To psali na Lezci, o čem může ta povídka bejt a psali tam taky o dryolitu. Nebo tak nějak…“
„Drytooling, miláčku.“
„Dry co?“
„Drytooling!!!!Lezeš po skalách, ale s cepínama.“
„Aha, já myslela, že to je nějaká hornina…A proč se to jako dělá?“
To už Tom psychicky nevydržel a rozezlil se skoro stejně jako v dobách, kdy jsem vytrvale maglajzáku říkala pytlík…A ještě než se stačil uklidnit, jsem se rozhodla, že i já napíšu povídku. Povídku o tom, jak to vidím já. Já, která jsem ještě nedávno mezi metly lidstva řadila vedle ptačí chřipky, dobytčího moru, daní a dětí taky hory, kopce a všechno, co se jim vzdáleně podobalo. Já, která dřív vylezla tak akorát na Petřín a teď se plácám na stěnách v deseti metrech nad zemí, jako by nebylo nic samozřejmějšího. Já, která nevím, co to je drytooling, nelezu na Mont Blancy ani na Elbrusy, a proto, když mi Tomáš oznámil, že jedeme na víkend s Mírou a Jitkou na Rabštejn, čekalo mě pravděpodobně největší dobrodružství mého života.
Přípravy byly krátké. Vyprala jsem si maglajzák a uklidnila mámu, že v Jeseníkách medvědi nejsou. Tomáš mi ještě zkontroloval krosnu a vyházel věci, o kterých se domníval, že je nebudu potřebovat, se slovy jako „Na co tohle? Obličej si budeš mejt ranni rosou!“ nebo „Ty si snad chceš měnit ponožky každej den???“ Přiznávám, že přesně to jsem měla v plánu…Raději jsem ale mlčela a nestěžovala si, protože vím, že Tomáš by s žádnou slečinkou nechodil, tím méně lezl. Upřímně celá tahle slečinková problematika mě fascinuje. V očích lezců je zjevně slečinka každá, která má víc než dva páry kalhot a používá hřeben. Já mám samo sebou osmero kalhot. Takže jestli jsem chtěla, aby měl můj perspektivní vztah pokračování, musela jsem se zapřít a snášet nepohodlí s úsměvem na rtech. Který mi ovšem rychle ztuhl potom, co jsem si krosnu nahodila na záda .Vyrazili jsme.
Na rozdíl ode mě Jitka slečinka rozhodně není. Osobně jsem přesvědčená, že by měla být přezkoumaná lékařskou komisí, jestli je vůbec žena, protože leze osmičky. Má ale i řadu jiných špatných vlastností, kupříkladu jsou jí vidět břišní svaly a umí vyprávět sprostý vtipy. Bohužel, Tomáš ani Míra můj názor nesdílí. Spíš naopak…To se koneckonců jasně ukázalo i ve vlaku, když Tomáš zjistil, že v igelitce s jídlem na cestu, pod rohlíky a uherákem, trapně pašuju věci, které mi nedovolil vzít si s sebou, a zbytek cesty se mnou nemluvil a s Mírou si prohlíželi Jitčiný fotky s Mount čehosi. I díky tomu chlapci dobrou hodinu vůbec nereagovali na mé opatrné dotazy, proč šipka k Šumperku směřuje na všech nádražích úplně opačným směrem, než jede vlak…
Když jsme dorazili do tábořiště, začínalo se smrákat…Tomáš rozdělil úkoly. „My s klukama jdem pro vodu a vy postavte stany, jo?“ Polilo mě horko. Postavit stan…Jediné, co jsem o tom věděla bylo, že to dělaly Rychlé šípy. Já nikdy. Zoufale jsem se dívala na hromadu tyček a štos látky. Zároveň jsem ale intenzivně dělala, že nic, aby si Jitka ničeho nevšimla. Ta skládala tyčky, jako by chtěla postavit rovnou Eiffelovku…Výlet nezačínal právě šťastně…
Příští ráno jsme vyrazili ke skalám. Každý máme asi svůj způsob, jak před výkonem soustředit všechny síly. Já na rozdíl od Mrázy nepoužívám Machačovu relaxační metodu, já sázím na hysterii. Ve chvíli, kdy oblékám sedák, mám najednou horečku, zimnici, žaludeční katar a astmatický záchvat dohromady. Teď jsem navíc poprvé v životě měla lézt na opravdovské skále!
Nebylo zbytí. Dívala jsem se do nedozírné výše deseti metrů a říkala si: „Pavlíno, to je tvůj konec. To máš z toho, že si vybíráš samý špatný chlapy. Kdyby sis začla s tím intelektuálem ze školy, četli byste Nietzcheho a jediný, co by ti hrozilo, by byla existencionální krize. Teď ti hrozí nejmíň mnohočetná zlomenina. Tady to máš!“
Už v prvním metrech se mě ale zmocnil zvláštní pocit. Ta bezbřehá svoboda vybrat si jaký chyt chci, nemuset mžourat, jestli je to bílá nebo šedá, mě ze začátku znepokojovala, ale postupně jsem jí čím dál tím víc přicházela na chuť. Omakávala jsem skálu a bylo to jiné než na stěně, studenější a tvrdší a…opravdovější. Vám to asi přijde banální, ale poprvé to asi vždycky bývá banální. Banální, ale krásné…
Mojí zjitřenou euforickou náladu dostal Míra rychle zpátky na zem. „Tak jak, dosáhla si vrcholu?“ Tenhle trapný, laciný vtip jsem od té doby slyšela v různých variacích asi dvacetkrát. Čímž apeluji na všechny, aby už si podobné sexistické vtípky nechali pro sebe a soustředili se například namísto vrcholů na svá slabší místa. Nepůjdu pro příklad daleko. Tomáš nosí na lezení moje (!) šortky. Jsou elastické, jsou těsně pod zadek a v našem důvěrném lezeckém kroužku jim říkáme „harapesky“, což, jak doufám, mluví za vše. Člověk by nevěřil, že to může být horší. Ale může. Svítivě fialové, růžově kostkované, roztrhané, nejlépe s dírou zrovna na inkriminovaném místě atd. Specifický módní styl „jen si odskočím probrat popelnici“ proti kterému je průměrný ukrajinský dělník oblečený jako ze žurnálu.
Ale obraťtme list. Tak si tak jistím a najednou, zpoza rohu, přiběhne nějaká slečna. Postavila se k cestě, kterou jsem před chvílí – no, vylezla se tomu říct nedá- spíš vydrápala, a pronese: „Jo to je v pohodě, to dáme. To je na pohodu. Jasně, v poho.“ Nevím jak vás, ale mě lidi v pohodě děsí. Zvlášť když „na pohodu“ lezou, co já lezu na provaz. A bylo hůř. Slečna zakřičela: „Kájo, pooooď sem!“ Doufala jsem, že se zpoza rohu vynoří svalnatý Kája a já, poněkud v nepohodě, se nebudu muset cítit jako totální idiot. Zpoza rohu se vynořila cirka sedmiletá holčička… Bylo mi jako by mi hlavu vymáchali v maglajzu, zarazili cepín do srdce a nakonec mě lezačkou zatloukli do země. Tomáš v harapeskách, Jitka jako kamzík hopká po sedmičce, malá Kája „Mrázková“…Horší už to být nemohlo.
Po tak náročném dni, není divu, že jsem pila víc než obvykle (dvě piva). Zpátky ke stanu už jsem škobrtala v o poznání radostnější náladě. Jak jinak, moje radost byla brzy zkalena. Tomáš, chtěje mě ušetřit přelézání krosen v předsíňce, mě poslal k zadnímu vchodu. Jaké bylo jeho překvapení, když jsem se před ním v pěti vteřinách objevila zase, jenom z druhé strany. Na svou obranu musím říct, že nebylo úplně světlo. Kromě toho, stany jsou záměrně navrhovány tak, aby nepřítel nenašel vchod…Snažila jsem se to Tomášovi vysvětlit, ale řval smíchy tak, že mě neslyšel.
Další ráno jsem se probudila pevně odhodlaná nedat se nikým a ničím vyvést z míry a pokud možno zabránit tomu, aby Tomáš vyprávěl, jak jsem nenašla vchod do stanu, každému na potkání. Našli jsem si pěkné místečko, kde jsem sice nebyli úplně sami, ale hlavně tam nebyla Jitka ani děti. Zrovna jsem vylezla svou první opravdovskou pětku, když vidím, jak k Tomášovi přiběhl Míra, něco si domlouvají a Tomáš na mě volá: „Hele, tak to slaň, já jen odjistím Míru, hned jsem zpátky.“ A zmizel. Oproti svému rannímu předsevzetí jsem začínala být lehce vyvedená z míry. Kdo by se divil, když jsem v životě neslaňovala. Tak si tak nahoře sedím a dělám, že nic. Hlavně se tvářím, že umím slaňovat. A v duchu připravuju Tomášovi dlouhou, bolestnou smrt.
Zatím se ale dole začalo něco dít. Dolehly ke mně slova jako překližkář, hovado, ignorant…Kdybych nevěděla, že jde o lezce (kteří jsou vždycky v pohodě), řekla bych, že se hádají. Zvlášť slovo „překližka“ padalo v různých podobách poměrně často. Napadlo mě jedině, že je to asi nadávka na lidi z města, čili z bytů z překližkovým jádrem. Každopádně atmosféra houstla. Vzduch těžknul testosteronem. Ženy a děti mizely do bezpečí…
Kdož jsi nikdy nebyl na umělce, hoď kamenem!
Naštěstí, ještě než došlo ke katastrofě, se pozornost všech obrátila jinam. Bohužel-na mě. Tomáš se vrátil a když mě nenašel na zemi, vzhlédl vzhůru.
„Co tam děláš?“ zařval. Ve vteřině mu to ale došlo samotnému. „Ježíš, sorry, mě nedošlo, že neumíš slaňovat.“ V mžiku se na mě obrátila pozornost všech přítomných. Jestli něco na lezcích obdivuju, je to ta nezištná ochota poradit. Rozjela se monstrózní záchranná akce. Nakonec kluk, který právě lezl směrem ke mně se nabídl, že mě bude instruovat, čímž mu ještě jednou děkuji za záchranu života.
Vzhledem k tomu, že zbytek dne jsem s Tomášem nepromluvila, není už moc o čem psát. Takže končím.
Papouš mi buď milostiv.
P.S.: Pavlína odpustila Tomášovi jeho trestuhodné chování a dál spolu spokojeně chodí. A lezou. Jitka si našla milou slečnu a Pavlíniny sympatie k ní tím značně stouply. Pavlína už umí postavit stan za pět minut a patnáct vteřin. Za odměnu jí Tomáš slíbil, že jí v létě s sebou vezme na Elbrus. To be continued…
Ahojik Pavli při čtení tveho članků,sem si vzpomněla na sebe a mé první lezeni,taky na Ráblu.Já a samí kluci.ale pohodka.Seslanenim sem na tom byla podobně...Takové Adri seslaň a jdem dal...jedine stesti ,že jsem před odjezdem četla nějakou chytrou příručku...každopádně takovych članku by melo byt vic...protože právě takové članky jsou realné a proto krásné....Přeju tihodně krásných zážitků pri lezení a hlavně aby se lezení stalo součastí tebe..tak jako se stalo u mě.....Adriana
Pobavil jsem se. Musím říct, že mile. Za to díky. A pak jsem se zamyslel nad tím úhlem pohledu. Sakra, nechoval jsem se já ke svým partnerkám tak trochu podobně? A není moje největší štěstí ve faktu, že v době předinternetové to nikdo takhle přefitpně nenapsal?
Jen dál, kritiky a severský fógly neber vážně :-)
ahoj Adri, to slanovani je asi obecne orisek pro zacatecniky. Ja mela smrt v ocich a zarputile odmitala opustit skalu smerem k zemi, kolem me samy chlapy, tak mi to dali sezrat, kdyz me jeden spoustel, ostatni dole dupli na lano a desili me, ze se zaseklo, pak to nevydrzeli a zacali se hrozne smat, ale vzdesili i toho kluka, co me spoustel a to nelezl poprve...
Zrovna jsem zasedl po směně k lezci a musím říci, že mě tento článek velmi mile a vtipně odreagoval... Dík P.S.: těším se na "to be continued" a určitě to dám přečíst své slečně, začínající lezkyni :o) Alf
Krasne! Jsem dojat, okouzlen i pobaven!
Pokud se to nekomu nelibi, at si trhne, ale
hodinky tam nejsou a tak i Papous by to mohl rozdejchat, fotka je nebarevna a tak to treba projde i u Jandika...
Konečně zase někdo snesl lezení z výšin trochu k zemi...Je to takový krásný protipól ke článku "Lezení v Sasku"...tam jsou sice nádherné fotky, a naprosto dokonalý literární styl...ale myslím že pro většinu lidu lezeckého jsou články jako tenhle od Pavly prostě takové "jako od maminky"...Díky za něj
To se mi na Tobe Petre libi, ze se neurazis, kdyz se do tebe rejpne. :-)
Ten clanecek se mi fakt moc libil. Je to ten uz vymirajici humor, co mam moc rad. Ne to, jak nekdo uz predem oznamuje ze bude desne vtipnej a pomrkava a smeje se, ani vtip spocivajici v tom, ze se autor ozral a poblil. A umet si delat legraci ze sve jesitnosti, strachu, zarlivosti. .. dobre. (pokud to neni cista fixe a nepsal to jesitnej chlap)
No dobry, dobry kuul. Koncim kritiku.
S pozdravem : na Fix Shallda
Mně se ten článeček taky líbil a taky mi leccos připomněl.
Nicméně obdivuju Papouše, že má ještě pořád náladu psát k tomu profesionální připomínky, za které ho mnozí ke své vlastní škodě posílají kamsi daleko za Ústí nad Labem, místo aby jim naslouchali, snažili se je pochopit a svá dílka ještě vylepšit. :-)
Pája je celkem vtipná, ale třeba ten frk s tim, jak jeli na vopačnou stranu, než je Šumperk, sem pochopil (jestli jsem ho vůbec pochopil) až po třetim čtení.
Vsem Papousum vsechna cest, at ctu jak ctu stale nicnicnic se v mem mozku nespojuje k pochopeni sipek. Mozna to bude tim, ze sem jenom blondyna a jeste k tomu z mechova. Spoji-li si Papous, pote je timto pozdravovan.
Nazdar Kátuško, já jsem si to možná jen vyblouznil. Ale po pořádku:
1) testosteroni našli autorčiny slipy v igelitce s májkou, rybičkama, lovečákem a nakládanými smrži
2) ohrnuli nad autorkou nos a jali se s mužatkou Jitkou prohlížet fotéčky, kvůli čemuž "...chlapci dobrou hodinu vůbec nereagovali na mé opatrné dotazy, proč šipka k Šumperku směřuje na všech nádražích úplně opačným směrem, než jede vlak…"
3) vlak teda asi měl mířit k Šumperku, ale chlapi se tak zakoukali do albíčka, že nasedli do cuku, co jel na vopačnou stranu. Nebo jeli ve správném vlaku a zahleděli se do snímků, až přejeli? Hypotéz může být víc, ale dejme, tomu že přejeli nebo nasedli blbě.
4) autorka v textu náhle mění polohu z vlaku na tábořiště. "Když jsme dorazili do tábořiště, začínalo se smrákat…" A tady investigativní chrt domýšlí: hodinu jeli blbě => museli se vracet => stálo je to hodně času => na tábořiště dorazili až večer => může za to houska se slipama a uherákem
A to je všechno. Jinak: včera jsem byl zkontrolovat borhák v Návštěvě z Mechova a je tam. Lepší část Plščí rodinky zkolabovala, ta horší o víkendu sondovala krkonošská laviniště.
Slipy zásadně nenosím (na rozdíl od Jitky) a rybičky nerada. Zbytek ale přesně sedí. Upřímně- jsem trochu nervózní z toho, že jedinej, kdo mi rozumí, je Papouš...
Tak to te uklidnim, napriklad mne se to podarilo pochopit, predpokladam spravne, cele hned na prvni cteni, manzelce taky hnde na poprve, dcera jeste cist neumi...
Já padl do léčky. Tohle mi sice napadlo, ale po uvedení dalšího jsem usoudil, že takhle jednoduché to nebylo a začal promýšlet složité varianty se zrcadlením, až jsem zblbl docela. :-)
Papouš je nyni uznaný vykladač díla, má děvče svého Maxe Broda a cestu k literární slávě otevřenou.
Nojo, Papouš je výrazně inteligentnější a hlavně investigativnější, než my všichni ostatní :-) Ještě tak kdyby nám vysvětlil co znamená ten povyk ohledně překližkářů. Ten mi taky ještě není jasnej.
Jóóó, jestli se to odehrálo na Rabštejně (velkým), tak mně docela překvapuje, že ses nezmínila o tom skvělým hodinovým pochodu do kopce na tábořiště. To má v sobě taky dobrej antislečinkovej potenciál.
Povyk ohledně překližkářů mi taky není jasnej a jak tak sleduju diskuze na Lezci, jasnej mi nebude ještě hodně dlouho...
Jak můj oficiální vykladač bystře postřehl, snažila jsem se o náhlou změnu prostředí vlak-tábořiště. A můj výstup tam byl všechno, jen ne náhlý.
Aj pane Papouchu touto svoji pohotovosti podelit se o svuj jak jinak nez opet brilantni vyplod sveho mozku s ostatnimi, a nepochybne take za opatrovani borhaku v Ptacich? stenach, sis vyslouzil cestne misto v kufru vozidla naplneneho Plsounama, Vlkem a Kachnou, miriciho smer Arco. Cestne misto spociva na ceste tam tesne vedle tuny lahvacu. Cesta zpatky bude zalezet na vzornosti Papousiho chovani behem pobytu, o kterou se ovsem prilis nebojim, tudiz budes mit v kufru pribalen demizon vina a Tebou vyhlidnutou, nami zajmutou a do kufru nacpanou talianskou dvacitku. Tato zpatecni preprava nevim jak moc bude chtit projit u panskeho osazenstva, ale vis ze zeny maji nakonec vzdycky pravdu....! Mily Papousi mej se krasne.BzM
ano, máte pravdu že tenhle článek je na počtení občas vtipnej, ale na druhou stranu jakožto holka se opravdu za něj STYDÍM!co to je za divný dnešní názory že holka nemá mít vidět břišní svaly, že pro lezce sou všechny slečinky atd atd...Shrnutě řečeno, z toho článku vyplývá že bych se asi měla nechat vyšetřit, protože asi ani holka nejsem nebo co...no můžu říct že jestli se v tom vzhlédnou všechny holky co to budou číst tak je opravdu LITUJU!jestli spou všechny takovýhle...no zkrátka fuj!Holky-proberte se!
Mno, snad to ty holky budou číst(chápat) líp než ty!
Fór Papouš Jandík a spol.:
Sem se dočetl, že v ČR je 15%ní negramotnost! Fakt! Gramotnost je již rozšířena na nejenom umění číst písmenka, ale i chápat text. tak teď nevím, gde sem!!??!!??
Pavlíno, držím ti palce v překonávání nadlidských úkolů, kterým se hrdě stavíš čelem, aby jsi udržela váš vztah pohromadě. Harmonie něco stojí. Podobně upřímně pěkných povídek tu moc není. Většina článků se tu vztahuje k čistě materiálním otázkám. Přitom duševní nadhled (rozuměj rozum) se často vytrácí. Není výjimkou, že končí takový článek dlouhou diskuzí v níž se všichni přítomní pošlou do nejhorších druhů pekel (nejčastěji Maglajz? AnoxNe) a člověk pozná jakým duševním klidem daný "horolezec " opravdu disponuje :-)
Po vlastni zkusenosti kdy po mem upozorneni "davej bacha mozna budu padat" jsem neocekavane mrknul na mou jisticku, ktera si v onen inkriminovany okamzik misto aby jistila procesavala kadere tak taky vyhazuju to "nepotrebne harampadi". Na druhou stranu toto ti doda sily a ovahy cestu dokoncit bez padani.
Pavlino nadherne jsem se pobavil a rehtal jsem se jako kun. Pak jsem to vytiskl a dal cist te pani ktera mne uz vic jak 30 let vari a pere a kdysi mela podobne problemy. Vyvolalo to bouri smichu. A komentar " Neco mi to hrozne pripomina". Ale nic si z toho nedelej, stala vychova zabira i u takovych natvrdlych typu a ja napriklad se uz dnes nijak hrebenu nebranim. I kdyz konkretne v mem pripade uz zase nevim na co ho sebou vezeme. Takze rekneme nejakych 30 let a zvyknes si
Clovece Richarde, ty ses asi peknej vul. Rict o svy zene "Ta paní co mne 30 let vari a pere", to hovori za vse.
Stejnej blb je i ten typek v clanku, co necha svou holku viset na stene a jde jistit Mirka.
Moc dobrý článek. V pátek ráno mě už dlouho nic tak dobře nepobavilo. Dokonce můj smích přilákal i kolegu, který si to přečetl taky a smál se ještě víc. Takže držím Ti palec Pájo do dalších výkonů a literárních děl. REO
skvele:) co vic dodat.) Jen trochu premyslim jestli tve duvody zacit s lezenim jsou spravne, ale to nevadi protoze az te to chytne, tak uz to bude stejne jedno, proc si zacinala:)
No asi proto, aby nebyl někdo úplně posraný když skončí led a je tam skála a navíc s cepínem dál dosáhneš a máš rukavice a není ti zima na prsty, ale je fakt že je to pěkně neohrabané teda, alespoň já si tak připadal, ale já jsem prasečí hlava přece...
Ten článek je super, moc milý, vzpomněl jsem si na začátky :-)))
Dytooling vznikl z německého Dreitoolingu a je to třerí fáze procesu začínajícího Eintoolingem, přes Zweitooling. Někteří vyspělejší jedinci uvažují již dokonce o Viertoolingu, to jest tulení ve čtyřech.
Ale jo, ten dámskej pohled na věc je celkem zajímavej. Takový emancipační, je z toho cejtit, že to muselo ven. Bych vydylýtoval pár nadbytečnejch (moc nepodporujou děj) a samoúčelnejch (toporná snaha být originální) přívlastků, např. "zjitřeně euforickej". Naproti tomu bych byl třeba zvědavej, co spustilo tu hádku vo překližkářích. Ale těšim se na pokračování...
Papusi nekdy lituju ze neni mozne dylytovat tebe. Jses presne ten typ ktery vi jak se to ma udelat kdyz uz je potom. Ale predtim jen stojis a kejvas hlavou. Micmen takovy uz je osud vsech umeleckych kritiku. Ac sami impotentni presne vam reknou proc to je spatne. Pravdou je ze obcas je jich taky potreba. Nicmene zrovna v tomhle pripade bych byl zticha.
Vítej, Rychlopalný Ríšo. Sem si řikal, jak sem se dneska koukal na loňskou F(T)atru od humanitní Báry Š., že si na mě posvítíš. Mam jedinej problém: že vobčas nerozumim tomu, co se snažíš sdělit. A to je i tenhle případ.
Snažil se ti říci, že není B jako 1 a A zase není jako 2 ikdyž dohromady je to AB, jakož to může být i A1 i B2, takže na vysvětlenou-prostě už tomu rozumíš?
Asi tak jsem ti to chtěl nějak osvětlit no..
pěkný víkend přeje Prasečí hlava :-)))
Ty ses zase z toho nejak zjitrene euforickej, celej, (z)topornej ftak.
Tva snaho o dletovani podezdrele zavani vedomim vlastni psave impotence, kterou prenasis na nebohe dopisovatele tohoto webu a ukajis sve ego nedorostle telesnych proporci subjektivni kritikou.
Ha! F tom bude nakej mindrwertixkajzkomlex.
Přesně tak. Přemejšlim ale, co může stát za Tvym radostnym jucháním nad literárníma pokusama kdejakýho eléva a neustálym komentovánim mejch komentů. Ale poemky máš pěkný.
To je jasny. Starecka senilita pusobi, ze kdyz nejake devce neco nepise, slza dojeti ukapne do melty a rozum se zakali.
A Tebe komentuju, protoze si musim uzit trochu rejpani a urazek a Ty to nevemes gor vazne a pripadne odpovis jinou peknou urazkou a ja se pak kralovsky bavim. Do pitomcu nerejpu, to neni zadna sranda. :-)
Vonehdá sem byl ale v ouzkejch. Jak sem si vodpliv k tomu Klíči, tak se do mě pustil obranný tandem Huš - Vrš, duo beků tvrdých jako jizerskohorská žula a odolných jako nerez borháky z ní čouhající, do toho si přizvukoval Ty. To mi teda bylo do breku. Ya Besta!
Článek je zábavnej. Rozhodně kvalitou nad průměrem Lezce. Potvrzení Komise pro potlačování růžového sněhu dokresluje celkovou textovou i grafickou jakost. " Za kolektiv čtenářů vřele děkujeme členům komise za neunavnou práci při zkvalitňování každodenní reality lezce! " Uvidíme co příjde, ale zdá se mi že s pisatelkou je třeba v soutěži počítat.
No, jen aby jestli to vod Růžovejch sněhů nebyla ta pochvala formalita. Ty teďka maj fušku, protože tajou pod teplými větry antipíárníků v kauze Mám úd holešovického Hroznýše.
Na 100% správnej podnět. Jak se správně lezecky oháknou se tu už taky probíralo, ale Harapesky fakt ne.
Pár ženskej sem už lízt slyšel a u některých to vopravdu vypadalo, že toho vrcholu dosáhly u druhý expresky :-)
Jedna "vrcholící" lezkyně je zachycená i ve filmu. Ale je to normální slečinka - má ráda Mareše, nežere rybičky a neumí zakládat vačky. Kurva, Morchello, tys mi dal. To žeru ten Tvuj klipík.
V duchu staré adršpašské tradice: "Voblíkej se jak chceš, ale ať je to dost roztrhaný a hlavně ať nejni poznat, že seš horolezec" bych Harapesky vzal na milost. Uvědomte si, že naposledy frčely v osmdesátých letech a nyní jsou beznadějně out. Takže klidně si je voblíkněte jen v tom nelezte do nějaké té širočinky:-)Tam doporučuje komise pro odívání horolezců tlustý tepláky ala Pelíšky. Potkáme se na světových přehlídkových molech. Molům zdar.
jsem se pobavil. Tak uz asi tusim, jak to vidi moje manzelka...:-) Z Papousovych poznamek si nic nedelej a privlastky tam davej jake chces. Jen bych opravil: pise se Nietzsche a ve filozoficke literature se pouziva slovo existencialni, nikoliv existencionalni, ale to jen tak na okraj. Tak se tesim na ten Elbrus....
Mi povidej! Sem nedavno pouzil existencionalni taky. Normalne napsal a poslal! Ve snu se mi pak zjevil Hejdegr, hrozil mi fenomenalne lyzarskou hulkou! Fujtajxl! Mel jsem Depku jak Kjerkegard!
Jako gdyby mi do zadku hul byla narvana, ze by zahrala Nirvana? Dyd ten Kodein je uz mrtvej!
A to bych toho dedka zahnal az do Cernyholesa a zbil tak, ze by jeste leta vypravek v tom jejich balikove strasnou Povest o biti!
:-) PS Asi to moc srozumitelny vetsine lezcu neni...A pritom nekecam.
At uz Nirvana nebo nirvana, Cobain nebo kodein, vsechno je ve snu mozne, takze bys moh potkat v tom lese treba rozzurenyho Obergruppenfuehrera Henleina, jeste by mu ze zapesti cakala krev a pak bys psal Povest o biti ty....:-)
Jen aby Pavla nezkousela neco jako modni policii.
Az se tu na lezci zacnou objevovat fotky lezcu s nejakym modnim prohreskem....
To bych asi musel prestat lezt :-)
Supr pocteni.
Mno článek moc pěknej, ženská.Vzpomněla jsem si na své první lezení...Bylo to v zimě před třema rokama, v Županovicích.Děsně mi mrzly prsty a já se tvářila jako,že nic...No jo no.Bláznivě jsem se zamilovala do lezce a posléze i do lezení :-)
cau, teda pavlino,dobry, zezacatku sem s tebou uplne soucitila, mezi samejma hustejma lezcema se clovek neciti zrovna ve svy kuzi,.. jenom si rikam, jestli nakonec nedopadnes stejne jako Jitka - ted nemam na mysli tvou sexualni orientaci - ale chystas se na elbrus a na jiny skaly..??
bezvadny, pomalu mi pripada, jako bych to byl zazil... a mira je teda homosexual? nebo taky lesba? doufam, ze v tomto slozeni brzy nekam vyrazite a ty Pavlino, das zas vedet!
Nepopiram, ze me clanek nepobavil, ale pridam trochu kritiky, aby se nereklo, ze to je na cepiny. :))
[1] "čekalo mě pravděpodobně největší dobrodružství mého života" Vzhledem k tomu, ze me tvuj stavajici pritel "nekoho" pripomina, tak te musim varovat, ze to tohle byla teprve jakasi zkouska. Jestli s nim vydrzis dyl, tak ver tomu, ze bude hur. :)
[2] "Ty si snad chceš měnit ponožky každej den???" Asi bych mel s tvym pritelem zajit na pivo, dobre bysme si rozumneli.
[3] "Výlet nezačínal právě šťastně" Se nezlob, ale stan bys mela umet postavit.
[4] "Tenhle trapný, laciný vtip jsem od té doby slyšela v různých variacích asi dvacetkrát." A zdaleka ne naposled. :)
[5] "Horší už to být nemohlo." Neprozivej to tak, vzdycky se najde nekdo, kdo poleze lip nez ty a ja. O to v lezeni tolik nejde.
[6] "Tomáš vyprávěl, jak jsem nenašla vchod do stanu, každému na potkání." A divis se? Bud rada, ze se s tebou nerozesel. :))
[7] "Hele, tak to slaň" Priznavam, tohle bych si ke svemu devceti nedovolil ani ja.
[8] "slova jako překližkář, hovado, ignorant" Cekam na rozuzleni zapletky.
[9] "zbytek dne jsem s Tomášem nepromluvila" To je mozna chyba. Mela jsi ho nechat, at se z toho zkusi vylizat a mohli jste mit hezkej vecer. :)
Ale jinak docela dobry. :))
(A ted se do mne muzete ostatni pustit, zkusim to prekousnout.)
Milý opozičníku, nic proti Tvému textu, ale přecijen by možná bylo na místě, když už chceš používat tajemnou zkratku, vybrat si jinou, než patřící obecně známé postavě (povšimni si, že záměrně nepíši osobnosti, i když onen JXD, kterého mám na mysli nepochybně osobností je). Tedy bych Ti doporučil podepisovat se jinak, než se podepisuje můj (nejmenovaný) kámoš (bezmála) z dětství. Díky, s pozdravem
Všechny ženy dovedou umně přehánět vlastní slabost, jsou dokonce ve svých slabostech vynalézavé, aby se jevily jako veskrze křehoučké ozdůbky, jimž i zrnko prachu působí bolest: jejich bytí má muži připomenout jeho hrubost a zatížit jí jeho svědomí. Tak se brání proti silným a všemu "pěstnímu právu".
Moc na ty diskuse nejsem, ale neda mi to. Diky za ten clanek, je fakt bajecnej a vic takovejch!! Me to totiz pravdepodobne vsechno ceka, "jezisek" mi nadelil sedak (jedna z mala veci kterou rozeznam) a mezi lezcema se jako magor cejtim uz ted a to staci, kdyz vytahnou to svoje nazvoslovi a ja samozrejme nedavam najevo, ze nemam nejmensi paru o cem je rec... Jen se desim otazek a pohledu, ktery by mohly zamirit mym smerem.. Inu co, kazdej zaciname...
S cim mam ale fakt problem se smirit jsou slipy a harapesky, ktery celozivotne nesnasim a ted to mam "doma"... Navic pochopeni u holek kolem lezcu asi nenajdu "to si budes muset zvyknout, jestli chces zacit lizt, horolezci nic jinyho nenosej..." hrozna predstava!!
Kazdopadne diky za clanek a za pocit, ze nejsem jedina, kdo si tema pocitama prochazi/prosel:)
zajímalo by mě jestli by se borci na lezci o tenhle článek zajímaly, kdyby ho napsal tonda váňa nebo jinej niemand a né pěkná holka, která tam hodí svojí fotku. Joj pájo musí se ti nechat že si popsala pocity jimiž procházej holki horolezců fakt pěkně ale ve sronání s jinejma článkama nic moc a byla by vážbě škoda kdyby cepíny padly do rukou někoho, kdo s nima vlastně ani neumí lízt
ale fandím ti lez a piš o tom dál
co se cepinu tyce tak bych je asi taky smeroval jinam...ikdyz to, jestli ji k necemu budou nebo ne, by nemelo byt meritko pro to, jestli ji je dat nebo ne...IMHO moc peknej clanek, ale byly lepsi (treba ten Matterhorn)
a rek bych, ze to jeji fotka neni (je z archivu lezec.cz)
a jeste bych chtel poprosit jirkus a hopa, jestli by neslo delat souteze o lana a cepiny aspon co dva mesice...to je toho najednou ke cteni :-)
I kdyz s tim jsou trochu trable pro redakci (hlavne rozesilani), vime jiste, ze´po teto soutezi bude nasledovat dalsi soutez o super lana na jarni lezeni. A pak dalsi a dalsi.
Celkem dobrej článek. Asi fakt popisuje životní dění většiny těch slečen - společnic lezců. Ale němělo by se taky zapomínat na ty trochu profesnější.
Ono občas je taky možno zaslechnout třeba - ..Fajn cesta, víc délek, ale co s tou 7, 8 atd.. To budeme muset vzít mladou, aby nám to natáhla....
Teda koukam, ze na lezci uz prestava poptavka po poradnech lezeckejch clancich. Nic proti Paje, naopak. Jen me desi, ze tato stat na urovni lepsi maturitni pisemky na tema "tenkrat poprve", je pro vetsinu lidi evidentne zajimavejsi, nez clanky o vykonech posunujicich tento sport kupredu. Uz aby zacala sezona a s ni i nove clanky o LEZENI s peknejma fotkama, ktery budou ostatni lezce poradne motivovat. Toto by mel byt lezecky server a ne literarni kavarna.
... a podobný je to i s popisováním neuvěřitelných lezeckých dobrodružství, prožitých ve snu pod peřinou. Né, že by to bylo špatný, ale, jediný, o čem to vypovídá, je bujná fantazie pisatelů..
ten článoček sa čítal úplne perfektne. Ja sa k lezeniu dostávam len veľmi sporadicky a tak sú podobné situácie chlebom mojím každodenným. Článkov o skvelom lezení je dosť, ale človeka musí niečo motivovať aj k tomu, aby vôbec začal. Ja hory milujem a okrem turistiky občas obsmŕdam aj pod skalkou alebo na umelej stene, ale nie je to zďaleka tak často, ako by sa mi páčilo a to aj preto, že nemám s kým chodiť liezť tie moje trojky/štvorky ako úplný športový analfabet.
Tak takhle prijemne jsem si dlouho nepocetl.Po tech nadlidskych vykonech konecne clanek trochu jinak.Supr smysl pro humor,jen doufam,ze to mezi nama vydrzis a neuteces,jako mnoho jinych.Hodne stesti a neotalej s dalsim psanim!
Pájo, tvůj článek mě moc pobavil, děsně mi připomínáš jednu mou kámošku, která je začátečnice a aby se uměla správně uvázat na lano, má na to memotechnickou pomůcku: srandovní říkanku. Já teda jsem naprostej začátečník, nemám ani svý vybavení, ale dodalas mi odvahu napsat sem můj příběh (mrkni na Cesty snů). Díky takhle to má bejt:)
Moc pěkný článek do Vlasty,Květů,nebo nějakejch
podobnejch tiskovin kde mezi recepty na vaření
a pečení si si oddychne mysl nějakou vrušující napínavou možná až infaltivní historkou.
A pak půl čtenářů Lezce to rozebírá (109komentářů?!) včetně mě.
Právo na sebevyjádření nelze však nikomu upírat.
Pomoóoc.Karel.
Třeba z toho vznikne nějaká další ztřeštěnost, resp. časosběrná autobiografická třeštíkovina: Pája podruhé na skalách, ...po 20 letech na skalách, ...po pěti dětech na skalách...
Móc pěkný. Jak prvopočáteční příběh, tak i komentáře Daga a létajícího opeřence :-) Jen by mě zajímalo co se dělo v inkriminovanou dobu zjištění špatného směru a příchodu do prvního výškového tábora :-)
Je někdy až neuvěřitelné, čeho všeho jsme kvůli těm chlapům schopny. Ale nejvtipnější na tom je, že za chvíli zjistíš, že to je stejně jenom o tobě, o šutru a o tom co si z toho vezmeš. A pokud tomu dáš šanci, uvidíš, že ti lezení a vůbec všechny podobné aktivity můžou dát strašně moc. A tak to má být...Držím palce v dalším objevování dosud nepoznaného..
P.S. to že si při tom navíc ještě nazapomínáme čistit zuby rozhodně není handicap, pánové...
Ahoj Pajo,tak tvoj clanok mi poslal manzel,ktory pravidelne chodi na lezca...No ja som sa este na lezenie nedala,teda vyskusala som to s kolegami v praci v ramci teambuildingu a nieco na tom lezeni nie...len s manzelom sme neliezli,ale vcelku ta chapem...prave tento vikend sa chystame na SK mapovat lezecke cesty,tak sa tesim na tie nepristupne miesta kde si budem pripadat ako kamzik ktory sa splha za manzelom :-) hadam sa dostanem aj k lezenou kedze sa mi muz vyhraza ze mi kupi sedacku...ale ja mam podmienku chcem sedacku s beruskami :-)
Tak ti drzim palce nech ti to lezenie nelezie na nervy :-)
inac prve zlanovanie je dost drsnee..
Pavli, fakt dobry. Libil se mi ftipny podtext a taky to, ze si ukazala chlapum, jak se clovek (holka) muze poprve na skale citit. znam to na vlastni kuzi.Ovsem vetsi problemy sem mela, kdyz sem mela slizt ke slanaku v Prachove. ted se jen chlamu:). nakonec - i kdyz to bylo urcite trapeni, stejne pochopis, ze to je nadherne a ze vse tohle za to stoji. tak jen tak dal. snad, se nekdy potkame. hore zdar!