Brand je krásný a rozhodně patří do saské první ligy. Nabízí středně vysoké stěny, něco jako Ostrov. Je tvořen mimořádně tvrdým pískovcem, na mnoha místech protkaným křemičitými žilkami. Charakterem připomíná Sušky. Mnohá místa jsou v krásné přírodě, mnohde je božský klid.
Většina věží stojí na okraji hlubokého údolí Polenztal a část po obou stranách údolí Tiefer Grund. Tato dvě údolí se sbíhají na jihu pod skalami v místě, ke kterému vede z Bad Zschandau silnice přes Rathmannsdorf a Porschdorf. Vše na pravém břehu Labe. Odtud právě Tief Grundem silnice pokračuje ještě několik kilometrů do Hohensteinu. Už v údolí lze na několika místech zaparkovat a vyrazit do skal. Odtud také směrem doleva na severozápad odbočuje Polenztal, který se prý jako vzorové tzv. U údolí s plochým dnem dostalo i do německých učebnic. Převýšení mezi ním a Hohensteinem je téměř 200 metrů. Ještě k parkování v Hohensteinu. Při příjezdu od Bad Zschandau se do městečka sjíždí. Na veliké přehledné křižovatce se odbočí doleva a do kopečka a stále spíše vlevo na placené parkoviště u nádražní budovy, která dnes již není nádražím, ale mateřskou školkou. Celodenní parkování stojí 2,5 euro. Chce to mince na automat. Do skal se potom jde dál směrem na Brandhotel. Bivakování je zde zapovězeno.
Fingerloch oder hinunter IXc, ... u 1.kruhu
Lezeckých cílů je zde mnoho a zaleze si zde skutečně každý. Klasifikace je zvláště u těžších cest místy hustší. Zajištění je přiměřené, vyložené hrůzy tu nejsou nebo se nemusí pro dostatek jiných cílů lézt. Zabít se samozřejmě lze ( to jen pro Johna a spol.).
A teď už rychle k nějakému tomu lezení. Pro dnešek jsem pro vás vybral věž, kterou jsem po letech opět na podzim navštívil a celý den jsem řval blahem. Panoramafels. Už ten název. Panoramatický výhled z vrcholu je pohled na Monument Valley. Kromě Rathenu, který s Brandem málem sousedí, jsou totiž najednou vidět nejvýraznější stolové hory Saska aniž by se vzájemně zakrývaly: Königstein, Lilienstein a Pfaffenstein.
Z Hohensteinu se vydáte po cestě Neuweg, směr Polenztal, a až začne cesta klesat a dostanete se pod úroveň prvních stěn od horního kraje masívu odbočíte doprava do stráně jakoukoliv pěšinkou. Nenecháte se odradit a pořád pod masívem se budete klikatit skoro kilometr, až na jednom z ostrohů uvidíte poměrně širokou údolní stěnu Panoramafelsu. Nesmíte hlavně klesnout příliš hluboko. Jestli narazíte na malou hezkou věžku přímo u cesty, pak jste prošli a musíte se kus vrátit. Domů se pak jednoduše vydáte údolíčkem hned vlevo vedle věže a lesem nad masívem po cestě do Hohensteinu. Bohužel, najít to údolíčko zezhora je problém.
Ameisenweg VIIIb, ... pod 2.kruhem
Údolní stěna je široká a lze ji dobře rozpoznat podle předsazeného širokého pilíře v její střední části. Cesty vám popíšu ty hezčí a tak, abyste je našli.
Právě na široký pilíř vedou tři krásné:
Juniorenpfeiler VIIIa - levá hrana pilíře s dvěma kruhy, nástup v koutě, na pilíři strom, o který se dá jistit i slanit, hezká.
20m-Wand VIIIb - pouze 1 kruh uprostřed pilíře, vypadá trochu strašidelně, ale není, nástup převislou stěnkou přímo ve spádnici kruhu, v děrách jdou velké hodiny a ke kruhu to není těžké, od něj zprava a nejtěžší je samotný dolez na pilíř, rukama na něj nejdříve vpravo nad kruhem, trochu doleva a vzhůru, opět lze použít strom, hezká.
Ramadan VIIIc - 2 kruhy u pravé hrany, nástup úplně vpravo po vysolené hrance, v děrách velké hodiny a vlevo nad ně, 1.kruh, 2.kruh a nad ním šikmo vpravo nejtěžší pasáž, z pilíře stále vzhůru až ke slaňáku.
Nalevo od něj pak zprava doleva:
30m-Wand VIIIb - nástup vlevo od Juniorenpfeiler a šikmo doleva a středem stěny k 1.kruhu, je trochu dost vysoko bez smyček, ale lezení je příjemné a tak se člověk ani nebojí, od něj slast ke druhému a od něj vzrušená zábava na vrchol, nejtěžší krok pod vrcholový převísek, ve kterém pak postojíte s vrcholem u prsou a s trochou bezradnosti v hlavě, odtud už raději nepadat, moc hezká.
Westkante VIIc - přátelskou spárou nalevo od stěny 30m-Wand až na konec a traverz doleva ke kruhu, hranou na lávku ke druhému kruhu a vlevo žlábkem na vrchol, vřele doporučuji, má variantu
Linksbogen VIIIa, ze spáry doleva na hranu ke kruhu a po hraně k 1.k Westkante. Autorem Westkanty je Dietrich Hasse, muž, který "objevil" Meteoru.
Fingerloch oder hinunter IXc - česky díra na prst, nebo zmiz, popis v průvodci nesedí co do počtu kruhů, nástup vlevo od Westkante tupou hranou přes kruh ke druhému, který velikostí připomíná volant, obtíž této pasáže spočívá v lezení po hraně, kde levá ruka nedrží nic moc a pravá se přemísťuje z tříprstové díry pod úrovní kruhu přes dvouprstovou v jeho výši až do jednoprstové nad ním, za kterou je třeba řádně zabrat, od druhého pak nejprve lehce vlevo a zpět na tupou hranu a ke 3.kruhu, od něj jemnou stěnkou zprava do trhlinky a výše vpravo na hranu a k 1.kr. Westkante, nádherná.
Dále nalevo jsou další devítky, ale topograficky nezvládnutelné.
A napravo od pilíře:
Ostlicher Pfeilerweg V - koutokomínospára, nijak nepříjemná, ve spádnici slaňáku.
Winkelweg V - nejbližší kout napravo od předchozí cesty, ukázková linie.
Ameisenweg VIIc, b.p. VIIIb - 3 kruhy, u všech se staví při obtížnosti VIIc, bez postavení to jde přes první, od druhého hodně zleva, nejtěžší je pak traverz do začátku spáry vpravo nad kruhem, do té to jde mohutným skokem i vpravo od kruhu, je třeba ve stěnce najít drobnou lištičku na přídrž pravou rukou a obtížnost přesahuje VIIIb, nádhernou spárou ke třetímu kruhu a od něj vtipně vpravo nahoru rajbasem. Tu musíte mít. Varianta od 2.kr. stěnou nalevo od spáry přes dřík a kruh
Zwischenspiel IXa..
Napravo tupou hranou a stěnou vede
Privileg IXb s hvězdičkou přes tři kruhy, ale nestojí za to.
Privileg IXb, ... u 3.kruhu 30-m-Wand VIIIb, ... u 1.kruhu
Panoramafels není všechno, co Brand nabízí, ale pro dnešek je to všechno, co nabízím já.
Tschüs