Zima je doba, která už svou podstatou nutí k zastavení nebo alespoň zpomalení, zamyšlení. Většina z nás se stáhne do hřejivého tepla domova, šantánů (kéž by ještě jakés opravdové byly!). Já však s pravidelnou přesností směřuju pomalu ke dnu.

I dno je však pouze pomyslné. Od hladiny jezírka je to totiž ještě dobrých 60 metrů pod zem. Když jsem tam zavítal poprvé, střetli jsme se tam s jakýmis potápěči. Naše již beztak omezená možnost v oné kose konverzovat sklouzla pouze k lakonické otázce: Kdo je větší blázen, my co v té kose trepem sviňu hore, nebo oni s tím v neoprénu vyztuženém milánu hloubš?
Odpovědí byl odchod nás lezců na ranní šichtu a borců s nádechem a lankem do ledové vody.....


Hôtel Hellton (by Jony)


Nebo jiný den už sedím v “luxusním” apartmá hôtelu Hellton a akorát se za celý den zmůžu převalit na kerýs bok, abych mohl dojíst sushenky polomáčené - dva kusy a věnečky bílé - jeden kus, a zároveň o tom pravidelně informoval Pawla, vedoucího čelby toho dne. Nakonec stejně přijdete na lokální paradox - a sice, že klíčové délky nejsou ty těžké, ale právě naopak ty obtížnostně snažší. Hold rozdělat cestu odvážně v létě ještě neznamená, že ji dolezete v zimě. No a že k čemu je to dobré? No ještě chvíli přemýšlejte ....... za řadou teček je pak odpověď ..................... pokoře přeci!


Topo - Idealissima (pruvodce.javaanes.cz)


Spousta lidí nemá zimu rádo, někteří si ji ani nechtějí připustit k tělu, mnozí ji nenávidí. Přemýšlel jsem tedy čím mne naopak naplňuje, konejší. - Je to asi právě ta možnost srovnat se, uspořádat si v hlavě všechny věci a přepnout z módu lambáda do křesitby (žádné hurá na slevy v Bille, ale k věci přeci!) Dává mi taky objevit místa, o kterých bych ani neměl pomyšlení. Kdysi to byl Chrám slobody v Demänovskej dolině nebo Mesačný tien v Ta3 nějaký rok nazpět. To jsem však ještě ovládal ony fligny s tím, jak konejšit vítr a jak se svézt na vlně, takže mi nebyla až taková kosa. Pak jsem to zas po všech těch capech zapomněl pro víry velkoměsta a jakýs lesk čehosi, co stejně nic neznamená...


Jeden z traverzů v Pekelných otvorech (by Asu)



Pekelné otvory (pruvodce.javaanes.cz)


Proto mi bylo letos překvapením, když jsem s právě doslova sedřenou péřovkou z kůže dovzlínal na štand uprostřed ohromné propasti, ukryté v záhybu mnohem slavnější a velkolepější sestry. Náhle se otevřel uprostřed kopule (ne nepodobné chrámu kerýholiv zvěrstvozvěsta) kulatý obrys mdlého nebe (jo, jakoby je vyblib kerýs impressionista v galérii v Louveru a lidi si o tom ještě hóóódně dlouho povídali, tak tak a ještě trochu víc....) Byl jsem OHROMEN! Ani mne nepřekvapovalo, že najednou musím začít opět používat ruce, a ačkoliv hlavou udiven uprostřed mohutné klenby z největších převisů Evropy, tělo posouvám v lajdácky nazutých pohorkách směrem vzhůru k onu hrdlu nebe za Filoménina povzbuzování: tam už je kousek dál madlo.... Všude na onom místě panuje jakoby chrámová atmosféra, nož hukot jezírka a jeho rázná dynamika ubíhající pod nohami případných pokušitelů nabádá k činu: Tedy pokračuji od štandu volně dál, abych posléze následoval stopy prvních prostupitelů a kyvadlovým traverzem se vrátil zpět do reality. Hlavou proběhlo cos jako - Alenka zpoza zrcadla.... (nebo Zrcadlo zpoza Tarkovského? V tom by se ani Ladislav Klíma nevyznal....)


V úvodu Příklepového stropu (by P. Nesvadba)


Každý sem chodíme pro jiný důvod, Filoména prostě rád škrtá další a další questy v deníku, Stouposlav se Stračomilem naopak chtějí dokázat, že Rotpunkt je stále in a nezastaví je ani přísný záklon téměř stometrových dachů (počítáno samozřejmě odzadu, že). Já jednu chvíli v duchu pičuju na to, že Pawel a Ricardo jsou kokoti a proč tu jak čůůůůrák, pardón s velým Ů - čŮŮŮŮŮrák, mlátím železa, rozuměj polské skoby (jo, proto maj ti pšóni tolik peněz), svařené mikroingoty, kryptodužníky, nereznoucí pseudohákenruze a dávno přežilé hřebíčky doby Kubáskovy do skály (ještě, že doba alespoň pokročila v tom, že nejsou potřeba plechovky od sardinek), abych si tak pomohl výš a pak pro jistotu si zlepšil dýchání tím, že nebudu tlouct nic a naopak změním strategii za visení v háčku (doporučuji pro postup do kyvadla - kdo udýchá na klasické óhm, tak k dalšímu vzlínání nepotřebuje už nic, pač vzlétne silou vůle), a kerý tak rád v nestřeženém okamžiku vypluje a vy už pak taky plavete (na proud nadávek se však v tu chvíli nezmůžete, to mi věřte!)


Ingoty, dužníky, hřebíčky (by Fil)


Nebo přesvědčuji okolní mechy, že zde tak rostou již po staletí, tak bych opravdu velice (!) nerad, kdyby to právě pro prchavou chvilku v mojí náruči měly vzdát, nemluvě o nádherných kořenech místních trvalek (pozor jen na specifický prach jistých zákeřných rostlin - po jednom dni v apartmánu Hellton, jsem probděl i celou noc u sebe doma na privátu). ... Tak prostě nějak v těch chvílích dumám nad tím, proč zde právě letos jako jsem. Ok, jednu otázku vyřeším snadno - Fil chce odškrtávat, ale proč tu seš TY? - Taky chceš jen škrtat?....

Abych na to přišel, musí člověk ven ze svých zaběhnutých pochodů, ven ze svého stereotypu. Někomu to přijde absurdní, stejně jak hákování v 21. století - proč to vůbec dělat? A v tom je ten fígl, onen háček, pomalu sjíždící z hranky. ...... Když jsem pár let nazad nad propastí visel sám, jednou prostě vše zmizelo a já bezradně koukal, a pak se odhodlal (ostatně co jiného v té zimě a v tom záklonu dělat, což?) položil háček na “něco”, sklopil oči a uvolnil se, připraven tak na polet (jo až pod štand, pač gri-gri - jakkoliv to exoticky zní - neumí dobírat při pádu, i když ji to opravdu pomalu zopakujete francouzsky desetkrát) a vono, že prej nic, že síla má je silnější a že nic nebude, že sem se pro měkký pád modlil marně. No tak hned po onom vystřízlivění jsem si jí všiml okamžitě - koukala se na mne hned vedle (některé vám to naznačí tak, že se na vás usmějou), v mém případě samozřejmě až s křížkem po funuse (asi fakt záleží na tom, ke komu se člověk modlí, a když jsem pak agnostik, tak si nejsu jistý, jestli sv. John je to pravé ořechové...), tak hned pak jsem onu zatracenou provrtanou dírku spatřil! Ale napoprvé tam nebyla že? (To jsou čůůůraci ten Pawel a spol, že ty cesty nemůžou dělat bez umělých, žeš?)...
No tak takto nějak povzbuzujíc Filoménu, jej nutím k dalšímu a lepšímu prohmatání terénu a samozřejmě i postupu směrem vzhůru pro onen prchavý okamžik, kdy může dokázat světu, že se udrží nad hladinou slavné propasti. Postup vzhůru je totiž v naší společnosti přeci jen uznáván mnohem víc než onen opačný. Ačkoliv každý fištrón ví, že i na sestupech se dá řádně vydělat, než? No a když to dali voni, tak mi prej taky, co by ne. A tak jsme to nějak během druhého dne dovylezli. Však on si svou cestu každý ňák najde, než?


Sám nad propastí (by Fil)


No a konečně pak došlo i na mou odpověď. Další den (počítáno čtvrtý po sobě v tomto detašovaném brněnském pracovišti, resp. počítáno šestý, potřebujete-li nějaké přesnější statistiky pro pány ochranáře a sice v ročním ouhrnu) jsem na vcelku ozvlaštňující dovolenku do onoho chřtánu ukecal nic netušícího Mr. Hitme. A ačkoliv jsme pro celý den zvolili taktiku pouze směrem dolů (a opravdu jsem na večer skončili na dně), tak pro něj i pro mně to byl vlastně hajlajt celého snažení se ve slečince eM. Právě bez takového dne by veškeré moje předchozí škádlení v jejím nepoddajném klíně bylo pouze gerojským si cos dokazováním. Jsem-li toho všeho dění plně účasten, a řekněme, dělám-li to pro radost (což se ty dny předchozí až na pár dloooouhých minut né moc dařilo), žene-li mne jen každý další okamih, tak vše lícuje. To se mi pak nedivte, že si mne taková sličná děva získala.

Co myslíte vy, stojí podobné věci za tu kosu? Než si odpovíte, možná se zamyslete více, ne vždy je první odpověď správná. Hm? Tak což takhle alespoň drobnou procházečku s kobietou třebaž k oné velkolepé Macoše, tam už pak na cos natrefíte...
Každopádně, až na vás příjde prosinec, a nedejbože vám bude kosa, pomnite skutečně na všechny, i na ty, keří jsou fakt na dně a potřebují si na chladivém vzduchu trochu ošahat záhyby vlastního já nebo jen tak srovnat věci trochu v hlavě.

Tedy díky všem, ale některým (Davide!) více.....

Ve vší úctě, vše dobré
Asu, t.č. uchvácen v Krasu 


V Příklepovém stropě (by P. Nesvadba)


A jak to viděl Stračes (Huhu chilli farm, 9b+, Tilak, SINGING ROCK, Recyklado), který se se Stoupou pokoušel o další z volných přelezů?

“V Macoše je spousta parádních hákovaček. To znamená, že je tam hodně cest, co se lezou po skobách, starých skobách, starých nýtech, friendech a všem možným i nemožným, co se dá aspoň trochu někam založit. No a někoho napadlo, že by se to mohlo zkoušet volně. Tak to zkoušíme. A ono to jde, dokonce je to parádní lezení. Troufám si napsat jedny z nejhezčích délek (cest) v Moravským Krasu, co jsem kdy lezl. A ta atmosféra tam, hukot potoka, jezírko, změny světla a barev během dne nebo noci, kdy jsme si na to trochu posvítili. Naprosto neopakovatelné momenty. Tím děkujem všem, co nám umožnili se do Macochy letos zase podívat. Správci skal, správě jeskyní, jeskyňářům, ochranářům a všem, co s tím mají něco dočinění. Třeba nás ten Příklepový strop už příští rok pustí.”


logo 9b+ (www.9b-plus.com)