A ještě do třetice něco k tomu co se taky stalo a nebylo to navlásku s aktéry kvůli tomu, že něco udělali špatně, nesoustředěně ,ale proto, že udělali věci od základu zavánějící smrtí a věřili, že to musí vydržet...
Zaregistroval jsem zde dva články o tom co se přihodilo. Myslím si, že je to dobrá věc a dovolte, abych taky něco připsal. Jsou to dvě příhody, které mohli skončit smrtí, ale to už jenom tím jak k tomu aktéři přistoupili....
... poprvé V. Tatry 97. Lezec je opět ambiciosní a mladý a ví o sobě, že zvládne vše. Je domluven s kamarádem, který za nim přijede o den později, že půjdou na superku na M. Kežmarský. L. si, ale řekne, jsem tak dobrý a tak to zkusím na sólo, diretku jsem už ve dvojce lezl a superka nemůže být o tolik těžší. A jak řekl tak i udělal...
Nastupuje kolem deváté do sedmé délky kde se odděluje diretka a superka to jde free, občas sice noha trochu uletí, ale co to je pro něj pořádné lezení na hranici. Je v místech, které nikdy nelezl a tak vytahuje 9mm lano. Jak se k němu, ale přivázat a jistit se na sólo na prvním konci?... to nějak předem neřešil. Asi po deseti minutách na to přišel!!! Uváže jeden konec lana na tvrdo ke štandu a druhý na sedák. Pak založí klasický prusík na lano, které jde od štandu a cvakne si tento prusík do sedáku. Nyní koukne jak dál... hledá schémátko cesty, které by mělo být v kapse, ale ejhle asi zůstala na chatě pod polštářem... no nic superka přeci musí vést přímo nahoru a tak není kde zabloudit a jde se na to.
Jeho další lezení s tímto prusíkem na devítce vypadá následovně. Koukne nad sebe kde vidí skobu nebo místo na zajištění. Odhadne tuto vzdálenost posune prusíka o tuto vzdálenost na laně vedoucím od štandu a razí vpřed. Takto leze asi 4 délky. Dostal se až po klíčové místo, kterým je převis ve vrchní části. Nastupuje do málo a zle jištěného převisu leze do skoby ke skobě a občas si potáhne pursík na laně. Najednou se koukne a vidí, že se mu prusík nějak při zatížení neseká. "Asi je moc tlustý na devítku". cvakne si odsedávkou do skoby a jal se převázat prusík za tenčí. Jen tak si sedí v rezavé skobě v odsedávačce noha ve vzduchu asi 250m nad zemí a převazuje prusík, aniž by se jakkoliv jinak přijistil. "Tak teď už to snad bude dobré" vyměnil prusík za nějakou 5-ti mil. tkaničku a leze se dál. Dobití štandu a následuje odlez do další kolmé délky. Opět, teď už skoro jak profík, najde nad sebou skobu. Je k ní asi 8 metrů, tak tyto metr odměří na laně od posledního jištění a posune tam prusík. Leze vzhůru už je skoro u skoby, když v tom vidím jak se vzdaluje od skály a v letu se přetahuje a velkým budrem. Chvíle ticha. tak velké škubnutí... Ve vzduchu je cítí smrad spáleného lana. Lezec hodil právě poctivou patnáctku na 9 mm laně do 5 mm prusíku a to ještě natvrdo do štandu. Světe div se ono to vydrželo. Prusík je sice zapečený do lana a lezec má výron kotníku, ale žije... Nakonec po velkém boji s výronem doleze na vrchol superky na Německý žebřík a po 5-ti hodinovém sestupu je opět na chatě....
Myslím, že kolikrát musíme být v horách připraveny i na věci, které nejsou jen důsledkem špatného nebo nechtěného nebo nesoustředěného chování, ale zcela záměrně blbého a o smtr si říkajícího. Kde daný aktér nemá žádnou představu a mechanismech a sílách, které při různých reakcích vznikají...
"Jinak zdravím Zobana, určitě si na to taky vzpomeneš, jak jsi to pak spolu rozebírali na Brnčálce..."
Add dva. Tato příhoda se mi stala taky při výcviku. Byli jsme s nováčky (tedy již skoro lezci" v Ádru. Bylo nás hodně a tak jsme jim vybrali věže na které vedou lezitelné cesty a oni si to pak tahali. Zrovna jsem se vracel kolem Gilotiny. Zde taky naši mladí lezli na malou Gilotinu od chodníku cestu za VIIa s 2 přeskokem. Zdárně ji zdolali a dokonce už i slanili. Jelikož měli dvě lana slanili rovnou až na zem. Chtěli stáhnout lano a ono nejde (později se ukázalo, že jak ho protáhli slaňákem tak ho pak ještě nechtíc přehodili kolem slaňáku dokola... A co teď. Chvilku přemýšlí a pak se jeden nabídne, že tam tedy vyprusíkuje. Kdo zná tu cestu a ví odkud se z Malé Gilotiny slaňuje tak mi dá za pravdu, že je to pěkně kolmo a až do kopce dobrých 40 metrů. No nic jsou na to, ale ejhle nemáme prusíky. To nevadí, hele já vím, že tkaničky do bot, když se opatrně zatěžují a omotáš je víckrát kolem lana, tak to vydrží a dá se po nich v poho prusíkovat... A jak řekl tak se i stalo…. Najednou se pod skálou válejí dvě botasky bez tkaniček a od země začíná pomalu stoupat jeden lezec šplhajíc po lanech vzhůru. Zrovna jsem přicházel. Jediné štěstí bylo, že si dotyčný udělal nad zemí asi 3 metry uzel na laně. Samozřejmě, že jsem přišel ve chvilce, kdy tkaničky asi po 10 metrech praskly a mladý lezec si to sype dolů. Má naštěstí procvaklou karabinu přes lana a tak ho zastaví uzel 3 metry nad zemí…
Napsal jsem tyto příhody hlavně proto, abychom jsem si uvědomili, že hlavně u mladých a začínajících lezců je možno se dočkat všeho a že to co je pro nás v samém zárodku blbost tak toho jsou právě oni se schopni chytit a hlavně, když se něco trošku zvrtne a jsou odkázání na samostatné jednání.
no jestli se nepletu tak cca půl roku po té superce byl o ní od tebe článek v montaně. ovšem tam se to hemžilo citáty z knížek, romantikou, splynutím se stěnou atd. ten současný popis výrazně lépe vystihuje skutečnost, tj kravina která zaplaťpánbůh dobře dopadla.
Hlavně asi do smrti nezaponu na ten lehce nechápavý výraz, když jsem ti pak večer na Brnči ukazoval Soloista a jak to funguje.
Sice z hlediska lezeckého mé osobnosti víkend nic moc, ale prča byla tehdy náramná.
Radek