Už dlouhá léta mám spadeno na skalnaté svahy napravo od populárního středočeského bigwallu Mařenka. Nikoho včetně sebe jsem ovšem nikdy nepřesvědčil, aby tam se mnou vlezl, když na samotnou Mařenku vede tolik pěkných cest. Musel jsem tedy počkat, až na tohle dobrodružství doroste synek Mates.

Tohle babí léto se tak stalo. Díky Matesovu kyvadlu na konci první délky Staré cesty ztrácíme morál, slaňujeme na nástupovou polici a jdeme do starého projektu.


Po chatrných fixech dolézáme na plošinu pod Kormidelníkem a padesát metrů traverzujeme dál pod stěnami. Tu a tam nacházíme další zbytky starých lan zavěšených v bytelných skobách, přelezeme jednoho sokolíka, překonáme rozbitý žlab, prolezeme chroštím a skoby končí.

Stojíme na začátku travnaté lavice porostlé mohutnými borovicemi. Pokračujeme po ní až na konec, kde ji zahrazuje úžasně rozlámený pilířek. Metrákové kamenné bloky jsou na sobě jen naskládané, a tak nezbývá nic jiného, než věřit, že pokud spadnou, zachytí nás smyčka omotaná okolo poslední borovice.


Nad pilířkem začíná mařenkovské peklo. Prodíráme se šípkovým polem kombinovaným s lebedou, pod nohama ujíždí rodná hrouda a naše tužby se upínají o dvacet metrů výše k tunelu tvořenému zespoda šípkem a lebedou a ze shora přerostlým křovím. Tím můžeme projít pěšky.

Dostáváme se konečně do sedélka v bočním hřebenu. Na skalách rostou pokroucené duby, buky a borovice. Horská tráva je na troud suchá. Připadáme si jako v rakouském Höllentalu.


Navíc pozorujeme na hlavní stěně, jak přítel Hoé přelézá za pomoci elegantní nebeské paty převis v Pavlově cestě 8+. Škoda, že nemáme fotoaparát se zoomem, protože je odtud fantastický výhled.
Po hřebínku lezeme v pohodě, jistíme smyčkami okolo stromků nebo skalních hrotů. Na jednu délku dokonce přenechávám vedení Matesovi. Je to teprve jeho druhá cesta na horším konci lana a první, kde si musí sám zakládat jištění. Když narazí na starou vrtanou skobu, ze které se slaňuje do pravé části stěny, má neskonalou radost.

Posledních pár metrů na temeno dolézám zase já.
Podáváme si ruce, plácáme se po zádech, balíme a pěšky mizíme k ohništi pod Mařenkou, kde nás čeká čaj, chleba se sýrem a jablko.
Mates nazývá cestu poněkud lascivně Píchavá Mařenka.


PÍCHAVÁ MAŘENKA
Prvovýstup: Jakub Turek, Matěj Turek stř., 5. 10. 2002, 2 hodiny
Obtížnost: max 3, většinou 1-2, místy CH
Doporučené vybavení: lano 50 m, přilba, 4 dlouhé smyčky, 4 karabiny, pohorky, dlouhé kalhoty
Popis:
K nástupu se jde od ohniště pod stěnou ve směru červené šipky na skále částečně pěšky, po fixech a trochu se leze cca 100 m traverzem stále doprava vzhůru (1). Na plošině u výrazného stromu se cesta na jednu délku mění v lávku (1-2), s jedním stupněm, který se překonává sokolíkovou spárou (3). Poslední skoba je přímo v dlouhém koutě, který zprava ohraničuje Mařenku.
1. délka:  Kout překročíme a lávka se mění v travnatou polici (1). Na ní rostou mohutné stromy (jištění). Lávku zprava uzavírá pilířek, který přelezeme pomocí spáry v jeho levém boku (3). Rozlámané! Pokračujeme nepříjemně zarostlým svahem ke skalkám nad námi (CH) a do výrazného sedélka. 
2. délka: Po ostří hřebene (2).
3. délka: Stále ostřím hřebene okolo slaňovací skoby (1-2).
4. délka: Krátce na temeno (CH-1)