Piolets d'Or 2020 za celoživotní přínos pro Catherine Destivelle
Pořadatelé Piolets d'Or 2020 oznámili, že letošní cenu za celoživotní přínos světovému horolezectví dostane francouzská legendární horolezkyně Catherine Destivelle. V 80. letech vynikala v lezení na závodech a na skalách, poté od 90. let pak v horách od Alp po Himálaje.
Byla první ženou, které vylezla 8a RP.
Už jako náctiletá podnikala význačné výstupy v Alpách. Pak se proslavila úspěchy na lezeckých závodech a na skalách. Roku 1990 ve svých 30 letech se do hor vrátil působivým sólovýstupem Bonattiho pilířem na Petit Dru. A pokračovala novou cestou v západní stěně Petit Dru, severní stěnou Eigeru v roce 1992 nebo např. Bonattiho cestou v severní stěně Matterhornu v roce 1994.
Podnikala náročné výstupy v Himálajích a v Karakoram. Lezla slovinskou cestu na Trango Tower, JZ stěnou na Šiša Pangmu a další. Lezla na Antarktidě, v Americe, v Mali nebo na Sinai.
Objevila se ve filmech. Stále ji mám v paměti z filmu È pericoloso sporgersi z vícedélky Pichenibule (300 metrů, 7c) ve Verdonu, který jsem viděl koncem 80. let na fesťáku v Teplicích na Metují.
Po vydání své autobiografie se pustila do vydávání knih ve vlastním nakladatelství Les Éditions du Mont Blanc.
S oceněním Piolets d'Or za celoživotní přínos se zařadí mezi následující horolezecké legendy: Walter Bonatti, Reinhold Messner, Doug Scott, Robert Paragot, Kurt Diemberger, John Roskelley, Sir Chris Bonington, Wojciech Kurtyka, Jeff Lowe, Andrej Štremfelj a z loňska Krzysztof Wielicki.
Piolets d'Or 2020 se bude se třetím rokem pořádat v Polsku, a to opět na Horském festivalu v Lądek-Zdrój u českých hranic pod Kralickým Sněžníkem v termínu 11.-22.září 2020. V předvýběru na Piolets d'Or 2020 je dvakrát Mára Holeček,
za Chamlang se Zdeňkem Hákem a za Huandoy s Radkem Grohem.
Catherine Destivelle, Isabelle Patissier, Lynn Hill a Kurt s Wolfgangem, Partick Edlinger, Jerry Moffat, Stefan Flowacz, Ron Kauk a Hudy a Montana a WHS Separate Reality, Midnight Lightning a Action Directe
a sedák z požární hadice
Čada, Bobuláč, Mariacher, Iovane, Koller, Poláčková, Svišť, Voďas, Šilhán, Mocek, Barber, Arnold, Profit, Droyer, Manolo, Les Menestrels, Raboutu, Berhault amie de Patrick ... a další a další a další, napište jiní i jiné známe byť možná dnes pozapomenuté ....
Jak můžeš napsat Mocka bez Cikána? To je jak Pat bez Mata, nebo Laurel bez Hardyho, ... možná mi ta přirovnání moc nejdou ... každopádně oba jsou mí Ádroví bozi.
Myslíš… jako Wolfi bez Kurta? Holmes bez Watsona? Jako Křemílek bez Vochomůrky? Voskovec bez Wericha? Jája bez Páji? … Hillary bez Tenzinga, bratranec Veverka bez bratrance? Bud bez Spencera? Nebo Maková panenka bez Emanuela? Pamela A. bez Davida H.? Nebo spíš Kotvald bez Hložka? Mejla bez Vráti? Agáta bez černoušků? Jako klokan bez kapsy? Slunéčko bez puntíků? Vaculík bez Sagiče? Scullyová bez Muldera? Červenáček bez Rychlonožky a Dlouhý Bidlo bez Štětináče? Blesk bez hromu a déšť bez vody? Tak nějak jsi to myslel?
tohle ocenění je možná více subjektivní než jiné kategorie a jak píšeš - na všechny se nejspíš jednou dostane. Ale přijde mi to hezký pohled zpátky za sportovní kariérou. Já osobně se na její filmy rád koukám, je to pro mě zajímavější než bušení "přelomových cest" které sice posouvají milníky doby, ale nějak se mi tam vytrácí ten esprit d´equipe.
A Lyn Hill si to zaslouží jakbysmet, kromě lezení má skvělý dar podchytit a vytáhnout principy, který spojují lezení a život obecně, takže je tam vidět velký přesah.
Před padesáti a více lety skoro žádného horolezce / alpinistu nenapadlo cíleně trénovat. Tito lidé prostě co nejčastěji lezli, byli pokud možná každý den na skalách, v horách či velehorách a tím zvyšovali stupeň své zkušenosti a fyzickou zdatnost. Nikoho nenapadlo se zamyslet nad stravou, každý jedl to co mu chutnalo a na expedicích to co bylo k dispozici, to co se z jisté části umíchalo doma ve špajzu. Nikdo se nepozastavoval nad bezpečností skob nebo kruhů, které někdo doma vykoval na koleně a debaty o zodpovědnosti a bezpečnosti při lezení málokdy jeden při posezení v hospodě vyslechl. I tenkrát, pochopitelně, existovala určitá rivalita mezi jednotlivými skupinami alpinistů a lezců, ale všechno probíhalo bez vlivu toho dnešního "horolezeckého businessu".
Trénink byl sprosté slovo a kdo trénoval tak to nepřiznal. A nácvik cesty byl projevem slabosti. Krásná doba. Kateřina Festivalová náš masturbační vzor.
Ti nevim, cas asi padi rychleji nez stacime sledovat. Hranici bych navrhnul na rekneme 70-80 let. Si vzpominam ze ..no dobre, ne pred 50 ale rekneme 45 let tomu nazad) vznikaly prvni metodicky prirucky na fyzickou pripravu horolezce apod.
jak jsem hltali, tuším, že to byla kniha "Horolezectví zblízka" fotku přípravy Johna Gilla
https://1url.cz/2zsKN
ale stejně, nechtěl jsem tady strhnout debatu bušení, pravěku, srovnávání s dneškem
ale to, že něco málo po revoluci, kdy třeba já začínal jsme měli idoly, koukali na staré VHSky které zrnily a pruhovaly, protože každý den u někoho v obývaku ukazovaly "ťafku gravitaci" kterou dávali v josemitech ti dva němčouři, francouzi se královsky váleli v trávě a pak bosky lezli vápno, amíci lezli nos, kde měli svou královnu (vy mlaďoši, kteří lezete v úplně jiných číslach než my, koukněte na lynn na nosu to je opravdu krása), angláni se tvářili při lezení jako sérioví vrazi a proto je asi ta nelezitelná stěna nechala postupovat nahoru, a my, slováci, poláci ukazovali světu co znamená zabojovat v masívu
prostě užít si krásu lezení hor kamarádu
asi takový ten pocit když jdeš lesem a už slyšíš cinkot karabin a víš