Máme doma téměř dvouleté dítko a další je na cestě. Já i manžel velmi rádi lezeme, ačkoliv v dnešní situaci je naše lezení značně omezeno. Ne však v naších dalších plánech a myslích. Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti z těhotenství a provozování lezení s dítětem. Předpokládám, že téma bude zajímat spíše lezkyně, avšak zároveň je mi jasné, že právě od mužů se můžu dočkat dost nechvalných komentářů. Článek píšu jako podporu všem lezkyním v očekávání, protože vím, jak těžké je bránit se výčitkám ostatních a zůstat při tom v pohodě.

Lezení představuje pro většinu lezců životní náplň a je silně návykové, ostatně jako mnoho jiných sportů. Jak však člověk stárne a začíná toužit po rodině, je nucen řešit otázku, jak to vlastně zařídit dál. Chlapi si to někdy představují dost jednoduše: prostě budeme mít dítě, ale jinak zůstane vše při starém. Z hlediska lezení to lze zařídit tak, aby se lezlo, ale je k tomu potřeba obrovské podpory obou partnerů, a zdůrazňuji, přístup mužů, mi připadá jako klíčový. Při starém však nezůstane nic!!

V době svého prvního těhotenství jsem vznesla na lezci dotaz ohledně lezení a sneslo se na mně mraky hanlivých komentářů (naštěstí nejen těch). Tenkrát jsem samozřejmě nevěděla, jak vše dopadne a když vás všichni straší, dostanete nakonec taky strach. Na začátek chci říct, že těhotenství bylo plánované, přečetla jsem o něj snad všechnu dostupnou literaturu a na příchod svého potomka jsem se svědomitě připravovala (literatura, kurzy, speciální cvičení atd.). Právě proto jsem pochopila, že těhotenství není nemoc, ale přirozený stav (mluvím o těhotenství bez komplikací) a pro vaše dítě, je nejdůležitější věcí pohodová matka. Ne matka, která je všemi chytráky okolo upoutána, jako těžce nemocná, na lůžku (přece v zájmu dítěte že?!?) A matka, která je zvyklá vést aktivní život, může zůstat v pohodě pouze tehdy, když jej povede dál (samozřejmě s menšími omezeními). Matka, která se na své dítě těší, je na něj napojena, je to její tělo, a proto sama umí poznat, kdy se s ní něco děje. Tahle matka si umí vyhodnotit riziko jednotlivých sportů, a dle mého, například lezení na TR na umělé stěně představuje, z hlediska pádů a nárazů, riziko zcela minimální. Já jsem lezla do konce pátého měsíce - vynechala jsem dynamické nekontrolovatelné kroky, lezení ve stropě a nikdy jsem nešla do maxima. Po každém lezení jsem se cítila mnohem lépe než předtím. Myslím, že jsem ještě chvíli mohla lézt, ale hlodal ve mně strach, který do mně zasévali především ti, kteří toho o těhotenství věděli nejmíň. Tímto chci vzkázat všem lezkyním, lezte, pokud jste zdravé a to tak, jak si vaše tělo řekne.

Z mého pohledu je lezení v těhotenství důležité i proto, že se po porodu do něj lépe vrací. A to si myslím ocení i všichni muži - partneři. Pokud máte spící dítě (což jsme my neměli), může klidně spinkat v kočárku pod stěnou a je vše vyřešeno. Pokud však vaše děťátko vyžaduje neustálý dozor, lze to dobře řešit šátkem, ve kterém je spokojeno nejen u maminky, ale i u tatínka a s jističem navíc se dá lezení zvládnout i na skalách. My to tak praktikovali, takže se nikdy nestalo, že by dítě leželo někde samo, ale jeden z nás ho měl neustále na těle. Bylo to myslím zábavné pro všechny. Rozhodně naše mimčo vidělo víc, než jen vršky budov z kočárku. Takže moje rada: šátek a tatínka, který se nebojí být s minkem sám. A tím narážím na úlohu otců: aby byla matka v pohodě a po porodu s lezením nesekla, musí i tatínkové na přechodnou dobu ustoupit ze svých lezeckých ambicí a vystřídat v hlídání mamču. A to nejen občas, ale zcela spravedlivě, půl na půl! Mám totiž pocit, že to je často ten největší problém, proč ženy s dítětem přestávají s lezením. Naopak, pokud má matka příležitost, zjistíte, že leze s mnohem větším odhodláním než kdykoliv předtím, protože, a dovolím si citovat Sašku Gendovou: Kdo neleze, hlídá Karolínku!.

Neznám mnoho lezeckých párů (kromě těch více špičkových), které by spolu i s dětmi (a to i s těmi úplně malými) chodili lézt a myslím si, že je to škoda. Tímto všem budoucím maminkám a tatínkům držím palce a přeji mnoho lezeckých sezón.

Upozorňuji, že nemám lékařské vzdělání a text vyjadřuje pouze můj osobní názor.