Kdo má chuť, nechť si vychutná pár střípků z letošního PADání. Některé jsou univerzální, některé pochopí jenom zúčastnění a některé možná nikdo. Adam Ondra přijel, což bylo samo o sobě velmi milým překvapením. Řada lidí, kteří o něm pouze čtou ho mohla sledovat na vlastní oči a jeho výkony, ač jistě ovlivněny nedávnou dlouhou nemocí, stály za to. Dal dvě 7C+ a nějaká 7C, bohužel nepřidal osmičku, kterých byl kvůli mokru omezený počet. Přesto se jal jednou prokousávat, ačkoli to občas připomínalo spíše plavání než lezení. I přes nesmírné úsilí - vydrží fakt dost a donutit ho odpočívat je problém - tak skončil druhý. Boulderů bylo hodně a myslím, že se i líbily. Občas sice zazněla poznámka nad zbytečným množstvím variant či nelogických omezení, ale ruku na srdce, nemyslím si, že by jich bylo více, než v kterékoli oblasti na světě a to včetně tolik oblíbeného Fontainebleu - omezené hrany (které má člověk často před očima), vynechávání chytů, varianty variant. Každý si mohl vybrat, co se mu líbí a občas trochu pečlivěji koukat do popisu boulderu. Cizinci vlastně nebyli. Byli tu sice účastníci s bydlištěm německým, polským, slovenským, maďarským a novozélandským, ale všichni se tu cítili jako doma a zejména z Němců, kde jsem měl možnost to nejlépe posoudit, sálalo nadšení. Čištění bylo nedílnou součástí lezení. Někteří používali tradičních technik zděděných od našich evolučních předků, jiní si vypomohli technikou. Děti nás obklopovaly na každém kroku. Jsem rád, že jsme mohli všem bezdětným ukázat, jak jsou skvělé a že bouldering jde krásně i s nimi. Nejlepším příkladem byla jistě vítězka ženské kategorie Saša Gendová, která si s manželem přivezla odhaduji desetiměsíční dcerku. Elita přijela. Těžko budeme hledat někoho, kdo tu z tuzemské špičky chyběl, samozřejmě kromě Tomáše Mrázka, kterému asi těžko dovolí závodní kolotoč vypadnout na takovouto střeštěnou akci. Stačí se podívat do výsledkovky a člověk uvidí, že tu byli i lidičkové, kteří se a priory věnují jinému odvětví našeho sportu, a přesto si přijeli rvát bříška na petrohradskou žulu. Fotografové a filmaři byli snad fšude. Jó, ti se vyřádili. Myslím, že v budoucnu uvidíme řadu kvalitních fotek a filmíků, třeba v Loučovicích - že jo „prezidente". Gastronomická úroveň večera byla myslím také na slušné úrovni. Celkem padlo asi 10 kilo masa, 8 kilo sýrů a 200 dvanáctek (piv). Holky hravě hmataly hrozné hnidy. (v tomhle počasí prostě HOŘET nemohlo ani v HERŠPICÍCH). Invaze klíšťat se letos nekonala. Původně plánovali tvrdou ofenzívu na lezce, ale pak to skrečovali, protože nepředpokládali, že někdo přijede. Japonci nepřijeli. Asi kvůli počasí. Kuldovka dobrý. Třeba 7B. Přiznám se, že jsem neměl moc čas holky sledovat, ale výsledky z tabulek vypadaly fakt dobře. Saša by se dostala mezi muži do dvacítky a Zuzka do třicítky. Lidičkové byli absolutně senzační. V lese nezůstaly odpadky, pomohli nám s likvidací bordelu v Kolešově, sehnali dřevo, ale hlavně po celý den svou nezměrnou vírou, že pršet nebude, dokázali, že skutečně nepršelo. Maďaři přijeli v silné sestavě v čele v Aronem Urbanicsem. Nejvíce se však vyznamenal jejich pes, pro něhož byl neúspěšný lov srny v lese jakousi rozcvičkou na vrcholné večerní vystoupení, kdy před zraky mnohých diváků ulovil v Kolešově výstavního potkana. Někde mezi nulou a ničím se zrodí pokus Rosti Štefánka, kterým dle vlastních slov proklouzne k vítězství. A tak i nejtěžší přelezený boulder celého závodu, který jsme do propozic označili jako projekt za 8A, a který výrazně napomohl Rosťovi k vítězství, nese název „Něco mezi nulou a ničím", klasifikace upravena na 8A/A+. Samozřejmě je to nadsázka, neboť kdo viděl Rosťovo „kolíky" v akci (myslím na skále) ví, že za tím „ničím" se skrývá „NĚCO". Pochybovači mohli vidět. Ondra Beneš si k nám odskočil z písků a hor, aby nížinným tvorům ukázal, jak leze. Dobře. Možná ho dokonce přísný verdikt rozhodčího připravil o třetí místo. Mimochodem v nedávné době zopakoval bleskově „Zrzavé slimáky" na Ostaši. Průvodce je kapitola sama o sobě. Původně jsem chtěl dát závodníkům jako dárek nějaký samizdatový kousek, aby zase na Petrohrad přijeli, ale jak už to bývá, neradi vypouštíme na světlo světa něco polovičatého, a tak vznikl kousek v kvalitě na českém trhu neobvyklé, zejména fotky na křídě celé dílko velmi oživují. Navíc jsou od řady autorů, což zaručuje pestrost. Chyb jsem se nevyvaroval, ale není jich zase tolik, nejvíce v části Vlčí kopec, která se honila skutečně na poslední chvíli. Však dosti samochvály, kupte si ho a uvidíte. Měl by se objevit na pultech lezeckých kšeftů asi za 270 kaček, nebo Vám ho pošlu na dobírku za 150 + poštovné. Region Ostravský je sice možná „chudý", jak by řekl klasik, ale rozhodně bohatý na skvělé a nadšením oplývající lezce. Vzhledem ke vzdálenosti přijeli Ostraváci už v pátek a deštivý páteční večer se rozhodli trávit v hospodě. Déšť se však protáhl výrazně až za otevírací dobu restauračního zařízení, a tak si tam prostě vyjednali nocleh. Ostrava jede! Sluníčko dokonce taky svítilo. Třetí místo mezi muži urval Andrej Chrastina. Ale pozor, před Ondrou Benešem měl náskok 40 bodů a před Honzou Zbrankem 50. To byl například rozdíl mezi 7B a 7B+. Ondra se navíc sesypal z výlezu 7C+. Fakt slušná tlačenice. Blízko třetímu místu byl i Karel Black Černý, který přelez jedno 7C+ a k mému překvapení i děsivý skok za 7C/C+ (Morfium). A ještě na chvíli zpět k Andrejovi - to, že umí, dokázal hned týden po PADání, kdy udolal jeden z nejtěžších závodních boulderů „Vlkodlak" za 8A+. Umění samozřejmě bylo. Večer Hop s Mílou vytáhli kytary a ztrápenými prsty hmátly do strun. Lidi docela zpívali a alespoň přehlušili mé housle. Venca (K) svý negativizmem jednoznačně způsobil, že pršelo během vyhlašování výsledků. Www.petrohrad.net je nová jednodušší podoba, která Vás přesměruje na staré známé „jesenickekameny", kam bych chtěl v dohledné době za pomoci počítačově inteligentnějších osob naházet kompletní petrohradskou sérii 7+8, s fotkama a s fotkama kamenů s vyznačenými bouldery. Postupně budou následovat i lehčí kusy, ale zejména okruhy (snad). X-krát jsem děkoval všem za podporu a toleranci chyb, dovolte mi to učinit ještě jednou. Yes we enjoyed the event very much. Jonq and company from New Zealand. Za rok zase.
|