Na minulém závodě Viagra cupu vymyslela Eliška Karešová tuto disciplínu, která dokonale prověří nesobeckost obou závodníků, kteří si při lezení navzájem musí uvolňovat stupy a chyty a navzájem si pomáhají v obtížné cestě. Tímto způsobem vznikají i z naprosto jasných a lehkých kroků veliké problémy, jak silové, tak i technické. Stejně jako v raných dobách horolezectví, kdy se prostupovaly nové obtížné a nebezpečné stěny, se museli na sebe horolezci navzájem spolehnout. Ten první nesměl spadnout, protože by skoba na štandu nemusela pád vydržet. Právě proto je to tak obtížné a zajímavé. Byla to také nejlepší disciplína na těchto závodech. Tak není důvod, proč to nezkusit znovu.
Houmymu se tato disciplína natolik zalíbila, že se rozhodl z ní udělat závody. Pravidla samozřejmě musel přitvrdit a v některých bodech se ukázalo, že ví, o co v této disciplíně jde. S Eliškou jsme takto už lezli několikrát a došli jsme k závěru, že by bylo lepší některé body nových pravidel pozměnit:
1) cesta pro oba závodníky by měla být stavěná jako pro jednotlivce – obtížnost a zajímavost závodních cest se tím zvýší
2) podstatou původní myšlenky bylo, že si lezci mohou navzájem pomáhat pomocí smyčky, která je spojuje – jeden může pomoci druhému tím, že ho podrží při těžším kroku
3) délka smyčky 30cm se mi zdá málo; na Viagře to bylo asi 70 cm a i tak se staly lehčí cesty obtížnými
Je na samotných závodnících, jakou zvolí taktiku. Právě ta je při lezení dvojic klíčem k vítězství.
Jsem rád, že se této myšlenky ujal právě Houmy, který měl vždy cit a dostatek elánu do nových věcí. Právě tím se sporty rozvíjí…