V těchto hodinách přistává v Islamabádu letadlo z Manchesteru, na jehož palubě se nacházejí účastníci Polské zimní expedice na Nanga Parbat, ke stejné hoře míří i silný tým, který vede zkušený Simone Moro.
Paweł Dunaj, Tomasz Mackiewicz, Michał Obrycki a Jacek Teler se tedy již blíží k pomyslnému cíli, kterým je vrchol Diamiru – Nanga Parbat, 8125 metrů vysoké hory v pákistánském Kašmíru.
Nezbývá, než konstatovat, že zimní horolezectví v Himálaji, je nesporně nejextrémnější formou tradičního alpinismu. A zároveň, že vybraný cíl, tedy Nanga Parbat, je v zimě mimořádně obtížný, o čemž svědčí i neúprosná statistika – počet vážných úrazů, rozsáhlých omrzlin, smrtelných úrazů i nezvěstných horolezců je více než odrazující.
Plakátek polské výpravy
Nanga Parbat je, vedle obávané K2, poslední, v zimě nedosaženou osmitisícovou horou. Od roku 1988 bylo učiněno již 29 pokusů o výstup na vrchol Diamiru v zimním období. Doposud všechny tyto pokusy byly neúspěšné.
Je velmi pravděpodobné, že se setkání dvou expedic se stejným cílem – být první, komu se podaří dosáhnout vrcholu Nanga Parbat v zimním období, se změní v jakýsi závod. Závod mezi tými, závod s časem, závod s krajně nepříznivými podmínkami.
Rozhovory novinářů z Forum Extremum se všemi účastníky polské zimní expedice