Sotva člověk, ne ledajaký, ale člověk dobrodružný, sáhne na svůj první umělý chyt záhy mu přiroste k dlani, tedy spíše k srdci. Kdekdo se zastaví zde, jiný si zkusí máknout na skálu.  Ani pocuchané nervy z prvních sportovních cest mu možná nebudou stačit. Oklepe se totiž, morál roste. Slabých 27 metrů lana vymění za novou šedesátku. První odsedka, smyce. No a samozřejmě parťák na druhej konec,  kterýmu bych svěřil život. V mém případě parťačka.
No a hurá na klasiky...

Půjčujeme si sadu vklíněnců, brousím bajty a zjištuju, co že se to dá v okolí Prahy lozit. Divoká Šárka má na horosvazu dvě hvězdičky. Balím matroš a už se třesu v tramvaji. Pár kroků od zastávky se noříme do údolí. Jsme trochu zmateni množstvím lidí, je všední den, dopoledne a na rozdíl od nás, čerstvých maturantů maj bejt v práci nebo ve škole. Hluk města utichá a na pěšince k Brentě už nepotkáme živou duši. Schováváme bágly a dem na to.

Ze začátku opatrně, navíc cesta Maturita (4) tam je přímo pro nás. Ještě to trochu ojebem zleva a už jsme na štandu. Na hrotu založím smyci, dobírám. Střední výšvih jsem zazdil Normálkou (2) a dál pokračuje Anča. Dole jsem se smál Kinderkopfu ale i tuhle šílenost Anča užila. Pod vrcholem Brenty na nás čekalo první hezké lezení – Zelený Kout (4). Na vrcholu je erární vklíněnec a po chvilce jsme nahoře oba.


Pohoda na štandu
foto by © archiv Bláža



Na Červené jehle
foto by © archiv Bláža


A tady začíná legrace. Trocha euforie a polední sluníčko nám leze na mozek. Protáhneme lano ocelovým okem vklíněnce, že slaníme. Už snad byla osma na laně, když jsem se zamyslel, jak to lano pak vytáhneme. Nejbližší majlonka je samozřejmě v železářství. Navíc když lano chceme z té ocelové pasti vyvlíknout, tak ho protáhneme znova. Šedesátku ještě nemáme úplně v ruce a tak tam bojujeme asi půl hodiny. Nechám Anču nahoře a dolezu kousek bez jištění jestli se dá sejít z druhé strany.


Za zády nic netušící páreček
foto by © archiv Bláža


Uvidím záda jakéhosi občana. Je horko a tak se nedivím že je má holá. Ještě pár kroků a s radostí v hlase, že jsem potkal živáčka, možná horolezce, se ho ptám jestli se dá tudy sejít. Týpek chvíli mlčí, což se vysvětluje, když zpoza něho vykoukne jeho přítelkyně jak ji pánbůj stvořil. Následuje pár ruských slov, tuším nadávek.

Při slézání z Brenty pěknou oklikou potkáme postupně další tři páry na dekách, naštěstí cinkáme železem a tak mají šanci natáhnout to nejnutnější. Třešničkou na dortu je ochránce přírody, kterého zastihneme v podezřelém křoví polonahého, ale samotného. Ještě nám stihne vynadat, co tu lezeme, což nechápu když můžeme, ale to už se pakujeme pryč od toho nestoudného háječku.

Na Žabáku je to o poznání více lezec-friendly. Jako první  Cesta M. Albrechta (VI.). Já se přidržím presky ale Anča posílá hezké PP Flash. Místní ptactvo si slezem taky (Malá a Velká poštolka), pak potkáme dvojici pohodovejch lezců. Je nám doporučen Kroužek (V) a navážeme ho Gotickým Oknem (VI). Všechno moc pěkné lezení, v Gotickém okně jsem se kupodivu vydrápal direkt bez ojebu a navíc OS z čehož mám radost. Ještě se za mnou dopachtí Anča a balíme to. Příště možná písek.


Cesta M. Albrechta
foto by © archiv Bláža


Divoká Šárka je vynikající místo na začátek lezení po vlastním. Jen pozor na ty vrcholy, nemyslím ty skalní samozřejmě.