Přetiskujeme překlad část článku známého fotografa a lezce Australana Simona Cartera - Špinavý boj správy Viktoria parku.

Simon v otevřeném dopise píše: „Lidé se mě ptají, co si myslím o zákazech lezení v Grampians, které byly nedávno vyhlášeny vedením Victoria Parku“.


Simonovo fotografie australských skalních oblastí zná celý svět (hi res)
foto by © Simon Carter instagram

Úvod

„Než se k tomu dostanu, chci říci, že jsem původně nechtěl o této věci mluvit, protože vím, že lidé, kteří pracují pro národní parky na mnoha místech po celé zemi, lidé, které znám, mají dokonalou integritu a vykonávají velmi důležitou práci. Dovolte mi, abych to jasně uvedl, že když zde kritizuji „parky“, tak nemám na mysli, že je něco špatně s parkem jako celkem. Domnívám se, že většina problémů (ne-li všechny) jsou způsobeny nepatrnou částí uvnitř těchto struktur, která vychyluje celou “loď“ z kurzu. Neozýval bych se, kdybych nevěřil, že to může být napraveno a také kdybych si nemyslel, že je to nutné.“ 

„Začnu …

Moderní horolezectví probíhá v Grampians téměř 70 let a mnozí tuto lezeckou oblast považují za nejlepší skalní oblast Austrálie.
Naším úkolem je vybalancovat práva horolezců při zachování minimálního dopadu na životní prostředí a zachování původního kulturního dědictví. Tato práce nemusí být tak obtížná.  Například, v minulosti, jestliže se oblast stala příliš populární a objevila se tam například eroze přístupových cest nebo pod stěnami Victoria Park a horolezci vždy úzce spolupracovali na vyřešení problému. Vždyť mnozí horolezci, kteří tráví obrovské množství času v přírodě, jsou nadšení a vytrvalí ekologové. Zájmy horolezců, parků a tradičních vlastníků jsou skutečně velmi sladěny. Pokud se objeví otázka zachování kulturního dědictví domorodců a horolezců, pak musí být jistě lepší způsoby, jak k němu přistupovat, než jsme viděli.
A sice současné zákazy, které postihují téměř polovinu dobrých stěn (kde se leze) a drtivou většinu dobrých boulderingových oblastí.
Tyto zákazy byly parkem uloženy jednostranně, bez konzultací, bez uspokojivého zdůvodnění, bez transparentnosti a bez známek řádného procesu. Byli doprovázeny mizernou komunikací s lezci jako významnou skupinou uživatelů. V opožděné snaze ospravedlnit zákazy, se někteří činitelé parku zapojili do špinavé, zavádějící kampaně, která nečestně hanobila horolezce - a dokonce se uchýlili ke lžím.
Ano.  Ach jo.  Kde začít….


Ngamadjidj Shelter, Grampians National Park, Victoria Australia nástěnné malby zobrazují bíle namalované tančící  postavy. Domorodci spojují bílou barvu se smrtí a duchovním světem. Ngamadjidj je vyslovován Nama-dij a znamená „bílý člověk“ v Jardwadjali. K malbám vás zavede krátká procházka od piknikového placu. (hi res)
foto by © Rexness


Další se zajímavých Aboriginal painting in Grampians National Park in Victoria, Australia (hi res)
foto by ©wikipedia

První problémy

Prvním signál, že máme skutečný problém, se objevil 4. listopadu loňského roku. Strážce parku se vydal do oblasti Muline Crag, v odlehlé části Victoria Range, aby nařídil odejít dvěma německým lezcům. Řekl jim, že oblast je ve „Zvláštní ochranné zóně“ (SPA), kde je lezení zakázáno. A na podporu jeho tvrzení jim dal leták (který obsahoval slovo „návrh“).  Horolezci byli šokováni a zmatení, ale udělali to, co jim bylo řečeno.
V následujících dnech jsem v odezvě na e-mail zaslaný správě parku, obdržel telefonát od provozního ředitele parku Simona Talbota, který mě ujistil, že nebudou žádné paušální zákazy lezení v Grampians a že víkendová akce strážce nebyla schválena vedením. Myslel jsem, že tím je věc vyřízena.

Až v pondělí 11. února 2019 se uskutečnilo setkání mezi vedením parku a nově vytvořenou pracovní skupinou Grampians Access Working Group (GAWG), která patří pod místní viktoriánský lezecký klub.  Na této schůzce byli lezci informováni, že bylo identifikováno osm konkrétních oblastí, kde by bylo lezení zakázáno, ale na schůzce z nějakého důvodu, kterému stále nerozumím, nespecifikovali, které oblasti to jsou. Nakonec, v pátek téhož týdne, vedení Victoria park vydalo mapy, kterých bylo zaneseno osm zakázaných oblastí.  A v pondělí v rozhovoru v rozhlasovém rozhovoru napadl Simon Talbot horolezce:

Přepis části rozhovoru Radio ABC Ballarat z 18. února
Steve Martin: "Proč jsou uzávěry?"
Simon Talbot: „To, co jsme viděli v posledních měsících, je jisté poškození skalního umění, zejména v místech kulturního dědictví, které je pro nás posvátné. Viděli jsme, jak do některých nástěnných maleb byly zavrtány lezecká jištění a to je naprosto nepřijatelné…“

Tady je několik problémů. Jestli horolezec skutečně umístil nýt do nebo poblíž skalních kreseb, pak ano, to by bylo naprosto nepřijatelné a lezecká komunita by ho jistě odsoudila a jsem si jist, že mnozí z horolezecké komunity by byli více než šťastní, kdyby byl každý takový jedinec stíhaný za takový čin.
Problém je, a myslím, že to dokážu nejlépe určit, protože to tam perfektně znám, vrtání do některých nebo do blízkosti nástěnných maleb v Národním parku Grampians se NIKDY NESTALO! Ani v osmi zakázaných oblastech, ani nikde jinde.

(Největší naštvání lezců pramení ze lživé fotografie, kterou vydala správa parku Victoria pro ospravedlnění svých zákazů. Na fotografiích (které byly následně staženy) ukazují skutečně kus železa - hák zavrtaný v blízkosti nástěnné malby.


Inkriminovaný „lezecký“ nýt, který se ukázal být hákem pro již odstraněnou klec původně chránící artefakty
foto by © Save Grampians climbing


Ale toto ocelové oko bylo součástí staré bezpečnostní klece instalované právě parkem nebo organizací v domluvě s parkem pro ochranu skalního umění. Park se již omluvil a obrázek stáhl, ale zákaz trvá.)


Zdroje:

Více o praktikách Victoria parku o zákazu lezení, ale budování turistické autostrády si můžete přečíst v Simonovo článku na jeho stránkách Park Victoria’s Dirty War on Rock Climbers

Více (včetně petice) si můžete přečíst v článcích nalinkovaných a nalezených k tématu Bumbling-bureaucrats-frame-climbers-get-caught-out

Volně přeložil