Pokud byste se před pár dny zeptali snad jakéhokoliv lezce, kdo bude stát na olympijské bedně, málokdo by jmenoval někoho jiného než Adama Ondru, Tomou Narasakiho, Alexe Megose či Jakoba Schuberta. Jaké bylo překvapení, když úterní kvalifikace rozhodla, že Alex Megos se do finále nepodívá, natož když včerejší finále odsunulo zbylé favority za medailovou hranici, na níž se udržel pouze Jakob Schubert.

Sportovní zážitek to byl ale krásný, i když chvílemi připomínal spíše ruskou ruletu.


Adam Ondra zaběhl ve finále rychlosti svůj osobní rekord 6,86 s, foto: Petr Chodura, AOP


Sportovní lezení je na olympijských hrách poprvé a v mnoha ohledech to bylo znát. Pro všechny, je to zcela nová zkušenost - pro sportovce, organizátory i nás diváky. Věříme, že každý s tím naložil, jak nejlépe dokázal, a pro příště to bude dobrým odrazovým můstkem pro změny i zlepšení.

Adam Ondra, který si nakonec odváží krásné 6. místo, je sice zklamaný, ale už nyní přemýšlí o tom, co ve své přípravě změnit, aby za tři roky v Paříži nastoupil ještě lepší a silnější. Nejen pro něj, ale snad pro všechny závodní lezce je skvělou zprávou to, že dojde k rozdělení nesourodých disciplín lezení na rychlost a obtížnosti s boulderingem. O tomto kroku je rozhodnuto již dlouho, ale závod v Tokiu potvrdil, že je opravdu správný. Těžko soudit, zda nešťastné zranění francouzského finalisty a rychlostního šampiona Bassy Mawema, který si v poslední kvalifikační disciplíně (lezení na obtížnost) utrhl šlachu bicepsu, připisovat náročnému trojkombinačnímu maratonu, kdy jsou závodníci vystaveni opravdu velké fyzické zátěži v disciplínách, které jim nejsou vlastní. Ale v mnoha případech jsme skutečně viděli, že právě pro rychlostní specialisty jsou technické, silové cesty "utrpením", se kterými neumí naložit, a končili tak mnohdy tam, kde obtížnostní lezci a boulderisti teprve začínali. Ovšem stejně tak je tomu i v opačném případě, kdy ti nejlepší lezci světa podávají v lezení na rychlost v olympijském finále výkony srovnatelné s průměrem na Evropském poháru mládeže. Rozdělení těchto disciplín je tedy ve prospěch všech lezců i zvýšení úrovně samotných disciplín.

Skvělou zprávou je, že se sportovní lezení ukázalo jako divácky atraktivní, což dokazují nejen kladné ohlasy od laické veřejnosti, ale především čísla sledovanosti. Po úterní kvalifikaci, kdy úroveň přenosu nedosahovala ani standardu Světových pohárů, režie byla zmatečná, často nabízela nicneříkající záběry na úkor stěžejních momentů, chyběla vysvětlující grafika porovnávající jednotlivé výkony a tak dále, jsme se obávali, že diváci budou zklamaní. Výrazné zlepšení ale přišlo již při kvalifikaci žen a finále pak běželo, jak má. Jediným problémem zůstal výpočet průběžného a celkového pořadí, které se na obrazovkách mockrát neobjevilo. Chtěl-li tedy divák vědět, jak si jednotliví lezci stojí, musel zapojit mozkové závity na plné obrátky a počítat, což během napínavého závodu, kterým finále bezesporu bylo, není zrovna ideální. A ti, kteří počítali, tak zírali, jak tenká hranice je mezi zlatem a samotným koncem finálové sedmičky. O tom, zda je tento systém výpočtu, kdy se výsledky v jednotlivých disciplínách násobí, správný nebo ne, by se dalo debatovat dlouho, ale jisté je, že i díky tomu, byl závod napínavý doslova do poslední vteřiny.


Adam Ondra po odlezení finálové cesty na OH v Tokiu, foto: Petr Chodura, AOP


Saša Gendová
trenérka mládežnické reprezentace

“Tak jako všichni příznivci lezení jsme i my sledovali jeho první představení na OH s velkým napětím - jednak jsme tam měli zastoupení v podobě Adama Ondry - horkého favorita na medaili, a také jsme chtěli, aby se lezení před laickou veřejností představilo co nejlépe. Nám informovaným je jasné, že nastavený formát je špatný, a proto jsme se obávali, že bude pro diváky zmatečný, chaotický, nezajímavý, což se ale naštěstí nestalo, a my jsme si oddechli, že se s lezením, už v logičtějším formátu, snad bude počítat i na další Olympiádě v Paříži. A o to hlavně šlo. To, že Adam neodváží medaili, je sice škoda a všechny nás to mrzí hlavně proto, že víme, jak poctivě a důsledně se připravoval a že na tento výsledek mohl dosáhnout. Ale účel byl splněn, sportovní lezení se představilo poprvé široké veřejnosti a určitě ho tímto okamžikem objevila spousta nových budoucích závodníků nebo závodnic nebo těch, kteří si ho budou chtít vyzkoušet a věnovat se mu třeba jen na rekreační úrovni. Adamovi jsme moc vděčni, že se na téhle propagaci obrovsky zasloužil, a už teď víme, že svou cestu za olympijskou medailí zahájil hned další den ráno. :)”


Martin Stráník
český reprezentant

“Olympiádu jsem sledoval s velkým napětím a při finále jsem byl více nervózní než při vlastním výkonu na závodech. Bylo nesmírně zajímavé sledovat vývoj finále, jak každá disciplína zamíchala pořadím, bohužel to nemělo zlatou tečku. Cesta na obtížnost vypadala božsky, rád bych si jí zkusil! :) Trochu průšvih byly bouldery, první moc lehký, třetí moc těžký a rozhodovala dvojka, která byla o koordinačním skoku. Ale to je závod a pro všechny jsou podmínky stejné. Vítěze Alberta i druhého v pořadí Nathaniela jsem ani netipoval na finále, ale patří jim velký respekt, jsou s Jakobem prvními olympijskými medailisty a je úžasné, že je náš sport na olympiádě”


Honza Šolc
stavěč, komentátor, lezec

“Jako moderátor jsem byl nadšený! Jirka Kalemba, se kterým jsem přenosy dělal, je fajn týpek a i přes nějaké negativní ohlasy na jeho komentář musím smeknout před tím, jak rychle byl schopen se připravit na takové publikum jako jsou lezci! Z klasického pojmenování jako “skoba, úchyty a zeď”  dokázal prakticky ihned reagovat a změnit svou slovní zásobu a až na malé výjimky to zvládl na jedničku s hvězdičkou. Reakce lidí na můj komentář jsem nikde nevyhledával a jsem rád, že přes technické zapeklitosti (zpoždění mluveného slova o téměř 2 vteřiny mezi Tokiem a Prahou) jsme to zvládli a jen párkrát si skočili do řeči. Největší radost mám z toho, že jsme si to společně u mikrofonu opravdu užili. Jako stavěč vím, že se může na závodě i přes 100% úsilí často něco pokazit... bohužel, tentokrát to bylo boulderové kolo ve finále - dva bouldery lehké do zóny, které dali všichni na první pokus, jeden z nich příliš těžký do topu (a bez topu) a pouze jeden povedený. Ve finále, kde jsou jen tři bouldery, je to opravdu průšvih. Na druhou stranu, cesta na obtížnost klapla na 100%, i když bychom si všichni přáli trochu jiný výsledek. :) Měla nápad, parádně řadila a trochu se štěstím, kdy Jakob lezl jako poslední, to byla obrovská show!! Už kvalifikace sledovalo nárazově až 700 tisíc diváků. Finále zatím nevím, ale zájem byl obrovský nejen u televizních diváků, ale i lidí ze sportovní redakce ČT.”

Děkujeme za vše, co Adam pro tento sport udělal a kolik radosti a skvělých okamžiků nám svým lezením připravil. Zároveň se těšíme, kolik takových okamžiků a úspěchů ještě přijde. Fandíme dál!