Obyvatelé Tisé na Ústecku odmítli rozšíření Národního parku České Švýcarsko (NPČS) na území obce. V anketě, kterou vypsala místní radnice, bylo 186 lidí proti parku a 92 pro.
Zastupitelstvo Tisé nejprve v září bez širší veřejné diskuze schválilo připojení obce k parku. Včera na základě výsledků ankety o této věci hlasovalo znovu a připojení zamítlo. Anketu obec vypsala kvůli petici, kterou iniciovalo Občanské sdružení Tisá. Celou věc se podařilo dotáhnout hlavně díky Radimu Bzurovi a Davidu Španbauerovi.
Ředitel NPČS Pavel Benda se již dříve veřejně zavázal, že při nesouhlasu zastupitelstva o vyhlášení parku v Tisé usilovat nebude.
Je to rozumný postoj. Tisá a její okolí nejsou rozhoně žádným ostrovem panenské divočiny. Pro národní park si představuju minimální rozlohu mnoha desítek čtverečních kilometrů jen minimálně člověkem zasažené přírody. Cokoliv, kde nemůže trvale žít medvěd nebo vlk nemá na takové označení v našich podmínkách nárok. Proto bych u nás vzal na milost snad jenom Šumavu a při zavření obou očí snad i Krkonoše (při blízkosti Jizerek a Rudaw) nebo Jeseníky (propojení na komplexy v Karpatech). Ostatní oblasti prostě nemají ten potenciál nebo jsou člověkem značně pozměněné. Dělat účelově park z každého lesa nebo údolí nemá smysl. Pokud jsou hodnoty menšího území mimořádné existují přeci možnosti vyhlašovat NPR, PR, NPP... Pokud by se zastánci vyhlašování nejrůznějších parků zajeli podívat třeba do Vysokých Taur, slovenských Tater nebo Britské Kolumbie pochopili by absurditu svého snažení.
Já jsem psal že by to mělo být tak rozsáhlé území, kde ty velké šelmy "můžou trvale žít". To znamená že NP se příroda dokáže sama regulovat a nejsou potřeba člověčí zásahy. To momentálně nesplňuje mnoho (nebo rovnou všechny) z našich tzv. "národních parků" a takový potenciál mají asi jenom ty výjmenované (a to s výhradami). Z velkých šelem na těch územích žije většinou pouze rys. Ostatní se pouze občas zatoulají. Nejmenoval jsem tedy ty kde takové šelmy žijí, ale takové kde mohou žít.