Saské sedmy - 2. díl - Schmilka I

Krásné babí léto za krkem a tak doufám, že nepohrdnete nějakou tou pískovcovou chuťovkou. Tentokrát se podíváme do skutečného lahůdkářství, do oblasti Schmilka.

Jedna třešnička na dortíku vedle druhý a tak budeme jen těžko vybírat větší pochoutky! Ale v rámci podzimní diety se omezíme jen na pár nejvybranějších kousků. Nabídka je ohromná, oblast "vlastní" 127 vrcholů s více jak 1880 cestami!


A jde se!


Jako předkrm si nejprve naservírujeme trošku historie a pak už chutě do stěn.
Když nepočítáme daleký pravěk a temný středověk, tak první doložený výstup v oblasti byl proveden v roce 1811 na rozložitý Rauschenstein.  Horolezecky byla oblast otevřena v roce 1893, kdy byly poprvé zdolány Fluchtwand, Klimmerstein, Fünf Gipfel a řada dalších. Do konce století byly postupně zdolány například Winklerturm, Neue Wenzelwand a Püschnerturm. Ale teprve výstupem na Teufelsturm (1906) začalo to opravdové lezení samostatných stěn. Průkopnický průvodce Fehrmannův z roku 1908 popisuje již 25 věží, na které vedlo v té době 43 cest.

Je tedy prostřeno a máme tu hlavní chod! Začneme jednou z nejchutnějších věží nejen ve Schmilce, ale v celém Sasku. Podle mnohých fajnšmekrů je jí jižní stěna "masívu"  Bussardwand.


Fotogenická jižní stěna Bussardwandu.


Více jak šedesát metrů voštinek, dírek a oblinek. První třetina celkem do kopce, druhá kolmá a třetí mírně položená s rajbasoidními exponovanými dolezy. Mohutná jižní stěna je zhruba v polovině šířky rozdělena hlubokým koutem, kterým vede podél spáry jedna z nejpůsobivějších cest v této stěně - "Bunte Wand VIIIa, RP VIIIb" . Dlouhá cesta, jejíž autor má  ještě delší jméno - Karl-Heinz Mildner-Spindler. Přelezl ji v roce 1966 a spolu s ním H. Paul, D. Hinrichsen a G. Fiesler. Cesta je z počátku mírně  položená, těžkne pod kruhem kde se kolmí, končí smyčky a začíná trošku boj s morálem. K tomuto, prvnímu kruhu je to dobrých 30 metrů koutovým zářezem se spárou, cestou asi 1000 smyček, ale železo je železo! Šest metrů pod kruhem potkáte i jedny ukrytý tutový hodiny ve spáře, chce to šťourátko a pevný nervy. Nepatrný travers  doprava do koutku , po dobrých chytech (a přes netopýří "hnízdo") tak metr pod kruh a…. prd!


Bunte Wand - kilometr pod kruhem…



… a metru pod kruhem.


Trochu straším, ale dolez ke kruhu je docela psychický. Cvakání už je v pohodě a až to rozdýcháte, tak vzhůru převislou koutovou spárou, která v sobě skrývá tři sokolíkové chyty. Ty ale nic moc neřeší, je potřeba vymyslet jak na to. Jsou dvě základní možnosti jak přes převísek, nápověda však nebude, dejte si to On sight, jsou to docela vzdušné kroky a plíce budou mít co dělat (a nestyďte se, nebudete první, kdo přemýšlel o slanění!). Nad převískem pár metrů k druhýmu kruhu (smyce) a od něj, původně stavěním, dnes elegantním technickým lezením, vyhazovacím koutkem přes dvě fixní vetchý smyce až pod velkou střechu. Tady buď slanit (o nic už celkem nepřijdete, pouze o čas strávený sestupem přes nekonečné schody "Heilige Stiege"), nebo doprava do "údolky" a hlomejžďáním na vršek. Třetí možnost (to pro případ, že jste zapomněli dole lano) je ještě travers pod střechou doleva až na pěšinku na okraji stěny a přes vršek na již zmiňované "svatý" schody. Celkově velice působivá cesta, vhodná i "do deště", fakt do ní neprší ani nesněží. Večer v bivaku, který leží o patro níž než je nástup do stěny, se vám o tomto drsném bigwalu bude určitě zdát!

Vaše sny vám však jistě zpříjemní další přelezené lahůdky ležící vlevo od výrazného koutu.
První cestou v této super stěně byla  "Südwand VIIc"  . Její skalp získali v roce 1968 Sasíci Horst  Griesbach, K.-H. Philipp a U. Jensen. Nástup koutkem jako předcházející cesta, na velké lavici mírně doleva a převislou voštinovou stěnou


Hodinářství, ale trochu nedůvěryhodné.


do kolmého ke kruhu a dál velice jemně a technicky doleva dlouhými tahy k dalšímu kruhu pod malinkým převisem. Mírně zprava přes převísek a pro změnu mírně doleva ke třetímu. Nabíráme výšku a taky obtížnost. Odlez od kruhu je docela prefíkanej a závěr pod velkou střechu, tak to už je vyloženě úleťárna! Pod střechou kruh a hurá dolů, ještě nás toho dost čeká!


Südwand -  Praktické využití nástupového hodinářství.


Chuťově výraznější a celkově vzhlednější je  jedna z variant cesty předcházející. Název "Direkte Südwand VIIc"  jasně naznačuje, že polezeme více ve spádnici posledního "slaňovacího" kruhu. Hvězdná čtveřice saských prvovýstupců  Bernd Arnold, G. Lamm, G. Ludewig a J. Cruse vytvořili v roce 1977 jakousi nábližku ke třetímu kruhu od originálu, mírně převislou stěnou přes dva citlivě umístěné kruhy. Jemný, až filigránský  lezení, stěna samý chyt, ale ne vše nepevné je, hlavně ve spodní partii, již ulomeno! Chce to cit, typický pro lezbu na písku, a  údolím se jistě bude rozléhat vaše slastné chrochtání. Pokud ne, prodejte matroš, lezení není pro vás to pravé rozptýlení!


Chrochťárna nad prvním kruhem "Direkte Südwand".


Pokud se od druhého kruhu "direktu" nedáte hnedle doprava do originálky, můžete pokračovat přímo přes další potěšující kroužek a mírně doleva přes dva kruhy v kolmém pod velkou střechu. Oblez obou a  zvláště posledního, je velice pikantní!


Linker Flügel - jemně "pálivý" oblez posledního kruhu


Máte ho sice u kolen (kruh), ale doporučuju moc nedejchat. Vyvahovací rajbásek v 60 ti metrech vám docela prověří psýchu. Prsty na bouličkách kloužou a na maglajz rychle zapomeňte, nejste na Panťáku! Cesta  "Linker Flügel VIIc" je sice bez hvězdičky, ale zasloužila by si ji! V roce 1988 pánové Gilbert Motyka, T. Johne a T. Weber vytyčili tuhle logickou šedesátimetrovou linii jen pro nás.

Nezdá se vám "direkte" příliš direkt? Potom doporučuji ještě přímější směr, který vede mezi předcházejícími dvěma cestami. Cestu "Gerade Südwand VIIIa, RP VIIIb" vylezli v roce 1992 bratři Hübschové, dobře ji odjistili, ale je taková nějaká divná, násilná a nevzhledná, zkrátka chuťově nevýrazná. Být sama samojediná na této věži, byla by jistě vyhledávanou lahůdkou, ale v této konkurenci nemá moc šancí!

Podobně by se dala hodnotit i varianta k Buntewandu, více jak 60-ti metrová  "Lange Variante VIIIb". Štreka k prvními, těžký lámavý oblez, mechama ke 2.kruhu, plotnou přes originální karfiolky  ke 3.kruhu a do Buntewandu. Celkem právem bez hvězdičky a navíc nestačí šedesátka až pod slaňovací převis!

Cesty v jižní stěně Bussardwandu se dají navzájem libovolně kombinovat a tak nikdy, ani po letech nepolezete stejnou cestu. V této chytovaté stěně se vyřádí i hodně vybíravý fajnšmekr!

Ale nejen lezením je našinec živ a tak seběhneme pár metrů pod úpatí do bivaku, uvaříme,  roztáhneme spacoš, otevřeme lahvinku, smoukneme brčko a necháme si zdát o….



A ráno, po dopití zbytků s ještě  bolavou hlavou, vyrazíme zase do stěn. Na rozlezení bude asi stačit, s ohledem na akutní horskou nemoc způsobenou zbytkovým alkoholem, něco nižšího. K tomu je přímo předurčen prcek mezi saskými obry, "pouhých" 20 metrů vysoký  Heringsgrundnadel. Věžka se složitým názvem, ale jednoduše dosažitelná. Tou celkem lehkou a příjemnou cestou je klasika z roku 1907 od Willy Baudische a jeho druhů -  "Alter Weg VIIa" s krásnou přímou variantou přes pevný železňáky VIIc.


"Herinek" a jeho Stará cesta kdysi klasicky se stavěním...



… a dnes s krásnou "železitou" variantou.


Po slanění (z malého vršku je Schmilka jako na dlani - od Rauschensteinu na západě až po Lolu na východě) se proplazte doleva do údolní hrany (přidaný borhák na jištění) a zkuste svůj morál a třecí schopnosti vašich lezeček na cestě "Talseite VIIc, RP VIIIa".  Vypadá nevinně, ale už popis v průvodci leccos naznačuje - samý stavění, převis a lámavý převis! Nic z toho nelže, jen obě stavění lze přelézt čistě. Nálezy do převisů jsou supr, použijete i kolena a jiné nelezecké části těla. Už odlez od dobíráku je efektní - božská pata, tři shyby a jste pod druhým osoleným převisem. Ten lze ošulit  zleva po malých, ale pevných. A máme první kruh. Ke druhýmu trochu klikatě a od něj lechtavý vyvažovací lezení na tření s občasným karfiolkem. Moc nedejchat a bacha na vítr! Na rok 1920, docela morálovka od klasika Otto Dietricha a jeho "kompliců".
Po slanění tentokrát udělejte čelem vzad a pokud se příliš nevyděsíte kolmou hladkou stěnou, můžete i v ní ochutnat  některé z jejich bonbónků. Je to stěna  Muschelkopf , zhruba 50 metrů široká a stejně tak vysoká stěna. Dříve se nazývala stylově Schokoladenturm a nabídne vám za cenu nějakých těch šedivých vlasů, nezapomenutelné zážitky z pobytu hluboko pod kruhem a vysoko nad kruhem.


Jižní stěna Muschelkopf - lezci v "Perle", pod převisem vpravo je možno ukončit "Talwand"


Pár metrů od pravé hrany je nástup cesty  "Talwand VIIIb",  autoři klasici Bernd Arnold, Gisbert Ludewig a Christine Ludewig (budoucí manželka Arnolda), rok 1975. První kruh příjemně nízko, ale jeho oblez je na VIIIb poměrně mazec. Kroková variace spoďák - bočan - sokolíková dírka vás zapotí a pozor na správný rukosled. Trošku natahovák, menší to řeší přes kruh a taky to de….! Od druhého kruhu buď mírně doleva a jemnou stěnkou do rachlí, nebo zajímavěji a těžčeji (IXa) černým pásem asi čtyři metry přímo, kruh se vzdaluje, jištění žádný a kroky nevratný. Když už to výš nejde, tak konečně traverz doleva do dobrých škrabek a pár temp ke třetímu. Úleva ohromná! Od něj saskou fujsoustavou komínů a žlabů hore. Pokud vás tlačí čas  (krásná výmluva pro odpor k lezení komínů), tak je fajn po traversu ještě trošku traverznout a po madlech k dalšímu kruhu, který patří cestě  "Perlmutt VIIIc".  Pak už na nic nečekat a šup do údolí. Je to sice nesportovní ale víc toho stihnete a nebudete mít krvavý kotníky, kolena ramena, lokty, ruce, ego……

Teď by se slušelo napsat, že cesta  "Perle VIIIb"    je perlou na náhrdelníku….., ale jednak to zní blbě a pak to taky není ani moc pravda. Tahle šedesátimetrová cesta z roku 1987 (Peter Sacha, H. Thomas, R. Thomas, A. Stephan) není sice žádná vošklivka, ale bohužel ani žádná krasotinka. Už hladkej nástup vás vyděsí, aby vás následně potěšilo pár nejištěných metrů k prvnímu kruhu. Od něj se dáme celkem jemným, ale stravitelným lezením mírně doleva ke druhému.


Nad ním, bouldrový krok s nohou a rukou v jedný díře, natažení doprava do žlábku a zase ta vrcholová sápačka v otevřených zarostlých komínech.



Typický dolez na "masívové předskalí" Muschelkopf - převislé trávy.


Ale vršek "Mušle" za tu trochu kůže stojí, výhledy jsou bombózní. Jenom sestup je trošičku problém. Nejrychlejší je slanit, ale ke slaňáku je to tak trojkovej přeskok v osmdesáti metrech. Delší, bezpečnější a krajinově malebnější je pěší túra směrem k "Bussardu" a přes něj buď slanit, nebo dojít na Heilige Stiege a dolů až do bivaku.


Vrcholová hlava "Mušle" a pod ní se krčí prcek "Herinek"


Když jsme opět narazil na "oblíbené" souschodí Heilige Stiege, tak na závěr dnešního víkendového týpku pár ilustračních čísel, jaký že je to pohodový chodníček z údolí na náhorní planinu.
Od úpatí kopce začneme nejprve po 321 dřevěných schodech až k lávce, potom pokračují železné schody, následují opět dřevěné proložené pískovcovými, dohromady jich je až k odbočce k Bussardwandu dalších 118. Následuje ještě 62 dřeváků a pak přijde nejslavnější pasáž celých Heilige Stiege - když už toho máte pomalu dost, čeká vás 216 železňáků a pořád do kopce! Zvlášť posledních 93 kolmáčů vás řádně rozdýchá! Dobré je, že v těchto místech není kam zabloudit, protože ostatní "pěšiny" jsou za VIIc a hůře! Po vrácení plic zpět do těla pokračujeme hore-dole lesem přes dalších 82 schodů na malé rozcestí a od něj již lehce vyběhneme posledních 114 smíšených přírodně-umělých schodů na hlavní rozcestí. (Jsme tedy na samém vršku, ale v tragikomické situaci - nejbližší stanice pivní pomoci je hluboko pod námi v údolí řeky Labe!)
Celkový součet všech bez rozdílu materiálu až k velkému rozcestí na náhorní cestě odkud se už jde všude z kopce je úctyhodných a nohy rozbolavějícícch  913 schodů, schůdků a schůdečků!!

Chůzi zdar!

BHH

Houmy   [úpravy] 11:27 05.10.2004

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Pěkný, Houmy11:43:35 05.10.2004
jen drobná opravička. Gilbert není Motyka, ale Mohyla :-).
 skritekodpovědět 
 Re: Pěkný, Houmy20:12:35 05.10.2004
Jo, soráč, to jsou pozůstatky z Tater, tam je to samej Motyka. Dík. Díky i Piškotovi za doplnění, já jsem tuhle variantu nelez, tak mě o ní bylo stydno psát. Snažím se psát jen o tom co jsem lezl, teď nebo kdysi. Proto prosím znalce typu Jardy Maršíka, Venci Širla, Petra Jandíka a desítek dalších nejmenovaných o doplnění nějakých těch "veselých příhod z natáčení" z dané stěny, kterou popisuju. Berte moje psaní jen jako úvod a odšťouchnutí vašich komentářů, na který se už moc těším! Díky a mějte se a netruchlete, slunce ještě vykoukne!
Hoj Houmy.
Houmyodpovědět 
  Re: Pěkný, Houmy21:07:12 05.10.2004
Tak dobrá.
Pod Bussardwandem stojí ještě taková malá věžička. Jmenuje se Windspitze a kromě jiných cest tam vede docela tvrdě hodnocená hvězdičková Talkante od Manfreda Vogela VIIc, RP VIIIa. Tvrdá klasifikace je u Vogela celkem obvyklá, takže pozor na něj.
Kosek pod Bussardwandem v lese je šutřík Heiliger Wenzel se zajímavou hříčkou Kleine Reibung V, bez stavění VIIa. Vypadá, že by šel vzít rozběhem, ale úplně to tak není. Z novějších cest je tam hvězdičková Friktion za VIIc, kterou jsem ale nelezl.
Předpokládám, že Wenzelwand, Fluchtwand a podobně si necháváš napříště, takže nebudu kazit napětí :-)
Petr Jandíkodpovědět 
   Re: Pěkný, Houmy20:07:50 07.10.2004
Hoj Péťo, díky za supr doplněk, kolem toho malýho "kvaku" chodím dost často směrem k Heilige a nikdy mě nenapadlo na něj vzlínat, ač směry tam jsou už daný. A souhlas s tou hranou na Windspitze, je to sice kousek od bivaku, ale na probuzení docela masíčko! A na Wenzelwand a Fluchtwand a vůbec další schmilkovský lahůdky skutečně dojde, takže Péťo díky za posečkání. Ale klidně něco napiš i s fotečkama, nebudu žárlit a můžu zase já něco přidat „pod čáru“. Měj se a někdy se ti pokusím vrátit tu kníhu a časáky! Fakt, čestně!
Houmyodpovědět 
  Re: Ještě více o Bussardwandu20:44:34 07.10.2004
Pokud se budeme držet tématu, tedy sedmy na Bussardwandu, tak toho moc nebude - v té famózní stěně vede vlastně jen jedna, Talweg za VIIb, s nástupem jako Bunte Wand, ale pak jde šikmo doprava ke kruhu (již notně vetchému!) a odtud docela ošemetnou stěnkou do spáry, rozšiřující se
z Hand- až do Schulterriss, a tou již jen cca 40 metrů hupky hupky na vrchol (cestou další železo).
Krajinově vděčné - lézt to nemusíte.
Další VIIb vede úplně vpravo, takže to už je vlastně východní Bussardturm, a to Schwarze Vier.
Široké otevřené spáry - sváteční kalhoty nechte raději doma a oblékněte fáračky. Ani toto není povinnost lézti!
Mimo téma je Sockelwand, více vpravo od Bunte W.-je to VIIIc, ale nadobyčej přeparádní, zejména ta narovnaná. Klíčové místo je ovšem společné (3. kruh originální cesty je 4. v té direkte), a tam se moc nenasmějete; doporučuji dýchat stranou od zdi, abyste se neodfuněli. Jde to zajistit tenoučkými smyčkami, jako nástroj k instalaci třímilimetrového špagátku jsem před lety použil plastovou kávovou lžičku (výrobek soudruhů z DDR).

Na Muschelkopf-Südwand je od kruhu nejlepší podpora spolehlivého spolulezce, co má ruku velkou jak sedačka u traktoru a lze do ní v nouzi odsednout - ach, jak jsem byl rád, že pravě takovou tlapu-sedačku měl Petr Plachecký, sdílející se mnou lano tehdy a tam!

Tolik tedy veselé příhody z natáčení. Ještě chci poznamenat, že Heilige Stiege je brána do světa písku. Tudy chodí hrdinové do Affensteinů, i do Malého Zschandu, a neobcházejí to zbaběle údolím
Křinice!

Nazdar!
Václav Širlodpovědět 

 Supr14:25:54 05.10.2004
Bezva clanek. Jenom skoda, ze to tentokrat bylo spis o osmach nez sedmach. ;-)
Martinodpovědět 
 Re: Supr19:33:13 05.10.2004
Možná, že až si dá někdo předsevzetí, že se bude věnovat šestkám, mihne se tu občas nějaká sedmička. Ale aspoň nás to žene vejš, ne?
Navíc by se to dalo omluvit třeba tak, že většina z těchhle cest by třeba v Ádru byla za sedum. Možná i ve Skaláku. Hlavně by záleželo na autorovi. Tak to můžeš brát třeba jako "cikánský sedmičky".
Piškotodpovědět 
 Re: Supr20:17:04 05.10.2004
No jo, máš pravdu. Soráč, trochu jsem se nechal unést! Ty osmy jsou tak pěkný a lezitelný, že sem se neovlád! Příště se už polepším, ... snad. Ale rozhodně i těch pár sedmcéček na Bussard stojí za to a nejsou zase až tak těžký a navíc jsou celkem příjemně odjištěný. Takže směle do nich a jen vzhůru!
Hoj Houmy.
Houmyodpovědět 
  sedmičky09:32:31 06.10.2004
no, problém či nedorozumění je v tom, že pýcha hlodá i v nás, pískařích zbabělých a slabých; říkám-li, že lezu sedmičky, znamená to v překladu z mého ňůspíku do řeči přesné a jednoznačné asi toto: občas vylezu nějaké sedmáčko. musí být teplo, ale né vedro, nesmím bejt přežranej, ale ani hladovej, cesta musí být nezáludná a jištěná tak, abych se nebál pustit do ní osteoporetickou tlustou tetu.... a pak v hospodě s falešnou skromností prohodím, že "lezu sedmy", ale zprůměrovaná obtížnost mých výstupů (kdybych si vedl deníček) by se stěží přiblížila k šestce.....

a proto v článku saské sedmy marně hledáme doporučené cesty pro nás, pro které je sedma, a to s písmenem Á, nikoli průměrem ale vrcholem.
Lukas B.odpovědět 
   Re: sedmičky21:24:20 12.10.2004
To jsi? Lukáši, na horolezce nezvykle pravdomluvný! Já přečasto odjížděl s někým, kdo mne uváděl v rozpaky vyprávěním o lehkých devítkách a já si říkal, co tam budu dělat. Ve vlaku přešel na osmy, pak sedmy a pod skalou mi poslal vytahnout nějakou šestku (že dneska zrovna.... :))
Leč, spoléhat na to nejde. Například zde se vyskytující Václav Širl nám častokrát sliboval pochodová cvičení s výhledy do líbezné české krajiny a my pak za Mistrem Lezcem úpěli v ukrutných převislostech. Též s Houmelesem jsem měl tu čest...oprava: Za ním jsem mohl (ke všemu v hloubce tehdejšího fyzického úpadku) lezt a také On od svých skutečných výkonů hubou spíše ubíral a pobíhal graciezně po písku.
Takže na nic nejde spolehnout a některým jde i věřit! :)))
Jan pušodpovědět 

 a ještě Bussardwand19:23:50 05.10.2004
Pro úplnost levé části Bussardwandu by asi stálo za to doplnit ještě jednu cestu: hned vlevo od kouta Bunte Wand vede cesta Buntmalerei (od 1.K Südwandu přímo přes další 2 nebo 3 kruhy pod převis; občas je to taky trochu dál mezi kruhy, ale jdou tam i nějaké smyčky, hlavně pod posledním, jehož cvakání se může zdát trochu morálové; nejtěžší je odlez od posledního K), myslím taky VIIIa a taky stojí za to.
Piškotodpovědět 
 Re: a ještě Bussardwand21:23:56 05.10.2004
Ve fotkách je ještě jedna historická z Direkte Südwand: http://www.lezec.cz/fotos/fotodne/fd1326.jpg

Další fotky ze Saska jsou ještě tady:
http://www.fotobank.cz/sasko/sasko.htm

Petr Jandíkodpovědět 
  mladez ma otazky14:25:22 06.10.2004
Joo, super fotky! Takhle vypadali horolezcove kdyz sem jako maly chlapec zacinal. Nejsou jeste nekde takovy typci zalezli?:)
Fakt Ivos v kopackach je dobrej, taky ma nejak vic vlasu:), Z kteryho to je roku? (hned druhej snimek asi nebude z 2002 ,to je asi datum vlozeni). Pracovni lana, backory a dvakrat vomotanej hajzlak misto odsedky (foto 14.jpg)- jo to musela bejt panecku doba!
Jinak na skeny jsou nektery kousky docela dost dobry kvality (nebo tos dal delat z diaku primo do jpg?)
Apropo, nase lezecka zavodni legenda- slavny to Tomas Cada si uz tehda nosil potravu do narocnych tur privazanou v pytliku na prdeli (p396.jpg). Jaky ze to byl rok?:) (doufam ze predchozim nevytocim Houmyho jako tenkrat u toho zaprasenyho komina (nebo co to bylo), tenhle clanecek je totiz fakt peknej)
 Laco Šaolinodpovědět 
   Mládeži se má odpovídat16:30:45 06.10.2004
- Ivoš v kopačkách je z 26.5. 1985.

- skeny z dia dělám na bubnovém skeneru, více najdeš na http://www.cds.cz/scan.html

- Attiku lezl Tomas Čada někdy okolo roku 1984. Již tehdy se pytlík na zadku nosil. Bývaly v něm různé náplně, od fotoaparátu (můj případ), přes suchý písek sebraný pod stěnou, až po maglajz (tehdy jen u pár lidí a výjimečně). Nicméně debaty o něm začaly právě tehdy.

Petr Jandíkodpovědět 
    Re: Mládeži se má odpovídat16:59:38 06.10.2004
dik
l.odpovědět 
   Re: mladez ma otazky20:11:28 07.10.2004
Hoj Laco, nejen, že mě nevytočíš, ale naopak jsem potěšen, že tvé mladé oko spočinulo na mých senilních vzpomínkách! Měj se a někdy u Kosti, či v jiné nálevně!
Houmy.
Houmyodpovědět 
  Re: a ještě Bussardwand20:32:05 07.10.2004
Joj, to byla poťěcha si aspoň očima zalízt! Dík Péťo!
Houmyodpovědět 
  Re: a ještě Bussardwand18:46:22 12.10.2004
Jenom k tomu Goldsteinu, co je na fotkách, ten je ve Velkém Tschandu, ne? (Aspoň na ten taky vede Dir. Ostwand.)
Piškotodpovědět 
   Re: a ještě Bussardwand19:20:09 12.10.2004
Jo, máš pravdu. Mám tam botu v popisce (a ne jednu :-). díky za upozornění, příležitostně to opravím, až budu přidávat fotky.
Petr Jandíkodpovědět 
    Re: a ještě Bussardwand09:03:28 14.10.2004
No a já se zas naučím psát Zschand bez T :)
Fotky jsou parádní. Ten Zauberwand je asi už dolez ke druhému, že jo. Když vidím, jak se šmaťchalo v tak těžkých cestách v bačkůrkách, je mi úplně stydno. Třeba na malých stupech v Heile Welt to musela být paráda... Člověk rychle zmlsá a nechtěl by se vracet ani za nic.
Piškotodpovědět 
     Re: a ještě Bussardwand11:03:48 14.10.2004
Je fakt, že takový fajfteny jsou o hodně lepší než bačkory, ale v těch bačkorách to zase nebylo až tak hrozný, jak to na první pohled vypadá, protože se kupovaly o tři čísla menší a ta noha v nich byla hodně narvaná takže tak první dva tři dny lezení to celkem šlo, než se ta bačkora povolila.
Tam mne napadá, že jedny bačkory na tři víkendy mohly bejt skoro dražší, než jedky fajfteny za rok. :-) Nehledě na tu práci s tím, protože se po koupení musela zašít pata a voblepit to alkaprénem.
Petr Jandíkodpovědět 
      Re: a ještě Bussardwand18:01:41 14.10.2004
No, taky jsem kdysi dávno, když jsem začínal (to samozřejmě není takové dávno, jaké ve skalách pamatuješ ty), nějaký ten pár bačkor po vzoru starších kamarádů měl. Ale pohyboval jsem se na podstatně jiných stupech. V rajbasech a na oblých to ještě celkem šlo. Pak byl krok dál - kopačky, ty vydržely trochu dýl. Docela kuriózní bývaly situace v obchodě. Když si člověk poručil malé bačkory pro důchodce a začal se tam do nic cpát... případně o tři čísla menší kopačky, ze kterých ještě před zkoušením před užaslou prodavačkou vyndal vložku a po čtvrthodině hekání si je navíc koupil! Dneska to člověk už aspoň provádí ve specializovaných obchodech, kde mají pochopení a vědí, o co jde.
Navíc mám pocit, že člověk kupodivu i v těchhle mizerných botách dokázal leccos ustát. Pak pár let lezení v kvalitních lezačkách, kdy už člověk ohrnuje nos nad lecčím, co by mu tenkrát připadalo jako božská obuv - no a když jsem pak před časem zase něco zkoušel ve vypůjčených kopkách, protože jsem si zapomněl boty doma, připadal jsem si jako beznohý - bylo mi úplně nepochopitelný, že jsem v tom někdy dokázal lízt.
Piškotodpovědět 
  Sasko-oprava adresy16:46:06 02.11.2004
Od teďka je na Fotobance rozšířené Sasko a nová adresa je www.fotobank.cz/sasko/index.htm
Petr Jandíkodpovědět 

 Krásnej článek09:08:04 06.10.2004
Krásnej článek, hodnotnej seriál. Díky.
 jirkasodpovědět 

 Hodně dobrý12:57:26 07.10.2004
Díky za super článek. Je to paráda a pěkně napsaný. Je jenom škoda, že nám to na písku za chvilku skončí. No nic jaro se blíží.
FERYodpovědět 
 Re: Hodně dobrý18:11:11 14.10.2004
J. Slavík říkal, že prý svého času v Sasku trávil 40 víkendů v roce. To je nutně i zima. Takže nic končit nemusí - asi to chce jen trochu zarputilosti :)
odpovědět 
  Re: Hodně dobrý22:19:14 14.10.2004
To je slušný, mám ještě co dohánět, byl jsem tam zatím letos jenom 22x. Takže docpu péřovku, zašiju rukavičky a valim! I když ať počítám jak počítám, tak už to asi o víkendech do silvestra nestíhám...hmmm.
Houmyodpovědět 
   Re: Hodně dobrý08:50:01 15.10.2004
No a já jenom asi 15x. Hanbou bych se propad.
Piškotodpovědět 

 Sloupek v Montane09:33:54 15.10.2004
Tak jsem si prave precetl Houmyho sloupek o piskomilech v nove Montane a kralovsky jsem se pobavil. Dost dobry a trefny, Houmy.
Martinodpovědět