Při psaní o lezení v Sasku se stále potýkám s jedním problémem. Mezi vámi jsou znalci i neznalci. Chci psát o zajímavých cestách a nechci z tohoto seriálu udělat přepsaného průvodce. Znalci si ale v takovém případě příjemně zavzpomínají a nic moc nového se ode mne nedozví. Ti, kteří jen tuší, že čtou něco o něčem na sever od Děčína se ani po podrobnějším popisování přístupů a cest ve skalách nezorientují. A že je vás takových spousta, si dovedu představit. Do Saska se téměř přestalo jezdit již před deseti lety a za ty roky začalo lézt mnoho z vás. Proto bych přivítal, kdybyste se po přečtení tohoto dílu nestyděli a trochu komentovali, co byste radši. Pro mne by taková reakce byla užitečná nejen pro zlepšení seriálu, ale i pro představu, jaké je vaše složení z hlediska zkušeností s lezením v Sasku.

Osobně bych považoval za přiměřené předpokládat, že kdo se bude chtít vydat na cestu do těchto skal, bude mít k dispozici alespoň nějakého průvodce. Myslím, že s trochou snahy se dá v každém větším městě u nás najít někdo, kdo ho ještě z dob minulých bude mít. A kopírky jsou dnes všude. Konflikt s autorskými právy si vyřešíte každý po svém. Tak mě napadá, že by opět v komentáři mohlo pár dobrovolníků přiznat barvu a vlastnictví vzácného průvodce. Pro ostatní. Vždyť by se na tom dalo i zbohatnout! Přiznávám, že já ho mám.

A o jakých že průvodcích vlastně mluvím? O těch krásných, poctivých, kapesních, německých průvodcích, které vpodstatě nemají chybu. Jejich praotcem byl už jednou zmiňovaný fehrmann. Od poloviny šedesátých let se o jejich opakované a rozšiřované vydávání zasluhuje kolektiv pod vedením Dietmara Heinickeho. Nejprve šlo o dvoudílné dílko v měkkých deskách. Pak v letech 1981/1982 vyšel třídílný průvodce již v tvrdých deskách a jeho aktualizované vydání o tři roky později. To již obsahovalo informace o 1 088 věžích a 9 800 cestách. V roce 1991 vyšel již šestidílný průvodce, opět brožovaný barevnými přebaly. Počet zlezených věží stoupl na 1 099 a cest na 14 060. Zjevný nepoměr mezi věžemi a cestami je dán enormním a letitým zájmem sasů dobýt každý vrchol, nepovolit lezení na masívech a dělat jednu cestu za druhou právě na již vylezené věže. K tomuto průvodci byly v roce  1998 vydány sešitové dodatky, které  společně vpodstatě úplně pokryly stav k tomuto roku. V dodatcích, které jsou ke koupi i ve Hřensku u Hudyho, je popsáno dalších cirka 2 300 cest. O posledním vydání tohoto legendárního průvodce vím jen to, že vyšel někdy loni či předloni. Zatím jsem ho ani neviděl.      Pomocí map a mapek, které jsou vytištěny v každém z jednotlivých dílů najdete ve skalách každou věž a i jakékoliv jiné místo, které si zamanete. Zprvu se mohou zdát nepřehledné, ale pak zjistíte, že je dělali lidé, kteří přesně věděli podle jakých krajinných znaků se člověk v přírodě orientuje a vpodstatě se s nimi nedá zabloudit. Nikdy jsme si žádnou jinou mapu do skal nebrali. Takže tyto mapky zásadně sebou.

Budu se snažit, když už se dostanete k nějaké věži, popsat doporučovanou cestu tak abyste ji našli i vpřípadě, že v ruce budete mít průvodce jen z roku 1981. Pokud by to bylo příliš složité, upozorním na to. Na místě vám samozřejmě mohou poradit místní, pokud tam nějací budou. Nejčerstvější novinky si většinou vyhledáte ve vrcholové knížce. Ale pozor, němci nemají ve zvyku na začátku každé vrcholové knížky vypisovat všechny cesty i s popisy, maximálně napíší seznam cest, které ještě nemají více než sto průstupů s uvedením pořadového čísla posledního průstupu z předchozí knížky tak, aby v té nové mohla evidence první stovky průstupů pokračovat. Čerstvé cesty i s jejich popisy najdete jen v rámci normálního zápisu prvovýstupce. Myslím, že mají tento systém zažitý právě pro jejich kvalitní průvodce. Prostě nepředpokládají, že by se někdo vydal do skal bez nich.