Kdysi na mě vykoukla fotka hory v zapadajícím slunci a úplně mě očarovala, prostě láska na první pohled. Pak jsem na vlastní oči uviděl Horu, mrkala na mě a vypadala moc hezky. Přišlo mi, že jí odněkud znám, až časem mi došlo, že to byla ta z fotky - Mt. Dolent.
Chm chm chmmm, co s tim? Co takhle zkusit na ní vylézt? Ale kdy? Buď nebylo počasí, lidi nebo čas. Nakonec se ale sešlo všechno najednou, tak honem nakoupit a hurá noční přejezd do Alp.
Jako aklimatizaci jsme během cesty vybrali kopeček u Gruyéru. Zaparkovali jsme v sedle Col des Mosses 1445m, dospali dvě hodinky vedle auta a pak honem nahoru - odpoledne měly být bouřky. Byla to příjemná procházka po loukách na Piz Chaussy 2351m.
Výhled z Pic Chaussy.
Dolu jsme šli kolem plesa, u chaty jsme si dali pivko, o kousek níž v salaši koupili sýr. Sešli jsme k autu a akorát se řítila slibovaná bouřka, když jsme odjížděli ze sedla tak už lilo jak z konve.. Dole jsme zašli do Casina (sámoška), koupili bagetky a vínko k sýru a jeli hledat střechu nad hlavou... O den později jsme v La Fouly 1593m, pořád je hnusně, ale má se to zlepšit. V dešti jsme si prošli kolečko kolem vesnice, večer přestává pršet, sice má být zítra ještě ošklivo, ale dole nás to už nebaví tak jdeme nahoru do bivaku.
Cestou z La Fouly do bivaku Maye.
Pomalu stoupáme pěkným krpálem, po třech hodinách jsme v bivaku La Maye 2667m. Nejlepší bivak jaký jsem kdy viděl, říkali jsme mu kosmická loď a pořád koukali kde jsou mimozemšťani.
Kde jsou marťani?
Spodní část ledovce Dolent.
Ráno se budíme do mlhy, tak jen dlouho chrníme a cpeme se dobrotama, kolem poledne jdeme omrknout ledovec nad bivakem, pak se zase až do večera cpeme a chrníme. Vstáváme v jednu ráno, ve dvě odchod do tmy a zimy. Stoupáme po levém břehu ledovce, je celkově strmý se spoustou trhlin (místy 45°), pravý švýcarský ementál. Pomalu začíná svítat, v 3350m na malém platu uhýbáme doprava, zdoláváme okrajovku (3m kolmá kaše) a lezeme kuloárem (200m, sníh/ mix 45°) na hřeben.
Z ledovce na hřeben.
Pod hřebenem.
Mt. Dolent - horní část hřebene Gallet.
Visutý ledovec.
Vychází slunce, nahříváme se na sluníčku. Pak lezeme kus po skalním hřebeni (jedno místo III) a doprava na visutý ledovec. Po něm stoupáme přes několik trhlin, pak doleva přes okrajovku do severní stěnky (20m 60°, pak ledový hřeben 45° až na vrchol) dál po strmém hřebeni. Myslím na Pány horolezce Galleta, Mullera a Balleyse, kteří tudy šli v roce 1901...
Zbývá už jen třešínka - pěkný mixový dolez na vrchol. Nahoře u sošky madonny svačíme, kocháme se, fotíme.
Třešínka na dortu.
Hlava v oblacích...
Dolina Argentière.
Z druhé strany přicházejí dva angláni. Vypadají na šrot, jako kdyby sem vylezli nějakou severní stěnou nebo co. Ani se nezdrží, jen si podali ruce a hned šli zase dolu. Jdeme chvíli po nich, sestupujeme normálkou po hřebeni na rameno 3774m, pak „delikátním kuloárem“ dolu na ledovec. Už rozumim proč angláni byli tak hotoví - co se neviklá to aspoň duní.. Kus slézáme, pak 3x slaňujeme, Káča vlní lanem a hází po nás šutry (co jsme jí provedli?!) Za rohem se pořád něco sype, připadám si jako myš mezi pastičkama a chci pryč.
Bojim bojim.
Konečně jsme na ledovci Pré de Bar. Přelézáme okrajovku, dobrá stopa nás vede po levém břehu dolu k bivaku Fiorio. Sušíme věci, sundaváme vrstvy, svačíme.. Pak jdeme dál, přes sedlo Petit col Ferret do La Fouly. Večer jsme u auta, slavíme co se do nás vejde a chrníme jak špalci...
Bivak Fiorio, vlevo Dolent.
Mt. Dolent - Arête Gallet, podle podmínek AD - D, 50°, III
Materiál: dva cepíny, 3-4 šrouby, 2-3 smyčky, výbava na ledovec, přilba
Sestava: Já, Venca, Jožin, Nadslečna