Je neskutečný, jak je někdo schopný lézt po tak malých chytech, pořád a pořád až k vrcholu.
V článku Sharma - El Bon Combat, 9b/b+ jsme vás informovali o famózním přelezu cesty El Bon Combat, 9b/b+, která se nachází v méně známé oblasti La Cova de l'Ocell nedaleko Barcelony.
Nyní máte možnost zhlédnout i video natočené s autorem cesty.
Jak se to vezme. Napadlo mne to, hned jak jsem video viděl, ale nechtěl jsem to tu psát. Nu ale když jsi začal... video jsem viděl, slušný výkon, ale doufám, že něco podobného na OH nikdy nebude. je to nesmysl a hloupost, se sportem to nemá nic spoleného. Raději se podívat na sportovní trojboj, než sledovat Ondru a Sharmu v 9c. A ty přestaň motat skalní lezení a překližku, jsou to dva odlišné světy.
Stačí se podívat na wiki - Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví.
A v tomto případě výkony moc porovnatelné nejsou. Pravda, můžeš porovnávat přelezl/nepřelezl, ale pokud bys do toho nezahrnul i délku a způsob přípravy a další faktory, nebylo by srovnání moc relevantní.
V každém případě jsem ale měl na mysli skála vs překližka, viz příspěvěk níže.
To mi jako chces tvrdit ze ve sprintu na 100m zohlednujes delku prípravy? :-D hahahaha.
Sprint na 100m je stejnýy sport jako prelezení 9b+. Vzdalenost, draha a bzi se na cas který je taky jasne meritelny. U cesty 9b+ je "vzdalenst a draha" taky jasne dana aorat se to nelezena cas ale na cvaknuti slanaku. Tudíž prelezl - neprelezl. Podminkymaji vliv na oba sporty - tepo, zima, slunce, dest, vitr ...
Dovolím si rozvinout příspěvěk výše. Normálně bych to nepsal, ale v poslední době se tu vyrojilo několik výpadů proti lezení na překližce, OH, trojboji a zejména proti lezení na rychlost, kde byli závodníci už několikrát nazváni cvičenými opičkami.
Po shlédnutí videa a historie přelezu mne napadá otázka, v čem se cvičená opička na rychlosti liší od cvičení opičky v podání Sharmy v této cestě? A na nic jsem nepřišel. Pravda, lezci na rychlost lezou stále stejnou cestu a jde jim o několikasekundový výkon. Ale co tento Sharmův přelez? A také mnohých jiných, ať na laně, nebo v boulderech? Vynechme pár výjimek OS přelezů. O čem je ten zbytek? Sharma cestu nacvičoval jak dlouho? Minimálně půl roku? A jaký byl pocit z přelezu? Chyty stály za nic, pravda, ale jinak? Kolik hezkých kroků nebo opravdu zajímavého lezení je na videu? Je skoro neuvěřitelné, co někteří lezci udrží. Já bych tam chyt ani nenašel a nenahmatal, natož abych byl schopen ho udržet a pokračovat z něj dál. Ale to se opravdu lezení smrsklo na to, kdo udrží menší lištičku nebo hnusnější oblinku? Tohle je ten posun v lezení? Místo 4mm lišty udržet 3mm lištu? není to to samé, jako vyběhnout nahoru za 6.90 místo za 6.95?
Pokud to shrnu, tak z mého hlediska, pokud někdo nacvičuje půl roku nebo rok jednu cestu a celý přelez spočívá v tom, že natrénuje extrémní sílu a půl roku někde poskakuje aby nacvičil všechny kroky, a pak to jen spojí, a to ještě bez termínu, prostě bez limitu, až se mu bude chtít, půjde to jednou zkusit, nepovede se, ale nikdo to neví, takže to zkouší a až to jednou vyjde, je za hvězdu, není mezi opičkou na rychlosti a opičkou v 9b žádný rozdíl. Ok, proč ne, jako zábava pro skalní lezení, výkon je to opravdu extrémní. Ale chtěl bych něco podobného mít na OH? Určitě ne. Jak jsem psal, výkon je to dobrý, ale mnohem raději se podívám na finále MS/SP. V rychlosti, na laně i v boulderech. V rychlosti je spád a přeci jen, ty výkony jsou jak u sprinterů na 100m, v obtížnosti i na laně vidím řadu opravdu hezkých kroků, dobrou lezeckou techniku, a co si budeme povídat, síla je tam vidět také extrémní, minimálně za hranicí naprosté většiny z nás. A je to v přesně daný okamžik, je to porovnatelné s ostatními a hlavně to ti lezci musí vymyslet na místě v cestě/boulderu. Z tohoto hlediska pro mne i nadále zůstává přelez jakkoliv obtížné skalní cesty, kterou někdo dlouhodobě nacvičuje a pro přelez si čas a podmínky vybírá, na úrovni cvičené opičky, kde se veškeré lezení smrsklo na ubohé "já to udržím".
máš pravdu. jenže v okamžiku přelezu težké cesty sbalíš lano a jdeš jinam. ale co v rychlosti? tam to vylezeš vždycky, jen jde o čas. vlastně tvoje snažení teoreticky nemusí nikdy skončit, dokud si neřekneš kašlu na to.
všechny disciplíny jsou dost rozdílné, ale rychlost je nejodlišnější. mě to jedno co bude na oh. nemám telku ani čas ani chut sedět půl dne u tv...mrknu na záznam, výsledky...
Myslim,ze prave trojboj na OH patri. Jinak podle Vasich uvah by se hlavne mela zrusit kralovna OH sprint na stovku. Vzdyt jen behaji tupe porad stejne a furt jen 100m a navíc po rovine!!! To nejsou cvicene opicky, to jsou uz cviceni slimaci asi! Ve vztaju k OH lezeni a třeba ani turistika není to, co by se dalo vtěsnat do vasich romantických predstav. Vodaci taky sjedou extremni reku a pak tupe na OH mezi tyckama jen par metru atd. atd.
ty tyčky ve vodním slalomu jsou (na rozdíl od rychlolezení) vždy postaveny jinak.
Ale s tím sprintem jsi dal dobrý příklad - ano jsou to taky cvičené opičky a paralel s rychlolezením vidím víc. Největší atraktivita pro masy u TV, nejmenší atraktivita pro amatérské běžce. Ti (nejen při treninku) radši poběží každý víkend delší trať někde jinde, stejně jako lezci když něco vylezou, nepůjdou to lézt po druhé, po třetí, ... po sté.
Kdyz nekdo redukuju prelez tezkeho pocinu jen na "ja to udrzim" tak to budi dojem, ze toho moc v zivote nenalezl. Stejne tak, kdyz si nekdo mysli, ze neni moc rozdilu mezi lezenim po skale a na preklizce..
A mimo to tve "ja to udrzim" je jeste potreba "ja to ustojim", "ja dovedu skoordinovat sve telo, aby provedlo uspesnou serii kroku", "ja to vymyslim" a tak dal a tak dal.
Ono se vzdy vse snadno "hodnoti" od klavesnice, tim spis, kdyz treba pisatel nema moc zkusenosti, aby si uvedomil co vse je za uspesnem provedenim jednotlivych kroku.
He he, kez by vsechny cesty na hranicich moznosti sly prelezt jen za pomoci "ja to udrzim". To by to pak ale vlastne nebyly cesty na hranici moznosti, ze?
Tak to nebylo myšleno. Samozřejmě, že na ty cesty nemá každý. Ale ten nácvik (občas se někde třeba u přelezu těžkého boulderu objeví zpráva, že to trénovali klidně i rok), to určitým způsobem automatizuje. Jistě, potřebuješ sílu, koordinaci, celé tělo i hlavu. Ale jestliže rok cvičíš jednotlivé kroky, víš, kde jsou jaké chyty a jaký kde máš udělat pohyb, a pak to jen spojíš a lezeš více méně jako automat, je to už o něčem jiném, než jen lezení venku. Trochu to přeženu - kdybys mu zavázal oči, asi to přeleze také, protože už jede na "autopilota". Kolik to má společného s klasickým lezením? A co má půlroční nebo roční trénink společného s lezením jako takovým? Já ten výkon nijak nesnižuji, jen jsem to napsal v souvislosti s jinými automatizovanými činnostmi, jako je právě rychlost.
No, tak uz to ve vrcholovem (jakemkoliv) sportu chodi. Akorat ve vetsine sportu je ta rutina a automatizovani jeste na vyrazne intenzivnejsi urovni.
Poslepu by samozrejme takovou cestu nedal. Tento smysl je u cest na hranici lezeckeho zebricku nezbytny.
Každá lidská činnost je do určité míry automatizovaná (každá do jiné míry, stejně jako je jiná míra automatismu u obtížnosti a rychlosti). Lidstvo je tedy v důsledku těch automatismů banda cvičených opic, jejichž snažení je veskrze kokotina, ať dělají co dělají, ať lezou kam lezou.
V podstatě souhlasím, ale nevím, proč je potřeba nad něčím tak samozřejmým dalekosáhle diskutovat.
Důvod byl jednoduchý - řada lidí má velmi těžké přelezy za něco extra, kdežto rychlost nazývají opičkama, protože to mají nacvičené a lezou automaticky. To, že i lezci na obtížnost ty těžké cesty nacvičují a nacvičují a pak to lezou automaticky, si tak nějak neuědomují. Nic víc v tom nehledej :-)
Je to pravda. Přirovnání ke cvičenejm opicím kulhá. Spíš by myslím sedělo přirovnání k bílejm myškám v bubnu - kolotoči. To přirovnání je založené na tom, že stejně jako bílé myšky běhají celej život dokola v jednom bubnu, rychlolezci lezou po celou svoji závodní rychlolezeckou kariéru jednu cestu.
Tak lidi, co lezou tyhle tezke cesty tim, ze je tvrde makaj (coz i mimo vse ostatni zahrnuje, ze si tu cestu nakrokujou), jsou schopni na OS prelezat cesty 8c - 9a. A k temto OS jim prave pomaha trenink a kroky z tech tezsich cest.
Hele, ked som si to video pozrel, premyslal som nad tym podobne. Ci este taketo vykony, ktore su o mesiacoch skusania, este patria do lezenia. Ale potom ma napadla myslienka, ze prave ti isti typci posuvaju aj hranicu OS lezenia. A tak som to pre seba uzavrel tak, ze ano, i taketo nacvicene a dlho naskusane prelezy za lezenie povazujem :)
neplete se tady par veci dohromady? nazor typu "libi se mi vic OS nez nacviceny PP" je urcite v poradku, ale stoji to za nekolikaodstavcovy prispevek se zakomponovanyma cvicenyma opicema? (btw tihle kuci maji uroven OS nekde kolem 8c - 9a, coz muzou byt cesty uz docela podobne tehle) bavite se obecne o sportu, coz znamena, ze se temer kazdym treninkem techniky stale znovu a znovu opakuji stejne pohybove vzorce. rychlost at si klidne lidi delaj, to je prece v pohode, at si kazdej dela, co chce, problem je jen v tom, ze soucasnej format na OH nuti lezce z jinech disciplin je dalat secky dohromady, ne? a ze rychlost nema mezi lezci moc velkou popularitu? no je to furt jedna a ta sama cesta a to treba me, kterymu se spis libi se koukat, jak si lezci cestu/bldr vymysli, prijde trocha nudny
V OS a RP je obrovský rozdíl, to snad nikdo nezpochybňuje. Také snad nikdo nepsal, že by chtěl mít RP na olympiádě, svěťácích a podobně. Jak taky. Sharmovo video je z cesty, která má po FA navrženou obtížnost 9b/b+. To ji řadí mezi ca 5 nějtěžších cest na světě. A NEJTĚŽŠÍ cesty na světě se tímto způsobem – JAKÝM JINÝM - lezou už několik desítek let.
„Ale to se opravdu lezení smrsklo na to, kdo udrží menší lištičku nebo hnusnější oblinku? Tohle je ten posun v lezení? Místo 4mm lišty udržet 3mm lištu?“ No, v tom posouvání hranic ve „sportovním“, tedy nýty jištěném, skalním lezení vždy spočívalo. V čem jiném než ve zmenšování chytů, prodlužování vzdálenosti mezi nimi a zvyšováním převislosti cesty by mělo posouvání obtížnosti lezení, a tím i cesty samotné, spočívat?
Chápu, že se ti nelíbí navážení se do rychlolezců – ale přirovnávat k tomu těžký RP lezení je fakt mimo. V lezení (skalním) odjakživa šlo o to – VYLEZE/NEVYLEZE. A to mají RP i OS společné. Závody v rychlolezení nikoli. Sám nad smyslem dlouhodobého nacvičování jedné cesty často přemýšlím a to zejména proto, že jsem v několika cestách už týdny nacvičováním strávil. Jako nejvhodnější příměr si proto dovolím uvést gymnastu, který má zacvičit těžkou těžkou sestavu na hranici svých možností (ale klidně i za hranicí – to nemůže vědět). Trénuje jednotlivé cviky, jejich spojování, až jednou, možná po půl roce, po roce, po letech – až poslední dílek skládačky dostane na to správné místo - to přijde. Proč? Protože to nevzdal a posunul se tak ve svém snažení zase o kus dál. Pokud takový gymnasta patří mezi špičku, pak posunul dál „celou gymnastiku“. A to, jestli „to udržíš“ (skočíš, dosaď cokoli) je sice podmínka nutná, ale o úspěšnosti samotného přelezu (sestavě) rozhoduje hlava – přímo úměrně, možná i exponenciálně, délce nacvičování.
Možná se někomu moje přirovnání lezení a gymnastiky nebude líbit, nikomu ho nenutím, je to pouze přirovnání a stejně jako každé jiné kulhá
ze své podstaty…
Dost mě ale pobavilo to, že RP lezec si „pro přelez čas a podmínky vybírá“. To je na těch opravdu těžkých RP přelezech totiž to nejnejistější. Cesta je zkrokovaná, program vyladěnej, forma dobrá, AHA, dneska nemůžu (dosaď cokoli od „tvrdnu v práci“, „mám chřipku“ až po „mám jako sponzorovaný lezec přednášku, točím lezecký film“), musím sehnat spolulezce, kterej bude ochotný mě v tom odjistit, doufám, že nebude pršet/sněžit/moc teplo/moc zima, že to nezateče na týden.. Má to vůbec cenu? A najednou, když to člověk nevzdá, obvykle zcela nečekaně a podmínkám navzdory, to pustí…
„A jaký byl pocit z přelezu?“ Jako vždy, stejně neopakovatelný… a přímo úměrný investovanému úsilí.
V pohodě, já na to chtěl jen poukázat a zdůraznit to, ne kritizovat.
A jen k těm podmínkám - je obrovský rozdíl, když nemáš žádný časový limit, když je ti blbě, tak tam nejdeš, kdež ne letos, tak příští rok, a mezi tím, když máš půl roku dopředu přesně daný termín.
Ještě by se dalo polemizovat o těch menších a menších lištičkách. Za paušalizaci se omlouvám, ale bohužel čím dál tím častěji vídám cesty, které jsou sice těžké, ale jen díky velikosti a špatnému tvaru chytů, ne kvůli samotnému technickému lezení a krokům.
ja nevim, ale reakce typu "von to dlouho nacvicoval" a "patri takovy nacvicovani jeste vubec do lezeni?!" pod timhle clankem je neco jako prijit na server o behani, rozkliknout si clanek o nejakym maratonskym vykonu a psat tam komenty ala "me by se asi tak daleko behat nechtelo" nebo "to uz snad ani neni behani", "na to beztak musel trenovat", "vzdyt furt jen dava nohu pred nohu" apod.
No vidíš, já zase nesouhasím ani s jedním. Cesta nutně nemusí být žebřík ani s lepšími chyty, řada cest je těžká na techniku a vymyšlení jednotlivých kroků, naopak žebřík může být klidně i extrémně těžká cesta, která je bez nápadu, ale po malých.
No a k druhému nepodepsanému - nebyla to kritika stylu lezení, ale jen připomínka toho, že princip je stejný. Někdo prostě nějakou dobu trénuje nějaké kroky, které pak spojí. Každý sice potřebuje jiné vlastnosti a někdo trénuje cestu stále jednu a jiný to střídá, ale princip je stejný. Takže to neber jako kritiku a odsouzení tréninku těžkých cest, ale zkus to brát spíše jako zamyšlení, zda je opravdu nutné rychlost tak radikálně odsuzovat.
Směšuješ několik nesourodých věcí dohromady. A mimo jiné vlastně zpochybňuješ lezeckou klasifikaci obtížnosti jako takovou. Jasně, rajbas v VIIb Ádru je jiná káva než sportovka za 8b ve Španělsku, ale od čeho pak máme klasifikaci? :-) a propos, těžké cesty vždy vznikaly nacvičováním, proto nerozumím, jak se někdo může vůbec v souvislosti s tímto článkem ptát "je to ještě lezení?" Připomínáš mi svým myšlením toho pana Šebíka ve vedlejším článku (nic proti ničemu, je to borec), který mluví o tom, že dnes se lezení úplně zkazilo, že oni lezli přirozeně, plynule a po chytech neskákali. Jo, a lezli sedmičky.....
Lezli sedmičky, ovšem takový, že řada z nich má v současný době tak jeden přelez za dva roky, a to ještě se štěstím. Protože to prostě dneska tolik neumíme, abychom si do toho troufli, když je to „přelez nebo sádra (v lepším případě)“. Důraz se kladl na něco jiného. Celkem nepochybuju o tom, že tehdejší esa by současný technicky těžší, ale odjištěný cesty patrně zvládla – když by tehdy existovaly / měl někdo potřebu je udělat. Ale to je trochu jiné téma.
Bohužel pro nás,kteří už nějaký ten pátek lezeme a měli jsme dříve skály jenom pro sebe, se stalo lezení z pozice undergroundu mainstreamovým sportem, a s tím jsou spojeny také OH, kde ostatně jako u všech sportovních odvětví, jde hlavně o sledovanost, kvůli prostorům pro reklamu, sponzorům atd. Je to hold přirozený vývoj věcí. Názory lezců a nějaká lezecká etiketa budou bohužel druhořadé, o disciplínách rozhodnou především PR agentury, aby vše bylo divácky atraktivní, pro co nejširší publikum.
No to jsou mi novinky,ale koukam ze zrovna Ty jsi underground mel nejen v lezeni ale také i v jazyce ceskem a to Ti kupodivu vydrželo na rozdil od skal/Hold-holt; Etiketa-etika/. Tak vidíš všechno se ještě uplne nezkazilo od toho socialismu....
Registrace
Metodika
lezec.cz
Je neskutečný, jak je někdo schopný lézt po tak malých chytech, pořád a pořád až k vrcholu.
GPS a mapové aplikace