Jaký máš názor na dojišťování cest kvůli bezpečnosti, používání magnezia, UFO, dělání cest ze slanění…?
Alešák
Někdy ano, jindy ne. Pokud zmizelo nějaké slušné přírodní jištění (vytrhly se hodiny, ulomil se velký hrot, uhnila švestka), tak po zvážení ano. Pokud ale hovoříme o cestách, které vznikly v odvážném duchu a my nemáme morál, abychom je stejným způsobem dokázali přelézt, tak ne. A že si takovou linku nevyleze každý? Správně, nevyleze. Či přinejmenším ne hned. V životě taky tu nejhezčí ženskou neklofne každý, ale pokud zvolíš odpovídající taktiku, trochu si to připravíš, tak to třeba vyjde.
Respektoval bych rukopis autora cesty. Když se mi nelíbí Eco, tak si přečtu Waltariho. Ale proč tam Umbertovi přepisovat věty jen proto, aby ho pochopil každý? Možná by ale bylo fér u popisu takových cest zmínit v průvodci “!” či “špatně jištěno”. Hudy v jednom rozhovoru přiznal, že souhlasil, aby se jeho odvážnější cesty dojistily a pak toho zpětně litoval, že tím ztratily kus svého ducha.
Jeden legendární pískař řekl: “Mladí jsou dnes samý adrenalin a když jim ho člověk trochu nabídne, tak se jim to nelíbí.”
A dokážu si představit konstruktivní diskusi o citlivém dojištění některých cest, které vznikly s postranním jištěním (např. z vedlejšího vrcholu, masivu, koruny stromu), či se v nich dejme tomu z nějaké police vydatně stavělo, ovšem dnes by šla tato pasáž vylézt volně. Ale tady by se to muselo posuzovat případ od případu, nikoli obecně.
Mg. Tady se trošku rozepíšu, protože výkřik bez uvedení souvislostí není k ničemu.
Jedna věc je estetika. Pásy obílených chytů se mi fakt nelíbí. A smytí prvním deštíkem, kterým je často argumentováno, v některých profilech nefunguje. Stejně jako odstranění kartáčkem ze slanění po vylezení cesty.
Zadruhé je pískovcové lezení díky několika faktorům jedinečné a to, že chyty nejsou vidět, že si musíš najít, kudy přesně polezeš, je jeden z nich. Tři metry doprava a sedm nahoru k dalšímu kruhu nebo sedm nahoru a tři doprava? Je v římse sklepávací madlo nebo není? Omágovaných sportovek je plný celý svět, ale tohle nikde jinde nenajdeš.
Zatřetí - písek je porézní materiál, který pracuje s vlhkostí, a ta jím s ohledem na klimatické podmínky prostupuje oběma směry. Magnéziem se zanesou povrchové póry a tím pádem se pod ním drží vlhkost, která by jinak vycházela ven. Každý se nejspíš už setkal s pověstnou kašičkou (Mg + vlhkost), která se na jiných materiálech v takové míře netvoří. Lézt po takových chytech bez Mg je pak téměř nemožné a nastartuje se začarovaný kruh.
Dále - zastánci Mg často argumentují pokrokem, posouváním obtížností. Je to ale opravdu pokrok, když vidím, že se někteří pinoží v klasických šestkách na top-rope s Mg? Co se kam posouvá, když desítkoví borci práší v sedmičkách, osmičkách. I těžké cesty se dají lézt “čistě”, jen je nutné počkat si na ideální podmínku. A holt se bez Mg změní “reel feel” a daná cesta pak nebude např. za IXc, nýbrž Xb.
A nakonec je použití MG v mnohých oblastech výslovně zakázáno ochranou přírody, která vymezuje, kde a za jakých podmínek se poleze. Takže s ohledem na všechny zmíněné body s používáním Mg (ve většině pískovcových oblastí) nesouhlasím. Ale samozřejmě chápu argument, že je bez Mg těžké udržet malé či oblé chyty, zejména když je teplo.
UFO. Rangers na Studenta s třema ufounama pod kruhem, anebo bez nich? Dost podstatný rozdíl. U některých směrů hraje psychická obtížnost zásadní roli, a pokud se tam nacpe několik UF, dodá kruh, či se ten jediný, co je v cestě, prodlouží před přelezem několikametrovou smycí anebo rovnou cvakne dvacetimetrovou souškou, vylezli jsme pak opravdu Rangers (se vším, co k tomu patří)? Ale UFA skálu nepoškozují, další lezce (na rozdíl od Mg) neomezují, tak ať si je lezci pro mě za mě používají. Ale ruku na srdce, do vrcholové knihy by to zmínit mohli.
Prváče ze slanění. Tudy cesta nevede. Dělání cest odspodu je jeden ze základních kamenů pískovcového lezení. V historii, jak se posouvala lezecká úroveň, se postupně odspodu přelézaly linky, které byly pro starší generaci nepředstavitelné, a to se stále děje i dnes. Nedokážeme prvovýstup zmíněným způsobem přelézt nebo v problematickém místě zavrtat? Žádný strach, však on přijde zase někdo lepší, komu se to podaří. Lezení odspodu samozřejmě platí i pro přelézání již hotových cest.
Špek
Dojišťování ne. Je na každým, do čeho vleze. Cest všeho druhu na výběr je dost. Jestliže je lezecké odvětví, ke kterému maglajz nepatří, je to rozhodně pískařina. UFO já s nima nelezu. U prvovýstupu s UFOnama by to mělo být napsáno v popisu. Cesty ze slanění ani omylem.
Richard
Dojištění lehkých populárních cest nebo cest, které jsou vyloženě nebezpečné, si dokážu představit. Na Suškách je to třeba provedeno docela dobře a citlivě. Na dojišťování cest jsem změnil názor, když jsem viděl umírat člověka po pádu na zem… Nevím, jestli jsou autoři takto špatně zajištěných cest hrdi na to, kolik lidí se na nich zrakvilo… Je dobré si uvědomit, že ten kdo spadne, může být můj kámoš, moje holka nebo taky moje dítě, a podle toho cestu zajistit. Někteří pískaři se s oblibou kasají, jak morálově náročné cesty vylezli, ale málo kdo tu cestu přeleze vícekrát. Přeleze cestu, nahoře vysype „strach“ z nohavic, v duchu děkuje pánubohu, že to přežil, a už tu cestu v životě nepoleze.
Používání Mg? Měla by být stanovena jasná pravidla pro jeho použití. Není možné maglajzovat všude.
UFO je významným posunem k bezpečnému zajištění spár. Myslím, že je to krok správným směrem. Ale na případu UFA je vidět rozháranost lezecké společnosti. UFO je v podstatě také jen smyčka nepoškozující skálu, přesto část tradičních pískařů UFO odmítá, protože podle nich snižuje morálovou hodnotu cesty – už se nespadne až na zem.
Dělání cest ze slanění? Pro pískovcové lezení je dělání cest zdola zásadní, to musí být zachováno bez výjimky.
Tomáš
Je hodně lezců, kteří dnes na písku lezou velmi dobře, ale jejich výkony sklouzly k pouhé gymnastice a odvážnější směry si převážně zkoušejí s horním lanem. Jen to dokresluje realitu, že dnešní pískařina může být čistě sportovního charakteru a převážně jde vždycky jen a pouze o osobní přístup, jak moc velkou dávku dobrodružství vlastně chci. Jak rád říkám, inteligentní lezec si vždycky poradí, aby si mohl přelézt odvážnou linku, na kterou třeba i nemá bez nutnosti přidávání jištění.
Dojišťování se nebráním, pokud má nějakou logiku, pouze si nepřeju, aby to dělali samovolně a bez patřičné diskuze němečtí prvovýstupci. Myslím, že přidávat jištění do cesty jen proto, že nemůžu vyřešit těžký místo nad borhákem, je neslušné vůči prvovýstupcům, a posouvat jištění u cesty, která má více než padesát přelezů, je vrcholem arogance. Každý, kdo leze, ví, že směrů je u nás dost pro několik příštích generací, proto bych diskuze o dojišťování cest přeci jen nechal na dobu, kdy začnou docházet směry. Vážím si lidí, co si na písku posuvaj své vlastní limity a dokáží zdravě zariskovat.
Magnézium bych jako téma už zakázal, jediný, kdo to odskáče, jsou ryby v moři, kam ho nakonec z těch Labských pískovců déšť a řeky odplaví, tak jako všechny toxické látky z našich chcanek a potu.
Bojsa
Jsem proti dojišťování cest. Cest je dost, aby si každý mohl vybrat, jestli zajištěnou, nebo morálovou, a vylézt všechno stihnout nejde. Spousta cest jde navíc zajistit smyčkama. Výjimky dojištění po upadlém stromu nebo přebroušených hodinách mi nevadí, ale měla by to řídit OVK. Problém Mg rozděluje lezce víc, než si jsou schopni přiznat, a rozhodně není vyřešen tím, že se s Mg přes zákaz leze. Za mě by to chtělo větší iniciativu ČHS a spolu s ochranou přírody vymyslet řešení. To je ale jen jedna část, pak je to samozřejmě na lidech. UFO zatím nepoužívám. Myslím si že, při přelezech morálových spár bez možnosti jištění smyčkama, by se měly rozlišovat přelezy s a bez ufa.
Nedori
Dojišťování cest z důvodu bezpečnosti ano, ale pouze, jak již platí, jen tam, kde dřív přírodní jištění bylo a dnes již není (vyrvané důležité hodiny, sešlapaný hrot, dožilý strom...), jinak nedojištovat. Prvovýstupy ze slanění zásadně ne. Ufo ano, ale při prvovýstupu zapsat do protokolu. Mg - já osobně bych byl pro: V některých pískovcových oblastech povolit Mg zcela a v některých striktně zakázat. Jsem i pro myšlenku barevného Mg. Rozhodnout by si o tom měly vrcholové komise.
Prcas
Nejsem proti zlepšení jištění na stávajících cestách, ale je nutno mít na paměti důvod, proč dojištění cesty udělat. Mělo by tomu předcházet vyhledání prvovýstupce dotyčné cesty a pokud ten člověk žije, s ním vše probrat. Asi se většinou stane to, že se cesta nedojistí, ale třeba taky dojistí....
Magnézium... Maglajz používám od roku 1977, nepoužívám UFA neb toto jistidlo nevlastním. Kdybych UFA měl, jejich používání bych se nebránil. A nové cesty na písku zásadně od spodu, vždyť je to bezva zábava...
Pavel
Dojišťovat cesty - ne. U nežijících i žijících autorů je to neúcta k nim, kteří se špatným lezeckým vybavením a bosi dokázali vylézt úžasné cesty, a my v dnešní době s dokonalým vybavením máme tendence tyto klenoty dojišťovat. Nechme na lezci, ať má možnost výběru. Používání magnézia a textilních ufo smyček není největší problém. Jsou horší prohřešky na písku.
Dělání cest ze slanění – ne.
Piškot
Jsem proti dělání cest ze slanění na (našem) pískovci. Sám bych to tak dělat nechtěl snad ani jinde, postrádá to pro mě smysl. A byla by to asi i největší možná rána tradici pískovcového lezení, jde to úplně proti principu a smyslu pískovcového lezení, jak se vyvinulo.
Proti UFO celkem nic nemám. To je vývoj, zdá se mi to analogické vynálezu friendu a jiných věcí, které dnes běžně používáme. Určitě to může přelezy některých cest dost měnit, jenže to je holt život. Sám UFA nevlastním, ale důvodem je hlavně škudlivost.
S mg lezu, takže ho nemám nárok nějak odsuzovat.
Dojišťování starších cest kvůli bezpečnosti je hodně ošemetná věc. Nemůžu to kategoricky odmítnout, sám mám nějaké máslo na hlavě, ale stojí za to držet se v tomhle směru zkrátka. Cesty se dojištěním výrazně mění (na rozdíl od používání UFA trvale, pro všechny). Trochu odlišný případ jsou jištění dodaná prvovýstupcem vzápětí po prvovýstupu. Asi hlavně v Labáku jde o poměrně častý jev. To je trochu jiné, je to vstřícný krok vůči lezecké veřejnosti, který nemění cestu už nějak zažitou. Dělávám to občas, ale chápu, že to někomu připadá také divné. I mně to vlastně připadá trochu divné, je to většinou prostě podlehnutí tlaku těch, kteří mají zájem o co nejlépe zajištěné cesty.
Jony
Dojišťování regulérně vytvořených cest v místech, kde přirozené jištění vzalo zasvé, je adekvátní pro diskuzi o možném dojištění. Ve všech jiných případech to je nesmysl.
Používání magnézia – laciná berle. Používání UFO – při prvovýstupech by mělo být zakázáno, při opakování cest – kampak se asi vytrácí to dobrodružství? Lezení bez morálového aspektu se stává primitivním sportem, byť třeba těžkým.
Dělání cest ze slanění – trpím přesvědčením, že se leze odspoda nahoru.
Karel
Pro mě je na pískovcovém lezení nejhezčí ta cesta k přelezu, celý proces, obcházení cesty, pochyby, ujišťování se, přemílání v hlavě, korunovaný potom samotným přelezem (nebo taky ne). Byl bych tedy sám proti sobě, kdybych se o to připravil třeba používáním UFO a Mg nebo dokonce chtěl dodávat kruhy.
Otázky připravili: Honza Obročník, Božena Valentová
Pokračování příště ...
První díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 1. -
Úplné znění rozhovorů z Ročenky ČHS 2016 na pokračování
Druhý díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 2.
Proč je málo výstupů roku na písku?
Třetí díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 3.
Stupnice obtížnosti a maximum na písku?
Čtvrtý díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 4.
Jakou roli hraje dobrodružství?
Pátý díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 5.
Kam lze posouvat hranice obtížnosti
Šestý díl:
Pískovcové lezení, pískaři - otázka 6.
Tvrdší pravidla pro prvovýstupy do budoucna?
Celé znění rozhovorů je v článku zde na stránkách ČHS:
O PÍSKOVCOVÉM LEZENÍ - ROZHOVORY
Ročenka 2016 náhled - k prolistování