Odjezd byl naplánován na čtvrtek večer z Brna v sestavě Malach jako vedoucí, David, Adam a já. Jako správný šéf zahájil Malach akci sdělením špatných zpráv o svém chatrném zdravotním stavu. Rychle jsme ho strčili do auta a vyrazili, aby si to nakonec ještě nerozmyslel. Cestou jsme mu líčili úžasně pozitivní účinky horského vzduchu na horní cesty dýchací.
Cesta autem trvala zhruba šest hodin, mezi Rakouskem a Slovinskem jsme využili placený tunel (6,50 EUR). Přibližně ve dvě hodiny ráno jsme dorazili téměř na místo. Původní plán byl dojet až do doliny Krma, ale to se ukázalo po tmě a při množství sněhu jako nereálné. Obtížně jsme našli jedno trošku odhrabané místečko na kraji silnice, kde bylo možné nechat stát auto tak, aby skoro nezavazelo a zkusili jsme trošku spát.
Ráno jsme poněkud rozlámaní našli vjezd do doliny Krma a dojeli cestou propluženou na šířku jednoho auta až chatě Kovinarska koča (865 m.n.m.). Naštěstí na konci cesty bylo vyhrabáno pár místeček pro parkování a smyčka na otočení auta.
Pohled do doliny Krma od chaty Kovinarska koča
Malach zase začal dělat drahoty a tvářit se, že by mu nejlíp bylo v posteli, která zjevně nikde okolo žádná nebyla, a tak, když nenápadně propašoval pár věcí ze svého do ostatních batohů, dal se přemluvit a mohli jsme vyrazit. Nesli jsme toho celkem dost, protože jsme počítali, že nejméně jednu, ale spíš dvě noci strávíme venku.
Dolina Krma
Krma tvoří výrazné několik kilometrů dlouhé údolí připomínající obrovskou U-rampu. Cesta není nijak skvěle značena, ale prakticky až do výšky zhruba 1500 m.n.m., kde začíná závěr doliny, je směr výstupu jasný. Dále se postupně cesta větví do několika směrů. Bohužel opět nikde žádné značení. Pouze pár stop v čerstvém sněhu od skupinky, která nás míjela směrem dolů. Předpokládáme, že šli z chaty Triglavski dom, takže z našeho směru. Nicméně po zvážení situace docházíme k závěru, že těch zbývajících 1000 výškových metrů už dnes nezvládneme, a protože spát venku se nám až tak moc taky nechce, přemýšlíme co dál. Nakonec se rozhodujeme vyrazit jihozápadním směrem přes sedlo Bohinjska vratca (1976 m.n.m.) na chatu Vodnikov dom (1817 m.n.m.), kde by měl být prostorný winterraum.
Pohled na sedlo Bohinjska vratca z doliny Krma
Cesta je v mapě značena jako zimní, v terénu však po nějakém značení nebo stopách není ani památky. Šlapeme panenským sněhem vzhůru k úzkému sedlu, které vidíme před sebou. V závěrečné části jdeme na mačkách a s lyžemi na zádech. Na sedle sundáváme pásy. Dole vidíme několik chat a přemýšlíme, která je ta naše. Nakonec se ukazuje, že Vodnikov dom není shora vidět a skoro o něj při sjezdu zakopáváme.
Chata Vodnikov dom
Celý den jsme byli ve stínu a teď jsme se konečně dostali na západní stranu, kam ještě dopadají sluneční paprsky. Nad námi se tyčí masiv Triglavu, jehož vrcholky se chvílemi schovávají za malé mráčky. Odpočíváme, fotíme a sledujeme, jak na hory padá soumrak. Pak se teprve jdeme ubytovat a něco uvařit.
Triglav od chaty Vodnikov dom, je vidět chata Dom Planika (2401 m.n.m.)
Winterraum překonal naše očekávání. Je umístěný pod terasou chaty a připomíná spíš pokoj pro zhruba 8 lidí. Jediné, co mu chybí do kategorie "luxus" a "all inclusive", jsou kamna.
Nocleh ve winterraumu chaty Vodnikov dom
Ráno se cítíme úplně jinak než po předchozí noci. Vaříme, balíme a vyrážíme. Bohužel včerejší krásné počasí je pryč a venku nás čeká takový horský standard.
Cíl dne je jasný, chata Triglavski dom, která by jako jediná v okolí měla být celoročně otevřená. Zimní cesta vede údolím, jehož dno je tak 150 metrů pod námi. Nechce se nám ztrácet cenné metry a tak raději traverzujeme po úbočí, co to dá. Na mačkách překonáváme krátký žlab a už mírnějším stoupáním se dostáváme na široké Konjsko sedlo (2020 m.n.m.). Zde je konečně zase rozcestník. Žádné cesty ovšem nejsou vidět a pokud je zde nějaké značení, je hluboko pod sněhem. V dálce vidíme dvě skupiny stoupající z Krmy vzhůru pod Triglav klasickou cestou, aspoň to nám trochu pomáhá při orientaci.
Výstup žlabem směrem na Konjsko sedlo
Pokračujeme dlouhým stoupajícím traverzem v poměrně prudkých svazích a vyhlížíme ten náš žlab, kterým bychom se dostali zase o kus nahoru. Sníh tvoří zledovatělou krustu, která v traverzu klouže a občas se prolamuje. Kdo má haršajzny, je dnes vítěz. Nakonec v jednom místě překonáváme stoupání a dostáváme se na hlavní výstupovou cestu k chatě. Tato část je značena tyčemi a také je patrné, že v sobotu už tu sami nebudeme. Pokračujeme po stopách vzhůru a za chvíli jsme u chaty (2515 m.n.m.).
Chata Triglavski dom a Triglav v neděli ráno
Na první pohled je vidět, že v létě tady musí být cvrkot. Ve velké chatě celoročně funguje meteorologická stanice, v zimě tu probíhá jakýsi turistický poloprovoz. Zjišťujeme, jak je to s ubytováním. Není problém, volných pokojů je spousta. V provozu je hospoda s velkými kamny, u kterých je možné usušit věci. Ceny jsou v tolarech, ale platit se dá i v eurech. Ceny jsou podobné jako v Rakousku, pivo 3 eura, nocleh 10 euro. Ukazujeme průkazy Alpenverein, chatař kýve hlavou, jako že to bere na vědomí, ale jestli se to projevilo na ceně, těžko říct. Když jsme dorazili, byla v chatě kromě nás jen jedna parta Slovinců. Postupně se však začaly trousit další skupinky a to až do poměrně pozdního večera. Nejvíc jsme ocenili partu asi dvaceti Slovinek, které se po namáhavém výstupu hromadně u kamen převlékaly do suchého. Škoda, že tento slibně začínající večerní program nepokračoval.
V neděli ráno opět změna počasí, tentokrát k lepšímu. Je inverze a nad mraky se tyčí nejen vrcholy Triglavu, ale celé úžasné panoráma rakouských Alp. V dálce rozpoznáváme vrchol Grosglockneru. Nicméně nás čeká rozhodování, co dál. Vrchol vypadá lákavě, ale nějak se mi nechce věřit ukazateli, který mě přesvědčuje, že na vrchol je to jen hodina cesty. Hora je pěkně posněžená a cesta na vrchol, která je zajištěná lanem a skobami, není zespodu vůbec vidět. Na nástupu se v závěji hrabou tři hoši, co to dnes chtějí zkusit jako první. Za chvíli to jeden vzdává a dva pokračují dál. Malach, David a Adam se rozhodují, že to zkusí, já ne. Bez sedáku a aspoň smyčky s karabinou se mi to nezdá ideální.
Výstup na Malý Triglav
Na vrcholu Maly Triglav (2725 m.n.m.)
Pohled z Triglavu směrem na chatu Valentina Staniča
Pohled z Triglavu na chatu Triglavski dom
Sestup z Triglavu
Pohled od chaty Triglavski dom na závěr doliny Krma a Konjske sedlo (2020 m.n.m.)
Nakonec se ukázalo, že tentokrát morál zvítězil a zhruba za hodinu jsou všichni na vrcholu Malého Triglavu (2725 m.n.m.) a Adam za chvíli dobývá i hlavní vrchol (2864 m.n.m). Kluci se vrací celkem pěkně vyšťavení, ale spokojení. Vaříme čaj a chystáme se na cestu dolů. Čeká nás famózní sjezd k autu.
Sjezd
Sjíždíme prakticky podél výstupové cesty, občas si najíždíme do bočních svahů. Trochu se obáváme spodní části doliny Krma, kde cesta vede lesem, ale tentokrát nám pomohl nějaký předjezdec. Skoro celý les se dá objet po východním úbočí dlouhým traverzem. Za chvíli jsme u auta, balíme a hurá domů.
Ještě jeden pohled směrem na Bohinjska vratca
Závěr
Super výlet do trošku vzdálených Julských Alp. Zdá se, že v čase naší návštěvy se na Triglav chodí pouze přes Krmu, aspoň jsme neviděli jiné stopy. Mimo hlavní trasu jsme nepotkali nikoho. V okolí je několik horských chat, pouze Triglavski dom je otevřený celoročně. Winterraum je v chatě Vodnikov dom a malý winterraum pro 2 osoby by měl být i v chatě Valentina Stanička.
Účinky horského vzduchu jsme přecenili, Malachovi se po návratu zase přitížilo.
Mapa okolí Triglavu s vyznačením naší trasy – žlutá = pátek, zelená = sobota a modrá = nedělní sjezd.