Do severní části Frankenjury je to o trochu více kilometrů než do okolí Pottensteinu nebo do jižní části, ale věřte,

že nebudete litovat. Kleinziegenfelder Tal považuji za naprostou frankenjurskou špičku. Na poměrně malé ploše je rozmístěno na 15 oblastí se širokým spektrem profilů, typů cest a obtížností. A k tomu pro oko estéta typické jurské údolí - potok, nějaký ty olše, louky a na svazích smíšené lesy.


Toni Schmidt Wand

Bohužel bude v tomto díle méně doporučených cest, je toho tady tolik, že jsme zatím stihli přelézt jen malý zlomek cest.
Do severní části Frankenjury je lepší jezdit přes Bayreuth. Kus za ním najedete na dálnici směrem na Bamberg. Z dálnice sjedete na Stadelhofen, který minete a pokračujete na Weismainn. Brzy vás v Kleinziegenfeldu přivítají první skály. Sice se na ně neleze, ale na jedné z nich stojí cyklista s vlajkou. Vypadá tak autenticky, že si ho lze splést se sebevrahem.
Po minulém dílu už nemusím podrobně popisovat příjezd a přístup, protože už víte, kde ho hledat. Navíc bude i v průvodcích zde na lezci.


 

Ziegenfelder Wände alias Klinge****

Již od parkoviště uvidíte k jihu a východu orientované stěny. Už při příchodu vás přímo omráčí mohutné stropy. Vlevo jsou 2 cesty Markuse Bocka za 9+, bohužel, často mokré, ale právě díky vodě mají zajímavé krasové struktury. Přímo přes největší stropy byla už po 2. sv. válce vyhákována Weg der Arbeit.


Neuer Weg 6+, Toni Schmid G.-W., leze Štěpánka

V roce 1992 ji RP přelezl Werner Thon a přejmenoval na Space Invader 10+/11-. Vpravo od ní je Raise the Roof 10+ od M. Elsaesera, fotka z ní zdobí titulní stranu jednoho průvodce. Více vpravo je kolem 12 cest od 6. do 9. stupně, pěkné jsou všechny, pomineme-li komín za 3 a hákovačku s 2 kyvadlovými traverzy. Nová cesta Grizzly Power 9 kříží Knack und Back 9- zprava doleva.


Bída

Lichtenfelser Dach***

Na pohled ne příliš vábná a k severu otočená stěna, ale téměř všechny cesty poskytují převislé lezení po dírách a občas technický výlez v 7. až 9. stupni.

Doporučené cesty: Lichtenfelser Dach 8+ (9-) a Ugo Tizzoni Gedenkweg 9- na protažení zad, Löchel Görechel 8- na zabloudění ve výlezu.

Pro případ, že část zájezdu chce ještě něco pokusovat a vám se nechtělo přejet nebo přejít 400 m na parkoviště dále do údolí, je asi 100 m vlevo Leumer Gedenkwand**, na kterém naleznete 8 většinou kolmých cest od 7- po 9-.

Roter Mönch**

Výstupem z roku 1910 se počaly psát lezecké dějiny v tomto údolí. Na Mnicha vede celkem 21 směrů od 3 do 8+, nejvíce je šestek, ale prý nějakých podivně těžkých.

Diebesloch***

V dolní části je několik sedmiček a osmiček, docela pěkný, ale vůči horní části jen průměr. Takže rychle nahoru. Za mokra nic moc, ale zabahněné fixní lano výstup usnadní. Vlastní „Zlodějská díra“ je 12 m vysoký velký převis s jednou kolmou stěnou vpravo. Je orientován k severu, bez lesa, neprší tam, ale na jaře a po silných deštích někdy pláče.  Až na kolmé Bony&Clyde 7 (7+), Ronja 7- a jednu spárovou Alter Weg 6+ je to dachonautika po většinou dobrých chytech, taková tělocvična pro děti.

Doporučené cesty: Ronja 7- a Bony&Clyde 7 (7+) pro potěšení, Jazzy Grooves 7+ a Tales of Mystery and Imagination 7+ pro jedinečnou expozici nad údolím, Quergang 7+ pro pocit kraulu, Lost Innocence 8- pro děvčata (ne kvùli výkonnosti), Kampfei 8 pro pocit, že v těch těžších asi přituhne a taky že jo, ale dejte si je všechny, jsou prostě parádní, nejlepčí je Beavis & Butthead 9-/9, eh, he,ehe, cool, fire, fire...



Holzgaurewand


Rolandfels****

Když se z parkoviště pod Diebeslochem vydáte na druhou stranu údolí, rozhodně neuděláte chybu. Čeká tam na vás pár opravdu krásných cest. Po překonání potoka se přímo nad vámi tyčí stěna Hanfplantage** z plotnovými 6+ až 8-, náročnými na techniku a výdrž na malých chytech.

O 70 m více vlevo se vzpíná impozantní stěna Rolandfelsu vysoká až 30 m. Většina cest se dá lézt za deště, ale některé bývají dlouho mokré. V levé části jsou i nějaké lehčí cesty za 6+ až 7+, ale největšími výzvami jsou dlouhé osmy, Hofnarr 8, Hofer Weg 8 a zejména Die Vollendung 8+, jenž má pověst nejkrásnější cesty celého údolí. Nedávno k nim přibyly Osama, Du Sau! 9/9+ (9) a Carolin Reiber 9-. Všechny komplexně prověří vaše schopnosti, jestliže byl Diebesloch dětská tělocvična, tak tohle je stěna pro dospělé - malé chyty, technika, vytrvalost, triky a občasný runout, proto i o víkendu zde moc lezcù nepotkáte. V pravé převislejší části, někdy nazývané Rondell, jsou nové cesty v 9. a 10. stupni, bohužel často proteklé. Nejlepším obdobím bývá konec léta a záčátek podzimu. Skála zde má v dolní části zajímavou strukturu. Obvyklý charakter je tvrdý boulder na začátku a na konci, mezitím vytrvalost, klíčovová místa často za lišty a sklopené chyty, ne každému se zde líbí.  Novinky: Markus Bock loni přelezl 2 projekty, vlevo od Nullkommanix Respektlos 10 a cestu úplně vpravo, Nashville Pussy 10.

Doporučené cesty: Tahle oblast hodně lidí vyděsí, takže raději nic nedoporučuji:-) Ba ne, hned při první návštěvě jdem do Die Vollendung 8+, Hoffnar 8 jako ukázkových cest pro daný stupeň, do Carolin Reiber 9- (prej kdo dal tak blbej název tak pěknej cestě), Lernpause 9- a Loveparade 9+.

Rote Wand****

Od Hanfplantage doprava je to jen kousek pod Rote Wand. Chvíli trvá, než najdete tu nejlepší stezku ke skále, začíná více vpravo, než byste čekali. Rote Wand je až 40 m vysoká a 80 m široká stěna s 37 cestami od 3+ do 9. Po dešti rychle vysychá, některé cesty opět lezitelné i za deště. Orientována k západu a mírně skryta řídkým lesem. První cestou FBB weg z 20. let minulého století. Dnes je tento málo lezený dlouhý traverz ohodnocen 7- RP. Další přelomovou cestou je Brothers in arms 8 z r. 1980 od místního matadora Klause Bauernschmitta. Spodní část Rote Wandu je kolmá až mírně převislá, horní část mimo travnatého pásu ve středu stěny tvoří převisy s často klíčovými úseky cest. Některé cesty nejsou moc populární, kdo by chtěl po 30 m lezení padat těsně pod slaòákem.  jendou z novějších cest je Bir uzun youlzuluk 9 připomínající hranu paneláku.



Mambo Cavalero  9-

Doporučené cesty: Reinhard Karl Gedenkweg 5+, var. 6- na ukončení dne při západu slunce, International Bolt Consporacy 8-, Sportbohrer 9- pro jejich délku, Immer der Nase nach 9 pro pád z posledního kroku.

Altababawand**

50 m doprava od Rote Wandu je „Starý baby stěna“, kolmá až mírně převislá, na pohled zajímavá skála o výšce až 25 m. Orientována je k západu. Ze 16 cest od 3. do 10. stupně vás zaujmou vpravo 4 hvězdičkové cesty za 6+ až 7- a zejména uprostřed Coburger weg 8+, která byla vylezena jako hákovačka po 2. světové válce. Ač je jištěna borháky, můžete si vybrat, zda risknout runout, nebo si vzít vklíněnce.

O kus dál v údolí je odpočinkové parkoviště se stolem a lavicemi, východisko pro další skály.

Holzgauer Wand****

Tak a depka je tady. Pravou část Holzgauer Wandu tvoří 25 m vysoká silně převislá stěna, v které je asi nejvíce desítek v Juře vedle sebe. Průměr kazí jen 4 cesty: spárová(!) Milchstrasse 9+, prakticky nelezený traverz Holzgauer Dach 8, úplně vpravo bouldrová Copa Banana 9- a vlevo od ní Nimue 9-/9. Poslední cestu vylezla jako první Tamara Schlemmer v r. 1990 a má pověst krásné, ale těžké cesty. Dalších 10 cest je za 10- až 10+. Highlander a Nikita od Carstena Seidela jsou prý nejkrásnější cesty za 10- v celé Frankenjuře. O Highlanderovi dokáží Němci vést nekonečné debaty, jestli je to 8a nebo 8a+.


Klíště

Ještě nedávno se Holzgauer Wand  skrýval ve stínu lesa. Ten ovšem před několika lety vykáceli a stěna se otevřela slunci, což díky jižní orientaci může v létě i vadit.
Kdo jezdí do Jury častěji, možná si všiml, že se vymýcením lesa odhalilo spousta skal. Prý to má přilákat k hnízdění ohrožené druhy ptáků, především dravců. Lezcům se to asi nelíbí, ale na některých skalách došlo k dočasným zákazům od 1.2. do 30.6. nebo až 15.7.. Tento zákaz platí i pro střední část Holzgauer Wandu a to mezi cestami Linke Verschneidung po Golem. Přímo v cestě Höhlenweg se uhnízdil sokol stěhovavý  a daří se mu tu. Hnízdo je i hlídáno před vykradači, takže případné lezecké aktivity v době zákazu ochranářům neuniknou. I když občas někdo projde pod stěnou a méně informování jedinci zde napříč zákazu lezli, zůstala ochrana přírody lezcům vstřícná a i letos je zákaz omezen jen na střední část, a ne na všechny skály v blízkém okolí. Proto i do levé části Holzgaueru používejte nový přístup kolem Bauernschmitt Gedenkwandu.

Ve střední části Holzgauer Wandu vede 15 cest od 5+ po 9-. Skála zde není tolik převislá jako vpravo, ale nevýhodou je nedostatek místa pod stěnou, některé cesty je třeba jistit z fixního lana. Pěkné jsou 3 osmy vpravo. Vlevo jsou za rohem 3 cesty za 7 až 7+ v pěkném bílém vápenci, které se smí lézt celoročně.


Toni Schmid Gedenkwand


Doporučené cesty: Nikita 10-, Highlander 10- jako nejhezčí 10-minusky v Juře, Nimue 9-/9 jako test vytrvalosti, Höhlenweg 7+ pro ověření jídelníčku sokola (fakt doporučuji, než nastoupíte do klíčové výlezové spáry, musíte se „probít“ hromadou trusu, ptačích pařátů a zobáků), Gasp 7 a Trane 7+ pro ověření teorie, že skála je někdy hezčí než cesty.

Bauernschmitt Gedenkwand***

Pojmenováno po Klausi Bauernschmittovi, jehož cesty z počátku 80. let patří mezi místní klasiku, většinou tvrdá klasifikace a trochu méně jištění. Tak stručně - 20 m výška, k jihu a bez lesa, krom nástupu kvalitní děrovaný vápenec, velmi fotogenické.

Doporučené cesty: Handy Dust 9-, Photokante 9- a Macker 8 pro fotografa, co stojí na pařezu pod Toni Schmid Gedenkwandem a naprostou radost z lezení, Krise 7+ a Back to Beginning 8- pro zjištění, že ty kruhy jsou fakt nějak daleko a kroky k nim nějaký těžký, ach, Klausi!

Toni Schmid Gedenkwand***

Až 22 m, jihovýchod, les fuč, od kolmice po řádný dach, od spáry za 4 po převis za 10-, zase velmi fotogenické.

Doporučené cesty: Klausovo klasika Gundis Wunsch 8- (7+), pro veslaře Mambo Cavalero 9- a Hang Loose 8+/9- (doporučuji nástup přes Mephisto), Mephisto 9- pro pocit ublíženosti a otázky typu: „Proč je ten boulder až na konci?“ a na závěr jednu perličku: Höhlenweg 8- (7+) jako cestu, kde to číslo není snad ani orientační, určitě si jí budete vážit.

Das ist alles. Při psaní tohoto dílu jsem se stále nemohl zbavit dojmu, že tento článek vlastně zbytečný, že stačí napsat: “Jeďte tam.“  Pak se kouknu z okna na tu „bílou nádheru“ za oknem, v rádiu slyším předpověď počasí a v momentě jsem rád, že jsem si nostalgicky zavzpomínal a zároveň natěšil na další zájezdy. Snad to na někoho zapůsobí podobně. Únava z běžek je najednou pryč, tak rychle na bouldrovku!