V Tatrách jsem toho poslední dobou moc nenalezl, proto vytahuji tuto vzpomínku. Je to neuvěřitelné na Velký Ganek jsem se vydali v červenci před deseti lety. Vyrážíme brzy ráno z Horní Suché, jedeme ve třech, kromě mě ještě Josef a Jura. Ve třech jsme lezli zhruba před měsícem na Ošarpancích, kde jsem pověsili pytel. Juru neznám. Doufám, že to tentokrát dolezeme. Cesta od Popradského a Zlomiskovou dolinu ubíhá dobře, po třech hodinách chůze jsme pod stěnou. Je zatím azuro, ale předpověď není dobrá, má přijít bouřka. Snídáme, oblékáme si sedáky a navazujeme se na lano. První délka je vcelku lehká, ale vede lámavým terénem plným volných kamenů. Josef leze první, potom já a poslední leze Jura. Na Ošarpancích jsem si lezení ve třech vyzkoušel jako druhý. Jistil jsem prvního a pak dobíral třetího. Lano furt v ruce. Celkem to byla fuška. Teď na Ganku jsem na to lépe připravený a nemám s tím žádné problémy. Druhá délka vede šikmo doleva na hranu pilíře a poté třetí délka přímo vzůru. Lezení ubíhá dobře kocháme se výhledy. Pak cesta vede po rampě s následným nepříjemným traversem kde jsem měl trochu strach. Následuje chodecký terén a jsem na vrcholu. Motáme lana začíná nás honit bouřka. Sestupujeme nepříjemným chodeckým terénem pod Zlobivou. Cestou potkáváme horského vůdce s klienty. Josef se s ním dává do řeči. „…chtěl jsem si zavzpomínat na Vlada Tatarku, začínal jsem s ním na skalkách u Žiliny.“ „ Ty jsi s ním začínal, já jsem s ním končil.“ „ Jak končil?“ „ Sundávali jsem ho ze stěny, spadl na celou délku lana, lezl bez helmy, neměl šanci.“ Ve smutné atmosféře sestupujeme k autu. Bouřka nás nedohonila. Západný pilier (V) 3h prvovýstup: J.Brandobur, F.Kele st.,A.Puškáš, 30.8.1950 lezli: Josef Vričan , Lukáš Kobierský, Jiří Wašniewski
|