Zdravim vsechny, ted uz z bezpeci a pohodli KTM. Hlavne se omlouvam, ze jste o nas nemeli tak dlouho zadne zpravy, ale Murphy zase jednou zafungoval.
Kratce po priletu do BC prestal dobijet notebook a jelikoz nejde rozjet ani tady tak se asi neco posralo v hardwaru a nikoli v panelech, jak jsme se domnivali. No, Robin mel na Peaku 38 dva a odesly to taky....
Ted ovsem k lezeni, kdo sledoval nas web tak chytil alespon kratke informace, ktere jsme sdelovali Tomovi telefonem.
Od 1.10. jsme meli takove pocasi, ze jsme ho jeste za celou dobu nezazil, plech, plech a zase plech. Sem tam foukalo, ale to byla absolutni pohoda.
Pokus na piliri jsme skoncili po dni lezeni, protoze jsme cekali rozbitou skalu tak jak byla na zapadnim hrebeni, ale to co bylo na piliri, asi uz vim, jak vypadaji Fisher towers...
Druhy pokus (uz vsichni dohromady) jsme presunuli do prave casti steny, protoze zamyslena leva cesta proste do poloviny nebyla. Jaksi za tech pet let od minule expedice upadla. Otepleni, ledovce byly misty o dvacet metru niz....
Vpravo to vypadalo velmi nadejne. Vcelku rychle se nam podarilo postavit dvojku, na jedinem bezpecnem miste pod takovou skalni vezi. Celou cestu do dvojky se slo ovsem po seracich a tesne pod stenou nad niz sposta seraku visela, chodak, ale objektivne nebezpecny. Od dvojky, ktera byla cca 5.700 nasledoval strmy ledovy kuloar, ktery vedl pod hreben. Prevazne lezeni do 65 stupnu, jedna deljka 80, jedna delka tvrde M6+ [honza], jedna delka 4+ - 5 a material piskovec, vcelku pevny, ale hrozne blbe se v tom jistilo.
Po dvou dnech lezeni a castecneho fixovani jsme se dostali cca 100 - 150 lezeckych metru pod hreben, kdy posledni delka byla 150 metru bez jisteni, sklon 60 - 75 stupnu sneholedove jazyky na skalni plotne a pod tim tekla voda. V 6.400 m!!!!! Jelikoz nam zbyvaly jen dve skoby, nechali jsme material nahore, slanili po fixech s tim, ze sejdeme do BC, orazime a Petr, Honza a ja to dolezeme z tohoto mista uz bez fixovani na vrchol.
Prespali jsme jeste ve dvojce a rano kolem pul osme jsme se zacali chystat na sestup. Cely predchozi den padaly vedle ve zlebu kameny a mesi laviny, takze kdyz se ozval hukot, byli jsme jeste v pohode. Kryje nas ta vez. O par vterin pozdeji uz to takova pohoda nebyla, nejake sutry sly primo pres kemp a kdyz jsem lezel pod zaveji v kanonade sutru, moc dobre mi nebylo.
Vez sice odclonila hlavni vetev laviny, ale kdyz jsme vykoukli za hranu, lavina zasahla polovinu vystupove trasy do dvojky a upadl presne stejny serak, jaky visel nad vystupovou cestou, stejne jako i cast cesty ve stene. Po chvilkove uvaze jsme se radeji rozhodli cestu opustit.
Mozna jsme se posrali predcasne, ale nez cesta je pro mne prednejsi, aby byli vsichni v poradku.
Takze asi tak.
Prvotni reakci bylo samozrejmne zklamani a proslovy, jako ze na tenhle kopec prdime a tak, ale uz ted se tady rysuje, ze to asi nebude az tak horke a asi dojde na treti pokus, ale to se teprve uvidi.
Dvakrat nas odmitla a to je hozena rukavice, zvlast s letosnim pocasim, kdy jsme na ni den co den hledeli. Ta stena je vyzva, ne pilir, nebo vrchol, ten je uplne druhorady, ale vubec prostoupit tou stenou. Ani fixy a klasicka expedicni taktika nam letos nepomohly, ale vime zase mnohem vic o jejich tajemstvich a vlastnostech, takze fakt uvidime.
Mrzi mne, ze zatim nejsou fotky, pokusim se je dneska nejak poresit a aspon par poslat, ale je mozne, ze se mi to zadari spis az z domu, navic vetsina zaberu z lezeni je na slidech.
Takze se jeste jednou omlouvam vsem, co se tesili na pravidelne novinky, ale stalo se. Taky pouceni pro priste.
Jinak na zaver bych chtel podekovat nasim hlavnim sponzorum Hannahu - jejichz stany i rada obleceni z Climaticu 3L se perfektne osvedcily, Lanexu - za lanovy material a Treksportu za vyborne batohy Cerro Torre 45, sympatexove soupravy a celkovou podporu. Podekovani taktez patri CHS.
Jinak vas take vsechny zvu na SportLife do Brna, kde v ramci prezentaci probehne promitani zaberu i z teto expedice.
Radek