Vždycky jsem miloval ten pocit po dosažení vrcholu, takové to uvolnění ve vás, ať už jsem byl na vrcholu skalní věže, kopce, hory, nebo i třeba rozhledny. V okolí mého bydliště jsem už na většině těchto míst byl, ale jeden mi stále scházel komín K1. Komín se vypíná za městem přibližně do 65 metrové výšky. Po dlouhém plánování s Pítrsem se 5.9.2003 ve 23.00 hodin pouštíme do akce na náš první (tak trochu) industrial climbing. Před plotem u komínu vyplašení před chycením policií či z velké pokuty naposledy kontrolujeme na blízké cestě jestli někdo nejde. Vzduch byl čistej a tak jsme se odvážili v bleskové rychlosti přelézt plot a běžíme pod komín. Žebřík začíná až zhruba v 5 metrech, takže začátek lezeme po hromosvodu vedoucí podél žebříku. Po žebříku lezeme vcelku svižně nahoru. Konečně jsme se za chvilku dostali po tom vynasnaženém úsilí na vrchol. Nahoře nás komín odměnil nádherným, nezapomenutelným výhledem na město v noci. Z baťohů si vybalujeme foťáky a lano na super dlouhé slaňení. Všechno se to tu snažíme vyfotit. Ještě nahoře volám mobilem Psychu, že se povedlo. Psycho s Dannym se na nás chtěli podívat, dokonce je ze shora vidíme jak vybíhají z hospůdky z oslavy narozenin. Máváme jim zeleným světlem z displeje mobila. Po dvou hodinách na komínu slaňujeme dolů. Už jsme byli pouhých 10 metrů nad zemí a najednou vidím Psycha a Danka jak utíkají pryč. Nechápal jsem to. Najednou uslyším povědomý hlas mé mamky: „Ty magore jeden,myslíš si že si na skále “ V té chvíli jsem opravdu dostal strach, nebál jsem se ani tak mamky, ale spíš z toho hluku přichycením policií. Tyhle bláznivý adrenalinový akce prostě miluju.