Takže čím začít? Máme v podstatě neomezený prostor, takže se vyhneme takovému tomu schématu historie, poloha, přístup, seznam cest, ubytování, stravování atd. Každý týden si zaskočíme někam jinam a je na Vás, co na to řeknete.
Po hrozné procházce jednoho sobotního rána na zdejších trzích v Berouně jsme konečně objevili lezeckého průvodce (v knihkupectví) a mohli tedy vyrazit do tak velice proslulé oblasti jako je Koukolovka. Proslulé zejména svými bouldery.
Kairat Rachmetov je 37 letý, sympatický a velice skromný lezec, který si svým poctivým a osobitým přístupem k lezení a životu vůbec, vybudoval velmi dobrou pozici na naší sportovní scéně.
V letošním roce jsem několikrát navštívil písky v Sasku. Tady od nás je to jen kousek přes kopečky. I přes krátkou vzdálenost jde o zcela výjimečný svět se svojí atmosférou, lidmi i pravidly, který pro nás z Čech už dávno ztratil přitažlivost, zvláště sportovní, kterou měl v dobách před listopadem.
První místo obsadil Andrej Chrastina. Mezi ženami zvítězila Věra Kotasová.
Muži:
1. Andrej Chrastina
2. Tomáš Mrázek jun.
3. Marek Havlík
4. Jakub Hlaváček jun. 5. Kairat Rachmetov
Ženy:
1. Věra Kotasová
2. Lucie Rajfová jun. 3. Jitka Kuhn-Gáberová 4. Silvie Rajfová jun. 5. Petra Melicharova
Nas oddil bohuzel zadne uspechy nezaznamenal.
Byl jsem úplně na dně svých sil. Celý jsem se klepal jako malé děcko, ale věděl jsem, že ještě není všem dnům konec. Najednou jsem spatřil nádhernou dírku tak akorát na dva prsty (možná i na tři). Instiktivně jsem vystřelil svoji svaly obalenou pravici a jen doufal, že zůstanu nohama pevně přilepen. Celý jsem se zpotil, když jsem zjistil, že dírka přežila nejspíš nějaký vytrvalý déšť, ale nakonec jsem přece jen otevřel oči a s úlevou konstatoval, že to bylo SKUTEČNĚ PRIMA LEŽENÍ.
Takže čím začít? Máme v podstatě neomezený prostor, takže se vyhneme takovému tomu schématu historie, poloha, přístup, seznam cest, ubytování, stravování atd. Každý týden si zaskočíme někam jinam a je na Vás, co na to řeknete.
V Sasku lezou sasíci. V podstatě je to takový ústav pro chorobomyslné a z toho se musí vycházet pri hodnocení zdejších cest. Více než jinde se tu vyplatí nespoléhat se pouze na informace z průvodce. Každou cestu provází pověst, o které je dobré něco vědět. Vyhnete se tak dobývání cest, které nikdy nikdo poctivě nepřelezl a především se vyhnete situaci, kdy vaše milovaná tělesná schránka neschopná pohybu visí ve stěně v místě, které je od posledního jištění dále nez matička země. Přitom nemám na mysli jen cesty s vyšší obtížností, neboť pověst a vzhled některých pětek je tak děsivá, ze jejich přelezení vám zajistí výstup roku minimálně ve vašem oddíle.
Ještě než navštívíte nějaké vápno, zjistíte si v průvodci, že je tam třeba 100 cest. Víte, že alespoň tři čtvrtiny z nich jsou k lezení. Před odletem do Saska napočítáte 100 cest a z nich bude zajímavých deset. Někde více, někde méně. Ale pozor! Kvůli těmto liniím stojí za to žít!
Vždycky jsem byl velmi choulostivej na vzdálenosti kruhů, a celkovou děsivost odjištění cesty. Navíc doma člověk přeleze až 8 cest (někdo možná i víc) za den, kdežto odtamtud si stejný počet přivezete za 2-3 dny.
A přesto mě to tam táhne každý rok znovu a znovu. Snad proto, že lezení v Sasku pro mě nikdy nebylo o nějakých číslech obtížnosti, ale hlavně o podstatě překonávání sebe sama.
Asi sem měl štěstí, že mě tam před 10ti lety vzala banda kolem Lukyho. No a ty správný cesty mi v dalších mých výpadech do Saska ukázali právě specialisti Maršíkovci. Díky
Registrace
Metodika
lezec.cz
V letošním roce jsem několikrát navštívil písky v Sasku. Tady od nás je to jen kousek přes kopečky. I přes krátkou vzdálenost jde o zcela výjimečný svět se svojí atmosférou, lidmi i pravidly, který pro nás z Čech už dávno ztratil přitažlivost, zvláště sportovní, kterou měl v dobách před listopadem.
GPS a mapové aplikace