Ve všední den je ve skalách nejlépe. Pohoda, klid. Jen do té doby....
Vím, že dostanu vynadáno od stálých čtenářů, že zase unavuju se stokrát obehraným tématem. Ale nedá mi to nenapsat.
Chodím si tak mezi skalami v Ostrově, slunce pálí i v podvečer, nikde ani noha, je všední den a ikdyž jsou prázdniny, mrtvo. Nemam ambice na těžké cesty, tak si jdu vzpomínat do cest v kterých jsem začínal. Na rozlezení Údolku na Káču. A hyba. V polovině hrany svítí nový nerezový kruh. Sakra, že by tam někdo vystěhoval ty hodiny a jsou nahrazeny? Kouknu na to. Hodina na svém místě a půl metru vedle nich kruh... a všude kolem poplácaný mágo v pohodovém rajbáčku za IV!!! Kurva, to je blbej sen. Jdu jinam.
...a jak jsem tak chodil a lezl staré cesty na věže tak jsem v dalších 5ti čtyřkách našel oplácaný chyty. No, hledat jsem nemusel, na té černé skále jsou vidět z hospody.
Proč? Neznalost, blbost?
Tak jak jsem se omluvil za svůj unáhlený komentář borháků dodaných do Stěny nebes na Bořni, tak tady mne nikdo neukecá... je mi smutno z toho, kam to kráčí.
A kdo to ještě neví. Možná, pokud ochranáři s návrhem na MŽP uspějí, si už v Ostrově, Tisé a možná i Labáku nezalezeme....
A když už pláču. Chlapi, já tuším, že dát si vrcholové cigárko je pohoda, ale copak ten vajgl nejde odnést? To na vrcholcích nejsou popelníky...
:-(