Do kolébky alpinismu pod masivem Mont Blancu, nevyčerpatelným hřištěm pro budování charakteru, přijíždíme letos brzy v březnu. Naše první cesta vede jako obvykle na Place de lEglise, do domu horských vůdcu. Zjištujeme počasí, mrkneme se do knihy výstupů. Poslední týden se evidentně nelezlo, počasí prý ještě tři dny nebude stát za nic, pak možná. No dobře. Trpělivost přináší růže, ačkoliv to není zrovna to, po čem bychom právě prahli. Na úřadě turistiky se tedy ještě poptáme na spaní, v ubytovně Le Vagabond je plno, v Gite de la Montagne se ještě místo najde, fajn.
Následující dny se pak pod šedivou, usmrkanou oblohou touláme po stráních Montagne de la Flegere, či trávíme den na umělé stěně v Les Houches, hned vedle Simondovy fabriky. Neustávající mrholení a poprchávání však vydatně plní náš pohár trpělivosti, a tak radši na dva dny mizíme z údolí. Zaskočíme do Zermattu, tam je pěkně, skvěle si zalyžujeme na skialpech.
Zpátky v Cham, hory už se trochu uklidnily, připadlo sněhu, lavinové nebezpečí ale není vysoké. Zítra má být jakž takž, pozítří tutově pěkně, pak je to opět nejisté. Fajn, zítra razíme nahoru, pozítří zkusíme něco kratšího. Ledovec Argentiere, hřeben Pré de Bar, cesta Petit Viking na Point du Domino. Griffinův anglický průvodce tradičně skýtá popis, francouzský Damilano-Perroux pak vynikající foto. Cestu otevřela v roce 1984 trojka Tavernier, Profit a Radigue, populární klasika oblasti, led 80°, 500m, TD-, většina družstev cestu nedolézá, ale slaňuje z konce kuloáru,slanění vybaveno. Lanovka nás vyveze na Lognan, prodereme se davy lyžařů čekajících na pořadové číslo (horolezci mají přednost - dobré vědět) a pokračujeme na Grands Montets. Sjezd hlubokým prašanem na skialpech ve skeletech je komedie, ale nepochybně nejrychlejší způsob nástupu. Po ledovci vyšlápneme na chatu Argentiere, odpoledne jdeme omrknout stěnu. Zdá se nám dost zasněžená, zpátky na chatě se radíme se zkušenou paní správcovou. „Cest normal, a navíc avalanche tam spadl už včera." Tak to je super, to jsme potřebovali slyšet. „Jediná problem muže být dostat se pod stěnu, bude tam asi tolik", dodává postarší správkyně s šibalským úsměvem a ukazuje po prsa. Večer tavíme spoustu sněhu na pití na zítra, navaříme čaj na ráno, do batohu pár šroubů a smyček a zalehneme pod těžkou vlněnou deku. Vstáváme ve čtyři, ve tři čtvrtě na pět jsme na lyžích. Obloha je plná hvězd, je dokonale jasno. Krátký ledový sjezd za svitu čelovky a pak vzhůru otevřenou plání. Siluety severních stěn Les Droites a Les Courtes vystupují na pozadí blednoucího nebe. Před šestou jsme pod stěnou, dvakrát rychleji než včera. Vyšlápnutá stopa se hodila. Lyže necháváme dostatečně od stěny a v mačkách a už navázaní vyrážíme vzhůru, strmým sněhovým polem k první trhlině. „Tak co?" „Hm, měla pravdu."
Po vydatném kopání a hrabání jsme nad převislou trhlinou, po prsa paní správcové neboli po břicho ve sněhu. Další dvě trhliny jsou už přesypané, ješte asi sto metrů rochání a jsme u prvního štandu. Natahujeme první strmou ledovou délku, žlábkem ne širším než jeden a půl metru. Ledu je tak na půl šroubu, ale je kompaktní a na skále drží, leze se fajn. Druhá délka pokračuje žlábkem, ten se v jednom místě trochu přiostřuje a ledu ubývá, nahoře se naopak mírně pokládá a přechází v malé sněhové pole. Dole nad údolím se objevují mraky. Sněhové pole tvoří asi půlku třetí délky, pak následuje technický, delikátní mix. Prachové lavinky vytrvale překrývají stupy a vyledněné spáry, je potřeba je pečlivě hledat. Ve čtvrté délce mix opět přechází do sněhu. Mraky postupují nad ledovec. Na konci sněhového pole je štand, od něj se pátá délka zvedá velmi elegantním žlabem. Pouštíme se vzhůru po té strmé ledové dráze, každou chvíli dostáváme další sněhovou sprchu. Je to docela náročná délka, i únava už je znát. Sneží. Jsme nahoře, na konci kuloáru. Tady lezení končí, cesta dál vybíhá širokým, položeným polem do východního zářezu Domina. „Zatracený počasí!" Nečekáme ani vteřinu, až se právě tohle pole začne plnit novou nadílkou, která pak poletí kuloárem dolů jako trychtýřem. Prachové lavinky jsou silnější s každým metrem slanění, dole už tvoří takřka souvislý proud a v posledních metrech už ta bílá kaše nabírá úctyhodné síly. Ve vší úctě to pálíme sněhovým polem přímo dolů, hop! Přes trhlinu šup! Přes druhou au! Ta byla vysoká fuj! A jsme dole. Paráda. Skočíme do lyží a za chvíli jsme na chatě. Pěkná cesta, spokojenost.
Druhý den je venku jako v prádelně, není vidět na krok. Takže balíme a svištíme do údolí. Oči marně hledají jakékoliv záchytné body v neposkvrněném terénu, každou chvíli se zastavíme a v tu ránu sedíme na zemi s pocitem, že země pod námi pořád jede. Brzy jsme na sjezdovce, tu zdoláme tradičním tanečním stylem a jsme dole ve městě. Předpověď na celý další týden je nekompromisně beznadějná, takže se z lyží jen přezujeme do auta a pokračujeme v sestupu až do base-campu, domů, do země lva. Do hor se vracíme až v létě.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
INFO
- Průvodce:
Damilano F, Perroux G (1996) Neige, Glace et Mixte. Editions Ice Connection.
Griffin L (1990/1991) Mont Blanc Massif. Vol. I/II Alpine Club.
Piola M (1988) The Mont Blanc Range Topo Guide. Vol.I. Editions Equinoxe.
Piola M (1993) Le topo du Massif du Mont Blanc. Tome II. Editions Equinoxe.
Rébuffat G (1996) The Mont Blanc Massif: The 100 Finest Routes. Mountaineers Books.
- Mapy:
IGN 3630 OT, IGN 3531 ET
- Telefonní čísla:
horská služba +33 (0)450 532208, předpověď počasí +33 (0)892 680274
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hosi, super clanek a dobre info. Chtel bych se zeptat, co je ten posledni udaj v klasifikaci cesty.led 80°, 500m, TD-, Predpokladam ze prvni je jak strmy je sklon steny ci ledu.
Zapsal: JirkaS, 10:04:36 17.10.2001
Nádhera
To je nádhera taky bych chtěla někdy zkusit lezení v ledu.Snad se mi to podaří Velmi vás obdivuju a všechny ostatní,co lezou v ledu taky.Hodně úspěchů.
Zapsal: Lezkyně, 19:54:07 17.10.2001
TD- ?
Klasifikace TD značí v těchto končinách velmi těžký výstup (trés difficile), pokud se jedná o skálu je to převedeno na UIAA cca 5+ až 6, když jde o kombinovaný nebo ledovcový terén dá se tento výstup zařadit k vážným podnikům v této oblasti.Pro srovnání ,o jeden vyšší stupeň této dnes už klasické skoro historické klasifikace je ED .Tímto stupněm je hodnocen Walkerův pilíř na G.Jorasses.V této klasické klasifikaci se odráží nejenom technické potíže ale komplexně hodnotí náročnost výstupu.Takže očíslování i ve skále 5+ až 6 je jen orientační, u delších tůr může být technická náročnost menší a naopak u kratších větší.
Zapsal: John, 22:38:37 17.10.2001
Alpska klasifikace
Lezkyne, diky za prani. Zkusit lezeni v ledu se jiste podari, preji hodne stesti!
JirkoS - Johnovo vysvetleni klasifikace je presne a velmi nazorne.
Kompletni klaiscka stupnice IFAS (The International French Adjectival System), pouzivana v zapadnich Alpach, pak vypada takto:
F: Facile (easy)
PD: Peu difficile (a little difficult)
AD: Assez difficile (fairly difficult)
D: Difficile (difficult)
TD: Tres difficile (very difficult)
ED: Extremement difficile (extremely difficult)
ABO: Abominable
Od stupne AD se pro zjemneni pouziva oznaceni sup (superior) a inf (inferior) nebo znaminek + a -. Namisto ABO se casto pouziva otevrena stupnice ED1, ED2, ...
Jen pro zajimavost - Damilano a Peroux pouzivaji ve svem modernim pruvodci 'Neige, Glace et Mixte' vlastni zpusob hodnoceni cest, sestavajici ze dvou udaju. Prvni udaj (rimska I-VII) vyjadruje celkovou vaznost vystupu, zahrnujici: narocnost, vysku a delku vystupu, obtiznost nastupu a sestupu, charakter a souvislost cesty, pocet obtiznych delek, jisteni in situ, objektivni riziko.
Druhy udaj (alpska stupnice F-D a dale arabska 1-7) vyjadruje technickou obtiznost: obtiznost nejtezsi delky, maximalni sklon ledu. Pri planovani nezname cesty je tato klasifikace sikovna, poskytuje realnejsi predstavu o ceste.
(Pro hodnoceni prelezenych cest je pak myslim neprekonatelna stupnice Miroslava Smida: jde to -jde to blbe - nejde to.)
Tato stupnice může být známá i notorickým skalkařům a vůbec není historická a zapomenutá.
Třeba v takovém francouzském Presles
http://www.planetmountain.com/English/rock/france/presles/Presles.html
což je sice mnohadélková, ale typická skalkařina (od auta, v teple a jen s expresama) najdete v celkové klasifikaci výstupu údaj v této stupnici.
Ta trojstupňová není od Šmída, ale od Mauglího. To jen tak, pro upřesnění, jinak pěkný text. Bakurin
Zapsal: , 12:00:28 20.11.2002
Pořádek ve stupnicích
Ale sám autor ji později rozšířil o čtvrtý stupeň: nejde to ani kdybych se....
Takže by se v tom měl zpětně učinit pořádek a odlišit klas. Mauglí I. od klas. Mauglí II.
4TTsWJ I have read several good stuff here. Definitely worth bookmarking for revisiting. I wonder how much effort you put to make such a wonderful informative website.
JLIWQt Normally I do not learn article on blogs, however I wish to say that this write-up very compelled me to try and do it! Your writing taste has been surprised me. Thank you, quite nice post.
wOBlWI You made some decent points there. I regarded on the internet for the difficulty and located most people will go along with along with your website.
xzROlz Terrific work! That is the type of information that are meant to be shared around the net. Shame on Google for not positioning this put up higher! Come on over and consult with my site. Thanks =)
LY8GKk I think other web site proprietors should take this site as an model, very clean and fantastic user genial style and design, as well as the content. You are an expert in this topic!
<!-- 37.233.27.142/ -->
v7qHCj keep up the superb piece of work, I read few articles on this web site and I think that your web site is very interesting and has got sets of excellent information.
<!-- 89.28.10.242/ -->
Definitely believe that which you said. Your favorite justification appeared to be on the net the easiest thing to be aware of.
<!-- 37.113.238.152/ -->