Behem Velikonoc jsme navstivili anglicky zulovy raj – Cornwall. Pocasi nam pralo, zdolavali jsme jednu cestu krasnejsi nez druhou jako na bezicim pasu. A protoze jsme si tam uzili spoustu zabavy, priblizim vam nase sobotni odpoledne. Stojime v Sennen Cove pod stenou, behem odpoledni svacinky si prohlizim moc krasnou plotynku. Mela by byt za 6a, tak proc to neskusit. Se Stepanem probirame material, co by tam mohlo jit. Pri odkladani mikiny vtipkujem, jestli si cestou dolu nahodou neprodru goracovku. Ale nahore fouka, takze se bude pri jisteni hodit. Zacatek je kolem peknych sparek, montuju na stridacku frendy, abalaky, RP-cka. Staci dalsi dva kroky a mam vodorovnou sparu. Pekne hluboko do ni zasouvam dva vklinaky, vejs to vypada, ze uz nic nedam, a lezeni ze radne pritvrdi. Jak se tak pomalu zacinam vlnit plotnou, objevuji trhlinku na RP jednicku a dvojku. Sice jsou jen na krajicku, ale jak vola Stepan, lepsi nez dratem do oka. Dalsi dva kroky a jsem v p…li, snazim se dejchat, a rikam si: “ To znas, to znas.. Vzdyky to nejak slo. Hlavne klid a dejchej..” Nalevo je sparka, jakmile se k ni dostanu, mohlo by bejt vyhrano. Krizem nabiram malou listu, prolamuju prsty a levou nohu cpu doleva na neco podobnyho. Porad stojim, ale ta leva noha je moc daleko a nemuzu se na ni naklonit. Tak se aspon snazim dosahnout levackou do sparky. Jo mam ji! Do pici vubec nebere! V tranzu slysim Stepanovo: ”Mas to, mas to!” Jak ji tak hladim sem a tam, dostavam sici stroj do levy nohy. Potrebuju vic doleva, pak to mozna pusti. Soustredim se na levou nohu, trosku se to zlepsuje. A tak vytahuju RP-cka, snad tam jedno pujde. Jo ctyrka tam jakz takz sedi, ani nevycvakavam ostatni a saham pro preso. Jak ho zvedam nahoru, koukam, ze jsem nahmat frenda. No nic, cvaknu ho k RP-ckam a davam druhej pokus. Ted je to preso. Cvakam lano a jsem trosku klidnejsi. Tak, ted dam dva nadechy a pujdu na dalsi krok. Prvni, vydech a… A jsem ve vzduchu, do haje smekla levacka. Lup, lup, jako kdyby praskly dva vlasce. Vyrazim nohy dopredu, napul proti stene, napul proti zemi. Nevim co prijde driv.. Asi jsem mrknul. Lezim na zadech, koukam na modre nebe a stenu, nad sebou. Najednou mi vlezou do vyhledu nejake tvare. Jee Stepan. Vsichni se o necem zbesile dohaduji. Zacinam citit nohy, boli jako svina. A loket. Pritahuju si levou ruku na hrudnik a drzim ji pravou at se nehejbe. Citim jak me neco chladi do zad, aha lezim v kaluzi. Jeste ze mam tu goracovku. Jak si ji v duchu pochvalim, uz citim jak mi tam natyka kolem pasu. Vsichni kolem me pobihaji a snazi se me drzet bez pohybu. Nejaka doktorka me drzi za hlavu at s ni nepohnu. Stezuju si na lezecky, hrozne tlaci, a na tu vodu kolem sebe. Konecne se to vsechno dari Stepanovi zorganizovat a sundava mi lezecky. Pak me obklopi nekolik lidi, na tri me zvedaji a posouvaji na sucho. Bali me do folie a sundavaji sedak. Komunikuju se Stepanem a jak si stezuju na zimu na hole nohy, zaciname vtipkovat, co budu delat az nademne prileti ten velky vetrak. Jak se tak kolem me mota cim dal vic lidi, co se tvari, ze tomu rozumi, objevuje se tu vrtulnik. Za chvili me davaji do nositek a uz si to stoupam vzhuru. Nad utesem na chvilku pristavame a pribirame Natalku (maskovanou za prekladatelku), at z toho Cornwallu taky neco ma. Potom co mi v nemocnici roztrihali gorac a nekolik termotrik, prosel jsem rengenama, zjistili, ze jsem Lucky bastard a mam jen zlomeny zapesti. A tak pro nas vecer prijizdi Stepan a muzem na pivo. Dalsi dva dny uz jsem stravil jen prochazkama a valenim se pod stenama. Jo ono to totiz bylo E6 6a, ale to jsem zjistil az v nedeli. Mysak vlastni rukou, zbylou.
|