Volba padla logicky na Ořešník, a to především z důvodů celkem snadný dostupnosti a taky možnosti poměrně jednoduchý montáže. Při avizovaný předpovědi počasí- jasno- se zdálo, že by se mohlo jednat o vcelku povedenou taškařici. No, předpověď je předpověď, leč realita bývá občas poněkud odlišná! Na druhou stranu mlha a bezvětří to taky není zas tak hrozný...
Montáž probíhala taky celkem svižně, s ohledem na fakt, že bylo potřeba neustále se jistit, jelikož to dost klouzalo. Po třech hodinách bylo nataženo a mohlo se začít.
Jako první, na poměrně dost namrzlou lajnu, nastoupil Smolda. Dal dva pokusy, dvakrát lapil a šel se ohřát. Po něm si vzal slovo Kwjět. Ten ovšem, na rozdíl od Smoldy nazul botky hajlajnovky a rukavice na snoubord. V důsledku čehož po nástupu nejprve za a/ uklouzl... a za b/ nelapil! No a jelikož to bylo na nástupu, tak po celkem slušným pendlu narazil čelem do "hrubozrný Jizerský žuly". To mělo za následek to, že začal ztrácet barvu ( sníh kolem naopak barvu získávat začal).
Po záchraně a ošetření, následovala porada co s načatým dnem. Jelikož Smolda - bývalý záchrankář a zrdavoťák - nediagnostikoval proražení lebky a ani otřes mozku a mluvil pouze o jakýsi potřebě šití :" potom a pák..." rozhodli jsme se rozhodnout až po dlabanci a lehkým doplnění červených krvinek.
Stojíc u hučícího vařiče, podupávám zmrzlejma nohama a lžící ve zmrzlý ruce míchám polívku. Uvažuju: "Dneska nepůjdu. Nemám to zapotřebí, na nástupu krve jak u řezníka, nohy jako kusy ledu, lajna namrzlá a kosa jak v Buzuluku na nádraží. Nechám si to na léto...jó to je jiná. Pohoda, sluníčko, vínečko, vegítek ... nejčistší forma aktivního zevlingu... " Koukám na Kwjěta, hoví si ve spacáku, barva se mu vrací a vypadá celkem spokojeně. Na bílý čelence se začíná objevovat znak kamikadze. Uvažuju: "Na druhou stranu, když dneska nepůjdu, bude mě to pozdějš sr mrzet a ta zima není zas tak hrozná a když už jsme to natáhli a...
Stojím na nástupu- tý krve zas tolik není. Zouvám boty a doufám, že se nikam nezakutálej. Jejda jedna se skutálela. Nastupuju. Opatrně se stavím a vydávám se na druhou. Pěkně pomalu, aby námraza stačila pod chodidlama rozmrznout. Ke konci se jí rozmrzat už moc nechce a ani se nedivím. Rampouchem rampouch nerozmrazíš! Konec.
Tak a teď honem zpátky! Nástup, dva kroky.. lajnolap. Dneska už né! Ručkuju na druhou k botám. Áááá kosa!
Nastupuje Kwjět- Kamikadze. Tááák, pěkně zout, odručkovat kousek dál než prve, nástup a procházka na pohodu na druhou. A davaj curyk . Tak taky ne! Tlama v půlce a zase do odsedky. Houpá se a opět trochu bledne. Co to? Karáble na odsedce šprajclý zámkama ,kolmo k lajně. Heleme se další poznatek. Asi to bude chtít ty kruhy!
A dál? Pobalit, odchod do knajpy, zapít, kluci čekaj na odvoz, sázky o počet stehů a odjezd. Stehů bylo nakonec 7ks.
Berg+hajlajn hajl!
Kolouch.
Ps. více fotek a video opět později na
www.slacklive.cz
Pss. Pro ledoborce- Situace ve Štolpichu:
Rampouchy nebyly nic moc. Vody se zdálo dostatek. Protože pokračovaly mrazy, můžou být už poměrně slušný terény!
Iceklimbig heil!