Tento článek jsem se rozhodl napsat nikoliv abych plísnil onoho umělce, který mi ukládal o život, nýbrž jako apel, abychom všichni stále mysleli na to, že sport který provozujeme je při nedbalém dodržování pravidel smrtelně nebezpečný a abchom si to stále opakovali a pokusili se neupadnout do stereotypu a rutiny.

Stalo se mi to nedávno na Sulově. Sedím ve štandu po první délce cvaknutý v base karabině ve smyci protažené oběma bohráky štandu. Spolulezci odlezli na druhou délku a tak jsem čekal až mi hodí lano.
Mezitím dolezl do štandu lezec, cvakl se mi do base a jal se oběma oky protáhnout své lano, že se nechá spustit..

Jeho lano samozřejmě leželo přímo na mé smyci protažené oky.

Stačilo abych chvíli nedával pozor, koukal se jinam, kochal se výhledem.. a ten milý pán by mi propálil smyci svým lanem a já bych zchrastil z 20 metrů.


ilustrační foto: takhle to mohlo vypadat v popisovaném případě, lano přes smyci však určitě ne!
Foto: Marťan

Takže milí lezci, jestli si myslíte, že už jste tak zkušení matadoři, že už nad tím nemusíte přemýšlet, pak já říkám: OMYL. Nikomu bych to nikdy nepřál, ale pokud nebudete neustále a pořád opakovat všechny bezpečnostní mantry, dříve nebo později někdo zařve!

Tak prosím, když už jsme všichni na těch krásných skalách, zkusme myslet nejen na svou bezpečnost, ale i na bezpečnost ostatních!

Milý pán, navázaný ještě dračákem místo osmy, by mimo jiné měl i vědět, že z bohráku se nespouští nýbrž slaňuje.