Jak si zalézt na Mengusovském Volovci ve Vysokých Tatrách
1.-2.9.2018
Mengusovský Volovec nebo též Štít Olgy je kupa kamení, trávy a kamzičí prti, který...
Tak tímto bychom zprávu o našem, prvovýstupu asi začínat neměli. Tedy jinak. Jihovýchodní stěna Mengusovského štítu tvoří výraznou trojúhelníkovou skalní pyramidu strmě spadající do Mengusovské doliny, která nejednomu procházejícímu ne nadarmo připomíná slavnější švýcarský Matternhorn. Východní a západní stěna, či spíše úbočí se postupně ztrácí v dolině Hincově a dolině Žabých plies. Severní stěna svým asi 5m výšvihem plynule přechází v hřeben Hincovy veže.
Na štít vedou dvě nebo tři staré cesty prostoupené horolezci pravděpodobně za mlhavého počasí při hledáni chodníku na Rysy. Za zmínku však stojí cesta Hanzel-Logaj, která je opomíjenou perlou pro zimní výstupy. A tutu perlu jsme se letošního února vydali oprášit (nikoli maglajzem).
Cesta z jihovýchodu překonává ledový výšvih, pokračuje komínkem a graduje v težkém koutu. Odměnou je závěrečný průlez pěkně strukturovaným spárožlabem. Celkem čtyři délky hezkého lezení v obtížnosti M4 – M5.
Krom pěkného lezení nás ovšem zaujala asi 20-ti metrová spára na začátku východního pilíře. Mírně převislá puklina se v únorovém mrazu zdála ideálně široká, a tak jsme se v září vrátili, abychom skrz ni přelezli celý skalnatý pilíř.
Spára se s vybledávajícími vzpomínkami jevila stále lákavější, o to větším zklamáním pak byla skutečnost. S každým krokem k nástupu se totiž spára rozšiřovala, až už bylo jasné, že nepůjde o spáru ruční a dost možná budou malé i pěsti.
Nastoupili jsme a opravdu. Největší friend spárou jen tak projel a náš jediný velký kamelot padl hned ze začátku. Raději jsme tedy vzali za vděk vedlejší koutovou spárkou a pilíř přelezli tudy. Vznikly tak čtyři délky pěkného lezení v docela dobré skále s obtížností 5+ / 6–:
1. Přes předskalí do koutové a posléze prstové spáry přímo nahoru. Opět koutovou spárou mírně v pravo na vršek prvního stupně pilíře. 40m, 5+.
2. Přechod pod stěnu druhého stupně pilire. 20m, chůze.
3. Stěnou mírně doprava za velký blok (2x nýt) a dáte přímo chytovatou stěnou (skoba, nýt) a pak míně doleva na hřeben. 50m, 5+.
4. Lehce po hřebeni pod vrcholovou stěnu. 60m, 2.
5. Středem stěny ke spáře a tou na hlavní hřeben. 40m, 6–.
Štandy mají vždy jeden nýt a jednu skobu neb nám začala docházet baterie. Sestoupit je možné komplikovaně přes vrchol, nebo třemi slaněními (vždy nýt a skoby) přes cestu Hanzel-Logaj.
Prvotní zklamání ze široké spáry, která nás nepustila, během lezení trochu vyprchalo a jeho zbytky se definitivně rozpustily během večerního hodnocení výstupu. A tak jsme druhý den stáli opět pod spárou se sebevědomím vyztuženým večerní přípravou. Strategie byla jasná: strkat jediný kamelot spárou před sebou dokud to půjde a až to dál nepůjde, tak už to bude blízko a nějak se to doleze.
Bohužel postrkovat kamelot s lanem během lezení se ukázalo obtížnější než postrkovat půllitr s pivem. Úspěchem bylo umístění kousek nad půlku a zbytek už nějak šel. Případným zájemcům o opakování proto doporučujeme kameloty velikosti 4 aspoň dva.
Vzniklo takto protažení výstupu se dvěma alternativními délkami:
Přes předskalí širokou spárou přímo na vrchol bloku. 25m, 7
Plotnou a výšvihy na vršek prvního stupně pilíře. 25m, 5–
Výsledkem našeho snažení je cesta Volovina s obtížností 7 a případnou lehčí variantou Morální slabost za 6–. Cesta vede severovýchodním pilířem Mengusovského Volovce asi 1h 30 min od Popradského plesa. Cestou na Volovku po 1h odbočíte přímo k pilíři. Krom první délky stačí běžné vybavení, štandy jsou osazeny a v cestě zůstalo 6 nýtů a dvě nebo tři skoby. Pro první délku je potřeba kamelot č.4 nejlépe vícekrát, nebo jít lehčí variantou.
No jo, na co nity, at tam radsi chodi vrtulnik, kdyz nahodou nekdo vyklouzne a tri bidne vklinence za sebou se mu vytrhnou. Tuto anti-nitovou puritanskou tendenci asi nikdy nepochopim, prijde mi to ciste jako jakasi zakernost a masochismus. Kezby radsi takto smyslejici lide radsi aplikovali takovy pristup na oblast vztahovou nebo na touhu nenadavat.
Tak skor opak je pravdou, pozri si kolko nitov/borhakov sa podavalo do stien za posledne roky..takze skor by sme sa do buducna mali ked tak bat ubytku tradicnych ciest..momentalny stav je pre mna +-rovnovaha, mas kopec odistenych a aj kopec (stále vačšina) tradičnch ciest..
Děkuji za krásný uvodní popis Volovky. Volovec jsem si někdy slyšel, ale vždycky Volovka.
Stejně tak vstupní fotka je moc pěkná, není moc vidět přechod na Žabáka, který mohutný dojem trošku kazí.
Mimochodem, to s Matterhornem si nepamatuji, spíše lehce pejorativní "nejvyšší cvičná stěna v Tatrách" ;-)
V zimě jistě neplatí.
Cau Honzo. Ja mam za to ze "Volovec" = Volovec Mengusovsky, coz je opravdu kopa kameni pokud si dobre pamatuju, kdezto "Volovka" = Volia Veza, coz je kopec hned vedle kousek na vychod s hezkou a proflaklou jizni stenkou (Stanislawsky, Staflovka, Moriubundus...)