Už delší dobu jsem měla v plánu vyzpovídat Míšu Drlíkovou a jarní výjezd do Francie mi k tomu napomohl. Tato lezkyně patří už léta k naší lezecké špičce, na svém kontě má nespočet 8a, 8a+ i několik 8b, a aby to něměla za pořádným vápencovým lezením pořád tak daleko, Francie se stala jejím druhým domovem.
Tak se zase potkáváme ve Francii, která ti posledních deset možná i víc let přirostla pěkně k srdci a vlastně v ní trávíš víc času než doma v Česku. Takže na začátek a pro pořádek, kde je tvé doma? Jsme doma pořád tak napůl. Ve Francii máme sice lezení, ale doma máme rodiče, dům, domácí mazlíčky... Roman by určitě radši zůstal ve Francii, ale já to nedokážu. Toto rozhodnutí by znamenal nevratný krok. Pořídit si tu bydlení, zařídit stálou práci a další věc je, že ve skalách se sice jako cizinci už necítíme, ale mimo skály ano - přeci jenom nejsme Francouzi. A co tu dělat v létě, když je tu takové hrozné vedro. Prostě já se k takovému kroku nedokážu odhodlat.
Míša Drlíková a Roman Pavlorek
foto by Pepe Piechowicz
Když to tak počítám, tak vy většinu roku trávíte v autě? No vlastně jo. Pokud jsme ve Francii a je extrémně hnusně, tak přespáváme u kamarádů nebo u Mischela v domě, ale například loňské jaro jsme spali v domě dohromady třikrát. Ale zas v autě se nám spí dobře. Někdo si říká, že je to nepohodlné, ale my v něm spíme rádi.
Le murdes cyclopes (8b/8b+)
foto by Pepe Piechowicz
Poprvé jsme se seznámili v Havířově nebo někde na závodech, ale to už jsi patřila k naší lezecké špičce. Jak jsi s lezením začala?
Úplně poprvé jsem lezla na gymplu v sedmnácti, kdy jsem společně se spolužákem začali jezdit na Slovensko. Na Porubce jsem vylezli první čtyřky, pětky. Sulov tenkrát ještě nebyl odjištěný. Pak jsem také jezdili na Manín, Štramberk. Trénovali jsme trochu ve sklepě nebo na hrazdě, ale spíš se naše výjezdy do skal podobaly romanticko-dobrodružným výjezdům. V osmnácti jsme poprvé jeli stopem do Itálie na dva týdny, ale pořád jsem lezení brala víc jako zábavu než sport. To se změnilo, když jsem se seznámila s Romanem a vyjeli jsme do Boux a do Španělska. Tam jsem zjistila, že se člověk může také v cestách zlepšovat. Poté jsem začala chodit na vysokou do Brna a tam už byly i větší možnosti k tréninku. Po výšce jsem s Romanem dělala přes léto výškovky a pak jsme jezdili na skály. To nás drží doteď.
Co jsi vlastně vystudovala? Co na to rodiče, že ses po škole své profesi nevěnovala? Vystudovala jsem molekulární biologii a genetiku, a že se svému oboru nevěnuju mě nemrzí. Samotná škola mě hrozně bavila. Když jsem se na ní přihlásila, tak jsem nepřemýšlela o tom, že až dostuduju, tak mé zaměstnání bude vlastně život vědce, který je zavřený v laboratoři, což mě samozřejmě neláká. Možná, že kdybych vystudovala veterinu, kterou jsem původně chtěla a rodiče mě odradili, tak bych se vystudované škole věnovala. To by byla práce, kterou bych nepustila jen tak k vodě a asi bych pak neměla takový životní styl, jaký máme teď s Romanem. Ale možná, že to bylo štěstí, že to tak dopadlo a my lezeme a děláme, co nás baví. Nebo možná toho budu jednou litovat. Žiju ale přítomností a nepřemýšlím, co bude. Rodiče si už zvykli, co jim zbývá:) Spíš jim vadí, že nejsme doma, ale o to raději nás potom zase vidí.
Co bude, mě vlastně začalo zajímat až když jsem měla několik lezeckých úrazů a tím i delší lezecké pauzy. Ty jsi žádné lezecké úrazy nikdy neměla? Nic vážného, když nepočítám loket - přetížený spíš z válečkováním stropu a párkrát prsty trochu víc bolavé, než je zdrávo.
Určitě spoustu lezkyň zajímá, zda plánuješ rodinu?
Vždycky jsem odpovídala - zatím ne, ale teď už je to vzhledem k věku asi hloupá odpověď...
Váš životní styl vyžaduje ale docela velkou skromnost. Ta vám asi nijak nevadí?
Jsme skromní – to je asi i na nás vidět. Je to ale naše volba. Buď budeš hodně pracovat a málo lézt nebo naopak. Pracujeme tak, aby nám to vyšlo, plus nějaká rezerva. Určitě máme štěstí v tom, že máme vlastní bydlení a nemáme dluhy, což také hraje roli.
Jak už jsi zmínila, tak po prvním výjezdu do Španělska jsi změnila pohled na lezení a zjistila, že ho můžeš brát také jako sport. Začala jsi cíleně trénovat a zlepšovat se?
Tak určitě. Před Španělskem jsem měla vylezenou na Maníně 8- a po příjezdu do takových oblastí jsem byla překvapená, jak jsou ty cesty dlouhý, vytrvalostní. Viděla jsem pak, že lezení je taky o něčem jiném a je třeba se na to připravit. Vlastně rok na to jsem vylezla na Sulově Hranu 1624 9/9+. Ve zlepšení mi taky hodně pomohlo, že kvůli bolesti zubů jsem ve Španělsku zhubla pět kilo. Asi jsem nastartovala i jiný metabolismus a další věc byla, že jsem na zájezd nebyli pořádně zásobeni jídlem a tak jsme s ním šetřili. Určitě jsem se ale k lepší formě vylezla na skalách. Na umělce jsme začali trénovat až po postavení stěny v Havířově někdy v roce 1997. To jsem začala i závodit a byla sranda, že u nás ženy v té době měly nejvíc vylezeno 7c na on-sight a závodily jsme s babama na Světovém poháru, který měly 8b. To byl hrozný nepoměr, ale u nás se moc o tréninku nevědělo a navíc oni byly vylezené z venkovních skal.
A závody tě bavily?
Ne. Sice jsem soutěživý typ, ale nedokázala jsem zvládnout ten stres. Na závodech jsem i v nejlepší formě nezalezla, tak jak bych si přála. Ani OS vlastně není moje silná stránka, když mas jen jeden pokus a musíš vylézt. Jak to často o sobe říká Seb - nejsem hráč:)
ČP v boulderingu Ostrava
foto by Pepe Piechowicz
Snažila ses na on-sight někdy soustředit?
Vlastně ne. Je to i stylem skal, na kterých lezeš. Lezli jsme hodně v Bouxu a tam on-sightovat 7c je těžké. Pak jsme přijeli do Leger a spadla nám brada. Byl to úplně jiný styl , neuměla jsem v krapasech vůbec lézt, tak jsme se učili na lehčích cestách a teď není co "onsaitovat". V Tarnu se mi povedl akorát dobrý flashový počin Planet Groove 8a. Roman přehákoval spodek a špatně vymyslel vrchní boulder. Řekla jsem si, že to zkusím a spodek improvizovaně přelezla vlastně on-sight, boulder jsem si vymyslela úplně jinak (naštěstí) a lehký vrch už mi Roman poradil. Jinak mám na OS či flash několik 7c. Většinu na OS, protože máme s Romanem vždycky úplně jiné metody, tak lezu raději první...
Tvé první 8a bylo Reve de Papillon v Buoux. To bylo mezi ženami ještě tenkrát dost magické číslo. V kterém roce to bylo? Měla jsi respekt z čísla?
Bylo to v roce 1999. Myslím, že v té době měla 8a vylezeno Bára Stránská, Saša měla Opus Dei na Sulově, Věrka Hradní spáru v Krase a ty jsi Reve vylezla týden přede mnou. Já jsem Reve pokusovala asi měsíc na podzim 1998, jedním z prvních pokusu jsem spadla v posledním těžkém kroku ve vylezu z traverzu a potom jsem už asi stokrát spadla v čtvrtém - dlouhém kříži, psycho, navíc byla děsná kosa, prsty jsem mela do krve a s přelezem jsem musela počkat do jara. Respekt z čísla jsem určitě měla, ale ten mam pořád:) Po vylezení se asi respekt z čísla trochu uvolnil a hned po návratu domů jsem vylezla na Slovensku Black Diamond 10- na čtvrtý pokus a Starobu na krku. Na podzim jsem se do Francie vrátila a začala jsem zkoušet rovnou 8a+. Tabou v sektoru Bout du Monde byl vždycky můj sen a z těch, co v tom sektoru vedou asi nejsjízdnější nebo spíš víc o vytrvalosti než o bouldrech. A zase to bylo stejně jako s Reve, na podzim jsem to nevylezla, až na jaře další rok... a na podzim potom i první 8b, Tabou zizi. Choucu jsem vylezl až v roce 2005, pro změnu docela rychle, asi na šestý, sedmý pokus. Zimní bouldering na stěně byl znát.
Čp v boulderingu v Ostravě
foto by Pepe Piechowicz
Když jsme u sektoru Bout du Monde, tak se zeptám, zda se trend sekaných cest už ve Francii zastavil? Nebo něco se mi plete, že byla snaha tyto cesty přelézat bez sekaných dírek…?
Snaha přelézat cesty bez sekaných dírek byla asi něco jako teď lezeni odjištěných cest v Ceuze na vklíněncích:) Jo, vylezli nějaké 7a bez jedné sekané dírky a bylo z toho 7c...člověk, který by bez sekaných chytu vylezl Tabou či La Rose se ještě nenarodil:) A trend sekaných cest - mám pocit, že je na ústupu, všude, nejen ve Francii, se teď minimálně seka a vice sikuje:( Třeba v Legeru je to případ většiny nových cest.
Jakých francouzských lezců si vážíš? A jakých českých?
Vážit si je silné slovo, pokud se jedna jen o sportovní výkon a lezců nebo lezkyň, kteří mě inspirují tím, jak dobře lezou je spousta( ve Francii víc:))Nepadám na zadek před výkony dětí a mládeže,spíš mě potěší, jak dlouho a jak dobře lezou „starouši“. A samozřejmě vždycky víc obdivuju holky - z těch místních mě naposledy nadchla Florence Pinet - technikou a neuvěřitelnou bojovnosti.
No bohužel už Buoux není v dnešní době moc trendy, lezou se trochu stylově odlišné cesty, lítá se v převisech, laktáty přetékají z předloktí, není to škoda?
V tomhle jednoznačně zastávám názor Seba, klasické oblasti nejsou trendy, protože jsou těžké - Margalef jsou taky dírky a ten je trendy až moc. V poslední době se ale lidi docela do starých oblasti vracejí, možná to ovlivnil i nastup silných bouldristů, kteří nechtějí lézt jen mléčné dráhy.
pozn. Seb je kamarád Míši a Romana, vynikající francouzský lezec.
A vy se do Buoux někdy vracíte?
Minulý rok jsem se vrátili do nově otevřeného sektoru face West. Počasí nebylo zrovna příznivé, ale stejně jsme se zase podivovali nad těžkostí cest. Položené a kolmé cesty bez chytů byly těžké a asi kdyby tam člověk chtěl zase něco vylézt, musel by zase začít v Buoux vice lézt. Mám tam ještě par projektu, třeba La nuit du lezard (Alain Robert solo), musím nějak přemluvit Romana, jemu se do dírek dvakrát nechce:(
Přijde mi, že Buoux ti lezecky dost sedí: dírky, občas lišta. Leger je dost změna – dlouhé taky, krápníky, kolena... Jak ti to tam ze začátku šlo? Dost špatně. Roman sem chtěl začít jezdit, protože on dírky nemusí, a když jsme objevili Leger, tak už nechtěl jezdit jinam. Byla jsem tu ze začátku nešťastná, protože v krápnících mi nešlo lezení vůbec, zakládání kolen, dlouhé kroky atd… Trvalo mi rok než jsem si zvykla. Ale určitě mi to dalo hodně a jakmile jsem zjistila, jak tu lézt, šly 8a rychle. Kdežto v Boux jsem si každé další 8a musela vydřít! Nebaví mě tolik dlouhé vytrvalostní cesty s odpočinky, radši kratší a údernější třeba jako ve Frankenjuře.
Určitě mě zajímá, které vylezené cesty si nejvíc považuješ?
Takovou otázku jsem čekala. No nevím, je jich hodně. Tak určitě si vážím cest z Buoux, takže Tabou Zizi a Chouca.
Byla jsem tenkrát možná čtvrtá žena, která ty cesty vylezla. Pak Abregenief, což byla cesta, na kterou jsme cíleně přes zimu trénovala a byla to cesta, o které se mi i zdálo. V Leger si pak vážím Le Placard, který byl 8b a i Stiquel Mana…. Prostě cest, které mají jméno.
Hrana 1624 9, kdysi 9/9+
foto by Pepe Piechowicz
Na cesty si podle mě hodně trpělivá. Na přelez netlačíš. S Romanem si cesty ladíte až vyladíte….Stalo se ti někdy, že ses do cesty už nevrátila, řekla si, že to nemá cenu…?
Myslím, že ne, možná jen kvůli počasí jsem projekt nechala na další zájezd. Ale s tou trpělivostí je to tak, že teď v Česku už moc netrénujeme, jen se udržujeme. Vlastně trénujeme na skalách, takže když přijedeme, tak se pomalu snažíme prokousat k formě zpátky. Ve formě už pak nemusím být tak trpělivá:) - osmiček na jeden, dva pokusy mam taky dost:)
Jak vás mezi sebe přijali francouzští lezci?
Těžce. Z počátku byli hrozně uzavření. Až když jsem začala nacvičovat Abrege, Nief, tak se s námi začali bavit. Nevím, jestli to bylo elitářské, nebo že jsme tu jezdili už dlouho a mluvili francouzsky. Francouzi jsou v tomto zvláštní.
Dívají se divně i na lezce z jiné části Francie. Teď už tu máme spoustu lezeckých kamarádů.
Klasa ve Francii se mi zdá docela přísná, podobně jako v Itálii. Co myslíš? No je pravda, že třeba ve Španělsku míváme vždycky přelezy rychlejší, ale může to být i tím, že tam nepracujeme a jedeme jen na lezecký trip - tedy se soustředíme jen na lezení.
Jaké další oblasti bys ve Francii doporučila?
Určité stoji za to, podívat se do okolí Briancon či do Savojska.
V Leger máš už skoro všechny 8a, 8a+ vylezeny. Co tu budeš lézt? Budeš muset do něčeho těžšího! Jo v Legeru to je docela těžké, 8béček je málo a 8b+ už jsou hodně těžké. Musela bych začít zase trénovat, abych se dostala dál. Pořád mám vyhlédlé Le Mur Des Six Clopes, ale na to už potřebuju fyzičku a navíc je to tam těžké s podmínkou. Zkoušela jsem taky Le Nabab, ale v Dit moi (prvni cast cesty za 8a) je utržený chyt, čímž vznikl těžký boulder. Na 8b bych musela mít jinou formu. A taky nepolezu jen v Legeru, ne? Hrozně mě baví objevovat nové oblasti, lézt cesty různých stylu na různých typech skal.
Co tě nejvíc na přelezech těžkých cest baví?
Nejvíc mě baví cesty, ve kterých neudělám ani krok, nejde mi cvaknout jištění a všechno tohle musím vyřešit. Skládám to, až to dám dohromady. Ale fakt je ten, že když pak cvaknu řetěz, tak si oddechnu, že už cestu nemusím lézt.
Abrege, Nief 8b
foto by Pepe Piechowicz
Míváš někdy lezecké pohodové dny, jako kochání se z vršku, lezení lehčích cest? Kolik vlastně dní v roce lezete?
Lezeme hodně lehčích cest, ať už na začátku sezony, na rozlezeni, nebo pro radost, určité nejsem typ lezce, co leze jen osmičky. A v oblastech v horách, jako je třeba Ceuze nebo skaly v Savojsku se kocháme permanentně:) Nepočítám dny co lezeme, spíš ty, co nelezeme. Málokdy se stává, že nelezeme víc, než dva -tři týdny v kuse (kvůli práci).
Co motivace? Ta se tě stále drží?
Ztrátu motivace nemám. Někdy hodně pracujeme a lezeme málo, takže po lezení spíš toužíš. Pak když se dostaneš do skal, jsi jak urvaný ze řetězu. Kdyby motivace šla dolů, šla bych pracovat.
S Romanem spolu trávíte téměř každý den v roce. To si ani trochu nelezete na nervy? Na nervy si nelezeme, standardní hádky někdy máme, ale neměnila bych. Možná to je síla zvyku… Pracujeme spolu, lezeme, žijeme, trávíme spolu celý rok a i lezení spolu prožíváme, což mi přijde taky fajn.
Roman se taky v lezení obrovitě zlepšil…
To je pravda. Myslím, že je to i tím, že jsem začali lézt po větších chytech než jsou v Boux a začal si víc věřit.
Máš spočítáno kolik máš vylezených 8a, 8a+, 8b? Jak jsem vylezla sté 8a, tak jsem přestala počítat. Teď bych to odhadla tak na 140? Čisté 8b čtyři. Spíš mám víc 8a+/b.
Abrege, Nief 8b
foto by Pepe Piechowicz
Mám takový dojem, že ty jsi jedna z mála lezkyň, která je venkovním boulderingem nepolíbena. Nelákají tě i jiné disciplíny jako třeba právě ten bouldering nebo vícedélky? No to je pravda. My ani nemáme bouldrmatku. Ale kdybychom měli bouldry blízko bydliště, tak bouldrujeme. Máme Pulčiny, ale to není jako u vás na severu. Nedávno nám jeden Američan žijící v Německu básnil o Boru, že prý je to kvalitou srovnatelné s Bleau, tak možná vyrazíme:)
Kam bys ráda tvé lezení a lezecký život dál směrovala? Hlavně bych chtěla zůstat zdrava a lézt co nejdéle, je to sice klišé, ale je to pravda:)
Do jakých jiných oblastí by ses ráda ještě podívala? Teď nás Seb s Katy lákají do Andalusie a nebyla bych proti Americe, kdyby na ni byly fondy.
Co říkáš na naší nastupující mladou generaci?
Když pominu Adama (ten už určitě není nastupující), moc lidí neznám, takže bych to raději moc nekomentovala:)
A na závěr se zeptám, kdy přijedeš do Labáku? Co vůbec "Frantíci" vědí o našem lezení?
Labák nás láká, jen nejsme v Česku v tu správnou roční dobu a v létě písek pro potiče jako my není:) Ale Francouzské kámoše tam porad posíláme, tady si většinou všichni myslí, ze se u nás na pisku pořád lezou jen vraždy na smyčkách. Chystali se k nám loni Alsasani (Pierre Bollinger), ale nakonec příliš zapařili v Berlíně a skončili v Juře:(
Děkuju za rozhovor a přeju hlavně to zdraví, protože pak můžeme dělat to, co nás nejvíc baví! Pepemu díky za krásné fotky.
Jak někdo poznamenal skvělej lajfstajl a já dodávám skvělej rozhovor, zajímavej a inspirativní.
No a jasně Pepeho foto, hned bych nejraději do Francošky vyrazil.
Až budeš mít malý děti, tak jsem zvědavej kde zůstaneš ty ..... každý svého štěstí strůjcem, ale jak jim přeju že mají/žijí co jim vyhovuje, tak je to prostě z dlouhodobého hlediska extrém. A je otázka, jak dlouho se dá provozovat.
No lifestyle je to určite pohodovej, bezstarostnej, línej ... pokud neplánují děti tak je to jen jejich volba. Ovšem pohoda tohoto lifestyle končí v okamžiku kdy něco přestane fungovat ( například zdraví ), nebo člověk zestárne - v 50-ti bych se výškovkama a jim podobnou námezdní prací fakt živit nechtěl. Vize že nadosmrti budou nacvičovat 8a, 8b v Legeru ( nebo kdekoliv jinde ) je dost naivní :-)
Nepřemýšlt "co bude" je cool u 20ti letýho člověka, u 40-ti letýho je to dost sebevražedný sklon.
Řeči jako "pořídit si ve Francii bydlení a stálou práci" bez koruny v kapse s praxí nájemného dělníka zní dost úsměvně a svědčí a slušném odtržení od reality. Podívejte se na Španělsko s 25% nezaměstnaností. Celá Francie čeká až si 2 zahraniční námezdní dělníci co mají vylezeno 8b řeknou o hypotéku na bydlení a stálou práci na kterou stojí zástup francouzů :-)
O tom to ale právě je. To co si neumíš představit ty, může být právě pro druhýho pohoda. Nechceš se v padesáti živit příležitostnou dělničinou? V pořádku. Někomu to ale vadit nemusí. Když umí žít po své teď, budou to určitě umět i s dětma i na starý kolena. Lifestyle člověk s věkem a věcma kolem mění, neznamená to ale, že všichni musí skončit s rodinou, domem a hypotékou.
Mam rodinu, dum, auto, praci, vse bez dluhu, lezu na co stacim a nedovedu si predstavit, co by bylo lepsiho. Ale predstava, ze free lifestyle (kdyz teda pouzijeme anglicismus) je mozne sloucit s nejakym rodinnym zivotem a urcitou zivotni jistotou, obvzlast v pozdejsim veku, si myslim je naprostou utopii. Tak to mozna vidi dvacatnici na vysoke a budou mi rikat, ze to je cool a in a free (taky jsem si to myslel), ale co po padesatce? Malo kdo je takovy magor a tunelar, jako treba Manolo, nebo ma takove stesti jako Hainz, ze ho lezeni zivi v jeho domovine, kde zije i s rodinou. Ale to jsou opravdu jen vyjimky, ktere potvrzuji pravidlo.
Moc jim fandim. Problem je prave v tom, ze oni dokazali to, co z nas temer nikdo. Tedy zit si po svem, nechat se mit radi a mit rad i druhe a zcela neegoisticky se venovat prave zase sobe a zivotu. My ty pudy porazit neumime, my musime svymi geny dale zamorovat tuto krasnou planetu aby byla ve finale prave jimi zatizena natolik, ze si to s nimi vyridi sama. A rikame tomu obetovani se pro rodinu, vlast, firmu atp. Drzim palce Miso a Romane!!!
Zatim nedokazali vubec nic. Zatim jsou porad ve veku ze jim zivot a telo dava na dluh. Ziji zatim jen z toho ze jsou porad ve vykonem a produktivnim veku. Jestli to dokazli se uvidi za 10-15 let, az zivot i telo budou chtit zacit dluh vracet ;-)
Tam se pak uvidi jestli to dokazali. I kdyz opravdu maji oproti ostatnim tu vyhodu ze jim bydleni spadlo do klina ... muzou ho pronajmout, prodat a koupit dalsi starou dodavku a dal se povalovat po parkovistich a vybirat kontejnery u supermarketu :-)
Fajn, takže jsi spokojenej, žiješ jak chceš. Další je spokojenej v dodávce ve Francii a někdo klidně zvládne sloučit free lifestyle s rodinou a třeba i nějakou tou životní jistotou. Takže žádná utopie, pokud se člověk nenechá po dvacítce utopit proudem kolem sebe.
Naprostý souhlas s panem anonymem, zjevně to má v hlavě srovnané. Nemyslím na budoucnost?! Nevím, jestli je to k smíchu, nebo k pláči. Spíš jsem se po přečtení této věty pousmál. Z čeho budou žít v důchodě? To si skutečně myslí, že až do smrti budou nacvičovat 8b? A kdyby měli děti, tak těm dětem nezávidím ani trochu. Mít za rodiče zevláky, co sice lezou 8b, ale to nikoho nezajímá, když spolužáci v první třídě mají mobily a spoustu super hraček...
Z toho, že lezou 8b se opravdu nenají. Jejich volba. Ale stačí aby přestalo sloužit zdraví - a, aha? Já vlastně nic nemám, nic neumím... Ať žije sportovní lezení a s ním spojený lajfstajl! :-)
závidíte, protože vy až do konce života budete znát jen stereotyp z práce do práce, z práce do práce?? narodítě si hromadu dětí abyste měli alespon nejakou změnu a jednou za čas se dostaneze do skal kde budete lízt ty svoje ušmudlaný sedmičky.. nic proti tomu, ale proč hned odsuzovat někoho, kdo to chce mít jinak?
Lidi jste normální? To už Vám opravdu něco leze na mozek, že můžete vyplodit takový komentář.Každého věc a prosím už sem netahejte děti.Ty opravdu za nic nemohou. Jen jejich "zabedněný" rodiče co jim asi ujel vlak. A teď se snaží dokázat v posledních komentářích jak jsou skvělí rodina základ státu.
Free style life je sice dobra vec, kdo je bude zivit tech 30 let, co uz jim nikdo praci neda? - Ti blby, co makaj, maj rodiny, praci, dum, auta, plazmu, ... ve spanelsku, recku, italii, je videt, kam mysleni uzivat a nemakat vede.
Argument, ze penize a majetek jsou povrchni prohlasuji, svete div se, socky co nic nemaji. Verte, ze rozumne pouzite penize vas cini svobodnejsimi. "Nemuset" bezpodninecne pracovat, kazdodenne vstavat na 5, delat, co ho bavi, je po 50 libivesi, nez drit jak namezni delnik.
A ze nemaji dluhy? To jsou kecy, to ze nemaji nic, praxi, pozici na trhu prace - dluh jako prase. Zbyva jim pak vysavat stat na davkach, duchodech (bud jsou blby, nebo maji dobry nervy)- dnesni produktivni generace moc s podporou statu pocitat nemuze.... Zbyva pak drit bidu s nouzi a nejak to "dozit"...
Nezavidim ani trochu.
Už nejsem anonym ? :-) A souhlas s dalším anonymem. A nejde tak ani o to že teď jsou zevláci. Ale naprosto nechápu lidi bez jakékoliv vize, směřování života. Vůbec nepřemýšlet o budoucnosti ... Přitom ty vize nemusjí být nutně dům s bazénem ( klišé o které se tu opírají všichni ), ale aspoň něco. Kdyby měli alespoň tu naivní vizi že se tím lezením jednou budou živit, ale oni nemají vizi vůbec žádnou :-) Člověk bez jakýchkoliv vizí je u mne nula. Zdá se mi že tak nějak zakrněli v pubertě.
Všichni zdejší nadupaní drtiči kteří jsou zrovna ve formě a jsou prostě cool a in tu píšou že chodit do práce je pruda a děti jsou přítěž. No dost vás lituju :-) Je vidět že jste nepoznali to že vás práce může i bavit a dávat smysl - no bodejď by jste to znali, když znáte jen práci námezdního dělníka která nemůže bavit nikoho, ani ty ukrajince :-) A o dětech se vůbec nebavím.
je jasný že vetšina zdejších ortodoxních komentářů jsou socky a studentíci co ještě vysávají rodiče a nebo oni námezdní dělníci.
Prosím nehrotit!!! Ona hláška "Život neomrdáš!" zatím pořád platí. Buď máš jedno nebo druhé nebo od všeho něco. Nazývat ale někoho nulou jen proto, že má jiný pohled na život je trochu úzkoprsé, nezdá se Ti?
kkt? Asi kapitan KoKoTan, chtel bych mit tak jasno jako kkt, mel bych zivot jednoussi. Nebo snad radeji ne.. toz radeji obrazek Misi z lonska:
http://gemma.ujf.cas.cz/~sau li/foto/jurskeholky/6841.JPG
njn trošku zatuhli ve zlatých 90-tých :-) tehdy šlo všechno a nic nbylo problém. Ale svět se od té doby dost změnil a ještě se měnit bude. Viz citované Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko.
Ale pokud jim to vyhovuje a starosti je netrápí tak je to jejich cesta. Kam je ovšem dovede je otázka :-)
No ty jsi se aspoň podepsal. Ale výkřiky, u kterých ani nejde rozeznat komu patří, mluví samy za sebe. Mají barák a nemají dluhy (a ne že ne), to je super base camp, z kterýho jde vždycky vyrazit – kamkoli, i do práce. Bez kvalifikace? Jedna z nejlepších českých lezkyň a bez kvalifikace? Ale k věci, jestli tihle nemají VIZI, tak už nikdo. A právě, že možná to jediné co „mají“ je VIZE a hodně nepodepsaných tady s tím má evidentně problém.
Pro KKT
Ono se to pěkně říká, až budeš starší, tak z čeho budeš žít, námezdní síla, vize do budoucna životní jistoty atd ... jenomže právě až budeš hodně starý a budeš vzpomínat v domově důchodců na pracovní úspěchy, tak si možná řekneš že je škoda, že jsi ten život vzal za špatný konec a budeš jim závidět.
Aldo nevim kolik ti je let ale díky té vizi a kreativnímu myšleni v tom domově vůbec nemusíš skončit :-) Všichni se tu tváříte tak jako kdyby chodit do práce znamenalo v 5 ráno s termoskou kafe k pásovému výrobníku. Nějak jste nepochopili že možosti jsou dneska trošku jiný :-)
Místo anonymních nicků bys spíš byůo zajímavý sem uvádět věk diskutujících. Myslím že by se tím lecos poznalo.
47 ( ženatý + dítě) a zrovna (2 roky zpět) jsem se rozhodl diametrálně změnit a pořád měním ( protože to nejde tak lehce) svůj život právě spíše k tomu opačnému pólu než je jistota pravidelné výplaty každý měsíc. Jde to pomalu ale jde to. V dodávce asi neskončím, na to nemám morál ale určitě nebudu na stáří vzpomínat na to, jak jsem šetřil na dům ve kterém pomalu umírám a měl jistoty denního šedého života.
Nicméně NIKDY ( a to jsem si vědom šálivosti slovíčka nikdy)bych neodsuzoval životní styl který si zvolil někdo jiný, i kdybych s ním absolutně nesouhlasil. ... a proč? Protože houby vím jestli ten náš konzumní, běžný životní styl je to pravé co nám přinese štěstí a klid v duši.
Asi tak.
No to by jsme se asi zapletli do filozofické debaty o pojmu slova vize :-) nicméně já sám za sebe z výroku "o budoucnosti nepřemýšlím a možná toho jednou budu litovat" moc vizí necítím. Možná jejich vize je žádnou vizi nemít,a le to už jsme zase někde jinde :-D
Do hrobu si nevezme nikdo nic, třítečko, ale raději budu na smrtelné posteli v domě (neříkám, že budu mít na 100%, v životě se může stát ledasco, jen to jen má vize, pro upřesnění), který jsem zbudoval a dívat se na vnoučata = další generace, než brečet někde sám v domově a dívat se, jak Evropu zaplavují asiaté. Budu mít radost z toho, že jsem alespoň trochu přispěl k tomu, aby nás nepřeválcovali ve všem číňané ;-) A ještě k lezení - další generaci raději nechám náš krásný písek, než ojeté cesty na vápně. Dneska v některých oblastech už i ty 8a začínají být ojeté...
No do hrobu si nevemes nic, ale zustane to tvym detem. To te nenapadlo ? Po kom jsi zdedil byt ty ze jsi tak chytrej ? Kazdej je tu hrdina jako prase ze valet se v dodavce na parkaci je super ale vsichni ziji u rodicu a nebo zdedili byt po babce, teticce ... to se vsem libi. To totiz zbylo po tech vasich babickach a tetickach. Ale po vas zbude ho*no :-)
Kamile, ty kluku jeden, s žůžo vizí. Já tě fakt žeru. Bejt ženská chci s tebou dělat děti nepřetržitě dnem i nocí. Tvá vize státi se Chinastoperem mi uplně imponuje. Per to do nás horký a nepřestávej. Ale do lezení se moc nepouštěj, je to trendy a tvůj lifestyle by mohl utrpět. No a pak taky neobrousíš tolik ten písek, pro ty tvoje dětské armády,které vyrobíš.
Kamile, kam na Ty moudra chodíš :-). Nejseš náhodou ve vládě? Tam se taky snaží lidi řídit co mohou a hlavně jak to mají dělat.A když někdo vybočuje tak ho seknou.Ale Kamilem to není tvůj přiklad tebe už ten koloběh nasál a spolknul.No a někdo chce žít jinak.Tak nezbejvá podobným zabedněmcům jako jseš Ty napadat lidi s odlišným způsobem života.
Ja si myslim ze zit v urcite etape zivota lifestile neni k zahozeni. Kazdej ji vnima jinak. Urcita odpovednost by pak asi mela zvitezit ale kazdy sveho stesti strujce. Sere me ale pak kdyz se z cloveka stane flakac kterej zapaluje na predmesti auta....
Mě opravdu fascinuje, co dokážete z těch několika narážek vyvěštit o jejich finanční situaci, životních plánech a vyhlídkách na zaopatření v důchodu. Trocha respektu by nezaškodila.
Nabubřelý internetový výkřiky typu estébácké praktiky, modrý odéesácký kurvy, zloději, pověsit a tak podobně se vždycky pěkně hoděj k chybějícímu podpisu. Zapadne to do sebe jak pucle. Holt síla lidu.
Je přeci každýho věc jaký život si zvolí.Lidi jako oni nikomu neubližují a neškodí,prostě si žijí svůj sen.Je pravda,že vzhledem k jejich věku už je to trochu výstřední záležitost,pohybovat se po skalních oblastech,spát v dodávce a věnovat se naplno lezení ale o to je to vlastně obdivuhodnější.A kde je psáno,že až budou starší a lezení budou muset nechat,tak budou pobírat dávky a sockařit? Přijde mi,že je tady dost věštců:-)
Odsuzující komenty by byly namístě,kdyby měli nějaké děti,nechali je třeba u rodičů a vesele si žili lezením, ale tak to vůbec není. Vždyť kolik je lidí,kteří žijí takzvaným normálním životem,ale nestará se o děti,týrá rodinu nebo podřízený v práci a paradoxně požívá úcty okolí? Mraky.Takže hodně štěstí,pankáči :-)
To je přece dobře, ne? Existujou dokonce knižní rozhovory. Klidně přes sto stránek. Tý vogo, si to představ, přečíst něco takovýho. Normálně třeba i bez reklam a bez vobrázků, jenom kecy vytištěný na papíře! Furt se baví ten stejnej s tím stejným! Peklo!
opravdu zajímavé kometáře se tu sešli po tom, co jeden prohlasí že mají dobrý lajfstajl...každý hned hodnotí a soudí podle vlastního života a podledu...co je komu po tom? proboha probudte se...
Vcelku se zda (podle vsech komentu), ze si kazdy zije po svem a jak mu to vyhovuje. Nebo, ze by to tak nebylo, kdyz se tu najdou lidi, kteri na druhe hazi spinu, protoze se jim jejich zivotni styl nelibi? Ze by nejake osobni problemy, nenaplnene ambice, nespokojenost se sebou samym? At se kazdy chyti sam za svuj nos.
A za to, ze si Misa s Romanem dokazi zit po svem a tak jak chteji a nejdou s davem, maji muj obdiv. Navic urcite nezijou na ukor nikoho ze zdejsich pisatelu. Tak proc se tu nekdo rozciluje. Neprispivaji mozna k zvysovani HDP Ceske republiky, ale prispivaji lezeni. A to je treba pro mne jako pro lezce dulezitejsi. Takze jim za to patri muj dik.
Míše a Romanovi fandím, žijí si život po svém, proč taky ne, je přeci jejich. Po návratu z lezeckého výjezdu do Francie a návratu do každodenního marastu (a po přečtení komentářů :0) se jim ani nedivím. Každý má jiné životní hodnoty. Míše za rozhovor moc děkuju. Není jednoduchý být lezkyní na plný úvazek a nemyslím si, že je tento úvazek limitován věkem. Takže jak psal Pen, Aba!
Ano, tak nějak to také cítím. Každý, kdo se něčemu věnuje naplno, má můj obdiv. Dneska je děsně moderní dělat padesát věcí naráz a neumět nic. Že (možná) žijí v určité nejistotě stran stáří kvůli lezení je jejich věc. Je to trade-off. Nemyslím si, že by společnost vysávali, právě naopak. Na to jsou jiní experti. Určitě jim fandím.
Díky za rozhovor.
Zvedni se a přestaň sedět po večerech u piva a v práci přes den čumět do kompu na lezce za naše prašule. Jestli máš blbou práci na Kladně a tři tisíce v bance , dlouhos neměl holku, tak zvedni obě ruce,seš lůzr jak my, dobrý na tom je, že je na tom někdo hůř než ty.
Realita jak nekdo muze zit, jestli je to stale bavi zit jak ziji, to chce zarputilost, ale zadny obdiv z meho pohledu. Preji tem blkum samotarum at jim to vychazi co nejdele,..neni to snadne.
Realita jak nekdo muze zit, jestli je to stale bavi zit jak ziji, to chce zarputilost, ale zadny obdiv z meho pohledu. Preji tem blkum samotarum at jim to vychazi co nejdele,..neni to snadne.
no to je sraček pod jedním rozhovorem. milí Pavlorci jestli se přes ně přenesete až sem, tak vás zdravím , přeju všecko nej a těšim se na společné nácviky 8b, jestli se mi teda podaří natrénovat...aba vo višňovom!
Krásné pozdravy posílám z Oldřichovic! Žijte šťastně tak, jak chcete! Nic lepšího stejně není! Štatstně lze žít jedině tak, když žijete to, co chcete žít. Vytýkat něco mohou jen ti, kteří nežijí to, co chtějí a nejsou šťastni.
Papá, ať se daří kdekoli. Taky běháme hodně po skalách a horách! Protože hory a skály, to je energie!!!
Z debaty pod článkem se mi chce zvracet. Doba, kdy někdo někomu diktoval, jak má žít a co má dělat, je doufám nenávratně pryč. Je na každém, jak svůj život prožije a nebude mu do toho kecat žádná strana, farář nebo imán. To může maximálně berňák... Nechápu, proč si to tu troufají rádoby moudří srabi, co se neumí podepsat. Pro mě to má stejnou hodnotu, jako kdyby sem psaly krávy: tráva na pastvině je zelená a chutná - nene, siláž v kravíně je lepší...
Ironií osudu je, že sice v jiném kontextu, ale prakticky v podobném duchu argumentují odpůrci proti (tvému) "lezeckému etickému kodexu" v článku "Trvale udržitelný rozvoj".
Tam se přece ozývá, že si každý může dělat co chce a ... "a nebude mu do toho kecat žádná strana, farář nebo imán."
Já bych "kecání někomu do života" úplně neodsuzoval. Už jenom z pozice táty tří dětí cítím, že bych měl věnovat více energie na jejich výchovu (což je taky kecání do života, sice ve velmi útlém věku, ale je). A když si čtu diskuse na lezci vidím, že bych se té výchově měl věnovat raději víc než míň.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Už delší dobu jsem měla v plánu vyzpovídat Míšu Drlíkovou a jarní výjezd do Francie mi k tomu napomohl. Tato lezkyně patří už léta k naší lezecké špičce, na svém kontě má nespočet 8a, 8a+ i několik 8b, a aby to něměla za pořádným vápencovým lezením pořád tak daleko, Francie se stala jejím druhým domovem. 
GPS a mapové aplikace