Jisteni na pisku neni mozno povazovat ze relikt z doby ledove ale je nutno ho videt v celem rozsahu.
Prvotně zacali lezeni na pisku provozovat nemecti lezci. Sice se netvarili jako strana zelenych nebo ochrancu prirody ale jejich heslem bylo „ nech po sobe skalu takovou jakou jsi ji nasel“. Z cehoz vyplyvala taky snaha, aby skala byla co nejmene poskozena zatlucenym zelezem. Tedy snaha o minimum kruhu a kdyz uz je nutne dat jisteni, tak na maximum vzdalenosti. Pokud si projdete cesty starych klasiku ( a umite zakladat smycky a uzle!!!!!) zjistite ze jisteni je vzdy na maximum, ale pri eventuelnim padu to neni podlaha. A to tihle klasici prvnich generaci pouzivali jen konopna lana a byli navazani primo na lano na hrudnik. Na ceske strane se pred druhou svetovou valkou objevil fenomen Smitka a lezci generace kolem nej a v duchu nemeckych pravidel zacali delat ceske cesty. Uz tehdy doslo k prvnim konfliktu . Mezl s Cabelkou- prazsti lezci- vylezli hranu na Majak a dali do ni 5 kruhu. Smitka jejich cestu druhy den prelezl a 3 kruhy vytloukl. No vidite a mezlovka na Majak se leze dodnes a nic se nedeje. Postupne se zlepsoval material, vybaveni a technika. A zasada – lez na co mas- se prosadila jako obecne platna. Jinak doporucuji vsem kteri o tom pochybuji jednou si hupnout do prsniho uvazku takovych 5 metru. (za svobodna se moje zena bavila pocitanim pruhu v podpazi- po kazdem uklouznuti tam zbyl jeden . A to jeste byly pochybnosti o tom jestli to lano to vydrzi).
Povalecna generace –Chroust, Karousek, Kuchar a spol byla vychovana v duchu techto zasad. Tahle generace taky dospela k nazoru ze lezeni na pisku je sice fajn, ale horolezectvi je lezeni v horach a zacali jezdit do Tater. Tady se ukazala jejich obrovska vyhoda treninku na piskovci. Naucili se na pisku lezt s jistenim daleko od sebe a v Tatrach jim to velmi zrychlovalo pohyb. Francouzska lezecka skola pozadovala v te dobe min cas pro pobyt ve stene. To je logicke-cim kratsi dobu se vystavuji nebezpeci tim je risiko mensi. Na kratke meziobdobi se objevil trend preskobovat vse co je po ruce a do skal se chodilo s vrtackou na nekonecne rady nytu. Na nekterych cestach se lezec dotkl skaly jen nahodou, kdyz mu sklouzla ruka ze skoby. I toto obdobi se prekonalo a v Americe se objevily snahy vratit lezeni k puvodnimu chapani. To znamena poskozovat skalu co nejmene. Nekdy po roce 90 se objevily cvicne steny, puvodne vlastne jen nahradily u horolezcu oblibene futra od dveri, na kterych prakticky kazdy doma cvicil. Najednou bylo mozne lezt aniz bylo nutne nekam jezdit, tedy I vecer po skole. Lezeni se explozivne rozsirilo jako infekce. Bylo obdobi ze kluk ktery nemel na koleji lano na stene byl povazovan za temer menecenneho. Tito lide (nemluvim v tomto pripade o lezcich zcela zamerne) pochopili lezeni na umele stene jako spolecenskou prilezitost predvest sve vyvolene jak jsou fyzicky nadusani a neohrozeni. Na stenu se chodilo pravidelne v doprovodu milovane, tlupy obdivatelu a pokud mozno co nejsilnejsiho magnetaku. Vecerni cviceni na preklizce se zmenilo v happening. Protoze na umele stene bylo mozne dat jistici body kamkoliv zmensila se vzdalenost na min tak aby nemohlo dojit ke zbytecnym padum. Ale kdesi se nam z toho vytratilo to horolezectvi. To co zacali provozovat byla gymnastika na preklizce, ne horolezectvi.
Jiz generace kolem Chrousta poznala ze horolezectvi neni jen prosty pohyd typu “kde jsi mel ruce tam dej nohy” ale ze obrovskou roli hraje psychicka stranka. A jako prvni taky tyto poznatky publikovala a vedome rozvijela. Toto byl dalsi dulezity moment na natahovani vzdalenosti mezi jistenim pokud mozno na maximum. Jenze prave u lezeni na preklizce se tato psychicka stranka scvrkla na minimum. -No co, ja to zkusim a kdyz me to nebavi tak si hupsnu o metr dolu. Zkuste si tohle rict 15 metru nad kruhem I kdyz vite ze to nebude podlaha a lano vas bezpecne udrzi. A ted si predstavte stejnou situaci nekde v horach, par set metru ve zdi.- Takze mladi kluci vychovani preklizkou maji rozhodne lepsi silu a mozna I techniku, ale co jim chybi je sebeduvera a jistota –ono to pujde. Aniz by si tyhle veci uvedomili a rekli si mam na to nebo na to nemam, nabehli na pisek A STOP. Pri pohledu na nektere cesty, ktere podle klasifikace mely byt pro ne usmevnou prochazkou, si navalili do kalhot. Ze se jedna o naprosty nedostatek psychicke pripravy nemaji moznost odhalit, protoze lezeni podle nich se zredukovalo na gymnastiku na preklizce. Ta sice da silu, obratnost a pod. ale nenauci mne odhadnout jake to bude ve stene o 10 metru dal. Nenauci mne uzlovat a jistit na smyckach.
A protoze si byli jisti ze oni jsou dokonali zacali hledat chyby v okoli Prvni co je napadlo- ty cesty nejsou odjistene. Ba ne mladenci , jsou, ale vy na ne nemate psychicky a nemate potrebne znalosti jisteni. Zacnete lezt ve skalach ne 8+ ale zacnete lezt klasicke 2. Na to mate I s jednou rukou. Sice prave tyhle cesty moc jistenim neoplyvaji ale to je to co potrebujete. Silu mate , obratnost a zakladni vedomosti taky. Takze snizte naroky na tyhle schopnosti a zacnete si budovat vnitrni odolnost na vedomi nebezpeci. Neni to zalezitost jednoho odpoledne , ale pokud obsolvujete tohle obdobi uspesne, budete prekvapeni jak rychle se Vam zacne otvirat klasifikace nahoru a cesty ktere byly drive povazovane za smrtonosne polezete s lehkosti a prehledem. Ti z vas kteri pak se rozhodnou zajet si nekam do hor, se nepodelaji po 10 metrech ve stene, jen proto ze jeste nenasli jisteni.
Ti kteri se rozhodnou ze na to nemaji, zustanou u sve preklizky a lezeni na stene. Je to podobne jak u maratonu , rad bych ho zabehl ale nemam na to – prosim zkratte to. Nebo bych mohl jet 40 km v aute a ty dva pak uz nejak dam. Je to podvod, A prave takovy podvod by byla Ruda hrana (sedmihorky) s nyty po 2 metrech.
Jeste k nazoru - vynytujte to po metru a kdo nechce tak se nemusi zapinat. To je velmi naivni nazor. Jiz sama existence jisticiho bodu v okoli zlikviduje nejistotu co kdyby. Proste kdyz bude nejhur tak to cvaknu. Opetne tady zustava jen obratnost a sila a je zlikvidovana psychicka stranka. Ti co navrhuji takove reseni jen dokazuji ze vlastne nikdy nepochopili princip horolezectvi.
jasne a kdyz sem pres leto na skalach a pres zimu na preklizce tak sem co?? A kdyz jezdim na vapno, pisek, zulu, do Tater, Alp... tak sem co? Chce to jen trochu tolerance..
jo tolerance je nutna ale ty zasady o jisticich bodech by se meli zachovat.... beru ze na vapne se jisti jinak a na pisku taky jinak ale o vapne v clanku rec nebyla nebo jo?
Pěkný článek, dobře vystihuje současnou situaci kdy spousta lezců odmítá přiznat svou slabost a hledá chybu ve všem okolo, chtějí měnit všechno jen ne sebe, protože tak je to nejsnadnější:
Zdá se cesta málo odjištěná?? Tak navrtáme borháky...nejlíp po metru, jako v Itálii..
Nebo máme na písku strach že se budou potit ruce v pětce?? Nevadí, namaglajzujeme, co na tom že je to zakázané.
A jak budou skály vypadat za 50 let?? Co na tom komu záleží..hlavně že MY si TEĎ zalezeme.
Kdysi dávno v Montaně byl článek od Filka(mimochodem celkem super). Tour de brain se to tuším jmenovalo.Doporučuji přečíst všem případným diskutérům.Filek celkem uhodil hřebík na hlavičku.Písek je prostě písek.Vášně rozdmýchával vždycky a dál je dmýchat bude.Ať mágem nebo jištěním.Na tom se ještě hodně let nic nezmění.
Díky Richarde za článek. jenom trochu se pokusím přiopravt.
Taková Schusterweg, klasika klasiky je zároveň doktoring jako sviňa. Sekaný stupy. :-)
Sekaly se schody, hákovalo. Až onen právník řekl dost.
A od technologie se přešlo k čistotě. Né dostat se na vršek jakkoliv, ale slušně.
To už znal Mummery, tady neprojdeme. Sice sem můžeme dát skobu, Ale pánové... jsme gentlemani.
Snížila se výkonnost, jak jinak. takhle toho moc nevylezete.
A přišli Italové. Vytřískali neuvěřitelný stěny. Ona to taky není prdel metr po metru lízt na vršek. Teda skobovat. přišly ŕady diretek, pomocí techniky se zdolávalo neuvěřitelné.
Třeba Eiger direkt. Spojená držstva vrtala a vrtala. až se na vrchol dovrtala. Je chudák Harlin to nepřežil.
Za par let pustili z kriminálu jednoho CSSR lezce. Nevim co je na tom pravdy, prej ukradl (cestou z krimu) na cestu botky kamosovo a falsoval devizak (pamětníci vědí co to bylo). Dojel do zelenoleka pod ten Eiger a to cestu přelezl solo a jeste ji narovnal. No, tě prdel!
mrzitím začíná na skalách zvyšování klasifikace. Cersta se už neleze jako cestak vrcholu, ale jako problém technický. do extrému je to dovedeno v Bouderingu. Dávna Pavola hrůza (Jestli on měl pud sebezáchovy?) v Eigeru, kde se mohlo posrat prostě cokoliv, Šilhánovo: Když nevíš, skoč za hranu, třeba tam bude chyt", i mé (o několik úrovní níž) "lezu, dávej bacha, to jsem fakt zvědavej jak tohle skončí..." ztrácí smysl.
Sám jsem vyrůstal pod dohledem mého otce od mala hlavně na písku.Táta mě naučil skvěle smyčkovat i tam kde se zdálo,že nic nejde dát.Skalák,Drábky,to bylo naše.Některé cesty viz.např.Údolka na Kápla,kterou jsme lezli min.5x byla pokaždé tak jiná,myslím lehčí na přemýšlení,kde se zajistit,že i můj táta klasik říkal,nebylo by lepší sem dát malý kroužek,než takhle likvidovat skálu smyčkama?Na některých cestách byly už hodiny a hroty téměř prodřené,tzn.velmi nebezpečné k zajištění.Druhý extrém jsou Podmokly a dalších zhruba 10cest,kde díky dobrému rozmístění kruhů se lezou tak často,že tam už po vzniklých schodech vyleze skoro každý.Tyto cesty se dají už lízt i poslepu.A bude to horší.Řešení podle nás s tátou bylo,buď určitá místa přejistit,to neznamená jako na vápně,ale rozumně,klidně 5m od sebe,ale padat na zem nesmí hrozit.Musí se lízt i víc než pár vybraných cest,anebo rezervace.Já zvolil var.2 a raději jedu někam jinam a do Ráje jen na procházku a za vzpomínkama.Klasika za zmařený život nestojí,většina cest dělaných za jiné doby,jak říkal táta,kdy se nikam nesmělo,jsou zcela jiné a motivace riskovat dnes,je úplně jiná a myslím zbytečná.
Ano, velmi rozumný názor.
Jenom bych si (pro někoho) dovolil stručně shrnout průběh diskuse zde na leci, která zřejmě byla podnětem k napsání tohoto článku: Někteří v té výměně názorů v podstatě říkali, že občas, případ od případu, by kruhy nemuseli být po deseti metrech, ale třeba po 9 či 8, anebo ojediněle i trochu méně metrech. Načež jiní křičeli: "Né, to nejde, po 1 nebo 2 metrech nikdy. Běžte na překližku!" Slyšíte ten rozdíl: 9 nerovná se 2, 8 nerovná se 1. Mám to zopakovat ještě jednou?
Pár faktických poznámek k článku:
Nedokážu si vybavit na kolika lezeckých objektech u nás by pád 15m nad kruhem (či jiným posledním spolehlivým jištěním) neskončil "zemovkou" (či "zemovkou na předskalí"), ale moc jich asi nebude.
"Těžko na cvičišti lehko na bojišti" samozřejmě i v horách platí, ale na druhou stranu tam povětšinou jde cestu vlastními prostředky lépe odjistit, v případě nutnosti "zdrhnout" a podíl cesty, na kterém hrozí "zemovka", je oproti mnoha pískům minimální. (S výškou ve stěně riziko zemovky, s výjimkou fatálních případů selhání jištění, klesá až zaniká.)
Nakonec bych, Richarde, rád využil Vaší zmínky o panu Smítkovi a Mézlovce k jejímu malému upřesnění (citací z průvodce "Hruboskalsko, 1. díl" (1996) autorů P. Hejtmánka, M. Homolky a J. Sochora, u nichž očekávám jistou nezanedbatelnou míru pískařské konzervativnosti. Mylím, že ji lze, při vší úctě, obecně aplikovat i na jiné mistry extrémisty. Cituji:
"Chtěl však (Josef Smítka), aby jeho názory sdíleli i ostatní a nebyl tolerantní. Tak například známý "Mézlův roh" na Majáku přelezl bez použití již osazených kruhů, protože bylo možné zajistit se smyčkami. Mézlovy kruhy vytloukl. Dalo moc práce ho přesvědčit, že každý neumí tak dobře smyčkovat jako on, a že tři kruhy na tak vysokou stěnu není nic přehnaného (dnes pouze dva - pozn. aut.). Podobně se choval i při osazování vrcholových (slaňovacích) kruhů. Slaňování se mu zdálo být rozkoší, a proto je přemísťoval na samé vrcholky skal, aby se slaňovalo z co největší výšky. Přátelé ho přesvědčovali o nesmyslnosti takového počínání - ničila se skála i lana, kterých byl za války zoufalý nedostatek. Časem to pochopil a jak bylo v jeho stylu, šel opět do krajnosti. Vytloukl všechny své vrcholové kruhy a umístil je pod vrcholovou plošinu do stěny, z níž slaňování bylo na dané skále nejkratší. A tak bylo kolikrát větším problémem dostat se do slanění, než vylézt na věž."
Takže závěrem přeji všem hodně suchých dní a méně extrémnosti do skal.
Souhlasím, že je zbytečné při lezení zemřít ovšem kdo má přílišné obavy o svůj život, nemůže očekávat, že se vyrovná Pánům lezcům, kteří tyto strachy dokázaly potlačit... Vyjímečné přelezy potřebují vyjímečné rozpoložení a to se nemusí dostavit i roky. No a tato skutečnost prostě nezapadá do klasických tréninkových plánů, takže podle mého je znatelná veliká snaha klasické lezení těmto plánům přispůsobit což je snažší tudíž méně hodnotná cesta... Na druhou stranu je nesporné, že dobře odjištěná cesta přináší parádní lezecký zážitek ovšem né hluboký...
Omlouvam se za nedostatek hacku a tecek. Ale ziji dnes v cizine a ceskou klaviaturu jsem videl snad pred nekolika lety naposled. A kdybych mel psat metodou hledej a naleznes tak bych ten clanek psal jeste zitra. Ale slibuju ze az pojedu priste do Brna koupim si hacky a carky (CS Klaviatura).
Jakykoliv poznamky k hackum, carkam, graficke podobe clanku jsou uplne zbytecny a mimo misu. Ten clanek je za jednicku s hvezdickou a jeste podtrzenou a i kdyby byl plnej hrubych chyb (jako ze neni, tak je to pravda zprostredka na oba konce. Klobouk dolu - neboli Hut Ab.
zdra
hli
No nic proti, ale i když Richardem popisovanou situaci chápu a článek se mi líbil, neznamená to, že se bduu vyjadřovat jako Tatar či se tvářit, že je takové vyjadřování normální. Pacjynakbykchse nato,moh vukvajznout, že ju?
Nechce se mi věřit, že se tenhle článek tak líbí.
Taky jsem propadl Českým pískům i s jejich tradicí. Ale návody na 5metrové skoky do prsáku (v komentu, já vím), nebo sebevražedné lezení (ve spoustě cest hrozí zem) jako základní součást horoleteckého života mi přijdou mimo.
Dle vyse uvedenych komentaru je to tu samy nebojsa. Ale obavam se, ze jen u klavesnice. Kdyz se tak prochazim napriklad po Labaku, tak treba na Expo nebo Sedreni kuze je vzdycky takova strasna fronta, ze si bohuzel musim jit vylizt neco novyho...
Moc nerozumim tomu, jak si muze nekdo piskovcovy lezeni tolik nekriticky idealizovat. Prasilo se, prasi se a prasit se bude. A to vcetne tech "nejcistsich" pionyru a piskovcovych hvezd.
V zadnem pripade nechci piskovcove idealy nejak shazovat, ale musim se jen smat tomu jak to autor clanku popisuje jako naprostou utopii. Realita byla, je a bude bohuzel (bohudik??) jina...
jojo,stejně jsem se na to kdysi díval ve skalách v krasu-sakra ten nýt je 4 metry daleko! a sedmičkovy kroky...dálka jako svina...o to hezčí to je když člověk totálně vyštavenej překoná sám sebe a doleze na vrch...ale zodpovědnost ženský,chlast,cigára,prachy z člověka udělaj překližkovýho lezce 2x týdně v kuřimi...
No něco na tom bude .. taky jsem zhýčkanej z Kaitu, Jury atd.. třeba 6 metrů mi nevadí, ale když to je víc tak z toho nemám dobrý pocit.No a když fakt moc tak tam ani lezezu. Ale lezu proto abych si to užil a protože mě to baví a chci si to užít, nehoním se za nějakými prásky.Ale zase ze zkušenosti vím, že se ten morál dá trénovat...
Naprosto souhlasím s článkem o jištění na písku.Ale není pravda,že jde vše dojistit smyčkama a uzlama.Je spousta krásných cest na super věže,které jsou prostě vražda.Nikdo je neleze a lézt nebude.Je to opravdu jen pro pár vyvolených,hodně dobrých pískařů.Já sám chodím kolem takových cest s velkým respektem a obdivem.Každé mé vylezené cesty na písku si moc vážím,ikdyž nemám vylezeného nic nad VIIb.O číslech to není.Maglajz a milion kruhů tam prostě nepatří.Pískaři jsou zkrátka jiná sorta lezců.PS:A lezení na překližce,není žádná ostuda,všichni tam jezdíme trénovat i pískaři.Kdo by to vydržel celou zimu bez lezení?
Líbí se mi jak článek, tak to, cos napsal. Jen bych (ale sám jsi to vlastně řekl) poopravil: "Nikdo je neleze a lézt nebude". Ne nikdo; Ty je nelezeš, já taky ne (velmi pravděpodobně), ani jiní nám podobní. Ale jsou takoví (a věděl bych kdo, když si vybavím některé konkrétní cesty), kteří je lezou. A fakt bych nechtěl, aby ty cesty to kouzlo ztratily.
(Pro příklad: vloni v létě jsem byl u toho, jak jedna cesta na Bišíku se dočkala prvního přelezu po dvaadvaceti letech - podle vrcholovky /dali to kamarádi, ne já/. Stejně si nemyslím, že by se měla dojistit ...)
máš rech ta radost, že člověk přežil první přelez po X, XX i víc letech a přežil je úžasnej... Ovšem zkušenost je nepřenosná, stejně jako morál a tím pádem je bezpředmětná stejně jako velká čás týhle diskuse. Je to násor (postoj) proti názoru (postoji) a ty jak známo nelze změnit nebo jen těžko. Takže je potřeba o takových cestách vědět, užít si je a hlavně je nikomu nedoporučovat.
myslim si,ze je dobre,ze jsou na pisku takove odvazne cesty,a i kdyz vim,ze se do vetsiny z nich nepodivam,(timpadem jsem asi preklizkar),nejsem pro jejich dojistovani(pouze prejistovani).
Stejne tak je ale dobre,ze vznikaji i lepe odjistene (pro nekoho urazlive) cesty lezcu,kteri nemysli jen na sebe (ja to vylez s jednim kruhem,tak at se tam ostatni podelaj),ale delaji cesty s myslenkou,ze se polezou.
mozna to odporuje sto let stare zasade o minimalnim osazovani,ale vzhledem k tomu,ze dnes leze obrovska hromada lidi,nemuzeme jim rict:"bez se nejdriv skoro zabit do klasiky,a pak si stezuj",protoze bysme meli pod skalama hrbitov.
proste lezeni se vyvyji,a kazdy si muze delat a lezt takove cesty,jake se mu libi,a to je prece parada.jesi sou delany zdola,nevidim v tom zadny problem,a vzdalenost jisteni je proste na kazdym,je to kazdyho vizitka...kazdymu se libi jina cesta,a o tom to je...
pavel
A o čemto teda je? To, cos napsal, dokáže každý!
Mi přijde, jakobych tady četl korespondenci z muzea. Když přišly sedáky, nebránili jste se, ale když se vývoj posouvá dál a vás se to nějak špatně dotkne, připadá mi, že nemáte ani chuť zkusit tomu porozumnět. Nechci říct, že jistění má být po 2 metrech (sám to nemám rád ani v těžkých cestách, pokud nehrozí třeba police) a že už se nemůžu dočkat doby, kdy budou nýty po půl metru. Ale mám kamarády, kteří mají víc rozumu a zodpovědnosti a na písku si na prvním moc nezalezou (není lehké jen tak najít dobře odjištěnou cestu). A mají snad mladí Češi jezdit "jen" do zahraničí, aby si zalezli?
Podívej se do jiných příspěvků v diskusi, možná tam uvidíš odpověď na to, co píšeš o těch "dobře odjištěných cestách" které se prý špatně hledají. Jinak železnou oponu na hranicích už nemáme 20 let, takže s těmi výjezdy opravdu nevidím problém. A ze spousty míst je to na vynýtované skály blíž než do Ádru.
(A mimochodem, klasické pískovcové oblasti jsou řekl bych to jediné, co Česko může nabídnout lezcům z ciziny - aby jim stálo za to sem jet. Ale to jen na okraj.)
Roberte, nějaké další komenty jsem četl, ale kdo jezdí na písky 2x za rok asi těžko bude znát, kde ty cesty jsou. Ale uznávám, že jich asi nebude málo
S těmi výjezdy jsi mě asi nepochopil. Nebo fakt chceš říct, že kdo nehodlá dost riskovat (nebo dobře nezná místní oblasti), má si jezdit do zahraničí?
A mimochodem, četl jsi tady na lezci třeba články od Amíků o lezení v Ádru? Bavil jsi se s nějakýma cizincema o lezení na českém písku? Já nedávno a moc to nevychvalovali. Přijde Ti, že zahraňáky láká naše pískovcová tradice?
1. Myslel jsem to tak, že v těch jinejch komentářích najdeš to, že najít "dobře odjištěnou cestu na písku" mj. předpokládá, že musíš umět smyčkovat (ne jen cvakat expresky) a mít v dané obtížnosti jistotu (ne lézt stylem "když to nepůjde, tak si odskočím). A když jezdíš na písky 2x za rok (proč ne) - tak se budeš muset ptát místních na tipy (to není myslím nikde problém).
2. Skutečně jsem chtěl říct, že když se někomu nechce lézt na písku, má hromadu možností lézt jinde (mimochodem nejen "v zahraničí"). Ale třeba z Plzně je to do Frankenjury blíž než na jakýkoliv písek, z jižních Čech zase do Alp ... Vždyť dneska už nepotřebuješ ani pas. A vůbec, jaképak "zahraničí", hory jsou jen jedny, kdekoliv. (Vysoké hory nenajdeš v Česku vůbec žádné, třeba.)
3. Nějaké články od Amíků o lezení v Ádru jsem na lezci četl, myslím, že se jmenovaly "Tam, kde je to ještě divoký" - a přišly mi docela pochvalný :) Ale určitě tady mohly být i jiné. Jinak mám teď chalupu kousek od Adru - pokud můžu soudit, tak Němci tam jezdí dost běžně a rádi; jinejch cizinců už míň, ale vyjadřují se s respektem. A potěšilo mne, když mi kamarád který byl před pár lety pracovně dost dlouho v USA vyprávěl, že se mu několikrát stalo když přišel někam do lezecké společnosti - "Odkud jsi?" "Z Čech." "Oh. As Mirek Smid. Sandstone. Czechs-hardcore climbers." (pokud teda věděli, že jsou nějaký Čechy :))
Nejsem žádnej práskač, nejtěžší co mám zatím čistě vylezený je VIIa, ale stejně se mi to líbí, jak to je :) Dobrou noc.
Chlapi, koukám, že se tady směšujou dvě věci a to český písky a Ádr. Rád bych přispěl svojí troškou do mlýna a pokusil se rozšířit pohled na věc o můj názor.
Ze své zkušenosti musím říct, že na českých píscích se dá celkem v pohodě a bezpečně zalízt naproti tomu v Ádru to chce hodně pozorně vybírat, sehnat si reference a zalézt si nejdřív na druhém. Ádr totiž není typický český písek a je potřeba tak k němu přistupovat.
... neříkám, že všechny neležej v čechách, i když blbec jsem na to dost velkej :-)). Snažil jsem se jen říct, že Ádr je velice specifický a těžko srovnatelný s jinými pískovcovými oblastmi - "žádné" lišty, "žádné dírky", "žádné" voštiny, málo kyzů, málo jištění, "jen" spáry, komíny a rajbasy.
Chlapi, koukám, že se tady směšujou dvě věci a to český písky a Ádr. Rád bych přispěl svojí troškou do mlýna a pokusil se rozšířit pohled na věc o můj názor.
Ze své zkušenosti musím říct, že na českých píscích se dá celkem v pohodě a bezpečně zalízt naproti tomu v Ádru to chce hodně pozorně vybírat, sehnat si reference a zalézt si nejdřív na druhém. Ádr totiž není typický český písek a je potřeba tak k němu přistupovat.
Chlapi, koukám, že se tady směšujou dvě věci a to český písky a Ádr. Rád bych přispěl svojí troškou do mlýna a pokusil se rozšířit pohled na věc o můj názor.
Ze své zkušenosti musím říct, že na českých píscích se dá celkem v pohodě a bezpečně zalízt naproti tomu v Ádru to chce hodně pozorně vybírat, sehnat si reference a zalézt si nejdřív na druhém. Ádr totiž není typický český písek a je potřeba tak k němu přistupovat.
Jedné věci z toho co píšeš bych oponoval "Běžte se nejdřív skoro zabít do klasiky ... " - tam se NEMUSÍŠ skoro zabít! V drtivé většině případů jde "jen" o to, že musíš být s to zcela bez problému přelézat úseky o +- dva stupně lehčí než je cesta sama. To znamená, že obtížnost cesty jako celku nemůže být zcela mimo Tvůj dosah (stylem "buď to vyjde, nebo ne"). Jo, s tím má řada lidí problémy, to je fakt. Ale řešení je u nich ;)
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že cesta je vizitkou autora - jeho názorů. Plus pravidel, která vyjadřují (mimo jiné) něco jako dlouhodobé názory řady autorů. A realita na písku je taková, že ve většině oblastí se ti co tam cesty i teď dělají od tradice až tak moc neodchylují (nepíšu o Labáku který za prvé moc neznám a za druhé se zdá, že to tam vypadá trochu jinak).
Asi to tak bude, že většina lezců dnes začíná na umělých stěnách. Část si při příchodu do skal uvědomí, že to není to samé, část ne. Záleží na tom s kým a kam vyrazí za "outdoorovou" aktivitou. Někde není rozdíl téměř žádný, zatím co na klasických pískovcových skalách je to rozdíl obrovský.
To, aby elévové začínali na písku od dvojek je dnes už asi nereálné, pokud k tomu sami tak nepřistoupí.
Vzít někoho na písek, hodit mu lano "na rybu" a nechat ho "hoblovat" cestu je naprostý nesmysl. Kvůli tomu nemusí jezdit do skal. Cesta k lezení na písku je především ve výběru, jak oblasti, tak cesty. A že je z čeho vybírat! Je spousta slušně odjištěných pětek, šestek, sedmiček, kde se lezci hodně naučí (včetně toho,že jištění neznamenají jen kruhy, ale i smyčky) a riziko, že si ublíží, není tak velké. S rostoucí jistotou se rozšiřuje pole působnosti na další a další cesty. Najednou zjistíte, že není potřeba dojišťovat cesty a že většina cest se vlastně dá zajistit v rámci vašich možností docela dobře. Vaše hranice psychické odolnosti se posunula nahoru (pozor, s věkem se zase snižuje:)) a stal se z vás "pískař".
"Dobrodružství končí tam, kde začíná jít o život"
Iwoš
Díky za pěkně napsaný článek, není co dodat. Lezení není jen o silných prstech a velkých bicepsech, psychika je větší část lezení...
ps: příště prosím s interpunkcí :-)
ahoj richarde!pozorne jsem jsi precetl tvuj clanek.a doufam ze ty klasiky lezes na prvnim a mas jich dost vylezenich.kdyz je tak propagujes!jinak jsi myslim ze muzou byt cesty stare a dnesni rozumene odjisteni.smyckovat umim takze vim jaky jsou moznosti jisteni jen my vrta hlavou jak by jsi smyckoval IX a vys podle tvych prestav?
Mne porad fascinuje, jak tihle "klasici" plivou na sportovni lezeni, potazmo preklizkare - to je jenom gymnastika, tam jde jenom o cisla... Ale sami si honi ego a hazou ramena namachrovanyma kecama o moralu a jak to "jejich" lezeni je to nej a to jediny spravny. Pises, ze se z lezeni vytraci to prave horolezectvi. Pokud vim, tak k tomu patri i trochu tolerance, kterou vy piskari odmitate jako nejaka vyssi kasta lezcu. Cesty, kde hrozi rakev, mi neprijdou uplne v poradku, ale nejsem pro masivni prejistovani. Je to vas pisecek a tak budem stavet babovicky podle vaseho vzoru, ja s tim nemam problem, ale s odsuzovanim preklizkaru a sportovniho lezeni jdi do prdele.
Já bych to viděl trochu jinak. Nejde o machrování nad lidma s jinym názorem. Taky cvičim na překližce, rád jezdim na sportovně jištěné cesty, pokoušim se lézt na hraně silových možností.
Ale necitlivým dojišťováním bychom vážně přišli i o ten další rozměr, který zrovna třeba na písky patří. Je spousta cest které bych rád vylezl, ale nemam na ně morál a třeba mi zůstanou uzavřeny do konce života, ale přeci pro své ego cestu nepředělám.
Taky občas nadávám na prvovýstupce, že to byl magor, ale o tom to právě je. Za chvilku bychom všichni mohli lézt na "rybu" a ušetřilo by se za jistítka.
A podívej se na cesty(myslím pískovcové, ale třeba i jinde), které se dojistily a jsou "bezpečné". Najednou jsou po pár letech ojetý jak stará běhna. A to hlavně proto, že tyto cesty "pokusují" i lidé, kteří na ně "nemají"...
Bezpecne zajisteny cesty jsou ojety protoze jich je malo kdby byla velmi dobre ojistena 1/3 cest tak se to jen tak neoleze. Takhle se opravdu v kazde oblasi hobluje par cest a pak to podle toho vypada....
Navíc: K zachování těch "profláknutých" cest každý přispěje nejlépe tím, že konkrétní cestu poleze tak 1x či 2x za život (Vzpomínám si, jak v jakési diskusi jeden známý písko-moralista bezelstně napsal, že cestu, o jejíž jištění byla hádka, leze každý rok - i když se cesta nacházela na velmi tvrdém pískovci, na principu to nic nemění.) a dále tím, že jako prvolezec tam nebude vodit druho- a další n-lezce, kteří na cestu nemají ani silově-technicky.
Nazor na prejistovani plne respektuju( ale asi uplne nezdilim)....ale ty kydy o sportovnim lezeni!!!!! co to jako ma byt??? tak at si kazdy leze co a jak chce, vubec nevidim duvod plivat na "ty druhy" Autora bych se rad zeptal na dve veci:
1. Kolik tech "klasickych vrazd" (casto pekny cesty,ktery se kvuli zpusobu jisteni de fakto nelezou) mas prelezeno, pripadne ktere????
2. Stoji Ti to za to?? podporovat netoleranci jedne skupiny lezcu k druhe skupine...myslis si, ze clovek, ktery skutecne pochopil o cem je horolezeni ma potrebu delat a psat neco takoveho??
Nemyslim to zle...
Kydy o dojišťování cest na našich pískách začali ti, kdo netuší, o co při pískářině už sto let jde. Běžte se vycpat a přestaňte furt prudit.
Pěkný článek považuji za velmi slušnou reakci na stále se opakující brekot o vraždách, mágu a jiných útocích na něco, co přesahuje rychlokvaškův horizont chápání.
Nevím, zda jsem článek správně pochopil, ale přijde mi to, jako kdyby vytrvalec mentoroval sprinterovi, že maraton je jedinej správnej běh. Myslím, že lezení má dnes už také řadu disciplín a každá má něco do sebe. Nechme tedy každého ať se rozhodne pro to, co ho nejvíce baví.
Teda asi jsme to každý pobrali jinak, ale mně z toho vychází snaha maratonce vysvětlit sprinterovi, že ne každý běh musí být nutně sprintem a i maratonu je potřeba. On se totiž nesnaží předělat všechny sprinty na maraton. Naopak. Důvodem k napsání článku byl, pokud se nemýlím, požadavek některých sprinterů udělat z dvaačtyřiceti kilometrů stovku.
Podle mě ani ten příměr s maratónem nebyl přesný.
Opravil bych ho např. takto:
Jeden běžec uběhl maratón. A nejen to, on mnohé rozsáhlé useky běžel pod minometnou palbou.
Jiný běžec (ktetý má na tuto trať také dostatečně natrénováno a kdo ví, třeba běhá i lepší časy anebo 50km přes překážky) by si tuto konkrétní trať také rád zaběhl, ale takto zjevně by život nerad riskoval. Ví a uznává, že jde o běh na písku, a tak ho ani nenapadne požadovat podmínky obvyklé v jiných terénech (absolutní zákaz střelby v okolí závodu, rovnou přehledou trať, občerstvení na každém rohu atd.), a rád se podřídí určité míře rizika. A tak by ho nerozházela nějaká ta zbloudilá kulka, občas se propadající trať a fakt, že pokud závod nezaběhne v kuse po svých, nabije si kokos. Ale s tím ten první běžec nesouhlasí, protože by dost nevynikla výjimečnost jeho výkonu, a tak ten jeho maratón skoro nikdo neběhá (snad s výjimkou maratónců-gamblerů či velmi odvážných ultramaratónců).
Pěkné, nicméně neodpovídající realitě. Nějak se mi nezdá, že by byly písky plné samých ultra/gamblermaratonců. A přece se na nich leze. Přece vidíš na cestě do skal individua která jsou schopna si pěkně zalézt a i se dosytosti vybát. Ne každá cesta na písku je totiž maratonem pod palbou. Takových je opravdu jen pár. Chce to jen nebýt zarputilým sprinterem. Zkusit se rozbíhat na kratších a méně ostřelovaných tratích, postupně si zvykat na svištící kulky. Ono se jim totiž, na rozdíl od těch reálných olověných, dá celkem slušně vyhýbat. Stačí trocha zkušeností a špetka zdravého respektu. Tu však člověk nezíská pouhým shybováním. Vždyť míst, kde si člověk může zaběhnout hladkou stovku, je v Čechách tolik. Proč hned pokládat tartan na každou lesní pěšinu?
(sorry za tu lyriku:o)
Samozřejmě vůbec nepopírám význam postupného tréninku obou složek: délky zvládané trati (rozuměj silově-technicko-taktických předpokladů a lezeckého mozku) a odolnosti k riziku (a navíc umět kromě občasných tunelů na trati-kruhů používat i přenosné štíty-smyce). Jenom říkám, že je nesmysl považovat za ideál běhání jakékoli trati pod minometnou palbou bez tunelů a za užívání velmi pofidérních štítů. Za úplně nejhorší pak považuju, to, když běžec zvládající velmi dlouhé tratě stanoví, že některé kratší, které zvládl pod palbou minometů či kulometů úplně nekrytý (buď proto, že je tak trénovaný, že na tak krátké trati všem kulkám hravě unikne, nebo proto, že dle svých slov používal velmi pevné štíty - ale jejichž pevnost byla v praxi málokdy doopravdy prověřena, anebo proto, že měl takovou motivaci či "hladinu", že mu to bylo jedno - opravdu jsem takové historky z hodnověrných zdojů slyšel, anebo ze všech těchto důvodů), tedy že takové tratě mohou méně objektivně výkonní běžci běhat opět jen pod minometnou palbou či za potlesku kulometů. Tím se samozřejmě zbytečně snižuje množství cest pro rozumný poctivý (opakuji poctivý) trénink obou složek a dochází k větší koncetraci běžců na pískařsky normálních tratích.
OK. Ať tedy ony tratě zaběhnou ti rozumní a opatrní jako první. Jsme zpět u problému autorství a s ním spojených práv. Možná jsem vyšinutý, ale cesta pro mě není pouze sledem pohybů daných chyty a stupy. Na pískových výstupech je krásné především to, že promlouvají i o osobě prvovýstupce. Mě prostě baví cestu lézt a přemýšlet, proč ji ten který člověk udělal tak, jak ji udělal. Snažit se pochopit, co tím myslel a dolézt ke slaňáku s tím, že mám nejen povědomí o cestě, ale i o autorovi. To mi u mnoha unifikovaných bezpečných cest chybí. Písek (resp. cesty pojaté ve stylu klasické pískařiny) prostě vypráví. Poslouchejte. To jinde neuslyšíte...:o)
Ano, platí "kdo dřív přijde, ten dřív mele". Ale zatímco autorská práva jsou směrem dolu rozumně omezená (a je to správné), směrem nahoru v podstatě vůbec (a když už, tak nepatrně a nehlídá se to).
Taky rád lezu i cesty, ve kterých nejde jen o sled pohybů, a proto na písek jezdím. Ale některá "vyprávění cest o autorech" mi nezní příliš libozvučně.
S minometnou palbou hodne prehanis. Tam to je o loterii, jestli te nekdo trefi nebo netrefi. Zatimco na skale, pokud mas "natrenovano", tak to uz musi byt hodne velka smula nebo nesikovnost, pokud nedobehnes do cile.
Kdyz tvoje prirovnani hodne zmirnim, tak kamarad beha zasadne po asfaltu, ja nejradsi v lese a do kopcu. Obcas si s nim zabehnu dvacku po asfaltu, obcas on se mnou hodku a pul po lese. Me nebavi asfalt a naopak jeho kecy v lese jsou obcas taky k nevydrzeni. (Koreny, vymoly, vetve, blato, sutry, kotniky, kolena, ...) Kazdymu vyhovuje neco jinyho. :)
Ano, jasně, příměry se obtížně zcela přesně vystihuje realita. Ten o používání auta na maratónu však byl podle mě naprosto mimo.
Ale vždyť ten "můj" běžec přeci vůbec neříká, že se na písku mají zavádět asfaltové nebo tartanové manýry (přečti si to pořádně). Říká jen, že i bez extrémů to může být pěkně morálový závod.
Naprosto chápu obavy milovníků písku o jeho osud, pramenící ze setkávání se s některými nesoudnými jedinci. Zrovna včera jsem na stěně (!) pozoroval dva "experty". Nebyli schopni ani nastoupit do 6 se slovy: "Jak to? Vždyť to je jenom o stupeň těžší než to, co jsme právě "přelezli" (tedy vydrápali s odsedáním u každé presky)." Takoví ale budou i u rozumně odjištěných cest jen vztekle mlátit pěstičkou do nástupu, a naopak budou-li chtít "brousit" "vraždu", stačí jim jen sehnat dostatečně schopného prvolezce.
Mému článku a čtou tam věci které jsem nikdy nenapsal, připojuji ještě par řádku.
1- Pískař jsem nikdy nebyl, začínal jsem na vápně v Brně a poté nějakou dobu byl v Praze. Ale na písek jsem jezdil pravidelně, mám tam spoustu kamarádů, a když pánbůh dá tak tam ještě chvíli jezdit budu, třebaže dnes v mých 60 už jen na procházky. (stejně si ještě něco vylezu) Vylezeno tam mám za ty roky hodně a hodně na prvním konci.
2- Na zaklade toho jsem nikdy nedělil horolezce na pískaře a ostatní, ale psal jsem o specifice jištěni na písku.
3- Nikde jsem se nevyjadřoval nějak opovržlivě k lezeni na překližce. Pro horolezce je to vynikající forma tréninku a jediné co mne mrzí, že nebyla za mého mládi. Nám musely stačit tehdy futra u dveří. Jednoho uspokojuje překližková stěna a druhý si musí nechat promrznout prsty v ledu. Kazdy dle svého naturelu. A není možné říct ze ten je lepší nebo ten je horší. Ale není možné požadovat aby lezeni na překližce bylo považováno za měřítko v horolezectví. Nazývejme to sportovní lezeni nebo nějak podobně. Tak jako není možné směšovat jezdce na Velké Pardubické s vynikajícím gymnastou, I když oba svůj sport dělají na koni. A zcela chápu lidi kteří se věnuji jen sportovnímu lezeni. S čím mám problémy jsou nezrale embrya které pote co zjisti ze nemají psychicky na nějakou 4 kde první jištěni je slaňák, začnou kvičet a domáhat se změn, protože oni jsou přeci měřítko toho jak to má byt.
4- Je ještě jeden důvod proč není možné natlouct jištěni po 3 metrech do každé zdi na pisku.
Před cca. 3 lety jsem se toulal skalákem a potkal kamaráda. On mel matroš, oba ruce a nohy, pojďme něco lézt. Udolní Blatník, známa cesta. Povídám , poslyš já jsem navázaný na klasiku pres hrudník a bosý, nahoře v tom koutku až slabě pisknu tak silně zatáhni. Jen se usmál a řekl co blbneš. Nerozuměl jsem mu. Když jsem do toho kouta došel nevěřil jsem svém očím a rázem pochopil. Cesta byla sice hodně ošlapána už dole, ale tady v plotně vpravo byly zcela regulérní schody. Ta cesta se dnes dá vylézt ve dřevácích.
Následovalo baroko na Maják a dojem je stejný. Do údolních Podmokel, které byly známy ze to je pres 6 nebo 7 kruhu( už nevím přesně) dnes chybí jen namontovat chromované zábradlí a dole bude budka, kde nějaká paňmáma bude vybírat vstupné na rozhlednu.
A totéž se stane s každou stěnou byt sebekomplikovanější pokud do ni dáme tolik jištěni, ze nikdo nemusí myslet na pád. Bude to jen uklouznuti 2 metry a pohoda. Rázem se I pod těmi nejhoršími prásky vytvoří fronty, protože každý zajíc bude chtít mít tu známou cestu na kontě vylezených věci. A je jedno jak dlouho tam bude nacvičovat. Jedno je to jemu, skále ne. A za 2-3 roky z X budou prošlapané schody za 2.
Vůbec to nechápu :) Nikdy jsem nepotkal žádnýho čtyřkaře, který by chtěl něco dojišťovat. Nikdy jsem nepotkal namachrovanýho překližkáře na skalách, nikde jsem se nesetkal na písku s nadměrným dojišťováním cest a neznám moc těžkých cest nad IX a více, které by byly blbě odjištěný :) Myslím to vážně a celej tenhle článek prostě nechápu :) Je v něm asi jakože nějaká pravda, ale nějak nevidím toho zloducha :)
Článek se mi moc líbí. Nejsem pískař, ale učil mě kamarád, co s Joskou Smítkou lezl celou válku a z Dludonic u Přerova mu vozil vykované kruhy. než zemřel, natočil jsem si jeho vzpomínky na Smítku a jeho konec tak, jak to věděl od jeho táty. Dodnes mám doma Joskovu smyčku. Co vím, pádů měl jen několik a kdyby viděl ty desítky pokusů a odskoků ve stěně, asi by zešílel. Sám si také myslím, že "horolezectví" je od slova lézt a ne skákat. Když vidím, jak se cesty prohlíží ze slanění, jak se dává jištění, jak se nacvičují kroky, kartáčkem čistí chyty, tak jsem rád, že jsem stihnul "zlatou éru" v šedesátých letech a jsem pořád naživu, i když Smítkova Rakev v Příhrazech má jen jeden kruh a další rourovákem do olova tam asi nikdo z lezení nedá!
Aleš.
dufam, ze som clanok pochopil, ako si ho myslel, aj bez tohto dodatku :}
kazdopadne, velmi dobra uvaha plna zaujimavych a - minimalne - na zamyslenie sa hodnych nazorov. z valnej vacsiny mozem len suhlasit
V dobách mého aktivního lezení jsem s "extrémisty" měl zajímavou spolupráci. Oni lezli věci, kde já jsem se ani neudržel. Respekt.
Ale když jsme ale dojeli do pro nás nové oblasti, přišlo mých 15 minut slávy. Průvodce nebyl, térén "divnej". Já to někudy k vrcholu vytáhl. Někdy to byla mizerná pětka, někdy snad trojka, ale to jsme zezdola nevěděli. Já lezl, co šlo zajistil, co nešlo vylezl nezajištěný.
Pak přišlo jejich mnoho hodin slávy. Vybaveni informacemi z knížky na vrcholu nalezené, borci lezli a plnili deníčky. Já si našel nějakou neodjištěnou čtyřku... protože jinak mi to nabaví.
To je celý. Každý má svý a ty výkony jsou neporovnatelný. Né lepší nebo horší, jiný. Pace.
V horách totéž. Oni měli své direktky, já se sebral a lezl cokoliv. Vybavený otrlostí jsem snad ani neriskoval.
Pochopitelně došlo i na chvíle, kdy jsem si říkal: Tak tohle jsi přehnal.
S odjištěním je ještě jeden problém. cesty odvrtaný ze slanění. Tady nejde ani primárně o to kolik, ale kde. Pokud ten autor cestu nezná, prostě navrtá řady cvakátek mimo směry, logiku. Následovníci následují řadu nýtů po třech metrech ve vertikále - další fáze technilogické, překonané diretismy.
milujem vapno a lezenie tazkych ciest..nech si skusi jeden z vas vyliezt nieco tazke odskocit si hocikedy do lana a neliezt zovrety strachom ale krasne uvolneny a sustredeny len na pohyb..to je nadhera ..mnohi z vas by v takych cestach nezapli ani prvy..neudrzali ani jeden chyt..ale skoda reci serem na vas debilni piskari fuck off
:-))) nemyslím, že je tak velký rozdíl v lezení na písku a na vápně. Nebo jinak, dobrý a všestranný lezec brzy zdomácní v každé oblasti. Ale musí víc lézt než kecat...
Jo a miluju ty uvolněně soustředěný šáhlisty na vápně co ani nezkrokujou cestu ve který celý dny trčej a pak jdou ve stejném duchu do další s očekáváním že tu lehkou XXL jednou najdou :-)))
Je ztáta času se s tebou o čemkoliv bavit. Na jakýkoliv komentář psát "vyjmenuj mě tři až deset toho a toho" je mírně řečeno hloupé... Proto s tebou nehodlám diskutovat nyní ani v budoucnu...
rikas si o to sam, s nejvetsi pravdepodobnosti bys ty necvaknul na pisku prvni ani v klasicky petce, a to to pani horolezci lezli bez maga, v backorach a na konopnym lane.
sara
no vidis a ja zase milujem ten pocit ked uvolnene lezem free solo daku 4+, 5- v tatrach, len hora a ja, nic ine, nekonecna volnost..by som nevymenil za daku skalkarinu, kde kym topnem 20krat jebnem:)
K autorovým planým úvahám bych snad jen dodal, že i velký pískovcový klasici dokážou zavrtat pěkně po francouzsku. Zrovna včéra sem to vobdivoval a pochrochtával si.
No ale někdo jen plká a jinej něco dělá. BTW. Už se těšim na letošní rok - cejtim v kostech střihání pásky minimálně ve třech pěkňoučkejch klettergartenech.
P.S. pro Rišára: nic pro Tebe, jištění je tam moc nahusto, zkazilo by Ti to morál :-) Páč vrtat, to je, vo co tu de :-)
Docela se nad většinou nesouhlasných komentářů výborně bavím. Urputná snaha vysvětlit nevysvětlitelné a hlavně nepřiznat, že můj morál je žalostný a na tyto cesty prostě nemám. Lézt cesty o dva stupně lehčí je pod moji úroveň. Vážení, ambiciózní lezci uvědomění vlastních nedostatků je první cestou k nápravě. Nefňukejte nad "vraždama" a vzhůru do lehkých cest:-).
Já se zase směju tomu jak se tady pořád plká, že dobrej lezec na vápně si na písku ani neškrtne. To je taková hovadina jako žádná jiná. Na písku jsou všechny těžký cesty (nebo alespon 90% z nich) velmi dobře odjištěných. Jištění je vždy tam kde je potřeba a o to přeci jde.
A tihle borcí z překližky si sebou berou ještě ten známý kouzelný prášek aby jim na tom písku neuklouzla ručička a on nespadl o dva metry níž k borháku číslo 17.
jak píše autor lez na co máš jinak běž radši na procházku!
a když pujdeš lízt tak nech za sebou skálu takovou jaká byla než si přišel. - čili bez maglajzu!
což už stejně asi nigdo nenajde protože se práší už i v II.
já nemám rád dohady jestli mágo jo nebo ne. dřív než ňákej mamlas k tý pískovcový skále přišel s mágem poprvé tak od mága nebyla. čili gdyž přijdu s mágem na písek sem vlastně mamlas kterej nerespektuje žádnou klasiku a předpis!tim pádem na to nemá! tak že šup na vápno! písek jedině bez mága a seru na všechny jedenáctkáře a jejich výkony.
někteří maglajzistům dokonce řežou lana! jednou sem viděl tu bitku. bylo to dost zajímavý!
vůbec se nedivim že se lezci dělí na ty co to dokážou pocopit a ty který ne. protože gdyž něco někam napíšeš tak se ptaj" a próč, a próč, ..." jak u debilů! a furt se hádaj!!!
Tak vidíš, přesně tvoje vyjádření je v naprostým opozitu k tomu, co pasl autor. Když budeme uvažovat stylem "jakej mamlas udělal to a to", tak se nikdy nehnem z místa. Kdyby bylo podle tvýho, tak bychom museli zbořit domy, dálnice, nemocnice, zavést prvobytně-pospolnou společnost a vrátit se do jeskyní. Takhle pokřivený názor je opravdu ke škodě věci. Ač nesouhlasís s článkem doslovně, v mnohém má autor pravdu. A jen tak mimochodem - po překližce lezu, vápno a žula jsou mi blízký, mágo používám. Ale když přijedu na písek, je to pro mě něco jako svátek - lezu bez mága a lezu tak, jak psal kdosi v diskuzi. To na co mam. Občas nějakou sedmu, jinak lehčí. Nelezu dlouho, pracuju na sobě. Zařčínám od píky a respektuju nastavený status quo. Nikdy by mě nenapadlo jít nabouchat do dkály tunu železa protože se bojím, to tam raději nepolezu. Ale naopak, když někdo cesty dojistí, nebo vyborhákuje nahusto - nevadí mi to, respektuju to. Je fakt že nýty po dvou metrech jsou spíš na obtíž, než k užitku (kdo se má pořád zabývat cvakáním), ale proč ne. A co tím chtěl básník říci? No přece: BUĎME K SOBĚ TOLERANTNÍ!!! Pomluvit a zesměšnit se dá kde co. Ale proč? Spolupracujme a respektujme se. O tzom to celé je.
Opravdu nechápu některé příspěvky plné vulgarismu. Připadám si spíš jako na nějaké stupidní debatě hodné idnes! Nebo se takhle bavíte i mezi sebou na skalách a na stěně?? To doufám že ne!
Já osobně bych uzavřel tuto debatu, i když se to zase spoustě lidí nebude líbit ale už jsem takovej, slovy: písek je odjištěn akorát nic bych neměnil - kdo se bojí ať tam neleze nebo leze jinde a až pojedete na písek tak maglajz nechte doma - to rozřezaný lano by asi pomohlo víc než nějaká debata a komunikace, která vede stejně jen k tomu, že kdo pravidla porušuje tak se těm ostatním akorát směje a stejně si dělá co chce - možná kdyby dostal přes držku a přišel o lano tak si to příště rozmyslí.
P.S. Je pravda že borci co lezli cestu s jednim kruhem maj muj respekt, nicméně názor Tomáše M. ,,já jsem to vylezl s jednim kruhem, tak ty se tam klidně zabij" taky stojí za pozornost...Joska Smítka a spol je samozřejmě masakr, ale ten kdo si na písku zláme nohy, tak tady akorát bude číst komenty ,, když to neumí tak at jde na ,,tu" překližku...
Zopakuji otázku. Jsou Britové zbabělci, když lezou na gritu s magnéziem?
Ps.: Zatím mi nikdo nebyl schopen jmenovat jedinou těžkou cestu na českých píscích, která má přelez bez magnézia.
Něco co by mělo aspoň trochu smysl: Respektovat to, jakým způsobem byla cesta udělána. Tzn. prvovýstupce použil maglajz nebo nepoužil. Aha :) Jakápak že je realita hrdinové? Kolik těžkých cest bylo uděláno bez mg?
Chceš tím říct, že například žádná cesta od Špeka (kterej mg nepoužil nikdy) není těžká? Tak to jseš teda frajer... respektive spíš máš horečku a nevís, co píšeš :)
Nevím, co znamená na písku 8b+. Tam se totiž používá trochu jiná klasifikace, pro Tvou informaci; jak je vidět, tak toho o písku mnoho nevíš. Podívej se po webu. Rovněž cesty které "zmíněný" vytvořil a přelezl najdeš v každém průvodci, zřejmě i tady na Lezci (ev. hledej pod jménem autora Petr Slanina, tak se jmenuje občanským jménem). Jinak ty cesty i osobu jejich prvovýstupce zná každý, kdo o věci opravdu něco ví.
Jelikož jsi evidentně na českém nebo saském písku nelezl, o věci víš málo nebo nic a jen žvaníš, končím zbytečnou diskusi a jdu se věnovat něčemu užitečnějšímu.
no wono v některejch cestách na písku se holt sedí, páč ten materiál by se jinak odřel od lana. A to že republika někomu nepatří ještě neznamená že se v ní nebude chovat slušně a podle pravidel, což by jsi ty dělat měl.
Řezání lan je určitě vhodný způsob jak nedodržujícím naznačit že překročili mez.
Případné zbytečné a neslušné následující komentáře navrhuji v případě potřeby nahradit fyzickou domluvou až v terénu. zdar
A co myslis, kam se ztraci tvuj pot? Vcucne se do magnezia a OBOJI se dostane do piskovce. A co se tyce Speka a tebe. Spek udelal Pulp fiction na Hrubici. XIb RP, neboli jedenáct bé pískovcové. Tabulkami přepočítáno 10 UIAA. V tom by ses kamaráde ... (no víš co). I s maglajzem. Na to se nejezdí měsíc krokovat. Na to bud mas nebo ne. A nezlob se na me. Ted jsem se koukl na tvuj denicek - na to nemas.
Co se řídit fakty a ne pocity? Nějakou dobu zpátky (zhruba Velikonoce 2008) zde byla zveřejněna vědecká studie, která žádné "dostávání se magnézia do pískovce" nepozorovala.
Ps.: Já a desítky? Co vás to napadá. Vždyť jsem stařec nad hrobem.
Tak magnezium se nedostava do piskovce? Na to nepotrebuju zadnou vedeckou studii - podivam se na sutr a kdyz je to obilene do hladka ... jak bys to nazval ty?
Hele pbla, ja nezpochybnuju tvoje francouzske sportovky. 8becka jsou fakt dobra cisla. Jsi dobry sportovni vapencovy lezec. Ja vyjadruju pochybnosti nad tvymi schopnostmi lezt tyhle obtiznosti na pisku. Nerkuli podle piskovcovych pravidel. Chapu, ze kazdemu sedi neco jineho. Ale pripustit by sis to mel asi i ty
Dobra, co takhle se v lete sejit - kdyz das Pulp Fiction podle piskovcovych pravidel (a RP at to odpovida tvym prelezum) za vikend, mas u me basu piva. A kdyz mi k tomu natahnes i Bartriss hned vedle tak ... no, budu ti vdecnej :-)
Tedy já jsem přesvědčen, že se extrémy lezou pouze s magnéziem a proto mám přelézt Pulp Fiction bez magnézia. A to dává smysl?
Ps.: Kdo má vlastně zmíněnou cestu přelezenou? Tady v databázi zmiňují tři jména, Slanina mezi nimi není.
Asi bych se pana pbla trochu zastal. Špeka si vážím, nicméně Pulp Fiction vylezl (a udělal) "jen" AF. Je to nesporně taky mimořádnej výkon (a Špeka si vážím - i toho, že není konfliktní třeba pokud jde o maglajz, lezl a dělal cesty třeba s Prcasem :) Ale pokud vím, tak všechny přelezy zmíněné cesty RP či PP byly s použitím mg. Skutečně nevím o nějakém přelezu cest kolem XI na českém písku bez mg.
Ty jsi opravdu případ na zamyšlení. Jestli si děláš srandu tak to je mazec a já jsem nalít, ale jestli tyhle kecy myslíš vážně tak klobouk dolu protože větší pako snad už neexistuje. Jo omlouvám se mohli by jste udělat TEAM s jedním "super lezcem z Prahy" z diskuze o super výkonech na stěně v Plzni. Vy dva a všichni ostatní to můžou zabalit protože kam se hrabou ostatní živelné katastrofy.
Tak znovu. Jsou britští lezci zbabělci, když lezou na gritu s magnéziem? Jedná se o velice jednoduchou otázku, na kterou by něměl být problém odpovědět.
GRIT je trošku jinej materiál vznikající v odlišných geologických podmínkách, ale určitě ho dokážeš definovat i pro spoustu neznalých lépe a hodit tak rukavici geologům kteří se pak na tebe vrhnou :)
Navíc je tam jiná historie lezení, nejde to srovnávat. Jo a nejsou to ty veliký tamní šutráky co se na ně leze prásky bez lana?
britove maji zas jinou tradici a etiku. Oni nenabouchaji do sveho piskovce zase ani jeden kruh. Pujdes ty jim tam vrtat do sten nyty? Nepujdes. Tak kde beres (a ostatni taky) odvahu argumentovat gritovskou etikou proti ceskosaske, resp. kde beres odvahu na piscich madzovat?
... tak přemýšlím, jestli je pbla024 opravdu takový blbeček, nebo se jen tak tváří, aby lidi naštval. Nejsem si jistý. Ale ono je to vlastně jedno. (Možná bych se ho mohl zeptat, kolik je třeba ve Frankenjuře cest za VIIc a výše :)))) Ale taky půjdu dělat něco jiného ;)
Mno, "gúglení + DŽC (kteří, jak známo, nepráší)" šipka http://dolnizlebcompany.com/?p=529
Jinými slovy, v ČR dle DŽC existuje JEDNA cesta na písku, která by při (obskurním?) převodu na francouzskou klasifickaci byla těžší než 8b+. Jedna. Při "výše a rovno" už jsme na impozantním čísle dvě. Dvě. 2.
No vidíš :) na DŽC jich máš jen v Labáku hned 5. Nesmíš koukat na lomítka a jejich předsudky :) Mongol party je těžší. Papírový měsíc ulomenej chyt, takže původní varianta Rosti. Atak dále atakdále.
A dyt o tom přece píšu.Umíš číst? Pokud byla těžká cesta udělána bez maglajzu, tak at se leze bez maglajzu. Pokud je uděláno s maglajzem nejni co řešit. A většina těžkejch cest na písku prostě s maglajsem byla udělána. To je fakt v kterým je Špek vyjímkou :)
když už to chceš potom lézt tak si to lez podle pravidel, pravidla zatím říkají bez mg. ano ještě můžeš nechat zpracovat objektivní studii o poškozování skály, ale hlavně si to svinstvo po sobě vždycky očisti ať se na to po tobě při lezení nemusíme koukat. nech nám čistou cestu bez značek kudy si to ulehčit
Tak jdi navrtat Britum do gritu borhaky a pak se s nimi hadej, jaky jsou hovada, kdyz to nechtej delat proti sve etice. Ze vyvoj jde jinam a oni zijou jen ve skanzenu
Taky jsem si říkal, že bych přispěl něčím do diskuze...ale když to tak člověk čte...raději jsem před odesláním příspěvku smazal co jsem napsal, protože vetšina lidí tady je naprosto netolerantní k tomu co dělá třeba druhý a prosazuje si tu jen svůj názor. Na tohle radši nic nepsat...snad jen...neprosazujte si každej jen tu svou...:) Peace
Já nevim proč se pořád někdo cítí, že je něčím vyjímečný. Lez si svoje čtyřky a nech mě žít, a neplácej tady kraviny. Morálových cest je ve světě spousta nejenom na českých píscích. Tak vo co ti de. Seš něco víc nebo co. A s ohledem na vlastní jištění - ty mi něco říkej o ničení skal magnéziem, když sám k ničíš skály opětovným vyndáváním a zandaváním uzlů pomocí umělých pomůcek, aby jsi si byl jistý že ti ten uzel navypadne. tak se prober a nebo se přihlas do konkursu do ligy vyjímečných, prý obsazují volné místa, ty speciále.
Některým lidem v diskuzi by neuškodila trocha úcty ke kořenům. Napište svuj článek, tenhle vyvracející...uvidíme kterej bude víc prdlej. Jsem sice mladej 20-ti letej lezec, taky trénuju na překližce, ale s tim článkem naprosto souhlasim...kdo to nedokáže vylezt z vlastnim jištěnim, ať se na to vysere. Znam climbíky co dávaj 8+ v Srbsku s nejtama po dvou metrech, pak přijedou k nám na buližníky na Křivoklátsko a jsou vysraný v 5- s vlastnim jištěnim. Tim neřikam že jsou špatný, lezou si to svý. A to přesně článek vystihuje.
užasny članok ...gratulujem...lezem sice kratko som mlady(aspon teda myslim 25)..ale plne som sa stotožnil z nazormi ktore su v tomto članku vijadrene.prijemne čitanie a kopec pravdivych faktov ..DAKUJEM
Vzpomínám na jednu svou hrdou trojku. Nškde v oblasti kus od Dogy v Tisé.
Zezdola byla taková nádherná, zdála se mi lehce odjistitelná. V7ška ani ne 15 metrů. To si dám.
V polovině jsem zjistil, že nedám smycu (neuměl jsem to ještě).
O tři metry vejš jsem zjistil, že to co bylo před 100 lety klasickou trojkou bylo obroušeno časem, větrem, deštěm i potem lezců.
No a když jsem dolezl nahoru, tak jsem přepadl na vrchol a neměl sil vytáhnout haksny hore.
Na ten báječnej pocit vítězství si pamatuji dodnes.
Taky si pamatuji moji první Francii v Ardeche.
Vybral jsem si nějakou 4 nebo 5.
Lezu, lezu lezu a zezdola někdo hejká. Tak lezu dál. Pak jistič hejká a já na to vo co go?
No, nějakej frantík se křižoval a prosil ho ať se cvaknu.
No jo, minul jsem 5 borháků a prostě jsem neměl chuť a potřebu se cvaknout.
Inu, každý si vybíráme z lezení své. Pevně tomu věřím.
Někdy se porafeme, nadáváme na názory druhých a někdy se ztotožníme.
Jedno je jisté - stejně se všici sejdeme někde tam, kde se nepadá.
A jestli existuje peklo pro lezce, tak si ho představuju jako nádhernou kilometrovou stěnu, kde jsou boora po 5 cm a musíte je všechny cvaknout.
Super. Jeden neleze dlouho, druhej lez přejištěnou pětku, třetí je rekreační lezec, ale všichni maj jasno v úctě k tradicím, morálu, filozofický podstatě lezení a všichni machrujou.
Já lezu docela dlouho, nelezu dobře, ale čím dál tím víc se bojím. Když se klepu v nějakým blbým místě, kde hrozí pád na zem, tak mám chuť skončit s lezením. A kecy o tom lez na co máš jsou jen kecy. Až tam budeš ne vlastní vinou, poznáš.
Vaše kecy mi jsou ukradený. Je mi líto, že mi pamalu docházej pěkně odjištěný cesty v mojí obtížnosti, ale řeším to tak, že si ty hůř odjištěný přelezu na druhým nebo si hodím lano shora. Mě to baví i bez strachu o kejhák.
Protože mě zmiňuješ ve svém příspěvku, dovolím si reagovat. Já nelezu dlouho, ale pořád se zlepšuju. Ty lezeš dlouho a zlepšení nikde. Opomenu-li fakt, že "dlouho" je relativní pojem (pro někoho je dlouho 10 minut, pro někoho je to 10 let), vypovídá to cosi i o tobě jako takovém. Tvůj příspěvek mi přijde jako vybití si vzteku ze sebe sama na druhých. Neměj mi to za zlý, ale pořád jsi mě nepřesvědčil o ničem. Je to jen takový štěknutí do prázdna. Pořád platí to, že s tolerancí by to šlo snadněji. Tohleto věčný kritizování ostatních je taková ryze česká záležitost. Když někdo s nečím přijde, tak ho zkritizuju, co si zmetek dovoluje řikat svůj názor. A když mi dojdou argumenty, tak co, prostě ho zesměšním, ztrapním, nebo mu budu sprostě nadávat. To je jednání jak ze špatnýho snu. Vážení přispěvovatelé, zkuste se zamyslet a když už kritizujete, tak do toho dejte nějaké pádnější argumenty než "Ty jsi ... ty neuznáváš ostatní." Možná by to bez urážek šlo snadněji.
Ale jakejpak vztek. Nikoho nenapadám, jen říkám, že na moralizování mají začínající lezci z mého málo zkušeností (stejně jako v životě z pohledu starce je mládí vždycky hrr). Vztek nemám, ale když mě tu v příspěvcích machři poučujou stylem když na to nemáš tak tam nelez nebo raději nelez vůbec, tak jsou to pro mě kecy. Prostě si lezu.
Rád si vyvedu cestu, o které jsem přesvědčenej, že se v ní nezrakvím, ale lezu i cesty, na které nemám morál.
Mám v záloze šáhlo, protože se nehodlám zabít v místě, kde prvovýstupce sednul do zavrtáváku a dal kruh co nejvejš. A když se mi cesta líbí, ale připadne mi nebezpečná protože nevidím možnosti jištění, tak si jí hodím shora a vylezu si jí.
A co o mě vypovídá, že lezu špatně? Lezu 12 let řekněme tak max. 100 cest ročně. Asi jsem holt narazil na svůj limit, kam se bez cíleného tréninku v zimě můžu dostat a dál to nejde.
Nebo co to vypovídá podle tebe? Že seš lepší, protože se pořád zlepšuješ? A kvůli tomu máš na lezení ten správný náhled?
Nemyslím si, že jsem lepší, když se pořád zlepšuju. Takhle můj příspěvek rozhodně nebyl myšlen. Pokud použiju tvoji terminologii, tak musím říct, že jsem se ještě nedostal na svůj strop. I když takhle už to nezní tak pěkně :-(((. Jinak tvůj druhý komentář už vypovídá zase něco jinýho, co v tom prvním nebylo. V prvním říkáš, že se nezlepšuješ, v druhým to popíráš. Rozuměj - nezlepšuješ techniku, nesílíš, ale roste ti morál - chodíš do morálově náročnějších cest. Tím se člověk taky rozvíjí. Lezení není jen o svalech a zručnosti, ale taky o té psychické stránce. Takže posouváš své limity, né že ne. Plně s tebou souhlasím ohledně mládí (rychlejc jedná než myslí) i o tom poučování. Taky nemam rád, když mě poučuje někdo o kom vim, že je na tom hůř (v daný problematice) než já. S tím ale asi nic neuděláme. Každopádně nelezu tak "dlouho" jako ty, takže tě taky nemůžu poučovat. Prostě mi přišly hloupý všechny ty netolerantní a ponižující komentáře. Nikdo z nás neni lepší nebo horší než ten druhej. Jen máme každej někde jinde priority vynikáme v jiným odvětví. Podle mě neni lepší nemágující pískař před mágujícím angličanem na gritu, není lepší zatvrzelej vyznavač vápna před třeba technickým lezcem. Stejně tak se podle mě nedá srovnávat vysokohorský lezení, lezení po skalách a třeba bouldering. Každý chce svý a má něco do sebe. Nejsou to mezi sebou měřitelné disciplíny. Stejně tak má svoje specifika lezení na různých materiálech a v různých oblastech. Je to prostě tak a kritizovat to nemá smysl.
"V prvním říkáš, že se nezlepšuješ, v druhým to popíráš. Rozuměj - nezlepšuješ techniku, nesílíš, ale roste ti morál - chodíš do morálově náročnějších cest."
A vidíš, v tom se krutě mýlíš. Čím dál víc se mi stává, že nalezu do cesty, o který si pamatuju že byla v pohodě, a pak se tam klepu a nechápu, jak jsem to mohl před lety vylézt. Jestli mi morál sílí, tak to znamená, že se bojím čím dál tím víc. A to zatím nejsem úplnej stařec, jsem řekněme jenom středního věku.
Před deseti lety jsem byl nováček, kterej lezl dva roky a byl jsem zarytej klasik. Přišlo mi, že vo to v tom lezení jde. Dneska když někam dodaj jištění tak tleskám a říkám jen houšť. Vápno z písku dělat nechci, ale pokud hrozí vozembouch v těžkým nezajistitelným místě, hlasuju pro dojištění.
tak na šutrech se občas vyskytuju už přes 25 let.
Doporučil bych Ti, tolerantně, omývat si přirození vlažnou vodou. To je běžná krize středního lezeckého věku. Pokud jsi nehodil pořádnou tlamu a máš problémy sám se sebou. Inu - vše se jednou okouká.
Jsi v krizi. Víš co? Zajeď si do Tisé a masti směrem k Doze. Tam je dědova sesle či jak se to jmenuje s nádhernou údolní cestou.
Nešidit - dej si to hezky s tím dlouhým traverzem. Nevohrnuj nad tím nos. Vem si pár smyc navíc a vychutnávej si pocit stoupání po skále vzhůru. Nádherná to 2-3 a bez kruhu.
Vyser se na honění si bodů do deníčku.
Vyser se na gymnastiku.
tam je to fakt hezký.
------------------------------------------
A teď z jiného soudku.
I kdybych byl rekreačním lezcem a to se již dnes cítím, tak bych se Ti tak nesmál.
Ale protože jsi nad námi vohrnul nos. Tak zajisté spadneš a natlučeš si nos.
Ale opravdu, lezení bez cíle je na nic. I to rekreační. Musíš chtít a když nechceš = nemáš motivaci. No - dej se na ryby.
Nebo jenom pauzíruj. Moje pauza byla klidně i 6 měsíců a co? Nic. Svět se nezbořil a zážitky byly plnější a strach mocnější.
Ty vole, to jsou zase žvásty. Máš plnou hubu tolerance, ale urážíš. Sám nedokážeš pochopit, že každýho nebaví lízt dvojky, ale někoho baví právě ten pohyb o skále. Tak si ho umej sám.
Co to meleš o motivaci? Víš o mě prd, ale máš jasno. Kdo neleze dvojku se dvěma smyčkama, protože ho to nebaví je demotivovanej?
Končim s váma. To je diskuse nahovno.
Nezlob se, pokud jsi lehké žertování slovy klasika pochopil jinak.
Sám jsi napsal: Super. Jeden neleze dlouho, druhej lez přejištěnou pětku, třetí je rekreační lezec, ale všichni maj jasno v úctě k tradicím, morálu, filozofický podstatě lezení a všichni machrujou.
No promiň, mne se dotklo to machrování. To už mám tak nějak za sebou.
Přirození si meju.
Medvídka mývala nemám.
Tak co dělat - lozit.
A věř mi, že takové stavy co Ty, zažil snad každý z nás. Někdo se dal na motorky, někdo skáče z mostu, někdo chlastá a někdo už se na to vysral (někdo už je tuhej).
Poslední mojí cestou byla nějaká cesta na úrovni pískovcového 7a - žula pod Petrohradem (bývalým Leningradem). Nejištěno železem, jedna dvě smyce, krásná vzdušná a krátká to cesta.
Proč si myslíš, že mne zajímají jen 2 a 3?
Pádnější argumenty jsou jasné. Mg je na písku zakázané a teď doufám, že nebudu kecat, ale jestli se nepletu byla kdysi určena v oblastech pískovce i minimální vzdálenost mezi kruhy a hloubka, do které se má kruh zavrtat. To jsi myslím, že jsou jasné argumenty a vůbec nechápu proč se tedy řeší jestli Mg ano nebo ne nebo dojistit cestu ano nebo ne. Podle mě je to jasný a podle pravidel taky.
No a teda jak je to když prvovýstupce používá maglajz??? :) Pověz mi svojí teorii...Mě to totiž není furt jasný jak se s tím vy, rádoby klasici a dodržovatelé neudržitelných pravidel, hodláte poprat. Kouknu a vidím (vim), že cesta byla udělaná s maglajsem, tak jupíjahou jdu do ní taky s maglajsem. Co řešit...