřebínku z Zumstenspitze, to je nej nej místo celého traverzu
Skalní či mixové pasáže zase nejsou takový problém, tak maximálné do III. Největší problém je právě ta exponovanost jednotlivých hřebínků. Nejtěžší asi byl z Zumsteinspitze na Dufour, který byl nejen velmi uzoučký, ale především hodně strmý a sestup po něm dolů byl opravdu výživný :-)
No tak nevím, hory považuju za absolutně svobodný svět, teda kromě asi jen těch našich a Slovenských, a proto je na každém z nás jakou svobodu si zvolíme a kam až hodláme ve svém horském počínání zajít... Někdo si jen tak vydupne s kyslíkem Everest a už je na něj namířený prst (především našimi nejnej experty, kteří na jeho vrcholu sice nikdy ještě nestáli), co je to za hanbu. Já na Everest asi nikdy nepolezu a tak mne kyslík zase tak nepálí:-))), ale přesto přeju každému jeho úspěšné snažení o Něj ...
Lezu především po Alpách a především reálným Alpským stylem. A tak se může velmi často stát, že se tady potkáme a já nebudu mít na sobě přilbu, prsák, skoby, kladivo, friendy a ani dlouhý lano nebo dokonce dvě, natož nepropálitelný prusíky od Hudy... Budu se ale určitě snažit, mít u sebe tu nejnutnější výbavu a oblečení, které na konkrétní túru budu rozhodně potřebovat a ROZHODNĚ se budu snažit s sebou nebrat nic zbytečnýho navíc, to je totiž to vůbec nejzákladnější pravidlo pro tenhle druh klasických Alpských výstupů. Jsem už asi přeci jenom docela línej a pohodlnej :-)))
A v tomto případě jsme opravdu přilby neměli, mnohem potřebnější byly proti sluníčku čepice či Vlastův slamák :-))) Měli jsme jen 40 m dlouhé jednoduché lano, žádný friendy či skoby, žádný humpolácký cepíny, ... Asi nejvíc potřebný byly kvalitní mačky se supr protisněhovými "balónky" od Grivelů a hůlky :-))) Já měl u sebe na sedáku 5 karabin se zámkem, 1 ks expresky, 2 ks vývrtek, sadu prusíků na ledovec a 2 ks sešitých smyček. Jako jednu z dalších nejdůležitějších pomůcek bych tady chtěl ještě zdůraznit GPSku s perfektně nacvakanou trasou a s ústupovými variantami ...
Ten tvuj prispevek o "alpskem stylu", hmotnosti a rychlosti docela chapu a to, ze jste nevzali prilbu asi opravdu vyplyva z nejake uvahy. Proti tomu zadna.
Ale zarazila me tvoje formulace "žádný humpolácký cepíny". To jako vubec zadny cepiny? Jenom hulky? Jak resite situace, kde vetsina cepin ma? Napr. svah, kde ti to muze ujet, nebo tak strmy svah, ze se hodi se zaseknout cepinem... Sazite na macky, ze neujedou? Ne ze bych to tak chtel praktikovat, ale zajima me to.
Humpolácký cepíny jsme s sebou neměli. Tímto termínem označuju cepíny, které se blíží spíše krumpáčům (těžký, veliký, nemotorný, ...). Měli jsme cepínky cca do 50 cm dlouhý, sice s ocelovými "zobáčky" a "kopáčky", aby šli obstojně i do ledu, ale jinak výrazně odlehčený ...
Jeden teoretik mne kdysi poučoval, že právě humpolácké cepíny (navíc přivázáné k sedáku smyčkou) jsou to jediné vořechové na hory, já si to ale nemyslím ...
Na další rok se chystáme o traverz této části Alpy netradičním způsobem. Od vrcholů Mt.Rosy přez Liskamm, Castor, Pollux, vrcholy Breithornu a dále přechod na Matterhorn. Nemáte někdo zkušenosti (nebo neznáte odkazy) na přechod od Breithornu k Matterhornu-přespání poblíž chaty Hornlihutte?dik