První květnovou sobotu se konalo druhé kolo Tendon Českého poháru mládeže.

Příprava na závody probíhala už týden předem, kdy jsme museli sundat všechny chyty ze stěny, což díky velkému počtu pomocníku šlo překvapivě rychle! Stavění cest jsme kvůli krásnému počasí, které nás do tělocvičny ne a ne pustit, začali „až“ v úterý v podvečer, ale díky Mírově pomoci při tvorbě nových cest a ochotě kamarádů mě jistit a dělat poskoky nám na pátek zůstala jen jedna cesta a malé úpravy dvou jiných. V pátek jsme připravili stoly, zprovoznili mikrofon, nakreslili cesty a udělali další nezbytnosti k uspořádání závodu. Jen do stavění poslední cesty se mi nechtělo, takže jsem využil Adamovy pomoci – ten cestu postavil za mě, já jen stál na zemi a jistil, podával chyty, „rozkazoval“, jaký chyt kde bude a kam dát nohu. Musím říct, že tenhle způsob stavění mě moc bavil a jak se později ukázalo, tak naše spolupráce byla ku prospěchu věci! V pátek taky dorazil Lumír Návrat s ženou Miladou, aby nám zajistili výsledkový servis, který byl jako vždy bez jediné chyby! To ale mezitím ručička na hodinách tělocvičny ukazovala druhou hodinu ranní a my s Adamem šroubovali poslední chyt. Pak ještě zbývalo zkusit, jestli to náhodou není moc lehké. (Nominační závod do juniorské reprezentace není něco jen tak, všichni přeci nemůžou do „topu“.) Ale lehké to naštěstí nebylo, takže jsme se před třetí hodinou rozešli domů, abychom se mohli ráno sejít na stěně a rozjet začátek závodu.



foto by © Monika Brkalová

Hned po ranním probuzení jsem věděl, že předlezení bude to nejhorší z celého dne a že po čtyrech dnech stavění budu rád, když odlezu od expresky k expresce! Na stěnu jsem dorazil chvíli před osmou hodinou, a to už tam byli dvě auta se závodníky. Prezence probíhala od osmi do devíti hodin. Zapsalo se 106 závodníku, z čehož jsem měl velikou radost, byla to zatím nejvyšší účast v Jičíně! Pak kolem půl desáté přišla moje noční můra, ukázka cest dětem, naštěstí jsme na předlezení byli tři, takže každý lezl dvě cesty. Na mě však zbyly ty nejtěžší, a protože Adam necvakl poslední presku ve stropě, tak jsem musel nakonec lézt tři nejtěžší. Byl to dost horor! Celá estráda trvala kolem půl hodiny a měl jsem dost. Řekl jsem si, že už bych ten den nemusel vůbec do sedáku.  Přání se naštěstí díky obětavosti ostatních vyplnilo! Děkuji mnohokrát! Předlézání se o něco protáhlo a tak start závodu se malinko opozdil.



foto by © Monika Brkalová


První závodníci se vydali na svoje pokusy chvíli po desáté hodině a už podle prvních účastníků se vědělo, že to zadarmo nebude! Bylo vidět, že závodníci už od prvních metrů bojují jako lvy a že do topu dolezou jen ti nejlepší. Pravda bylo pár pádu pod první expeskou, ale to jen proto, že závodníci byli překvapení tím, že cesta už od prvního kroku nedá nic zadarmo. A tak se o nejvyšší příčky mohli ucházet ti nejlepší – ti, kteří poctivě trénovali a chtěli na evropský pohár mládeže. Naštěstí tací tam taky byli a ukázali, že do topu se dolézt dalo! Kvalifikace skončila chvíli po třinácté hodině, a proto jsme izolaci uzavřeli už ve 13:45. První závodnici nastoupili k finálovým pokusům kolem 14hodiny, to už ale tělocvična byla prázdnější, protože bojovalo jen nejlepších osm nebo šest z kvalifikace. První finálové výsledky byly známé o půl třetí. To už bylo jasné, že nehrozí ani jedno superfinále. Poté postupně všichni odlezli finálové pokusy. Poslední lezli junioři, jmenovitě to byl Jan Jeliga. Ten byl posledním závodníkem tohoto dne. Někdy se říká, nejlepší nakonec, což Honza potvrdil – finálovou cestu prostoupil ze všech nejdál! To ručička na hodinách ukazovala něco kolem čtvrt na pět a bylo po závodě. Mezi tím pár dětí zkoušelo mimo závod druhé pokusy, to už jsem ale zatrhnul, protože jsme přešli na vyhlášení výsledků. Mikrofonu se ujala Marie, aby mohli přijít vždy tři nejlepší z každé kategorie.



foto by © Monika Brkalová




foto by © Monika Brkalová



foto by © Monika Brkalová



foto by © Monika Brkalová

Myslím, že vše proběhlo důstojně a všichni se po 17 hodině mohli rozjet domů, nebo do skal... Pro mě z organizačního hlediska proběhlo vše, jak mělo. Zpětně mě mrzelo těch pár pádů nízko u země, takže na tom do příště, jestli nějaké příště bude, zapracuju! Závěrem chci poděkovat Mírovi a Adamovi za pomoc při stavění, všem jističům, kteří prokázali, že v Jičíně se jistit umí, a všem rozhodčím a lidem, kteří pomohli s organizací při závodě, v neposlední řadě Tendonu za ceny a záštitu závodu a ČHS za pomoc při organizaci! Velký dík patří také Horoguru.cz

Za pořadatele