Nebudu si tentokrát hrát ani na spisovatele, ani na hrdinu. Chci pouze podat stručný a jasný popis zajímavé cesty v západní stěně Mt. Blancu, která již dlouho odolává pozornosti horolezců.
Jde o přímou cestu z chaty Gonella, poprvé přelezenou Alessandrem Berthodem, jehož jméno tato cesta nese. Nám se ji nepodařilo zopakovat v jejím přesném znění. Přesněji řečeno, značnou část cesty jsme si zvolili jinak, a tak jsme dali za vznik variantě této cesty, která je dle našeho názoru bezpečnější. Nutno dodat, že ať se člověk rozhodne pro cestu Alessandro-Berthod (1), cestu Tournette (2), nebo pro naši variantu, jde o fyzicky náročný výstup na úrovni D.
Zaparkovat se dá kdekoliv v údolí, přes všechny zákazy stání. No člověk nemá moc jinou možnost. Navíc tam stojí většinou tolik aut, že by policejní hlídka musela přivést pokutové bločky kamionem. Již v tomto údolí začíná ledovec du Miage, který se dá prostoupit téměř kudykoliv. Jediné obtíže by snad člověk mohl očekávat na strmých svazích pod chatou, a to v případě, že ja na nich ještě sníh. Jinak jde o 5 hodinou dlouhou, technicky nenáročnou tůru (která však vyžaduje jistou dávku opatrnosti při sestupu).
Původní cesta Alessandra Berthoda je v (topo) zaznačena čárkovaně. Naše úpravy jsou pak vyznačeny červenou linií. Topografický pohled na celou cestu může člověk získat z (topo1), opět červená linie. Vrcholová část (pořád cca 800 výškových metrů), je vykreslena v (topo2).
Již při pohledu z chaty na původní cestu je zřejmé, že úvod musí být zvolen trochu jinak, vzhledem ke stavu ledovce. Naštěstí je hned vedle kuloár, který, když je vysněžený, poskytuje alternativní nástup do cesty. Nevím, zdali ho někdy někdo lezl, nebo jestli má nějaký název. No sám pro sebe jsem ho nazýval Mrkvový koláč, snad protože mě celou dobu Mrkva překecával, abychom šli tudy. A volba to byla velmi dobrá, bez nejmenších komplikací (lezení do III) se člověk dostává na ledovec. Průchod po ledovci až pod Alessandro-Berthodův kuloár je taktéž bez problémů.
První překážka je odtrhová trhlina pod tímto strmým kuloárem, jak už to asi u všech strmých kuloárů v Alpách bývá. No my jsme měli štěstí, že přes ní poměrně nedávno přeletěla lavina a byla trhlina v jednom místě dokonale vysypaná. Kuloár samotný je poměrně strmý, okolo 60 stupňů. Vzhledem k tomu, že tento kuloár se neleze velmi často, postupovali jsme raději bezpečněji, metodou dvě jištění mezi námi. Jistit se dá poměrně dobře kotvami, místy šrouby, a friendy či vklíněnci o skálu po bocích kuloáru.
Po dlouhém kuloáru nás čekalo sněhové plató. Z něj byla volba celkem jasná, další dlouhý kuloár (topo 2). Opět náš vylepšovák, tomuto jsem však už jméno nedával. Kdybych ho však směl pojmenovat, dal bych jméno Paralen. V něm jsem totiž vzal svůj první, a bez něj by to nešlo. Kuloár to byl lezecky velmi pěkný, s jedním ledovým výšvihem. Na vrcholu kuloáru jsme narazili na hřbet Tournette, který nás měl zavést až na vrchol.
Přes mé vyčerpání, jsem chtěl Mrkvovi ukázat, že mám koule a vzal jsem to chvíli já. No byl jsem pomalý, vyčerpaný a dělal jsem chyby i v tomto lezecky relativně lehkém terénu. Měl jsem dost. A šlo to pomalu. Tak jsme se zase vystřídali. Navíc jsem Mrkvovi předal trochu ze své zátěže. No moc nám to na rychlosti nepřidalo a navíc se Mrkva taky trochu dorazil těžkým baťohem. Další paralen, poslední kapky vody a opět nekonečné trmácení nahoru. Vedro se střídalo s prudkými poryvy chladného větru. Sníh začínal být rozbředlý, situace svízelná. Už jsem byl téměř přesvědčený, že si volám vrtulník. Mrkva na tom byl sice líp, ale asi by se proletěl se mnou. Viděli jsme, že to na vrcholu nevypadá moc dobře vzhledem k větru, a ani na Bosses hřbetu nebylo vidět živou duši. Zavolali jsme aspoň na horskou službu, sami jsme si našimi rozhodnutími jistí nebyli. A taky by o nás někdo měl vědět. Prý pokud nejsme úplně vyčerpaní, tak bychom to měli zvládnout, podle gps pozice jsme už přece kousek pod vrcholem. Počasí by se zhoršit nemělo. Tak jsme to tedy doklepali dokonce.
Na úplný vrchol jsme ani nepomysleli, i když jsme se ze stěny vynořili těsně vedle něj. Raději jsme se doplazili do bivaku Vallot. Na sestup na chatu už ten den nebyl ani čas, ani síla, ani podmínky. Museli jsme tedy přečkat noc na tom smeťáku - kdo tam byl, ví, o čem mluvím.
Ráno jsme si mezi smetím vybrali svoje věci, a dokonce jsem se pokusil mezi tím bordelem přebrat i naše vlastní odpadky. Někdo nám nabídl aspoň doušek vody. Tuším, že to byli Poláci. Přijímáme ho se vděkem. Úplně dehydratovaní, se stejně každý z nás snaží nechat víc tomu druhému.
Samotný sestup po Italské normálce byl relativně bezpečný (topo 1 - zelená linie). No upozornil bych, že tohle platí jen v ranních hodinách. Je tam jeden ostrý sněhový hřbet, který bych v rozbředlém sněhu považoval docela za problém. Ledovec je také v jedné části velmi divoký. Asi bych podruhé raději volil tu Francouzskou normálku.
Doslov
Jakýkoliv počin v oblasti Mt. Blancu je úctyhodný. Každý, kdo tam vyleze, třeba i po normálce, si musí trochu vytrpět. Jsem rád, že jsem si zde svoje vytrpěl s už relativně zkušeným borcem, který mě na této cestě velmi podpořil a který si teď svoje prožívá v jiných nadmořských výškách. Budeme oba velmi rádi, pokud se po nás někdo tuto cestu pokusí zopakovat. Samozřejmě jsme ochotní poskytnout všechny informace.
Hezke. V pruvodci na Mt Blanc oblast od Demilana se o zapadni stene pise jako o zapomenute a opomijene ale hezke. Hele nechci moc rypat, ale je to jen muj pocit nebo se skoro vzdycky dostanete s tim Mrkvou do nejakeho pruseru? :D No hlavne ze to dobre dopadlo. Podle toho jak jsi se citil to nebyla jen dehydratace ale mozna taky podcenena aklimatizace, nebo se pletu? Ja si vzal do severni steny Les Courtes jen 1l vody a to byla sakra chyba. Batuzek jsem mel teda fakt lehky, ale nahore ten nedostatek tekutin byl dost citit. Hydratovat je dulezite. Mimo jine take kvuli lepsimu obehu a minimalizaci omrzlin (coz me teda trochu vytrestalo, ale nastesti jen trochu).
Mas naprostou pravdu, s Mrkvou jsme se dostali do hodne pruseru. Ale tohle pruser rozhodne nebyl. Myslim, ze jsme si vzdy drzeli odstup a nese rozhodnuti jsme vzdy peclive zvazovali. Ve chvili, kdy jsme volali HS, jsme chteli jen dalsi input do naseho rozhodovani. Situace byla porad jeste dobra.
Co se tyka hydratace, to bylo tak tak. A to jsme meli zasob dost. Ale v lete je toho potreba jeste vic. Aklimatizace urcite podcenena neni, oba travime vetsinu vikendu nekde nahore v Alpach.
Jak to vypadá od Gonnelly na Rif. Sella? - nebylo by podrobný foto tim směrem? Tournette mě láká velice... Jinak myslim že jste byli hodně na hraně a k průseru stačila třeba jen malá změna počasí k horšímu. Moc spoléháte na vrtuli.. Z tohodle se zdrhá hodně blbě, špatná aklimatizace, bez vařiče atd. - to takový stěny to je o hubu, tam musíš mít rezervu a ne že se tam i v dobrým počasí plácáš na pokraji sil... ;)
No, to zalezi. V tomhle pripade bych ten varic urcite bral. Predpokladam ze tam byli prvne a bylo tezke odhadnout jak to pude. Je to velka stena, i kdyz technicky to lezeni neni moc obtizne, to D si to zaslouzi kvuli odlehlosti, delce a temer nulove sanci zdrhnout. Pokud by to sli treba podruhe nebo to tam dobre znali a vedeli ze tam budou mit velkou prevahu, tak at jdou klidne i bez baglu, ale to je jina pohadka :)
Počin veru pekný, gratulácia. Technická poznámka, ja používam už v zimných tatrách kombináciu bomba + varič (nič sa nevyrovná MSR Reactor:) + nalgenu s izoláciou, súčet hmotnosti sa rovná jednej termoske a predstavuje potenciál 10-12 l tekutín zo snehu a nesieš max 1,5 kg. Problém rehydratácie je myslím dávno vyriešený najmä v zime/alpách - všade je sneh. Toto i veľa iného som sa dozvedel z úžasnej knihy "Mark Twight - Extreme Alpinism", doporučujem. Nech sa darí mišo,
Dobra technicka poznamka. Bylo to prosne proto, ze jsme ve spechu ve Francii sehnali jen tu vetsi kartusi a tu se nam fakt brat nechtelo. Ale samozrejme, kdokoliv by sel pres Sellu, mel by si varic s kartusi vzit. No my jsme meli dohromady asi 4 l tekutin.
Tak 4l v takej oblude, to je moja nocna mora:), v tatrach mavam 1l zrana uvareny, vypijem ho pocas nastupu, pri strojeni do steny uvarime 1,5l z toho 0,5 vypijeme a 1l do flase, prelezeme stenu a ak neni brural fučak tak uvarime do pohody na vrchu jontacik sas poriadne napijeme a fičíme dolu, odkedy takto robim + furt prikusovanie figy, oriešky, tyčky tak osobne o 1/3 viac vladzem a i po 12 hod v podstate normalne fungujem a som furt rýchly a vládzem, teda rýchly v rámci mojich možností ;) m. Jo a nalgena je v zime za chvilu pitelna a neobariš si hubu ... ;) akože detaily ale na tom sa podla mna chleba hore láme ! Zdary ;)
Mate pravdu, ze z techto cest se neda moc zdrhat. Skala se da zesplhat nebo slanit, ale ty kuloary jsou lepsi chodit jen nahoru.
Fotku nekde mam, pohledam. Napiste email a poslu Vam ji. Ten kuloar na Sellu vypada velmi schudne, ani mi neprijde tak ostry. Myslim si, ze tezsi misto je az nad Sellou. Jinak asi se da ten kuloar na Sellu v pripade problemu sestoupit dolu, ale v rannich hodinach.
Jo, dík. Něco jsem našel a popis stačí ;) Jde o to, že klasická cesta na ref. Sella vypadá poslední roky "dost vo držku". Od Gonelly jsem to zatím neřešil, vypadá to určitě lehčí i bezpečnější (samo se v tom jeden nesmí hrabat odpoledne ;), a možná to neni o moc delší... Ale zase složitější logistika - v noci dojít pod kuloár aby se lezl ráno, pak se celej den plácat na Selle... Nebo den navíc, odpoledne na Gonellu a pak ráno na Sellu.. To spíš už z Gonelly to vaše, ale zase ref. Sella vypadá na luxusní záležitost bez ceprů a bylo by škoda jí vynechat :)
Moc to nepobírám - místo velký kartuše táhnout 4 litry vody mi přijde dost masochismus :D. Vařič v horách tahám skoro vždycky - uvařim vlažnou vodu, do toho ionťák aby to nebyla destilka. Zabere to 10 minut a vařič se sakra hodí v bivaku - v záhrabu si vaříš kávičku a v pohodě překlepeš pár dní X bez vařiče leda tak volizuješ sníh a klepeš kosu, po jedný noci jsi zralej na vrtuli a když nepřiletí tak bojuješ vo holej...
Výstup luxusní a hodnotný :)
Podruhy bych to sel presne tak, ze bych ten den kvasil na Selle. Aspon si to clovek pekne prohlidne, pokeca s kamosama atp. Nicmene ten stary pristup na Sellu ze spoda z ledovce mi pripada hodne o hubu. Stopro bych sel pres Gonellu.
No asi uz ho budu tahat taky. Kazdopadne jsme meli byt rychlejsi a nebyl by vubec problem.
Ahoj, mám v úmyslu vylézt MB Italskou Normálkou, a tak se chci zeptat jestli je nutné rezervovat nocleh na Gonelle nebo jestli není problém přijít bez ohlášení. chtěl bych teď v srpnu
díky
Ahoj, sorry za opozdenou odpoved, zase jsem radil nahore. Ano, noc na Gonelle si musis objednat a jsem si jist, ze tam nebude misto. Tohle bych tu asi nemel rikat, ale my jsme si noc neobjednali a vzali jsme si vlastni spacak a karosku s tim, ze budeme chrapat pred chatou. Nastesti nas nechali spat v jidelne. Tam ale spis jen tak dve hodinky, od 10-12.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Nebudu si tentokrát hrát ani na spisovatele, ani na hrdinu. Chci pouze podat stručný a jasný popis zajímavé cesty v západní stěně Mt. Blancu, která již dlouho odolává pozornosti horolezců. 
Naše blogy:
GPS a mapové aplikace