V loňském roce se na českém knižním trhu objevil horolezecký a trekový průvodce Centrální Kavkaz, který zaplnil poměrně citelnou mezeru knižní produkce.
Bohatě ilustrovaná publikace s topo mapami 1:100.000 přijde vhod určitě každému, kdo se chystá na stále populárnější Kavkaz.
Centrální Kavkaz, Dombaj, Prielbrusie, Bezengi
Nakladatelství SKY 2006 (více info na http://www.treking.cz/knihy/kavkaz.htm).
Autoři: Otakar Brandos, Michal Kleslo a kol.
ISBN: 80-86774-04-X
Na 320 stranách naleznete popisy těch nejatraktivnějších turistických, trekových a horolezeckých túr Západního a Centrálního Kavkazu, který má velehorský ráz. Vzhledem k nestabilní politické situaci a poměrně vysokým bezpečnostním rizikům byly vynechány takové atraktivní horské oblasti, které se nacházejí na území horkého Čečenska, Osetije aj. Rovněž východní a západní části Kavkazu, kde toto mohutné pohoří nabývá spíše horský než velehorský charakter byl vynechán. Přece jen drtivá většina návštěvníků zavítá právě do hor některé z popisovaných oblastí Západního nebo Centrálního Kavkazu. Vedle popisů túr a velkého množství praktických informací naleznete v knize velké množství fotografií (220), nákresy výstupových cest, ale také výřezy map popisovaných oblastí v měřítku 1:100.000. Kniha navíc získala prestižní ocenění na mezinárodní soutěži Tourmap 2006 - Jury Prix.
320 stran, formát 114×188 mm
DPC 450 Kč
Ukázky z knihy:
Dombaj Glavnyj (Dombaj Ülgen, 4 047 m)
Nejvyšší vrchol a jediná čtyřtisícovka oblasti Dombaje nabízí velmi těžké výstupové trasy, z nichž jediná dostupná středně výkonným horolezcům vede po severním hřebeni a je ohodnocena 3B/III+. Celý výstup ze sedla, kde lezecká cesta začíná je nutné jistit. Využijeme zde frendy, vklíněnce, ale i skoby. Na mnoha místech cesty visí staré smyce jako postupové jištění, není však radno spoléhat jen na ně. Nutný je cepín a mačky. Výstup vede překrásnou exponovanou hranou, z níž máme vzdušné pohledy do stěn této nádherné hory…
Centrální Kavkaz dosahuje největších nadmořských výšek a největšího zalednění. Dělí se na tři základní výraznější skupiny: Prielbrusie, Bezingi a Kazbek. Nejvýznamnějšími vrcholy této oblasti je Elbrus (5 642 m), Ušba (4 710 m), Donguz Orun (4 437 m), Šchelda (4 369 m), Džajlyk (4 537 m), Ljalver (4 350 m), Gestola (4 860 m), Katyntau (4 970 m), Džangitau (5 049 m), Šchara (5 204 m), Dychtau (5 203 m), Mižirgi (5 012 m), Koštantau (5 145 m), Pik Puškina (5 047 m) aj. V Bezingách dosahuje Hlavní kavkazský hřeben svých největších nadmořských výšek, nejvyšším vrcholem celého Hlavního kavkazského hřebene je Šchara (5 204 m). Hlavní hřeben tedy nedosahuje absolutně největších nadmořských výšek Kavkazu, neboť Elbrus je vysunut k severu mimo hlavní hřeben Kavkazu do tzv. Bočního hřebene…
S rozpadem Sovětského svazu a odštěpením nyní sousedních zemí se pro turistiku a původně poměrně volný pohyb po Kavkaze zavedla řada omezení. To v souvislosti s tím, že všechny doliny přimykající se k hranicím Gruzie (na východě i k Ázerbajdžánu) jsou prohlášeny za pohraniční zónu se sousední Gruzií a není sem možné vstoupit bez povolení! To je často i přímo v terénu vyžadováno stálými i pohyblivými hlídkami pohraničních vojsk, někdy i několikrát denně. Jediné místo, kde je možné povolení získat je oddělení pohraničních vojsk. Do roku 2002 bylo jeho vyřízení formalitou na 10 minut, od roku 2003 se vše protáhlo na jeden den pro Rusy a na dva dny pro cizince. Naštěstí při úplatku 50 R na osobu lze získat povolení obvykle ještě týž den. Zde se opět projeví výhoda najatého transportu, protože většina taxikářů (maršrutkářů) má potřebné konexe i zde. Postup je takový, že si podle údajů uvedených níže vypíšete třikrát jakýkoliv papír (stačí vytržený z deníčku a psaný rukou, ovšem pouze azbukou), podáte jej (podle potřeby s peněžní přílohou) ve vrátnici u vojáků a čekáte. Vojáci dopíšou, že nemají námitek a připnou jakýsi dodatek. V horách je nutné mít…
Panečku to je článeček - píárko jak sviňa.
Chystám se tam letos, a tak jsem sbíral inoformace. No kamarád, co tam loni lezl, říkal, že tenhle průvodce je na ..., páč nákresy jsou překreslené ze starého ruského, a to dost schematicky. Takže v polovině případů cestu nenašli, a nebo mohla být "jak tady za rohem, tak támhle v pravo". Z nákresu to nebylo poznat. Co na to autor článku a autor knihy zároveň?
Jak je to s nákresy, jak jste je pořizovali? A jak jste ověřovali, jeslti popsané cesty jsou ve stavu, který popisujete?
Když mi to uspokojivě vysvětlíš, rád si ho koupím. Díky Gejza
V pripade Bezinek bych pruvodce nekupoval protoze Sacharov (Saratov) ma spickovyho pruvodce v Bezinkach - fotky i nakresy ve vybornym formatu. Ale jestli se tam chystas na poprvy tak ti stejne rekne, ze na to abys tam lezl nemas. Kdo mluvil se Saratovem vi o cem mluvim, kdo ne nesmi si nechat ujit:))))
Všechny popisované výstupové trasy byly přelezené v posledních několika letech během přípravy průvodce, takže si myslím, že dodnes sedí. Pokud narážíš vlevo, vpravo v Bezingách, pak "aktuální stav" u ledovcových výstupů je aktuální v tomto okamžiku, ale za půl roku tomu může být úplně jinak… Bezingi jsou regulérní velehory, ne skalní výstup na Milence v Ádru, u kterého bych tuto připomínku akceptoval…
Ano, ověřovali jsme současný stav, vše podstatné je popsané a vyfotografované. Myslím, že obrovské množství obrazového materiálu (asi 220 barevných fotografií) je dostatečným důkazem toho, že jsme tam byli nejen prstem na mapě. Používali jsme jak starší, tak nejnovější literaturu (viz například ledovec Alibek na Dombaji) a cesty si osahali.
OB a můžeš mi prosím odpovědět na tu otázku, jak je to s nákresy? Krelili jste je vy, kontrolovali jejich správnost,nebo jsou to kopie z dvacet let starých? To je totiž klíčové. Je to vaše původní práce? A když ne, odkut jste čerpali?
Pokud jde o led, je rozdíl v tom, co se změní za dva měsíce a v tom, jak odtávají ledovce v rámci desetiletí. V Alpách jsou taky některé cesty dnes delší o 100 metrů, a proto se vyplati si u starých průvodců ověřovat aktuální varianty nástupů. Dělali jste to? Je to tam připsané?
Jen bych chtěl férovou odpověĎ, abych věděl, co kupuji za ty prachy. Díky
vetsina z tech nrakreslu je prevzana z A.F Naumova...
Naumuv pruvodce je k dispozici kdesi na internetu ke stazeni jako cela kniha. Pruvodce je z poloviny 70tych let. Takze cekat, zr to bude 100% sedet se neda, ale jako rekl Otik, ta cesta se meni kazdych pul roku. Vim o cem mluvim...
jinak bych mozna jeste dodal, ze stoji za to, si ho koupit.. Je moc peknej a klukum se povedl. Stejne tak bych pak doporucil jiz ciste lezeckeho pruvodce po centralnim kavkazu. ty najdes u Michala Klesla na webu (www.pamir7000.com), kde si je muzes objednat a koupit. Ti jeho pruvodci cerpaji predevsim z Naumova, ale i z Michalovych zkusenosti. Kdyz uz se to nekomu nebude libit s tim, ze je to kompilat, tak diky bohu za to, ze to aspon nekdo dal srozumitelne dohromady a prelozil do cestiny....
Saratovovi pruvodci jsou v alplageru bomba, jenze maji nevyhodu. nikdo jiny, nez Saratov je u sebe nema...
No určitě přinejmenším se pobavíte u informace, že na delší výstup je zapotřebí vzít sebou dřevo na oheň. :-)
Průvodce jsme sebou v měli a párkrát nám to trošku zavařil. Na jednom nákresu chyběla dokonce hora.
Ahoj, knihu od Naumova jsme vyuzivali (Prielbrusie), Šipilova (2003) u Dombaje - mimo jine mi jeji autor publikaci na Dombaji podepisoval, aj. Posane cesty, jak se jiz po x-te opakuji, jsou prolezeny v poslednich trech letech.
Presne tak, neni opsany. Samozrejme jsme vyuzili cizich pramenu, ale vse je poctive projito a prolezeno. Nejde o komplet pruvodce, ale vyber toho, dle naseho soudu, nejzajimavejsiho. Vzdyt kolik cest das za 3 tydny na Kavkaze?
Nevim zda to bylo umyslem, nebo se jedna o opomenuti v oznaceni obrazku, ale kopec na fotce se (myslim) neshoduje s kopcem v popisu.. na fotce je skoro urcite Pik Scurovskeho, v pozadi Usbinsky ledopad a Mala Usba, patrne foceno z Piku Kavkaza.
Ten textik pod fotkou neni popisek fotky, ale nazev odstavce pod textem…, tedy popisu vystupu. Webmasterovi to trosku ujelo. Jinak jde skutecne o Pik Ščurovského a část Ušbinekého ledopádu. Je to foceno ráno z nočevok (bivaku) Aristova od Šcheldinského ledovce.