Jedním z takových možných míst je
Dubolka, malý kopec po levé straně za Ohařicemi. V zimě je dobře vidět skalní výchozy. Takže zůstávala jen otázka jaké musí být složení kolemjedoucí posádky, aby se dala ukecat k malé zastávce. To se podařilo až nedávno, když jsme se vraceli ze skal se sestrou. Zaparkovali jsme kvůli počsí raději na kraji odbočky, kde se dá případně i dobře otočit (pokud přívalový déšť nespláchne ornici). Dál jsme hodnotili sjízdnost polňačky pěšky - ještě kousek by to asi šlo, ale není to třeba.
Skály od cesty
foto by © Martin Tučka
Na kraji kopečku jsme chvíli dumali, kudy se máme probít vysokou mokrou travou a kudy chodí zvěř, nakonec jsme ale pokračovali v původním směru dál na jih podél kopce. Polní cesta už ke konci není moc udržovaná, končí u posedu. Projít se tam ale dá, v zimní půli roku lépe.
Po levé straně od pěšiny se kopec otevírá. Na místě jsme dokonce potkali nějaké ochránce přírody, kteří se místní porost zrovna snažili trochu zkulturnit a moniturují zde obojživelníky. Po několika dotazech jsem vyrozuměl, že by místu prospělo, kdyby po odkvetení místní květeny občas lom někdo navštívil, aby nezarůstal - jenže to by ta skála musela být ještě trošku zajímavější no. Bude to myslím jeden z vedlejších účinků ochrany přírody. Když se tam něco zakáže dělat, tak to prostě zaroste. V dnešní době by takové místa mohl zachránit snad jen nějaký boom dobrovolného pastevectví.
Nejzajímavější stěna v zadní části lomu
foto by © Martin Tučka
Jiný pohled na stěnu
foto by © Martin Tučka
V roce 1990 byly místní kopečky vyhlášny za CHPV, od roku 1999 je to PP Dubolka, předmětem ochrany je především geologie a geomorfologie: tři izolovaná skaliska budovaná nefelinickým bazanitem.
skalní reliéf
foto by © Martin Tučka
Jak tam vypadají ty skály
Lom má na kraji nevyužitelné svažité stěny. Zajímavější je v zadní části, která je o patro snížená a zleva a z týlu jí uzavírá asi 20 m vysoká "stěna", ta bohužel při pohledu vypadá poměrně nestabilně, podobně jako seříznutá hromada uhlí. Nevím jestli bych se já (po všech báchorkách kterými mě občas velebí spolulezci) odvážil po tom zkoušet lézt. Ale kdo ví, třeba zdání klame, kámen drží a nějaká ta linka by se vešla - z fotek to už po čase tolik strašně nevypadá.
Co stojí za podívání je pravá část stěny, kde jsou oku lahodící pozůstatky zdejší těžby: sklaní okno a "garáž" - miništola, která v zadní části ústí někam na druhou stranu kopce. Podle bližšího ohledání si jí už zřejmě všimli dva bezdomovci, kteří nebyli tou dobou a možná i déle přítomni. Výška cca 2,5 m šířka asi 4 m, hloubka asi 10 m v zadu se "podlaha" zvedá. Kompaktní, využitelné pro lokální bouldering. Ohniště by v lomu myslím nikdo neřešil, možná tam i nějaké je.
Skalní okno
foto by © Martin Tučka
Štola na boulderování
foto by © Martin Tučka
GPS souřadnice:
N 50°26’59” E 15°15’02”
Shrnutí:
Lom stojí za podívání, mohly by se hodit nůžky nebo srp. Z pahorků má být pěkný výhled, ale to jsme nezkoušeli. Pěkně jsme se prošli, je to zajímavé místo na krátkou procházku, možná přespání. Informace zda-li zde již někdo lezl nemám, ale možná se někdo ozve. Ty fotografie se moc nepovedly, mobil to po dešti nebral, ale třeba se tam bude chtít někdo vyřádit se svým fotoaparátem a vyrazí sem na procházku a lov, fotit je co.
Zdroje:
Česká geologická služba
Jiné fotografie zde:
drusop.nature.cz