Co je správně ? Křičet jak je lezení skvělé, bezpečné, moderní, zábavné a pro každého, zkrátka propagovat náš sport (relativizovat onen pyšný přívlastek „extrémní“), anebo radši ať je ticho po pěšině, klídek ve skalách, jsme vlastně extrémní blázni, a pár profíků závodníků, ať si najde pár nadšených sponzoro-dárců.

Co je správně ? Křičet jak je lezení skvělé, bezpečné, moderní, zábavné a pro každého, zkrátka propagovat náš sport (relativizovat onen pyšný přívlastek „extrémní“), anebo radši ať je ticho po pěšině, klídek ve skalách, jsme vlastně extrémní blázni, a pár profíků závodníků, ať si najde pár nadšených sponzoro-dárců. Pokud takovou diskusi rozdmýcháme, přibudou za mnou desítky protichůdných názorů stojících na jedné či druhé straně. Jedni budou křičet: Světlo! Komercionalizovat! A nebude to jenom Hudy  (zamyslete se kdo všechno další...) Druzí budou naopak křičet: Tmu! Světlo by bylo podřezávání vlastní větve! Skály nemohou přijmout statisíce! Jsou ti první bezcitní byznysmeni, kterým nejde o skály ale jen o prachy? Jsou ti druzí tmáři, brzdiči vývoje, a ekologičtí  zpátečníci? Nikoliv...

Troufám si tvrdit že ani jeden z těchto bipolárních názorů není správný (přinejmenším v tuto chvíli) Oba extrémní pohledy jsou velmi egoistické, chtějí brát a neuvažují proces dávání, neuvažují komplexnost celé otázky. Co mám na mysli?

V současné době uvádí ČHS  8 609 členů. Podle některých odhadů je ovšem na jednoho lezce- člena  8 – 10 dalších aktivních lezců-nečlenů, tedy nikde neorganizovaných lidiček, kteří si koupili nádobíčko a vyráží do skal. Jinými slovy  do skal už dnes jezdí zhruba 8 – 10x více lidí než je členská základna ČHS (orgánu, do kterého se sdružujeme aby hájil naše zájmy) To je okolo 100 000 neorganizovaných lezců. A zde je opět jádro pudla.
Proč opět?  Protože se opět setkáme s vlastním nezájmem něco měnit.

Zajisté, samotné skály nepoberou násobky toho šíleného čísla které uvádím výše. Pokud ale bude více lidí, kteří budou o skály a lezení opravdu stát – tím že budou ochotni nejenom brát, ale i dávat – pak to skály zvládnou. Stačí pouze abychom to zvládli my lidi. Skály totiž poberou více lidí, pokud budou jasná pravidla nejen lezení, ale i chování. Pokud budou tato pravidla vymahatelná, a budou vymáhána. To se může stát pokud budou existovat lidé, kteří se tímto budou moci zabývat. Zabývat se tím budou moci, pokud za to budou něco mít. Budou za to něco mít, pokud budeme ochotni za to něco dát. Budeme ochotni za to něco dát pokud nám lezení bude stát za víc, než  za pár keců u piva, nebo u klávesnice, zkrátka  pokud nám budoucnost lezení nebude lhostejná, a hlavně pokud budeme vědět jak jasně vše funguje.

Nedivím se lidem, kteří dneska nejsou členi. Nevěří (a nevědí) že z toho něco můžou mít. Ty dvě kila ročně jsou totiž tak málo, že vlastně nikoho z nás moc nezajímá jak se s nimi hospodaří, a ruku na srdce většinou je platíme ze setrvačnosti. Pak se nemůžeme divit že desítky, stovky a tisíce nováčků nevidí rozdíl mezi 200 Kč a nulou. A když nevidím rozdíl, pak paradoxně jsou ty dvě kila moc. Tolik nečlenů, kteří jezdí do skal jako by se nechumelilo a netuší, že za možností jezit do skal může stát spoustu práce je důkaz nefungujícího systému. Jak říkám nedivím se jim dnes, za současného stavu. Hnal bych ale každého nečlena i s jeho novým nádobíčkem, v případě že by systém fungoval – v případě že bych věděl že by za mých členských např. 1500 Kč  ročně mohli pracovat lidé kteří zasoupí mé zájmy a mohli  třeba obtížně vyjednat vyjímku pro lezení tam a tam – v rámci dodržení určitých podmínek. A za tyto mé peníze by jsem byl s těmi podmínkami nějak seznámován, atd, atd... 

Že je to šílenost platit kilo měsíčně za členství ? A co tvoje lano, expresky, lezečky a další drahej matroš ? za to svý prachy dáváš? A co pade za jedno blbnutí v přeplněnym BB nebo sedumdesát za fronty na Ruzyni... a přesto lezci solí -  jsou ochotni, protože vědí co za to mají. Věřte, že kdybychom věděli přesně co za to vše dostaneme, pak bychom to hrdě dali, nebo našetřili. Není to sociální otázka, to je matení.

Slyším, další vaše námitky o lásce ke svobodě, o svobodném pohybu v přírodě a tím pádem i po skalách. Námitky o depresích z jakékoliv organizovanosti o přirovnáních k policejnímu státu.
A rozumím jim. Sám mám stejné pocity když přemýšlím nad výše popisovanou otázkou „Světlo nebo tma“. Ale obávám se že jinou cestou to nepůjde. Možná chvilku, ale né dlouhodobě. Světlo komerce nic nevyřeší, naopak jen vyhrotí situaci. Tmáři stávající trend těžko udrží, natož otočí. Zkuste přestat přemýšlet černobíle. Co takhle komplexnější pohled, co takhle komplexnější názory, komplexnější řešení.

Nemám žádné konkrétní řešení, které bych vám dokázal prezentovat, to co jsem popsal nahoře není nic než hledání. Jediné čím jsem si takřka jist je tušení že to bude stát spoustu práce, a že to bude bolet. Říkám jen: Otevřete oči!  A  snažím se je otevřít také...

Lezbě zdar, i všem lezuchtivým...

Kouřa