Na webu KAIRN.com se v polovině prosince objevil moc pěkný rozhovor s Annou Stöhr a Kilianem Fischhuberem, hvězdným lezeckým párem z Rakouska, jehož překlad byl zveřejněn na blogu BORDEL Teamu. Rozhovor vedl: Pierre Délas pro KAIRN.com Překlad: peliska 15. prosince 2014 Od kdy závodíte na mezinárodním poli? Anna: V kategorii mladých jsem debutovala v roce 2002, potom v roce 2004 jsem začala jezdit na světové poháry v 16 letech. A poté jsem rychle začala závodit na světovém poháru dospělých. Čili je to 10 let. Kilian: Můj první světový pohár byl ve Francii, v Grenoblu v roce 1999. Kdy a jak jste začali lézt? Anna: Začala jsem lézt jako velmi malá s mými rodiči. Spolu s mojí sestrou mě velmi brzy začali brát na skály. V osmi letech jsem se přidala k lezecké skupině dětí v Innsbrucku. A od té doby jsem lezla stále více a více. Kilian: Já jsem začal s lezením v roce 1995 v jedenácti letech. Začal jsem lézt v okolí mého domova a trochu v hale. Lidé, se kterými jsem lezl, často lezli po skalách ve Slovinsku, Itálii, Francie. Z toho důvodu jsem v mých začátcích hodně lezl venku. To bylo hodně pro zábavu, moc mi to nešlo, měl jsem základní techniku, hodně jsem se bál. Neuměl jsem lézt hlavou, bylo to příšerné. Tyto lezecké výjezdy mi jistým způsobem vytvořily základy, protože od roku 1995 jsem začal jezdit ven každý rok. A teď se zeptám, kde a kdy jste se potkali? Anna: Potkali jsme se na závodech mládeže, znali jsme se dlouho, protože jsme oba byli v rakouském týmu. Ale jako pár jsme spolu od roku 2008. Na co jste nejvíc pyšní, co se lezení týče? Anna: Pro mě je těžké vybrat si jen jednu věc, dva nebo tři závody pro mě jsou velmi speciální. Nicméně, samozřejmě když jsi na vrcholu pódia na důležitých závodech, jsi spokojený a to je ten největší úspěch. Ale taky na venkovních bouldrech mám nemálo věcí, na které vzpomínám. Lezeme na mnoha místech po celém světě a tak je pro mě těžké něco vyzdvihnout. Kilian: U mě je to to samé. Myslím, že ty závody, které jsem vyhrál, byly opravdu parádní. Co se týká lezeckých výjezdů, neexistuje jediná cesta nebo jediný kámen, který by vyčníval, ale spíše výjezd jako celek. Když můžeš objevovat novou zemi, neznámé prostředí, jsi se svými přáteli, objevíš něco, co si chceš vylézt, to je perfektní den. Existuje spousta malých věcí, které zůstanou v mé paměti a které jsou pro mě speciální. Vybrat si ale pouze jeden moment by pro mě byly těžká volba. Protože kdyby jeden byl nejlepší, to by znamenalo, že ty ostatní nejsou. Samozřejmě vyhrát světový pohár pětkrát byl krásný splněný sen. V průběhu deseti let mého života jsem se držel na vrcholu a jsem hrdý na to, že jsem si tuto dobrou úroveň udržel tak dlouho! Pokuste se popsat Vaše silné a slabé stránky, jak v lezení, tak obecně. Kilian: Síla, to je Annina silná stránka, získala ji velmi rychle. Může být horší ve svém prvním pokusu, lepší ve druhém a velmi silná ve třetím pokusu. Anna postupuje velmi rychle. Dělala hodně různých sportů, jako jsou horská kola, běh, snowboard, lyže. A když děláte tolik různých sportů, rozvinete mnohem rychleji schopnost se rychle učit. Podle mého názoru to je pro závody velmi důležité, protože máte 5 minut na vylezení bouldru, a já vidím Annu, jak se každým pokusem trochu zlepšuje, zatímco ostatní dělají tu samou chybu v každém pokusu. Na druhou stranu, Anna leze velmi rychle, protože je silná, a může udělat více chyb, než kdyby byla méně silná. Anna: U Kiliana vnímám, že je silný ve svém lezení, perfektně dávkuje své úsilí. Má velmi dobrou techniku. Jeho slabou stránkou je, řekla bych, … asi vytrvalost. Kilian: Jo, to je pravda, nemám moc velkou vytrvalost. A potom mám taky problém strávit delší čas v mých projektech. Anna: Ano, to trochu platí i pro mě. Rakousko je opravdu velmi dynamická země v oblasti lezení, se svým závodním národním týmem vysoké úrovně, velmi aktivní federací, velmi schopnými trenéry, … Jak si to vysvětlujete a co si o tom myslíte? Anna: Myslím si, že se to ve skutečnosti hodně změnilo. Protože když jsem v roce 2004 začínala, nebyla federace natolik mocná. Neměli jsme trenéra, ani fyzioterapeuta. Potom, spolu s úspěchy a dobrými výsledky, se věci začaly zlepšovat a nyní máme velmi silnou federaci s velmi aktivními lidmi, kteří tvrdě pracují, aby věci zlepšili k lepšímu. A teď je na tom národní tým velmi dobře. Kilian: Anna má pravdu, to všechno se hodně zlepšilo. Podle mě je to z toho důvodu, že v týmu je perfektní nálada, velmi přátelská, bez tlaku. Nechci tím říci, že by francouzský národní tým nebyl přátelský, ale myslím si, že ve Francii je na sportovce mnohem více tlaku. V Rakousku je atmosféra více uvolněná a sportovci se tak mohou vyvíjet. Když nejsi dost dobrý, není to vážné. Lezci jsou velmi citliví, všichni jsme odlišní v našich dovednostech a našich pocitech. Lezci jsou jako květiny, ke kterým musíš přistupovat tím nejlepším způsobem, aby se rozvinuly. A Rakousko jde touto cestou. Další věc, kterou vždy říkám je, že jsme dobří, protože máme nyní dobré lezce. Za pět lech jich možná budeme mít víc nebo méně. Opakuji si, že před 10 lety to byla Francie, kdo měl nejlepší lezce. Nyní nemají takové talentované lezce jako Jérôme Meyer, Gérôme Pouvreau, Sandrine Levet. A nyní jsou to lezci z Rakouska, Slovinska, Koreje, Japonska, … Myslím si, že neexistuje magické zaříkávadlo na zisk nejlepšího týmu velmi rychle. Mnoho věcí vstupuje do hry, ale pokud máš talentované lidi, je snazší tým vybudovat. Z čeho se skládá váš typický tréninkový den? Anna: Obyčejně vstaneme, jdeme do haly na ranní dvou až tří hodinový lezecký trénink. Vymýšlíme si bouldry, zkoušíme je, taky děláme specifický trénink jako je campusing. Potom záleží na období, když máme před závody, je to víc v pohodě. Ale náš zimní trénink je více intenzivní. Zdroje: KOMPLETNÍ PŘEKLAD ROZHOVORU najdete na tomto blogu. Facebookový profil Bordel Teamu: ZDE Originál rozhovoru najdete webu Kairn.com
|